Pokrač.

Strana regres chce zachraňovat těžbu uhlí a fosilní autoprůmysl v Evropě. Strana progres se domnívá, že je to stejné jako chtít zachraňovat tabákový průmysl. Strana progres chce bydlet. Strana regres chce spekulovat s byty a nemovitostmi. Strana regres chce bohatnout na soukromém školství a zdravotnictví a na úrocích za půjčky obyvatel na tyto služby. Strana progres sní o vyrovnávání životních šancí a "startovní čáry" dětí narozených v rozdílných sociálních podmínkách právě prostřednictvím dostupných (regionálně i ekonomicky dostupných) veřejných služeb, neboť věří v potenciál všech dětí, nejen dětí bohatých rodičů v Praze. Strana regres mluví o relativní příjmové rovnosti (z optimalizovaných daňových přiznání), strana progres oponuje majetkovou nerovností (z kupónové privatizace, kdy privatizační fondy si přivlastnily privatizovaný státní majetek za toliko svěřené kupóny DIKů). Strana regres chce větší moc a státní (úřední či politický?) dohled nad vysokými školami, vědou a výzkumem i nad samosprávnými obcemi, strana progres chce větší svobodnou aktivitu lidí tamtéž. Strana progres věří v občanskou společnost, neziskovky, v život. Strana regres soudí podle sebe, že život je derivátem finančního a kapitálového zisku.

A tak dále.

A část lidí to pochopitelně nebaví a chtějí místo sporů silnou a nepochybující "vládu odborníků". Jenže tyto spory nejsou odborné, jsou hodnotové, a tedy politické. Volání po "tolik potřebných" "reformách" které budou "odborně správné", "nezbytné" a samozřejmě TINA ("there is no alternatives"), vedou ... k oné obludné techno/byro/kracii.

Čas od času pravicoví Dušani Jasánci básní o tom, že levicoví myslitelé nemohou být "autenticky" levicoví, když pocházejí často ze zajištěných poměrů, středostavovských nebo i buržoazních. Nejsou prý dost dělničtí.

Je to jednak nepochopení pojmu levice, a za druhé "zrcadlové myšlení", česky "podle sebe soudím tebe". Sám nejsem ochoten se dělit, nejsem schopen solidarity, a tak ani levičáci ze střední majetkové třídy nemohou být.

Miroslav Kalousek je ovšem "typicky český" pravičák. Živí se po celý svůj život tím, že za peníze ze státního rozpočtu (ať již v parlamentu, ve vládě či na některém ministerstvu, v krajním případě a dočasně za peníze některé strany, ovšem ty zase pochází z rozpočtu státu coby příspěvek stranám za hlasy a za mandáty) vykládá tu do médií, tu do pléna (je-li zrovna schůze pokrývána médii) své pohádky o tom, jak špatní jsou lidé pracující pro stát a obce (třeba lékaři a sestry, učitelé, školníci, hasiči, silničáři, kasteláni a průvodci na hradech, muzikanti a herci v oblastním divadle, až po krmiče v zoo) a jak dobří jsou lidé skrytí za kyperskými, maltskými, či panenskoostrovními skořápkami vlastnící zprivatizované české podniky a finanční instituce.

Ale jako ti levičáci nejsou nikdy dost dělničtí, čeští pravičáci jaksi nejsou dosti korporátně kapitalističtí. Stejnými pysky, kterými haní stát, jsou k penězům republiky velmi pevně přisáti.

A pak přijdou novináři z korporace seznam.cz a začnou dělat svůj reklamní byznys. Poskytovat reklamní prostor Kalouskovi. Víte, jak nastavit dlaň na dýško? Nebo tomu říkáte palmáre (lat. palma manus = dlaň ruky)?

Pokračování

Zákon (a jeho prováděcí předpisy, zejm. úhradová vyhláška) budou vždy z podstaty věci podléhat změnám. Nejen politickým. Medicínské i farmaceutické obory se rychle vyvíjí. Lege artis péče nesmí být v čase fixní. Je logické, že péče hrazená z veřejného pojištění bude předmětem negociací (vyjednávání) a tedy i lobingu. Ale nenechme se vmanipulovat do pasti uzavřeného seznamu "nároku". Je to líbivá past. Takový uzavřený seznam by fixoval včerejší, spíše předvčerejší úroveň. To nemáme zapotřebí.

