Čas od času pravicoví Dušani Jasánci básní o tom, že levicoví myslitelé nemohou být "autenticky" levicoví, když pocházejí často ze zajištěných poměrů, středostavovských nebo i buržoazních. Nejsou prý dost dělničtí.
Je to jednak nepochopení pojmu levice, a za druhé "zrcadlové myšlení", česky "podle sebe soudím tebe". Sám nejsem ochoten se dělit, nejsem schopen solidarity, a tak ani levičáci ze střední majetkové třídy nemohou být.
Miroslav Kalousek je ovšem "typicky český" pravičák. Živí se po celý svůj život tím, že za peníze ze státního rozpočtu (ať již v parlamentu, ve vládě či na některém ministerstvu, v krajním případě a dočasně za peníze některé strany, ovšem ty zase pochází z rozpočtu státu coby příspěvek stranám za hlasy a za mandáty) vykládá tu do médií, tu do pléna (je-li zrovna schůze pokrývána médii) své pohádky o tom, jak špatní jsou lidé pracující pro stát a obce (třeba lékaři a sestry, učitelé, školníci, hasiči, silničáři, kasteláni a průvodci na hradech, muzikanti a herci v oblastním divadle, až po krmiče v zoo) a jak dobří jsou lidé skrytí za kyperskými, maltskými, či panenskoostrovními skořápkami vlastnící zprivatizované české podniky a finanční instituce.
Ale jako ti levičáci nejsou nikdy dost dělničtí, čeští pravičáci jaksi nejsou dosti korporátně kapitalističtí. Stejnými pysky, kterými haní stát, jsou k penězům republiky velmi pevně přisáti.
A pak přijdou novináři z korporace seznam.cz a začnou dělat svůj reklamní byznys. Poskytovat reklamní prostor Kalouskovi. Víte, jak nastavit dlaň na dýško? Nebo tomu říkáte palmáre (lat. palma manus = dlaň ruky)?
Autor formuluje trochu nešťastně, jakoby si přál, aby to byla ústava, kde je vyjmenován rozsah hrazené lékařské péče. Ale to je jistě jen stylistická neobratnost.
Nedávná střelba (vražda) v New Yorku by nás měla varovat před "americkým" pojištěním. Autorova slova "...tím se zdravotní pojištění naprosto odlišuje od všech dalších pojistek, které si lidé platí" by mohla evokovat i takový směr úvah. Ale rozsah zdravotního pojištění rozhodně nepatří "po Americku" do příloh smlouvy. Pacient - pojištěnec - by byl ve strašné nevýhodě (nejen kvůli složitosti a specializaci problematiky, i pouhou vyjednávací silou - pacient je závislý na jedné pojišťovně, ta má ale miliony nebo nejméně statisíce klientů. Výpověď smlouvy nezabolí obě strany srovnatelně). Smluvní volnost zde musí být omezena zákonem.
A právě to předpokládá i ústavní listina základních práv a svobod: . "Čl. 31Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon."
Všimněte si, že nejprve je odmítnuta diskriminace, zdraví každého musí být chráněno. I cizinců nebo třeba bezdomovců. A teprve pak jde o veřejné pojištění, bezplatná péče je garantována občanům. To znamená, že občan ČR od okamžiku narození po okamžik smrti nezůstane bez pojistky (jako ti Američané). Může mít dluh na pojistném, ten dluh může být tvrdě vymáhán, ale stále je pojištěn a bude lékařsky bezplatně ošetřen. Braňme toto své právo! Žádné "reformy" tohoto práva!
Zákon (a jeho prováděcí předpisy, zejm. úhradová vyhláška) budou vždy.../pokr.
Typická pravice.
Reinkarnace Vandasovy Dělnické strany. Mozková úroveň skinheads, vrahů Tibora Danihela a žhářů z Vítkova.
Pravice je trust hloupých a agresivních. Protože se zároveň vzájemně ujišťují, že ne lidská spolupráce, ale jen deregulovaná soutěž, tj. konkurence, tj. vzájemný boj vytváří hodnoty, pak jakmile zažijí pocit neúspěchu či prohry, potřebují viníka ke své agresi. Romy, bezdomovce, studenty, lgbt... no a nebo Evropany či lidi do té míry úspěšnější, že jim zbývá i kapacita pro ochranu přírody a klimatu.
Dobře, že o problému píšete.
Podporujme (ve všech volbách) ty, kdo oponují privatizaci bytů a podporují obecní byty.
