Opět krásné a zároveň informativní povídání. Děkuji, těším se na "další díl mého oblíbeného příběhu" 🙂 A přeji pevné zdraví do nového roku a dalšího putování!

Milá Taťáno, pomalu si začínám uvědomovat, že čtení vašich článků mě láká vyrazit na všechna místa, o kterých tak poeticky píšete. Jenže to nejde! Alespoň ne na všechny naráz. Na mapách už mám uloženo tolik “teček” se zajímavými místy, že je do konce života nestihnu projít, a to mě mrzí. Každopádně děkuji za zprostředkování zážitků alespoň takto a jsem ráda, že nás čtenáře tak hezky zmiňujete a “berete s sebou na cestu”. Já se v sobotu chystám na výlet Údolím řeky Bystřice. S Adršpachem se to nedá srovnávat, ale snad to bude alespoň způlky tak pěkné 🙂

Slovy klasika Cimrmana: Má talent! (Pravda, bylo to v té hře přesně naopak)

Opět jste mě paní Taťáno svým psaním dostala do pohodové nálady. K tomu plno zajímavostí - smírčí kříž, hraniční srdce… o tom jsem neměla ani tušení. A ten buk, no nádhera, miluju stromy a ty zajímavé si vždy fotím. Polská číča mě velmi pobavila 😁 A Rychlé šípy miluju, když jsem byla malá, jezdila jsem za tetou do Javorníka a ta mi jednou půjčila obrovskou knihu s komiksovým zobrazením dobrodružných příběhů. Ach, ty vzpomínky 🙂

Doufám, že letos stihnete ještě alespoň jednu trasu, přeci jen už přituhuje.

1. Jdu se podívat na rozhovor

1. Jdu sehnat nějakého špiona, který zjistí, kudy pan Pavel půjde 😄

Kéž by se vám sen potkat na Stezce prezidenta vyplnil! 🙂

Milá Taťáno, opět mě váš článek nezklamal. Líbí se mi, že je nejen popisem cesty, ale je protkán i životními radami a nostalgií, která mě vždycky chytne za srdíčko 🙂 Jestli někdy vydáte knihu, hlásím se do fronty předobjednavatelů! Mimochodem, manžel se tentokrát s fotkami překonal, krásně podtrhují podzimní mlhavou atmosféru, kterou mám snad ze všech ročních období nejradši.

Musím říct, že i když je to nepříjemné v terénu, takové počasí jako vidím na vašich fotkách mám nejradši. Má to super atmosféru, kterou jako fotograf oceňuji obzvlášť 🙂 Opět jsem si užila vyprávění, to je už snad na knihu, ne? 😉

To je krásné. Čtu každý váš "díl" a obdivuju vaši vytrvalost. Samotnou mě láká stát se trail angelem, ale nejdřív bude potřeba se na sezónu odstěhovat někam poblíž, pokud se najde pěkná chaloupka... 🙂 Tak mi držte palce - já je zase držím vám, ať se zase brzo vrátíte na cestu, pokud vás to tedy stále baví. Jaký máte další cíl?

Podle mě stačí si položit jedinou otázku: proč ty věci, po kterých toužím, tak moc chci. A neodpovědět si na ni povrchně nebo obecně ve stylu “protože pak budu šťastnější”. Často se pak totiž stává, že přijdeme na to, že materialismus je jakýsi zástupný symbol něčeho, co v životě nemůžeme změnit, a tak to kompenzujeme věcmi. Zisk jedné věci samozřejmě nepomůže, nakupujeme tedy pořád dál a dál, nic nám není dost a nejsme šťastní. Takže ano, pro mě je minimalismus lepší cestou než konzumerismus. Zážitky a lidskost, ne věci. Výjimkou jsou pro mě věci, které mi ty zážitky umožní, nebo zachovají - třeba foťák. Být šťastný a vděčný za to, co mám (nebo i nemám) - to je cesta.

Já jen dodám, že v Česku máme také Svatojakubské poutní cesty, stará se o ně organizace Utreia. Takže pokud chcete vyrazit po Česku, ale nechcete jít frekventovanými trasami podél hranic v rámci Stezky Českem, toto je jedna z variant.

