V rodině máme obdobný případ. Tříletý syn bratrance má cukrovku 1. typu a do školky ho vůbec nevzali. Všichni zaměstnanci školky se bojí, že se mu tam něco stane. Popravdě, já se jim vůbec nedivím. Jeho máma je letos ještě na mateřské s mladším dítěte, takže hlídání zvládnou, kdyby šlo jen o to. Co budou dělat pak, nikdo neví.

Pokud si člověk neobjednává práci u nějaké větší firmy, ale u řemeslníka, který pracuje sám nebo s pár zaměstnanci, tak není úplně obvyklé podepisovat vůbec nějaké smlouvy. Co znám pár řemeslníků, tak většinou pracují na doporučení mezi známými, práce mají nad hlavu a jako cenové nabídky posílají mailem excelové tabulky. Pokud se někomu nezdá cena nevadí, ve frontě je plno dalších, kteří potřebují rychle odvedenou kvalitní práci a je jim celkem jedno cena.

Když už jsme u školníků, tak u nás ve škole školník odpovídá mimo jiné třeba za to, že budou včas provedeny revize všeho možného (včetně každé rychlovarné konvice v kabinetu). Sebrali mu kabinet, tak se do montérek převléká na záchodě, kufřík s nářadím má strčený za kotlem a evidenci revizí ťuká svém notebooku (sám si ho zaplatil) na lavičce na chodbě školy během školních hodin. Nejenom, že dostává málo peněz, ale i pracovní podmínky má docela ponižující.

Mě teda zarazila i ta plánovaná částka 2 000 000 Kč na zateplení, to by musel být hodně velký dům. 2022-23 jsme rekonstruovali dům 2 patra + podkroví celkem cca 220 m2 obytné plochy. Zateplení z venku + strop sklepa 30 cm šedý polystyren necelých 600 k, střecha nová pokrývka + zateplení vata 40 cm cca 450 k. A to jsme si třeba u fasády dost vymýšleli.

U rady odkládat peníze k rodičům jsem se zasmála a pak mi došlo, že v rodině máme příklad, kdy odkládání peněz k mamince opravdu výrazně pomohlo. Švagr, když doplatil hypotéku, tak ty stejné peníze začal posílat na účet k mámě, aby naspořil rezervu a rodina to neutratila.

Kdyby mi kamarádka porodila na sedačce, kterou by pak bylo potřeba vyměnit (což asi fakt jo), tak bych od ní žádnou omluvu neočekávala a ani náhradu nechtěla. Byla bych upřímně ráda, že jsou v pořádku a nestalo nic vážnějšího.

Když děti dostanou něco, co se mi nelíbí, tak dotyčnému poděkuji, že byl tak pozorný a na děti si vzpomněl. Dětem řeknu, ať si to nechají na později (až tam dárce nebude) a danou věc už prostě nikdy nazpět nedostanou.

Pokud by na danou konkrétní věc měl skutečně někdo alergii, tak to normálně řeknu. "Moc děkujeme, na čokoládu je Jaroušek, bohužel, alergický, ale kiwi si určitě dá moc rád."

Když někdo vyčítá a kritizuje jinému dárky, kterými chtěl někomu udělat radost, tak je to ubožák.

Mně je 40, manželovi 50, takže máme kolegy v práci a přátele z celé republiky, kterým je většinou 35-55 let. Obecně u všech platí, že

1) všichni se osamostaňovali po dokončení škol mezi 25-30 a opravdu každý dostal do začátku peníze od rodičů - základ na hypotéku (obecně víc jak 1 milion), pozemek nebo i celé bydlení

2) cca ve 40 letech mají všichni zaplacené vlastní bydlení (při povídání se hodně řeší sazby hypoték a mimořádné splátky, a tak i o těch mladších vím, že kolem té 40 budou mít hypo splacenou)

3) pak se pár let šetří a kolem 45 si všichni berou hypotéku na menší byt k pronájmu, aby měli co dát dětem do začátku

Z většiny výzkumů z různých zemí, se kterými jsem se potkala, vychází, že bezdětnost je u žen ve většině případů neúmyslná. Ne, že by děti od začátku vůbec nechtěly. Spíš ve smyslu ve správné době jsem nepotkala správného partnera/ děti jsem plánovala, ale když jsem v 37 byla dostatečně zajištěná a chtěla si je pořídit, tak už to nešlo atp.

