Popis biohackingu v článku je už dost přehnaný. Já tomu neříkám biohacking, ale snaha o dlouhozdravost. Ale jsou to podle mě takové základní principy, které by měl dodržovat každý. Zdravá a střídmá strava, nepřecpávat se. Ráno mi také vyhovují spíše slané snídaně, sezónní jídlo beru jako samozřejmost. Kupuju co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Přístroje na měření nevedu, prostě jen poslouchám svoje tělo. Každý den jdu nejdřív na chvilku ven na dvůr, žádný telefon. Přes den se snažím co nejmíň sedět, aspoň deset minut strávím v hlubokém dřepu. Jóga je taky fajn, alespoň pozdrav slunci. Chodím často do přírody, to je taková moje forma meditace. Posilování je taky super, ale ne každý na to má prostor.
Milá paní Betko, fandím vám i manželovi a přeju si, abych ve vašem věku byla také tak aktivní (je mi 30). Pravidelně poslouchám podcast Stezka Českem a obdivuju všechny, kteří ji prošli. Tuto sobotu jsem po dlouhé době sama vyrazila do Jeseníků a nezklamaly mě 🙂 A že tam byli lidi? Vlastně je docela milé, když jdete a každých pár kroků se ozve “Ahoj!”. Potkala jsem pár Stezkařů, skupinku náctiletých “trampů” a šedesátiletého pána, který se chystal na přechod Pyrenejí. Ba ne, na světě je krásně. Tak ať se vám daří!
Dovolená v Česku byla a vždycky bude oblíbeným způsobem trávením volného času 🙂 Jako malá jsem s našima a jejich přáteli jezdila každé léto po Česku, měla to tak většina mých vrstevníků (kolem 30 let). Jen ti bohatší jezdili k moři, a to hlavně do Chorvatska. V dnešní době je dovolená u moře cenově celkem srovnatelná s dovolenou v Česku (pokud tedy nejedete pod stan). Musím ale říct, že čím jsem starší, tím raději zůstávám u nás - miluju naši přírodu i památky 🙂 Po zahraničí tak cestuju hlavně díky cestopisům, aktuálně mám dočteny všechny knihy “prince Ládíka” Zibury.
Skvělý pořad a také doufám v pokračování na Jižní část 🙂 Doporučuji i podcast Stezka Českem - může jít každý. Jeden díl je právě ze zákulisí natáčení s režisérkou a panem Vladykou. Celkově nesmírně motivační záležitost poznat více naši zemi. Plánuju Stezku jít po menších částech, protože vzít si 2-3 měsíce volna nebo skončit v práci je krapet nereálné.
Souhlasím. Je potřeba si taky dělat malé radosti v životě - nicméně ne hlavně ty materiální (koupit si něco). Spíš jde o zážitky, třeba každý den menší procházka, naučit se čas od času něco nového, zavolat kamarádovi a posedět klidně u levného vína, zkusit nový recept, který vás dlouho lákal, podrbat kočku… A tohle všechno brát s vděčností. Taky naučit se všímavosti a vnímavosti k přírodě, která je v tomhle ohledu opravdu léčivá. Mluvím jako někdo, kdo má depresi jako, dá se říct, blízkého druha. 🙂
Víte co? Ukažte babičce všechny ženy, které v minulosti programovaly nebo zkrátka dělaly ve vědě, ukažte, že ženy toho spoustu vynalezly, podívejte se spolu na film "Hidden figures". Je jich spousta a donedávna se o nich snad vůbec nemluvilo. Rozhodně ne za mě na škole. Já sama jsem asi měla k počítačům potenciál, ale jelikož ho nikdo nerozvíjel, tak jsem šla do jiného oboru a je mi to teď trochu líto. Vědě a elektrotechnice zdar! Odkaz 1
Také jsem byla ve Švýcarsku na workcampu (Schloss Glarisegg), z mého pohledu to byla taková menší sekta... nicméně lidi, kteří tam se mnou pracovali, byli fajn - Francouzka-mladá studentka, Němka-seniorka, která uměla 5 jazyků, Brazilec-doktorand psychologie, který sledoval život v eko-komunitách a manželský pár z Nizozemí-pán byl IT specialista. Zajímavá sebranka a celá zkušenost 🙂 Stereotypy se mi taky některé potvrdily. Ale určitě je neberu jako stoprocentní 🙂
Pěkný článek. Pro mě bylo Skotsko láska na druhý pohled. Ten první zastínily pracovní zkušenosti na farmách, noc strávená na autobusáku v Glassgow a otravné midgies 😄 Na Skye se mi líbil právě ten vítr, protože ten rázem všechny midgies odfoukl! Sice nám pak uletěl stan pomalu do řeky, ale co už 🙂
Za mě super zážitek, Maledivy nebo Bali nikdy nebyl můj sen, tíhnu k severským zemím. A pokud si chcete prověřit romantický, nebo i přátelský vztah, Skotsko "po kempech" plně doporučuji. Nejlíp ještě s patnáctikilovým batohem a stopem (i když v dnešní době bych do toho už asi nešla). Budete trpět, ale náramně si to užijete!
Na Ben Nevis jsme se odhodlaly se dvěma kamarádkami před 8 lety (sakra, to to letí) jako součást naší dvoutýdenní výpravy po Skotsku a ostrovu Skye. S dvacetikilovou krosnou jsme zakempili ve Fort William a s podstatně nižším nákladem pokračovali nahoru - na horu. Jedna z kamarádek se ve čtvrtině cesty sekla, že dál nejde a že počká u jezera po cestě. Stejně tak se vrátili naivní turisti v plátěných teniskách a bez dostatku jídla a pití.
Ve dvou jsme pokračovaly dál. Přátelé, ten den bylo snad 30 stupňů ve stínu. Jedna zatáčka, druhá, třetí. "Za tou další už vidím vrchol, to už musíme být blízko!" Velký omyl. Tuto větu jsme si řekly asi tak desetkrát a ono furt nic! Zpocené až na zadku a zadýchané jako při docela jiných aktivitách. A to jsme měly za to, že máme kondičku ze sběru malin na skotské farmě.
Na vrcholu nás nicméně čekala sladká odměna. Zbytky sněhu, ze kterých jsme si postavily mini sněhuláka, a úplně nahoře - proslulá panorámata. Tak to přeci jen stálo za to.
O pár dní později jsme se dozvěděly, že jsme měly "ohromné štěstí", protože jsme vychytaly jeden z pár desítek dnů, kdy bylo na Ben Nevisu pěkně. Prostě zážitek na celý život! Ale když to srovnám s výletem na Kokořín...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já jen dodám, že v Česku máme také Svatojakubské poutní cesty, stará se o ně organizace Utreia. Takže pokud chcete vyrazit po Česku, ale nechcete jít frekventovanými trasami podél hranic v rámci Stezky Českem, toto je jedna z variant.
1 odpověď