Nepotřebujeme zpaměti znát své nároky v tak komplexní problematice. Potřebujeme být dnes i zítra dobře zastupováni v té negociaci. Od toho je zastupitelská demokracie.

Kdo ve své argumentaci využívá vašich obav z "ošizení", ze zítřka, z upírání práv a z omezování nároků a navrhuje vám jejich "jistý", "garantovaný", ale uzavřený, zafixovaný výčet, ten vám chce upřít právo na profit z budoucího vývoje poznání, lékařské vědy a rovněž z budoucího ekonomického vývoje a růstu.

Braňme se takovým "reformám".

Typická pravice.

Reinkarnace Vandasovy Dělnické strany. Mozková úroveň skinheads, vrahů Tibora Danihela a žhářů z Vítkova.

Pravice je trust hloupých a agresivních. Protože se zároveň vzájemně ujišťují, že ne lidská spolupráce, ale jen deregulovaná soutěž, tj. konkurence, tj. vzájemný boj vytváří hodnoty, pak jakmile zažijí pocit neúspěchu či prohry, potřebují viníka ke své agresi. Romy, bezdomovce, studenty, lgbt... no a nebo Evropany či lidi do té míry úspěšnější, že jim zbývá i kapacita pro ochranu přírody a klimatu.

Pak je třeba jednat s Tureckem ve smyslu: "Co chcete výměnou za to, že svůj nově nabytý vliv na Damašek přestanete využívat proti Kurdistánu?"

Představuji si, jak arabské noviny napíší o středoevropanech titulek: "V Bavorsku zvítězila v zemských volbách CSU, křesťanisté překvapili kalhotami bez laclu a šlí a prozatím i lidskou tváří".

Dobře, že o problému píšete.

Podporujme (ve všech volbách) ty, kdo oponují privatizaci bytů a podporují obecní byty.

Nicméně "potřeba" stavět desetitisíce bytů ročně je neúplná informace.

Jedním z důvodů je urbanizace (a suburbanizace), tedy opak regionálního rozvoje. Pragocentrismus je součástí (nikoli samozřejmě vyčerpávající) problému. Útoky Prahy (centra) na obce, například na jejich školy či poštovní pobočky, a na menší města, například na jejich tradiční nemocnice, porodnice, lokální pracoviště úřadů a podobně, stejně jako absurdity nově budované české dopravní infrastruktury (hvězda dálnic D1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 10 a 11 směřujících do Prahy), nebo umístění centrálních úřadů, veřejnoprávních institucí, sídel státních podniků, veřejných univerzit, akademie věd i výzkumných institucí a tak dále ... to vše zhoršuje situaci v centru nedostatkem bytů ale v regionech nedostatkem kupní síly, příležitostí a následným odlivem mladých lidí.

Nepohlížejme na problémy odděleně. Analýza - rozklad - je půl cesty. Druhou půlí je synéza, každé řešení musí zohlednit synergie.

Nevěřte na nepotřebnost škol a školek v regionech, jinak ještě více mladých odejde do Prahy. Nevěřte na přespočetnost nemocničních lůžek. Buď populace stárne, potřebujeme penzijní reformy, ale pak i regionální nemicnice, a nebo máme příliš mnoho lůžek, ale pak nepotřebujeme reformovat penze.

Nevěřte na "vymírání" Češstva, když chybí byty. Kdybychom vymírali, byty a domy by přebývaly, byly neprodejné a ztrácely by na hodnotě. Jestli připadá na ženu jedno a půl dítěte, pak každé dítě dědí po třech prarodičích...

Důvodů, proč zachovat stávající nádraží v centru a glajze k němu, je víc.