Pravdou je, že starý člověk, který nemá děti a vnoučata, kterým se jako malým věnoval, velmi často nezajímá opravdu vůbec nikoho.

Mě přijde, že zákazníky s pár věcmi ostatní pouští před sebe automaticky. Spíš je větší pravděpodobnost, že někdo sám nabídne a jiného pustí před sebe než, že by se někdo dožadoval, aby ho jiný pustil. Hodně krát už jsem byla mile překvapená, že mě někdo pustil před sebe a měla sem k placení víc věcí než dvě (tak do 10).

Platíme za dům v Praze 7500Kč, rodiče byt 3600 Kč, babička na vesnici na Moravě velký dům se zahradou přes 1000 m2 platí 4100 Kč, chalupa Jižní Čechy 1300 Kč. U všech těchto nemovitostí to odpovídá 0,05 - 0,1% tržní ceny nemovitosti. Opravdu by někdo označil jakoukoliv z těchto částek za astronomickou?!???

Podle mě člověk dluží rodičům i prarodičům, ke kterým jezdil na prázdniny, alespoň to, že když už jsou staří a sami nemohou (dejme tomu nad 80), tak jim sem tam zajede na nákup, zaveze je k lékaři, zajde si popovídat (třeba jen na hodinu jednou za měsíc) a možná sem tam zatelefonuje.

Zase jen další způsob, jak zvýšit cenu nemovitostí. Podle mě každé takové "dotování" někoho nakonec jen zhoršuje situaci pro všechny.

Paní by pomohlo najít si práci alespoň na částečný úvazek, aby se dostala mezi lidi.

Pár let jsem pracovala v hotelu, kde bylo docela drahé velmi kvalitní vybavení. Hosté neskutečně se kradli ručníky/osušky, župany a docela dost i povlečení. Sem tam zmizela třeba i televize, to už člověk vůbec nepochopil, že to vůbec někoho napadne odnést a jak to udělal.

Kromě toho, která hvězda je na nebi nejjasnější bych si dovolila polemizovat ještě s "Který z následujících ekosystémů je přírodní?" Za mě je naprostá většina našich lesů jen "pole na stromy", které se dokonce občas i sklidí a znovu vysází, tedy rozhodně ne přírodní ekosystém.

No, článek úplně přesně vystihl průběh naší dovolené. U mne místo mobilu 4 knihy během 10 dní dovolené (doma na čtení není moc čas) a manžel full servis starost o naše 3 děti, popravdě vždy je dost vycvičí k větší samostatnosti. Sem tam se nějakého výletu/ zábavy dobrovolně účastním. Nejsme "víkendová rodina", ale vaření, praní a úklid doma tak nějak z většiny dělám já. Během dovolené s rodinou si naprosto skvěle odpočinu, za což jsem manželovi strašně moc vděčná.

Asi před rokem byla svatba "bez dětí" na vesnici, kdy bydlí část rodiny a mám tam přátele. Svatba se mne nijak netýkala, ani nevěstu se ženichem neznám, ale skoro každý měl potřebu to nějak komentovat ještě půl roku po svatbě. Alespoň čtyři lidé nezávisle na sobě to "bez dětí" přede mnou pomlouvali a pak si přisadili nějakou další negativní perličku ze svatby, na kterou by si jinak ani nevzpomněli. Nejvíc pomlouvali účastníci svatby z rodiny, kteří tam nemohli mít děti. Osobně si snad myslím, že za ty kecy pak ten zákaz dětí na svatbě nestojí.

Bydlím v Praze, mám 3 malé děti a s kočárkem jsem v MHD pravidelně jezdila cca 6 let. Na MHD řidiče ani spolucestující si vůbec nemůžu stěžovat. Cestující mi pomohli s kočárkem při nastupování/vystupování. Nikdy jsem nezažila, že by si řidič stěžoval na víc kočárků v autobusu nebo tramvaji (sem tam jezdí klidně 3 kočárky najednou). Řidič autobusu mi zastavil asi 100 m před zastávkou, když bylo jasné, že autobus nedoběhnu... Obecně mi přijde, že se řidiči i spolucestující ke kočárkům v MHD chovají mile a nad rámec svých povinností a tady se rozebírá naprosto okrajová ojedinělá záležitost.

Dobrá práce, moc jsem se pobavila. Díky