Hned v druhé větě "...v tradičních demokratických zemích je poměr mezi nájemním a vlastnickým bydlením zhruba opačný" úplná blbost. Když už se chcete ohánět statistikami, tak si je aspoň nastudujte. V Evropě je jedna jediná země, co má podíl vlastnického bydlení méně než 50% a to je Švýcarsko. Pak mají hodně lidí v nájmu ještě Rakousko a Německo, ty to mají lehce nad 50% lidí ve vlastním, ale i ty taky tvoří v rámci EU spíš výjimku.

OSVČ se zaměstnanci velmi pravděpodobně používá reálné náklady, protože práce zaměstnanců je velmi drahá a paušální výdaje u živnostníků se zaměstnanci obecně dobře nevychází. Tzn. pro příjmy 95 k čistého má odvody zatraceně vysoké.

Vzhledem k věku mohou oba pracovat a hromadit majetky klidně 20 let (on i přes 30 let), něco dostali/ zdědili od rodiny a cena nemovitostí mohla být v době zakoupení taky o hodně nižší než teď uváděná tržní. Mě ty částky přijdou realistické i v případě, že by všechny příjmy danili.

Podle mě, když bydlíte ve vlastním, tak i jen její příjmy (42 k) stačí na pohodlný život pro ni i děti + kdo má majetek, vždycky může něco prodat.

Já si nemyslím. S platem 42 k/ měsíc. s bydlením ve vlastním a možností pronajmout další nemovitost a mít z ní nějaké nájemné, s tím se dá vyžít velmi pohodlně i jako 1 dospělý se 3 dětmi. A taky pokud má člověk majetek vždy se dá něco prodat. Asi by nežili úplně na stejné úrovni jako teď, ale i taky by se mohli mít velmi dobře.

Souhlas + vzhledem k věku mohou vydělávat už třeba 20 let a z toho mohli prvních 15 šetřit a posledních 5 jezdit po dovolených. Výdaje v článku určitě nejsou všechny, ale je otázka, jestli to vůbec tenhle formát umožňuje.

Domácnosti, kde žije jeden dospělý, ať už s dětmi nebo bez nich, to měly vždycky těžké a dnešní doba v tom není výjimkou.

Kupodovu ani ne, co jsem četla reakce, tak jim to naprostá většina čtenářů spíš přeje. Já myslím, že to s námi není tak špatné...

Jj, snažila jsem se upozornit, že rozpočet podnikání manžela nebude v článku vůbec zahrnutý, tudíž není relevantní upozorňovat na to, že s 5-ti zaměstnanci by měli mít na účtu více než 300 k.

Taky si myslím, že výdaje tam nejsou úplně všechny, ale to ani ten formát článku neumožňuje vyčíslit všechno přesně. Třeba jen u každé nemovitosti se doporučuje 1% z ceny každý rok odkládat na opravy (započítat do výše nájemného), aby ji člověk dokázal dlouhodobě udržet v aktuální kondici. U uváděných majetků je to 160 k/ rok. A takové běžné výdaje jako kadeřnice, koníčky dospěláků a rovnátka u dětí tohohle věku můžou taky pěkně naskákat. Auto, počítače, internet, mobily mohou být placené z práce nebo taky nemusí.

Shánět někoho na opravu zdi zahrady druhý rok, tak to snad zkusím opravit sama s návodem z youbube 😄.

Na tom něco je.

Ano má. Téměř 80% lidí v ČR bydlí ve vlastním a cca 20% lidí v ČR má hypotéku tzn. asi těžko 90% rodin platí nájem a žije od výplaty k výplatě. Zdaleka nejobvyklejší situace je, že lidé bydlí ve vlastním a mají to i splacené.

Náklady na 5 zaměstnanců budou víc jak 300 k za měsíc (1 člověk čistého 35 k stojí firmu cca 60 k). Peníze týkající se cash flow podnikání nejspíš ve článku vůbec započítané nebudou. Pokud má zaměstnance, ta bude pravděpodobně danit podle skutečných nákladů a příjem pro článek se vezme zhruba jako poslední daňové přiznání (zisk - daň z příjmů - sociální - zdravotní)/12. Nebo nějaký podobný odhad.

Ze statistik dlouhodobě vychází ze 2/3 vlastníků bydlení v ČR na ně dostalo výrazný příspěvek od rodiny. Ve vlastním u nás bydlí přes 70% lidí (některé statistiky uvádějí i 80%). Z toho vyplívá, že by popisovaná situace neměla být úplnou zvláštností.

Podle mě to, kdy si člověk pořídí děti, záleží hlavně na tom, kdy najde toho správného partnera a kolik tomu je. Pokud je jeho životní partnerkou spolužačka ze střední, tak není moc chytré čekat do 40 než spolu něco vybudují. Popravdě znám víc párů, které spolu byly dlouho, budovaly kariéry, neměly děti a když jim bylo kolem 35-40, tak se rozešly. On si našel ženu o dost mladší, děti má a ona je jen hodná a dobře zajištěná single teta pro děti všech kamarádů...

Jj, to je to podle mě ideální, protože tak ani jedna strana nemůže být poškozená nějak výrazně, když se něco zvrtne.

To mi připomnělo, jak můj strýc řemeslník dělal sousedovi koupelnu. Dostal nějakou menší zálohu na materiál a když došlo na placení větší části ceny po dokončení prací, tak mu soused řekl, že mu místo peněz dá obraz, který sám namaloval. To, že je malíř, si o sobě myslel jen on sám. Strýc si po několika týdenním dohadování obraz vzal a s tím, že pro toho dobráka už nikdo, koho zná, nic dělat nebude. Obraz má vystavený v dílně, jako připomínku, že nemá nic dělat bez peněz předem. Pokaždé, když obraz vidím, tak dostanu záchvat smíchu, je opravdu příšerný.

Pokud si člověk neobjednává práci u nějaké větší firmy, ale u řemeslníka, který pracuje sám nebo s pár zaměstnanci, tak není úplně obvyklé podepisovat vůbec nějaké smlouvy. Co znám pár řemeslníků, tak většinou pracují na doporučení mezi známými, práce mají nad hlavu a jako cenové nabídky posílají mailem excelové tabulky. Pokud se někomu nezdá cena nevadí, ve frontě je plno dalších, kteří potřebují rychle odvedenou kvalitní práci a je jim celkem jedno cena.

Máte pravdu, když nad tím přemýšlím, tak všichni řemeslníci, co u nás něco dělali, byli doporučení od známých, kteří s nimi měli zkušenosti, chovali se slušně a práci odvedli dobrou.