Popis biohackingu v článku je už dost přehnaný. Já tomu neříkám biohacking, ale snaha o dlouhozdravost. Ale jsou to podle mě takové základní principy, které by měl dodržovat každý. Zdravá a střídmá strava, nepřecpávat se. Ráno mi také vyhovují spíše slané snídaně, sezónní jídlo beru jako samozřejmost. Kupuju co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Přístroje na měření nevedu, prostě jen poslouchám svoje tělo. Každý den jdu nejdřív na chvilku ven na dvůr, žádný telefon. Přes den se snažím co nejmíň sedět, aspoň deset minut strávím v hlubokém dřepu. Jóga je taky fajn, alespoň pozdrav slunci. Chodím často do přírody, to je taková moje forma meditace. Posilování je taky super, ale ne každý na to má prostor.

Krásné, aspiruji být ve vašem věku také tak aktivní 🙂 Přeji vám, ať plány vyjdou a vy s radostí překonáte i Jižní větev Stezky! A hodně zdravíčka.

Milá paní Betko, fandím vám i manželovi a přeju si, abych ve vašem věku byla také tak aktivní (je mi 30). Pravidelně poslouchám podcast Stezka Českem a obdivuju všechny, kteří ji prošli. Tuto sobotu jsem po dlouhé době sama vyrazila do Jeseníků a nezklamaly mě 🙂 A že tam byli lidi? Vlastně je docela milé, když jdete a každých pár kroků se ozve “Ahoj!”. Potkala jsem pár Stezkařů, skupinku náctiletých “trampů” a šedesátiletého pána, který se chystal na přechod Pyrenejí. Ba ne, na světě je krásně. Tak ať se vám daří!

Dovolená v Česku byla a vždycky bude oblíbeným způsobem trávením volného času 🙂 Jako malá jsem s našima a jejich přáteli jezdila každé léto po Česku, měla to tak většina mých vrstevníků (kolem 30 let). Jen ti bohatší jezdili k moři, a to hlavně do Chorvatska. V dnešní době je dovolená u moře cenově celkem srovnatelná s dovolenou v Česku (pokud tedy nejedete pod stan). Musím ale říct, že čím jsem starší, tím raději zůstávám u nás - miluju naši přírodu i památky 🙂 Po zahraničí tak cestuju hlavně díky cestopisům, aktuálně mám dočteny všechny knihy “prince Ládíka” Zibury.

Díky za tipy, ukládám si :-)

Sbírka už má vybráno 117% částky.

“vo” je skvělé označení 😄 Děkuji za pěkně napsaný článek. Vypadá to, že jste si ho jaksepatří užili. Jeseníky jsou krásné 🙂

*edit: tak nevím proč, ale mi to “pí” mi v komentářích vymazali…

Skvělý pořad a také doufám v pokračování na Jižní část 🙂 Doporučuji i podcast Stezka Českem - může jít každý. Jeden díl je právě ze zákulisí natáčení s režisérkou a panem Vladykou. Celkově nesmírně motivační záležitost poznat více naši zemi. Plánuju Stezku jít po menších částech, protože vzít si 2-3 měsíce volna nebo skončit v práci je krapet nereálné.

Souhlasím. Je potřeba si taky dělat malé radosti v životě - nicméně ne hlavně ty materiální (koupit si něco). Spíš jde o zážitky, třeba každý den menší procházka, naučit se čas od času něco nového, zavolat kamarádovi a posedět klidně u levného vína, zkusit nový recept, který vás dlouho lákal, podrbat kočku… A tohle všechno brát s vděčností. Taky naučit se všímavosti a vnímavosti k přírodě, která je v tomhle ohledu opravdu léčivá. Mluvím jako někdo, kdo má depresi jako, dá se říct, blízkého druha. 🙂

Vladimír mi připadal od začátku v Survivoru jako arogantní manipulátor, ale myslela jsem si, že je to jen součást hry, taktika. Bohužel tento rozhovor mi tento názor vyvrátil. A vlastně to dává smysl, mám pocit, že takovou soutěž nemůže vyhrát nikdo “normální”.

Děkuji za fotoreportáž, jsem ráda, že někdo další má také zájem obdivovat zdejší města :)