Nicméně "potřeba" stavět desetitisíce bytů ročně je neúplná informace.
Jedním z důvodů je urbanizace (a suburbanizace), tedy opak regionálního rozvoje. Pragocentrismus je součástí (nikoli samozřejmě vyčerpávající) problému. Útoky Prahy (centra) na obce, například na jejich školy či poštovní pobočky, a na menší města, například na jejich tradiční nemocnice, porodnice, lokální pracoviště úřadů a podobně, stejně jako absurdity nově budované české dopravní infrastruktury (hvězda dálnic D1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 10 a 11 směřujících do Prahy), nebo umístění centrálních úřadů, veřejnoprávních institucí, sídel státních podniků, veřejných univerzit, akademie věd i výzkumných institucí a tak dále ... to vše zhoršuje situaci v centru nedostatkem bytů ale v regionech nedostatkem kupní síly, příležitostí a následným odlivem mladých lidí.
Nepohlížejme na problémy odděleně. Analýza - rozklad - je půl cesty. Druhou půlí je synéza, každé řešení musí zohlednit synergie.
Nevěřte na nepotřebnost škol a školek v regionech, jinak ještě více mladých odejde do Prahy. Nevěřte na přespočetnost nemocničních lůžek. Buď populace stárne, potřebujeme penzijní reformy, ale pak i regionální nemicnice, a nebo máme příliš mnoho lůžek, ale pak nepotřebujeme reformovat penze.
Nevěřte na "vymírání" Češstva, když chybí byty. Kdybychom vymírali, byty a domy by přebývaly, byly neprodejné a ztrácely by na hodnotě. Jestli připadá na ženu jedno a půl dítěte, pak každé dítě dědí po třech prarodičích...
To je zajímavé, ani s jedním z tvrzení z titulku se u uživatelů elektromobilů vůbec nesetkávám.
O fotovoltaice na střeše mluví, jen když je jim předhazováno tvrzení "elektromobil má výfuk v elektrárně". A co se týká ceny, fotovoltaiku si nikdo nepořizuje jen kvůli autu, ale obojí - elektrárnu i elektromobil - kvůli životnímu prostředí, změně klimatu, a až v druhé řadě počítá s nějakou úsporou a tedy návratností. Přinejmenším amortizaci pořizovacích nákladů FVE musíte rozdělit podle spotřeby mezi to auto a ten dům. Srovnání s cisternou paliva tedy moc nesedí: Leda by šlo o čisté biopalivo, a navíc byste z té cisterny i topili a svítili ve svém domě.
Co se týče kávy, tak nikdo neargumentuje. Oběd či večeře snad. Ale setkávám se s výběrem ubytování (penzionu, kempu, hotelu) s ohledem na možnost dobíjení z ekologického (zeleného) zdroje. Naposledy majitel penzionu, když poskytnul svou zásuvku (ne, nebyl to wallbox), hrdě dokládal, že má smluvně s dodavatelem zajištěnu energii z obnovitelných zdrojů...
Ono se to udělalo samo.
A nebo ne?
Když nyní premiér Fiala řekl co řekl, mnozí komentátoři vzpomněli historických alegorií. A zaznělo jméno Waltra Komárka. Jenže ten od druhých porevolučních voleb roku 1992 (kdy již nebylo Občanské Fórum, nýbrž Klausova ODS porazivší OH) jaksi nebyl u toho.
Jednou z prvních věcí, které zařídilo Klausovo federální ministerstvo financí, byla sankce podnikům (ještě tehdy neprivatizovaným) za růst mezd. A od té doby slýcháme periodicky útoky na odbory, obviňování ze závisti(vosti), vynášení levné (až v druhé řadě kvalifikované) pracovní síly do nebes jako komparativní výhody, zastrašování zaměstnanců a jejich zástupců, odsuzování každého protestu, natož stávky, a z reality (z aktuálního ekonomického rámce) vytrhaná poučování o tom, že růst mezd (vždy, bez ohledu na fázi cyklu) zvýší nezaměstnanost, inflaci, sníží konkurenceschopnost, naposledy prý způsobí pád do pasti středních příjmů. Jednou z typických takových chimér je tvrzení, že zaměstnanci si na růst svých mezd musejí nejprve, předem, vydělat vyšší produktivitou práce, kterou prý zaostávají.
Takže zaměstnanci patrně mají uspořádat mezi sebou charitativní sbírky a svým zaměstnavatelům, vítězům privatizace, koupit do podniků nové automatizované stroje a robotické výrobní linky.
