Nemá někdo link na zdroj této informace v ruštině? Díky 🙂

Zajímavý článek jako vždy! Piju u něj ranní čaj a jím právě upečenou vánočku. Že se má péct jen na Vánoce? To mi vůbec nevadí, prostě jsem na ni dostala chuť 🙂 K článku - popsanou část Česka vůbec neznám, v těch končinách jsem nikdy nebyla. Je hezké, když nám zážitky zprostředkujete alespoň takto. Pozastavila bych se ještě nad poznámce o psaní dopisů a pohledů. Mám to jako zálibu, každý rok jich napíšu víc než dost - hlavně z výletů, ale píšu i jen tak kamarádovi ze zahraničí. Kupuju krásné obálky a občas přidám i malovaný obrázek. Každopádně vám do tohoto roku přeji, ať vám slunce v duši ještě dlouho vydrží 🙂 Kam se chystáte příště? Už se těším na vyprávění.

Neláká Vás studovat psychologii? Vidím ve Vás velký potenciál 🙂

Jste báječní. Článek si ukládám, inspirace je v něm až až 🙂 Mým snem/cílem pro příští rok je projít celé Rychlebky - dosud jsem chodila jen na nárazové jednodenní výlety. Sice píšou, že se to dá zvládnout za tři dny, ale radši bych si vyhradila celý týden, protože podobně jako Váš manžel, fotím na každém kroku 🙂

Milá Taťáno, váš “stromeček” mě mile pobavil. My máme doma tři čilé kočky, proto stromeček nekupujeme vůbec 🙂 Máme ale alternativu v podobě dřevěných dřívek pověšených na zdi a poskládaných od nejkratší po nejdelší do podoby trojúhelníku - stromečku. A na dřívka navěšené přírodní ozdoby, sušené pomeranče, ozdoby slaměné nebo z včelího vosku. Přijde mi krásné vytvořit si vlastní tradice, kterým ostatní možná nerozumí, ale vy je milujete. Přeji vám krásné svátky a do nového roku 2025 spoustu kroků v přírodě 🙂

Těšila jsem se na vyprávění o této části Stezky. K Orlickým horám mám blízký vztah, jezdívám pravidelně za částí rodiny právě k Mladkovu. A musím souhlasit, že je to opravdu Zemský ráj. Hned bych si hymnu zazpívala s vámi. Orlické hory jsou podle mě trochu zapomenuté v kontextu ostatních hor v Česku, ale možná je to dobře, zachovávají si svoje kouzlo. Tvrz Bouda doporučuji všem navštívit, je to masivní pevnost, která ale nakonec bohužel? Bohudík? ...nesplnila svůj účel. Historie je zvláštní věc.

Vám, Taťáno, děkuji za krásný článek a Oldovi za neméně pěkné fotky z překrásného podzimu 🙂

K těm alternativám. Nejlepší možnost je zkrátka nekupovat nové věci, dokud to není nutné, donosit takřka "do roztrhání". Second handy jsou fajn do té doby, než si z toho člověk udělá taky "fast fashion", tzn. pravidelně nakoupí X kousků, které nepotřebuje a za pár měsíců je vyhodí. Podpora malých značek - ano, ale musí tam hrát roli kvalitní materiály. Přirozeně počáteční náklady budou vyšší, ale jak se říká: nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit kupovat levné oblečení. Ve výsledku se to vyplatí. Bohužel v dnešní době, kdy člověk "musí" být trendy a nosit výkřiky poslední módy, toto moc nefunguje. Můžou za to i sociální sítě... Za mě je nutné přesunout pozornost od módy k jiným, "nehmotným" hodnotám. Oblečení je jen oblečení. Problémem je samozřejmě vyjádření statusu tím, co nosíte... Takový právník si nemůže dovolit přijít do práce v tričku a teplákách, u kancelářských prací bývají taky určitá pravidla. Ale co nosíte ve volném čase by nikoho zajímat nemělo.

Pěkný den Taťáno, teprve dnes jsem se dostala k přečtení Vašeho článku. Musím říct, že je to pro mě vždycky taková odměna a pohlazení na duši. A sama jsem zvědavá, jak daleko se ještě tento rok dostanete! Pokud byste plánovala přednášku někde na Moravě, ráda přijedu. Mějte se fajn.

Strašná škoda. Už teď lituju tolik chalup / domů, které mají velký potenciál, ale kvůli drahé rekonstrukci nebo vzdálené a opuštěné lokalitě (obvykle bývalé Sudety) je nikdo nechce. A jestli to teď bude ještě horší...

Opět krásné a zároveň informativní povídání. Děkuji, těším se na "další díl mého oblíbeného příběhu" 🙂 A přeji pevné zdraví do nového roku a dalšího putování!

