Známe to, dcera byla taky jiná, hodná, pilná, nenápadná, pohledná, ale jiná. Když jsem za ni bojovala ve škole s třídní učitelkou a zástupkyněmi pedagogicko psychologické poradny, slyšela jsem jak se vyjádřily "zase jedna matka, co si nepřipustí, že má blbé dítě". Dceři je 39 let, má vysokoškolské vzdělání, pracuje na velmi specifické pracovní pozici, ale individuální a je stále jiná. Tak, jak žákům učitelka na tělocvik říkala vy nuly, tak jak je shazovala třídní učitelka na druhém stupni, teď se k ní chovají někteří spolupracovníci. Občas si doma pobrečí, je sama, skoro 10 let chodila s chlapcem, nakonec se rozešli, našel si jinou. Těšila se na rodinu, děti, nemá nic, je sama, je jiná. Když ji potkáte na ulici, je to obyčejná žena. Protože je jiná, zažila šikanování, ponížení atd. Už od školky a školy a postaraly se o to pedagožky. Její vrstevníci to vycítili a samozřejmě se většinou přidali ke stádu. To je jen drobné vyprávění zkušenosti. Přeji vám hodně štěstí a sílu. Dceři 🍀🍀🍀🍀🍀
Nevím, kde autor načetl klamné informace. Byli jsme obyčejní celá rodina. Za "totáče" jsme nestrádali, s rodiči jsme byli 5x autem v Bulharsku na celý měsíc o prázdninách, byla jsem letecky ve 14ti letech na letním táboře v Německu v Altschwerinu a na výletě v Berlíně, později ještě v Rumunsku a Itálii. V roce 1977 jsem po maturitě nastupovala jako absolventka do první práce za průměrný nástupní plat 1450 Kč. V roce 1989 před revolucí jsem měla v kanceláři čistý měsíční plat 7200 Kč. Teď mám důchod 16500 Kč. Na první letní brigádu jsem chodila dělat obaly na letecké přístroje v ZPA, potom každý rok brigády v obchodech na doplňování zboží nebo v JZD a Státním statku na žních nebo na donavě u krav. Šaty podle Neckermanna a účast na koncertech bigbeatu, rockové, prostě všechno, co jsem chtěla. Oběti za komunismu, to je mi líto, a co oběti teď? Falešná hra na demokracii a zavírání očí před novodobými zvěrstvy.
Nechápu, manžel je na vozíku ZTP/P a má ID 15.600, já jsem starobní důchodce a mám 16.500. Žijeme skromně, utrácíme za potraviny a léky, hygienické potřeby, elektřinu, telefon, palivové dřevo prostě běžné věci a ještě dokážeme ušetřit na vstupenky na tuzemské i zahraniční rockové a metalové vstupenky. Žijeme v pohodě a s penězi vystačíme.
Na Velikonoce se těším, protože jsou začátek jara a příroda se probudí, zazelená a rozkvete. Jsme jen 3, malá rodina, takže 10 batikovaných vajec v cibulových slupkách, výzdoba domácnosti, naaranžovaný věnec z přírodních materiálů s figurkami zajíčků, slepiček a beránků, které mám už roky. Beránek a mazanec, aby bylo k snídani, kuře s nádivkou, aby bylo k obědu. Nejančím v obchodech, nepřežíráme se, nevyhazujeme peníze za blbosti, neb jich máme pomálu. Čekám, jaké bude počasí a doufám v hezké, protože bez procházek ve vonícím lese to nejsou žádné Velikonoce. Nejsme věřící, manžel je roky na vozíku, ale Velikonoce jsou pro nás jednoznačně lepší než komerční Vánoce.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pozdravit, poděkovat, poprosit. To jsou základy slušného chování. Dnes už se to "nenosí".