Každý komentátor, zástupce šéfredaktora či šéfredaktor (mimo levicových periodik typu Alarm, A2, Denikreferendum a podobně) má v tom dohledatelné máslo na hlavě. Dokonce i vlastní syn zmiňovaného Waltra Komárka...
Velmi trefné.
Jenomže, opravte mne, mýlím-li se, mezi řádky a za sarkasmem schováno, tuším, že autor pořád ještě věří na Ježíška, respektive na Santa Klause:
Jako spousta lidí v pražské realitě žijících, pražskou sociální bublinou obklopených, věří že (1) existuje liberální konzervativismus. Proto mu vůbec nedochází, že "liberálně - konzervativní strana" je ukázkový oxymoron. Za (2) pak věří, že liberalismus je pravice, a pravice je z podstaty ta správná. Všichni tito opakovaně zklamaní pražané věří všemu, co v devadesátých a nultých letech říkal Václav Klaus, jen by si přáli, aby to neříkal "arogantně"; patrně by měl dle nich mluvit hlubším moudřejším chápavějším hlasem. Takže třicet let čekají na Klause II.; Santu.
Klaus s hlubokým hlasem bez oposmlouvy a malinko evropštější s malinko menší uhlíkovou stopou. Ale uhlíkově neutrální to zase ne, to prr, cyklisti nám po Praze za vlastní jezdit nebudou, dotované metro stačí, a eurem se taky platit nebude.
A protože jsou na omylu, z Prahy systematicky škodí svým nealikvótním vlivem republice, neboť si pletou populismus druhých s vlastní demagogií (ač lid je v základu obou slov, toho latinského i toho řeckého, není to totéž).
Přijde mi, že Ševčíkem ovládnutá fakulta je jakousi laboratorní verzí či poloprovozem tohoto pražského myšlení: Klausovské kecy, a co na tom, že zvenku jsme bez kreditu a bez souladu s realitou, uvnitř jsme sami se sebou nejen spokojeni, my jsme přímo avantgarda.
Nikdo mne zajisté nemůže podezírat ze sympatií k ODS. Všechny ty vtipy z minulých let dál platí. O tom, co vyplave, když do vody spadne ódéesák (špinavé peníze a čistej komunista), o tom, co mi vadí na ODS (že není občanská, že není demokratická, a že to není strana, ale mafie). I všechny ostatní.
Čekáte na "ale"? Tady je. Jestli si totiž něco nepřeji, pak je to "návrat ke kořenům", ke Klausovskému světu, nepřeji si vítězství lidí jako Zahradil, Benda či Vondra.
Teď je ODS o cosi evropštější. Nemusí se mi líbit konkrétní změny v důchodech, ale vítám, že opt-out, tedy kalouskovské vyvedení peněz z průběžného systému do povinného fondového je ze hry. Parametry lze měnit a upřesňovat průběžně, peníze jednou ukradené se nevrátí.
Nemusí se mi líbit rozpočet, ale vítám přinejmenším zvýšení sazby DP právnických osob z 19 na 21%. Jen tak dál. I po zvýšení daně z nemovitostí platím za dům méně než za psa. Jednou se k daňové progresi vrátíme, pohádka o nezvyšování daní je už bohudík passé.
Nyní se zdá, že se hroutí další pohádka nebo možná víra v Ježíška s dárečky pod stromeček. Totiž pohádka o (komparativní) výhodnosti nízkých domácích mezd a platů jako zdroje růstu (vždy nejistý import spotřeby, koupěschopné poptávky). Bez domácí spotřeby nebude stabilní poptávka, nebude růst, nebude daňové inkaso, budou dluhy, bude krach. Zbývá pohádka o nedostatečných zásluhách zaměstnanců na růstu produktivity. Jakmile se prozradí, že ani tenhle Ježíšek dárečky nenosí, že produktivita visí na investicích a ne Stachanovcích, a nízká mzdová úroveň investice maří neboť zhoršuje návratnost...
Měli bychom si umět připustit, že je-li stát (režim) motivován mindráky (komplexy méněcenosti), revizionismem (touhou změnit "řád") a touhou po odplatě (revanš) za minulé skutečné či jen domělé ponížení, vždy kalkuluje se světovým konfliktem. Rusko tedy od počátku putinovské politiky, od chvíle kdy vystřídal Jelcina.