• Silniční povrchová doprava je přetížená, ale Brno nemá podzemní ani nadzemní dráhu. Vlakové koleje vedou městem zcela mimoúrovňově, ucpané křižovatky se vlaků, včetně příměstských, nedotýkají. Což není případ šalin, trajfů ani busů. Tolik lidí, kolik do/z centra přiveze jediný vlak, byste tam/odtud šalinami vezli hodinu a autobusy tři hodiny.
• Každý pozemek v intravilánu města je hodnotný, ale propojená, souvislá linie kolejí je terno, zlatý poklad. Rozprodej těchto souvislých linií veřejných pozemků spekulantům napojeným na ODS je zločin, a vykoupit je zpět by bylo ještě těžší, než vykoupit zpět privatizované podíly výstaviště nebo tepláren (přesně to se s velikou ztrátou v minulosti stalo). Vzpomeňte na výkup přístupového pozemku u stadionu za Lužánkami; jakmile se linie dopravní stavby jednou přeruší, každá jedna parcela se stane pákou k vydírání a spekulaci.
• Takže rozprodej pozemků stávajícího "železničního dopravního uzlu" není odblokování rozvoje města, ale naopak jeho zablokování. Bez mimoúrovňově vedené kolejové veřejné dopravy centrum města umře na nedostupnost. Jeden vagón rovná se osmdesát aut. Jeden vlak???

To je zajímavé, ani s jedním z tvrzení z titulku se u uživatelů elektromobilů vůbec nesetkávám.

O fotovoltaice na střeše mluví, jen když je jim předhazováno tvrzení "elektromobil má výfuk v elektrárně". A co se týká ceny, fotovoltaiku si nikdo nepořizuje jen kvůli autu, ale obojí - elektrárnu i elektromobil - kvůli životnímu prostředí, změně klimatu, a až v druhé řadě počítá s nějakou úsporou a tedy návratností. Přinejmenším amortizaci pořizovacích nákladů FVE musíte rozdělit podle spotřeby mezi to auto a ten dům. Srovnání s cisternou paliva tedy moc nesedí: Leda by šlo o čisté biopalivo, a navíc byste z té cisterny i topili a svítili ve svém domě.

Co se týče kávy, tak nikdo neargumentuje. Oběd či večeře snad. Ale setkávám se s výběrem ubytování (penzionu, kempu, hotelu) s ohledem na možnost dobíjení z ekologického (zeleného) zdroje. Naposledy majitel penzionu, když poskytnul svou zásuvku (ne, nebyl to wallbox), hrdě dokládal, že má smluvně s dodavatelem zajištěnu energii z obnovitelných zdrojů...

Děkuji Vám, že jste mi připomněl argumentační základy a úroveň diskuse v metropoli.

A protože vidlák je redneck, posílám vám vidláckou verzi jedné pohádky:

Odkaz  

Ono se to udělalo samo.

Odkaz 1  

A nebo ne?

Když nyní premiér Fiala řekl co řekl, mnozí komentátoři vzpomněli historických alegorií. A zaznělo jméno Waltra Komárka. Jenže ten od druhých porevolučních voleb roku 1992 (kdy již nebylo Občanské Fórum, nýbrž Klausova ODS porazivší OH) jaksi nebyl u toho.

Jednou z prvních věcí, které zařídilo Klausovo federální ministerstvo financí, byla sankce podnikům (ještě tehdy neprivatizovaným) za růst mezd. A od té doby slýcháme periodicky útoky na odbory, obviňování ze závisti(vosti), vynášení levné (až v druhé řadě kvalifikované) pracovní síly do nebes jako komparativní výhody, zastrašování zaměstnanců a jejich zástupců, odsuzování každého protestu, natož stávky, a z reality (z aktuálního ekonomického rámce) vytrhaná poučování o tom, že růst mezd (vždy, bez ohledu na fázi cyklu) zvýší nezaměstnanost, inflaci, sníží konkurenceschopnost, naposledy prý způsobí pád do pasti středních příjmů. Jednou z typických takových chimér je tvrzení, že zaměstnanci si na růst svých mezd musejí nejprve, předem, vydělat vyšší produktivitou práce, kterou prý zaostávají.