Milá Taťáno, pomalu si začínám uvědomovat, že čtení vašich článků mě láká vyrazit na všechna místa, o kterých tak poeticky píšete. Jenže to nejde! Alespoň ne na všechny naráz. Na mapách už mám uloženo tolik “teček” se zajímavými místy, že je do konce života nestihnu projít, a to mě mrzí. Každopádně děkuji za zprostředkování zážitků alespoň takto a jsem ráda, že nás čtenáře tak hezky zmiňujete a “berete s sebou na cestu”. Já se v sobotu chystám na výlet Údolím řeky Bystřice. S Adršpachem se to nedá srovnávat, ale snad to bude alespoň způlky tak pěkné 🙂

Slovy klasika Cimrmana: Má talent! (Pravda, bylo to v té hře přesně naopak)

Opět jste mě paní Taťáno svým psaním dostala do pohodové nálady. K tomu plno zajímavostí - smírčí kříž, hraniční srdce… o tom jsem neměla ani tušení. A ten buk, no nádhera, miluju stromy a ty zajímavé si vždy fotím. Polská číča mě velmi pobavila 😁 A Rychlé šípy miluju, když jsem byla malá, jezdila jsem za tetou do Javorníka a ta mi jednou půjčila obrovskou knihu s komiksovým zobrazením dobrodružných příběhů. Ach, ty vzpomínky 🙂

Doufám, že letos stihnete ještě alespoň jednu trasu, přeci jen už přituhuje.

1. Jdu se podívat na rozhovor

1. Jdu sehnat nějakého špiona, který zjistí, kudy pan Pavel půjde 😄

Kéž by se vám sen potkat na Stezce prezidenta vyplnil! 🙂

Milá Taťáno, opět mě váš článek nezklamal. Líbí se mi, že je nejen popisem cesty, ale je protkán i životními radami a nostalgií, která mě vždycky chytne za srdíčko 🙂 Jestli někdy vydáte knihu, hlásím se do fronty předobjednavatelů! Mimochodem, manžel se tentokrát s fotkami překonal, krásně podtrhují podzimní mlhavou atmosféru, kterou mám snad ze všech ročních období nejradši.

Musím říct, že i když je to nepříjemné v terénu, takové počasí jako vidím na vašich fotkách mám nejradši. Má to super atmosféru, kterou jako fotograf oceňuji obzvlášť 🙂 Opět jsem si užila vyprávění, to je už snad na knihu, ne? 😉

To je krásné. Čtu každý váš "díl" a obdivuju vaši vytrvalost. Samotnou mě láká stát se trail angelem, ale nejdřív bude potřeba se na sezónu odstěhovat někam poblíž, pokud se najde pěkná chaloupka... 🙂 Tak mi držte palce - já je zase držím vám, ať se zase brzo vrátíte na cestu, pokud vás to tedy stále baví. Jaký máte další cíl?

Podle mě stačí si položit jedinou otázku: proč ty věci, po kterých toužím, tak moc chci. A neodpovědět si na ni povrchně nebo obecně ve stylu “protože pak budu šťastnější”. Často se pak totiž stává, že přijdeme na to, že materialismus je jakýsi zástupný symbol něčeho, co v životě nemůžeme změnit, a tak to kompenzujeme věcmi. Zisk jedné věci samozřejmě nepomůže, nakupujeme tedy pořád dál a dál, nic nám není dost a nejsme šťastní. Takže ano, pro mě je minimalismus lepší cestou než konzumerismus. Zážitky a lidskost, ne věci. Výjimkou jsou pro mě věci, které mi ty zážitky umožní, nebo zachovají - třeba foťák. Být šťastný a vděčný za to, co mám (nebo i nemám) - to je cesta.

Já jen dodám, že v Česku máme také Svatojakubské poutní cesty, stará se o ně organizace Utreia. Takže pokud chcete vyrazit po Česku, ale nechcete jít frekventovanými trasami podél hranic v rámci Stezky Českem, toto je jedna z variant.

Popis biohackingu v článku je už dost přehnaný. Já tomu neříkám biohacking, ale snaha o dlouhozdravost. Ale jsou to podle mě takové základní principy, které by měl dodržovat každý. Zdravá a střídmá strava, nepřecpávat se. Ráno mi také vyhovují spíše slané snídaně, sezónní jídlo beru jako samozřejmost. Kupuju co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Přístroje na měření nevedu, prostě jen poslouchám svoje tělo. Každý den jdu nejdřív na chvilku ven na dvůr, žádný telefon. Přes den se snažím co nejmíň sedět, aspoň deset minut strávím v hlubokém dřepu. Jóga je taky fajn, alespoň pozdrav slunci. Chodím často do přírody, to je taková moje forma meditace. Posilování je taky super, ale ne každý na to má prostor.

Krásné, aspiruji být ve vašem věku také tak aktivní 🙂 Přeji vám, ať plány vyjdou a vy s radostí překonáte i Jižní větev Stezky! A hodně zdravíčka.