Oba světové konflikty minulého století stály na tom, že agresor měl za sebou spojence (Trojspolek, Osa) o nichž se domníval, že jsou dost silní a odhodlaní do světového konfliktu jít.
Takže teď záleží na Číně. KLDR ani Irán (natož Sýrie či Nikaragua) nestačí.
Jestli se teď něco opravdu nehodí, pak je to posedlost Trumpa obchodním deficitem USA s Čínou. Dojde-li Čína k závěru, že ekonomický řád, který (od "Doložky nejvyšších výhod") Číně vyhovuje, s Trumpismem a MAGA končí, pak takového spojence Rusko získat může. Ale nevěřím, že by "strategicky trpělivá" Čína šla do jaderného dobrodružství v časování "podle Moskevského času". Šílenství Ruska se opírá o jeho rozlohu s nízkou populační hustotou, věří, že hustě obydlený západ se jaderné eskalace bojí víc. Takový luxus Čína nemá...
Nechce se mi věřit, že by (již zesnulý) Eduard Janota našel v současné vládě svého mistra.
Účetní triky dělalo ministerstvo financí vždy. I proto miluji seriál Jistě pane ministře / Jistě pane premiére.
Ale Eduard Janota sira Humphreyho Applebyho předčil triky nejen ve věci rozpočtu, ale zejména státního závěrečného účtu. Za Kalouska zcela systematicky.
Ministerstvo kupříkladu neposlalo České poště peníze na důchody, a státní podnik prosincové důchody zaplatil lidem ze svého - a hned vypadal státní závěrečný účet vlády s "nejlepsím ministrem financí" mnohem líp...
Ani rakouskou, ani německou mzdovou úroveň mít za čtyři roky nebudeme.
Ale: ČR opravdu může mít vyšší mzdovou úroveň než "nové spolkové země", tj. regiony bývalého východního Německa, a to i v případě odečtu Prahy a Berlína.
Jen je otázka, zda si to slibovat zrovinka od vlády ODS.
Pamatuji se na billboardy ODS "dokázali jsme, že to dokážeme" slibující průměrnou mzdu dvacet tisíc do roku dva tisíce (volby v roce tuším 1996 ODS opravdu vyhrála a v roce dva tisíce byla pak průměrná mzda někde mezi třinácti a čtrnácti tisíci. Ale to již bylo po mimořádných volbách 1998). Slibované úrovně mzdový průměr dosáhl někdy mezi vládou Paroubka a Topolánka, tedy o šest či sedm let po termínu z Klausových billboardů. A to již bylo zaděláno na dvojkrizi po roce 2008 a reálný pokles... po Kalouskově škrtformě.
Pane profesore, už zase "reformy"?
Proboha, už otevřete oči a mysl. Zrušení otroctví (nejprve křesťanům, pak všem) byla reforma. Zrušení nevolnictví byla reforma. Zrušení poddanství byla reforma. Volební právo svobodných občanů byla reforma. Všeobecné volební právo byla reforma. Volebí právo žen byla reforma. Všeobecná a povinná školní docházka byla reforma. Zaručená univerzitní svoboda s právem azylu je reforma. Zrušení šlechtických titulů a pozemková reforam byla ... reforma. Všeobecné sociální zabezpečení, všeobecné zdravotní pojištění, svoboda spolčovací včetně sociálních práv (zákonná pracovní doba, odbory), sekulární stát, zrovnoprávnění občanských svazků s církevními, nemanželských dětí s dětmi zrozenými v manželství, rovnost (stran) před zákonem, rovnost v důstojnosti, v právech a povinnostech je reforma. Zásady právního státu, zemská (krajská) a obecní samospráva jsou reforma...
Nazývejme, prosím, reformou jen změnu k lepšímu, alespoň ve významu uvolnění potenciálu, který je v lidech již v okamžiku jejich narození.
To, po čem volá česká pravice, není reforma. To je regres. Omezení sociálních práv a svobod, výlučná práva církví, školné, slučování škol a redukce sítě veřejných škol, zvyšování spoluúčasti a omezování pojistného krytí v lékařské péči, omezování samosprávného principu od univerzit po obce, nerovný přístup k veřejným službám (centrum vs. regiony), dětská práce, násilí na ženách (zamítnutí ratifikace Istanbulské úmluvy), prolomení zákonné pracovní doby, nerovné, až otrocké postavení agenturních pracovníků, zejm. cizinců... Reformy? Že vás ústa nebolí...