Takže zaměstnanci patrně mají uspořádat mezi sebou charitativní sbírky a svým zaměstnavatelům, vítězům privatizace, koupit do podniků nové automatizované stroje a robotické výrobní linky.

Každý komentátor, zástupce šéfredaktora či šéfredaktor (mimo levicových periodik typu Alarm, A2, Denikreferendum a podobně) má v tom dohledatelné máslo na hlavě. Dokonce i vlastní syn zmiňovaného Waltra Komárka...

Velmi trefné.

Jenomže, opravte mne, mýlím-li se, mezi řádky a za sarkasmem schováno, tuším, že autor pořád ještě věří na Ježíška, respektive na Santa Klause:

Jako spousta lidí v pražské realitě žijících, pražskou sociální bublinou obklopených, věří že (1) existuje liberální konzervativismus. Proto mu vůbec nedochází, že "liberálně - konzervativní strana" je ukázkový oxymoron. Za (2) pak věří, že liberalismus je pravice, a pravice je z podstaty ta správná. Všichni tito opakovaně zklamaní pražané věří všemu, co v devadesátých a nultých letech říkal Václav Klaus, jen by si přáli, aby to neříkal "arogantně"; patrně by měl dle nich mluvit hlubším moudřejším chápavějším hlasem. Takže třicet let čekají na Klause II.; Santu.

Klaus s hlubokým hlasem bez oposmlouvy a malinko evropštější s malinko menší uhlíkovou stopou. Ale uhlíkově neutrální to zase ne, to prr, cyklisti nám po Praze za vlastní jezdit nebudou, dotované metro stačí, a eurem se taky platit nebude.

A protože jsou na omylu, z Prahy systematicky škodí svým nealikvótním vlivem republice, neboť si pletou populismus druhých s vlastní demagogií (ač lid je v základu obou slov, toho latinského i toho řeckého, není to totéž).

Přijde mi, že Ševčíkem ovládnutá fakulta je jakousi laboratorní verzí či poloprovozem tohoto pražského myšlení: Klausovské kecy, a co na tom, že zvenku jsme bez kreditu a bez souladu s realitou, uvnitř jsme sami se sebou nejen spokojeni, my jsme přímo avantgarda.

... pokračování

...tak se vyjeví, že konec levné práce (heslo odborů za Nečasovy vlády) je reálná cesta, a ne nereálný cíl.

Zneužíváním a zotročováním Ukrajinek a Filipínek zbohatnou ti zločinci, ne stát a česká společnost.

Jakmile se vzdáme pohádkového světa o utahování opasků nejchudších jako cesty k úspěchu chudého zbytku, dojde nám, že i těm cizinkám musíme vydobýt přesně stejné pracovní a mzdové podmínky, jaké si přejeme pro sebe nebo své dcery. A teď zpátky k Fialovi a ODS.

Levice (deklarovaná) ve Sněmovně i ve veřejném diskursu nyní chybí (Stačilo! nepočítám). Ale představme si, že by se za Fialy ODS stala z mafiánské struktury stranou, a to stranou občanskou a navíc demokratickou, a to samozřejmě znamená stranou levicovou.

Pak by ODS mohla této zemi i prospět...

Měli bychom si umět připustit, že je-li stát (režim) motivován mindráky (komplexy méněcenosti), revizionismem (touhou změnit "řád") a touhou po odplatě (revanš) za minulé skutečné či jen domělé ponížení, vždy kalkuluje se světovým konfliktem. Rusko tedy od počátku putinovské politiky, od chvíle kdy vystřídal Jelcina.

Oba světové konflikty minulého století stály na tom, že agresor měl za sebou spojence (Trojspolek, Osa) o nichž se domníval, že jsou dost silní a odhodlaní do světového konfliktu jít.

Takže teď záleží na Číně. KLDR ani Irán (natož Sýrie či Nikaragua) nestačí.