Milá redakce, tímhle spoustu lidí jen naštvete. Protože kdo v obchodě nakupuje do výše průměrné hrubé mzdy?
Lidé vám oprávněně řeknou, že nějaký růst své kupní síly za pětatřicet let technologického vývoje snad očekávat mohou. V roce 1989 také koupili víc než v roce 1954. A koho v období stagnace osmdesátých let zajímaly řeči komoušů a politruků o nezaměstnanosti a krizi z třicátých let? Jste snad takoví politruci, či nějaké soudružky učitelky občanské výchovy?
A za druhé lidi naštve ten přepočet na průměrnou hrubou mzdu. Na konci osmdesátých let zvyšovali mzdový průměr vojáci z povolání a policajti. Ale řekněme osmdesát procent průměru si lidé vydělat mohli, mimo ozbrojené složky byly mzdy i platy dosti nivelizované. Ale dnešní průměr je pro většinu lidí zcela za obzorem. Takže vám řeknou: Nezajímá mne, kolik másla si VY koupíte za svůj hrubý plat, zajímá mne, zda si nějaké máslo koupím JÁ za svou čistou mzdu po zaplacení bydlení, energií a dopravy do práce.
A proč co před pěti lety šlo dnes nejde.
Vlastně, oni vám to neřeknou. Jen se naštvou, zůstane v nich z toho hořkost, z té hořkosti neurčitý pocit křivdy či nároku ("proč mi pořád říkají, jak si žiju z jakési průměrné hrubé mzdy...") a nakonec vám tu hořkost a křivdu vylijí na hlavy ve volbách. Budou volit negativně, proti, ne pro, a oplatí minulou hořkost a křivdu, ne výhled na budoucnost...
Závěrečný odstavec, kde je citován výrok o nejistotě nájemního bydlení s krátkými smlouvami je velmi důležitý.
Článek dělá chybu v tom, že dosti libovolně zaměňuje pojmy pronájem a podnájem. Podnájem je druhotný, jde o nájem od nájemníka (ne od majitele) nemovitosti (§§ 2215 a 2216 NOZ=Nového Občanského zákoníku). Kupříkladu za pokoj v obecním bytě; ať již nájemce bytu od obce bydlí v druhém pokoji a nebo na chatě, "dekret na byt" čili nájemní smlouvu od vlastníka má on. Podnájemník tedy nemůže mít velkou jistotu, je to fajn na semestr když není místo na koleji.
Ale nájemní bydlení by mělo poskytovat jistotu mnohem větší. Smlouvy na dobu neurčitou (podmínka jistoty dostatečné k založení rodiny) však zpravidla nabízí jen obce, soukromníci a developeři ne. Pravicoví pisálci zmiňují (v souvislosti s ročními i kratšími smlouvami) obavu ze "špatných" nájemníků (neplatičů, potížistů obtěžujících jiné obyvatele domu, ničitelů vybavení). To vše se ale dá řešit jinak, na to je § 2228 NOZ. Proč se ti pisálci nikdy nezeptají druhé strany? Důvodem krátkých smluv je úmysl pronajímatele obejít NOZ. A to konkrétně § 2249 řešící zvyšování nájemného. Když smlouva vyprší a je řetězena novou smlouvou, pronajímatel toto ustanovení neeticky obejde. Zvýší nájemné zcela libovolně.
Je ve společenském zájmu, aby nedostupné ale i nejisté bydlení neničilo mladé lidi a nebránilo jim zakládat rodiny. Takže my starší buďme solidární s mladými: Volme politickou reprezentaci, která chce bydlení pomoct. Podporou obecních nájemních bytů sociálních ale i dlouhodobých pronájmů s nájemným "v místě obvyklým".
Máte deprese? Nu, já vlastně také. Jak z nich ven? Navrhuji vykolíkovat si hřiště možností, definiční obor funkce (rovnice), kterou řešíme. Jakmile si popíšeme hranici intervalu z té špatné strany, cokoli co bude lepší nám může pomoci z deprese.
Nuže můj černý scénář:
(1) Trump postaví Ukrajinu do mnichovanského momentu. Protože v Evropě vzroste síla těch, co na Trumpa vsázeli, ani Evropa tedy již nebude moc spolehlivý spojenec; unavená Ukrajina se podvolí a přijde o rozsáhlá území výměnou za pouhé příměří a sliby, ne za mír. Zelenský bude nahrazen někým Moskvě milejším.