Jestli se teď něco opravdu nehodí, pak je to posedlost Trumpa obchodním deficitem USA s Čínou. Dojde-li Čína k závěru, že ekonomický řád, který (od "Doložky nejvyšších výhod") Číně vyhovuje, s Trumpismem a MAGA končí, pak takového spojence Rusko získat může. Ale nevěřím, že by "strategicky trpělivá" Čína šla do jaderného dobrodružství v časování "podle Moskevského času". Šílenství Ruska se opírá o jeho rozlohu s nízkou populační hustotou, věří, že hustě obydlený západ se jaderné eskalace bojí víc. Takový luxus Čína nemá...

Nechce se mi věřit, že by (již zesnulý) Eduard Janota našel v současné vládě svého mistra.

Účetní triky dělalo ministerstvo financí vždy. I proto miluji seriál Jistě pane ministře / Jistě pane premiére.

Ale Eduard Janota sira Humphreyho Applebyho předčil triky nejen ve věci rozpočtu, ale zejména státního závěrečného účtu. Za Kalouska zcela systematicky.

Ministerstvo kupříkladu neposlalo České poště peníze na důchody, a státní podnik prosincové důchody zaplatil lidem ze svého - a hned vypadal státní závěrečný účet vlády s "nejlepsím ministrem financí" mnohem líp...

Ani rakouskou, ani německou mzdovou úroveň mít za čtyři roky nebudeme.

Ale: ČR opravdu může mít vyšší mzdovou úroveň než "nové spolkové země", tj. regiony bývalého východního Německa, a to i v případě odečtu Prahy a Berlína.

Jen je otázka, zda si to slibovat zrovinka od vlády ODS.

Pamatuji se na billboardy ODS "dokázali jsme, že to dokážeme" slibující průměrnou mzdu dvacet tisíc do roku dva tisíce (volby v roce tuším 1996 ODS opravdu vyhrála a v roce dva tisíce byla pak průměrná mzda někde mezi třinácti a čtrnácti tisíci. Ale to již bylo po mimořádných volbách 1998). Slibované úrovně mzdový průměr dosáhl někdy mezi vládou Paroubka a Topolánka, tedy o šest či sedm let po termínu z Klausových billboardů. A to již bylo zaděláno na dvojkrizi po roce 2008 a reálný pokles... po Kalouskově škrtformě.

Pane profesore, už zase "reformy"?

Proboha, už otevřete oči a mysl. Zrušení otroctví (nejprve křesťanům, pak všem) byla reforma. Zrušení nevolnictví byla reforma. Zrušení poddanství byla reforma. Volební právo svobodných občanů byla reforma. Všeobecné volební právo byla reforma. Volebí právo žen byla reforma. Všeobecná a povinná školní docházka byla reforma. Zaručená univerzitní svoboda s právem azylu je reforma. Zrušení šlechtických titulů a pozemková reforam byla ... reforma. Všeobecné sociální zabezpečení, všeobecné zdravotní pojištění, svoboda spolčovací včetně sociálních práv (zákonná pracovní doba, odbory), sekulární stát, zrovnoprávnění občanských svazků s církevními, nemanželských dětí s dětmi zrozenými v manželství, rovnost (stran) před zákonem, rovnost v důstojnosti, v právech a povinnostech je reforma. Zásady právního státu, zemská (krajská) a obecní samospráva jsou reforma...

Nazývejme, prosím, reformou jen změnu k lepšímu, alespoň ve významu uvolnění potenciálu, který je v lidech již v okamžiku jejich narození.

To, po čem volá česká pravice, není reforma. To je regres. Omezení sociálních práv a svobod, výlučná práva církví, školné, slučování škol a redukce sítě veřejných škol, zvyšování spoluúčasti a omezování pojistného krytí v lékařské péči, omezování samosprávného principu od univerzit po obce, nerovný přístup k veřejným službám (centrum vs. regiony), dětská práce, násilí na ženách (zamítnutí ratifikace Istanbulské úmluvy), prolomení zákonné pracovní doby, nerovné, až otrocké postavení agenturních pracovníků, zejm. cizinců... Reformy? Že vás ústa nebolí...