(2) Ruská ekonomika rozpálená válečnou výrobou se nesmí zastavit, jinak by hrozila situace podobná devadesátým létům, a to si Putin pamatuje; z onoho poklesu a chaosu získal svoji moc. Rusko zbrojí intenzivně dál.
(3) Čína vidí, že agrese se vyplácí. Jedná koordinovaně se Severní Koreou. Jejich proxy spojenec, klidně někde v Africe či Tichomoří, napadne Americkou základnu, loď či jiný podobný spektakulární cíl. Trump reaguje neméně spektakulárně. V tom okamžiku klesá přítomnost U.S. na dálném východě. Jaderná Čína obsazuje nejaderný Tchaj-wan, a jaderná Severní Korea útočí na tu Jižní. Situace strategicky velmi nevýhodná. Trump hlásí America First! a vojensky nereaguje. Fait accompli.
(4) Rozhoří se Blízký Východ. Jaderný Izrael podpoří sunity proti šíitům. Padají poslední humanitární ohledy, lidský život ztrácí na hodnotě. Turecko nahrazuje Saudskou Arábii v roli vůdce sunitské strany a odhazuje definitivně sekulární plášť.
Pokračování.
Když zvíře usmrtíte, tak to nedělejte zbytečně. To znamená využijte vše. Ne nutně pro lidskou výživu, i psi a kočky něco chtějí, ale využijte.
Separát, tedy strojově oddělené maso, je z pohledu labužníka horší než výsek. Ale z pohledu výživy je naopak lepší.
Svalovina obsahuje v zásadě dva proteiny: Aktin a myosin. Ty dva do sebe pasují a umí svalový stah. Nic jiného. Jenže vaše dítě roste, nenabírá svalovou hmotu na soutěž v kulturistice. Spolu s kostmi musí růst i pojivové tkáně. Chrupavky, vazy, šlachy. A také vše ostatní. Takže krmit dítě kotletou bez kosti natož kýtou je chyba. Potřebuje vnitřnosti, a zdroj aminokyselin obsahujících síru právě na krycí, pojivové a další tkáně. Elastin a kolagen není v dostatečném množství v řízku ze svaloviny. Buď naučte dítě na tlačenku, a nebo kupujte kůže, ouška, nožky a kolínko. Nechutná? Tak se smiřte s párkem ze separátu a kůží. Neboť právě zpracované šlašky, blány a kůže zachrání vaše rostoucí dítě od bolestí kloubů, oteklých kolen a od artrózy.
Kolagen v tabletách a pastilkách z lékárny vám přijde užitečný a zdravý? A z čeho asi tak je? Ze svíčkové ne.
12
Sledujících
0
Sleduje
12
Sledujících
0
Sleduje
"Zatím to ale v Evropě vypadá tak, že po velkých společenských změnách není příliš poptávka", píšete, a z této diagnózy ordinujete terapii budíčkem.
Svatá polopravda.
Je zde přinejmenším pomyslná strana "progres" a strana "regres". Ta druhá je zde v Seznamzprávách reprezentována například vámi.
Každá ze stran chce změny. Ty své. A každá ze stran chce zablokovat změny. Změny požadované těmi druhými. Teprve zvenku, když se ty dva vektory v účinku vzájemně vyruší, vzniká Váš dojem. Ale takhle to prostě v demokraciích bývá. Chcete-li něco prosadit, potřebujete většinu. A chcete-li prosadit něco trvalého, potřebujete dohodu, aby dnešní menšina vaši reformu nezrušila, jakmile bude většinou.
Progres není bába s dědkem z Perníkové Chaloupky, což se projevuje tím, že nechtějí upéct děti. Strana regres na děti kašle a tak chce Greendeal zrušit. Strana regres chce návrat k otrokářství, nejčastěji pod heslem "dluhy se musí platit". Strana progres si vzpomněla na hnutí abolicionistů, které v předvečer americké občanské války (známé u nás jako Jih proti Severu) požadovalo abolici, tedy osvobození otroků bez jejich vykoupení z otroctví, bez náhrady otrokářům za zmařenou investici (nějaký Abraham Lincoln, říká vám to něco?). Strana progres požaduje svobodu v náboženském či osobním životě, včetně partnerského a sexuálního, nebo třeba v přístupu k měkkým drogám. Stran regres považuje jak muslimskou modlitebnu ("mešitu") v Brně, tak i manželství dvou žen za konec světa.
Pokrač.
1 odpověď