Měli bychom si umět připustit, že je-li stát (režim) motivován mindráky (komplexy méněcenosti), revizionismem (touhou změnit "řád") a touhou po odplatě (revanš) za minulé skutečné či jen domělé ponížení, vždy kalkuluje se světovým konfliktem. Rusko tedy od počátku putinovské politiky, od chvíle kdy vystřídal Jelcina.

Oba světové konflikty minulého století stály na tom, že agresor měl za sebou spojence (Trojspolek, Osa) o nichž se domníval, že jsou dost silní a odhodlaní do světového konfliktu jít.

Takže teď záleží na Číně. KLDR ani Irán (natož Sýrie či Nikaragua) nestačí.

Jestli se teď něco opravdu nehodí, pak je to posedlost Trumpa obchodním deficitem USA s Čínou. Dojde-li Čína k závěru, že ekonomický řád, který (od "Doložky nejvyšších výhod") Číně vyhovuje, s Trumpismem a MAGA končí, pak takového spojence Rusko získat může. Ale nevěřím, že by "strategicky trpělivá" Čína šla do jaderného dobrodružství v časování "podle Moskevského času". Šílenství Ruska se opírá o jeho rozlohu s nízkou populační hustotou, věří, že hustě obydlený západ se jaderné eskalace bojí víc. Takový luxus Čína nemá...

Nechce se mi věřit, že by (již zesnulý) Eduard Janota našel v současné vládě svého mistra.

Účetní triky dělalo ministerstvo financí vždy. I proto miluji seriál Jistě pane ministře / Jistě pane premiére.

Ale Eduard Janota sira Humphreyho Applebyho předčil triky nejen ve věci rozpočtu, ale zejména státního závěrečného účtu. Za Kalouska zcela systematicky.

Ministerstvo kupříkladu neposlalo České poště peníze na důchody, a státní podnik prosincové důchody zaplatil lidem ze svého - a hned vypadal státní závěrečný účet vlády s "nejlepsím ministrem financí" mnohem líp...

Ani rakouskou, ani německou mzdovou úroveň mít za čtyři roky nebudeme.

Ale: ČR opravdu může mít vyšší mzdovou úroveň než "nové spolkové země", tj. regiony bývalého východního Německa, a to i v případě odečtu Prahy a Berlína.

Jen je otázka, zda si to slibovat zrovinka od vlády ODS.

Pamatuji se na billboardy ODS "dokázali jsme, že to dokážeme" slibující průměrnou mzdu dvacet tisíc do roku dva tisíce (volby v roce tuším 1996 ODS opravdu vyhrála a v roce dva tisíce byla pak průměrná mzda někde mezi třinácti a čtrnácti tisíci. Ale to již bylo po mimořádných volbách 1998). Slibované úrovně mzdový průměr dosáhl někdy mezi vládou Paroubka a Topolánka, tedy o šest či sedm let po termínu z Klausových billboardů. A to již bylo zaděláno na dvojkrizi po roce 2008 a reálný pokles... po Kalouskově škrtformě.

Pane profesore, už zase "reformy"?

Proboha, už otevřete oči a mysl. Zrušení otroctví (nejprve křesťanům, pak všem) byla reforma. Zrušení nevolnictví byla reforma. Zrušení poddanství byla reforma. Volební právo svobodných občanů byla reforma. Všeobecné volební právo byla reforma. Volebí právo žen byla reforma. Všeobecná a povinná školní docházka byla reforma. Zaručená univerzitní svoboda s právem azylu je reforma. Zrušení šlechtických titulů a pozemková reforam byla ... reforma. Všeobecné sociální zabezpečení, všeobecné zdravotní pojištění, svoboda spolčovací včetně sociálních práv (zákonná pracovní doba, odbory), sekulární stát, zrovnoprávnění občanských svazků s církevními, nemanželských dětí s dětmi zrozenými v manželství, rovnost (stran) před zákonem, rovnost v důstojnosti, v právech a povinnostech je reforma. Zásady právního státu, zemská (krajská) a obecní samospráva jsou reforma...

Nazývejme, prosím, reformou jen změnu k lepšímu, alespoň ve významu uvolnění potenciálu, který je v lidech již v okamžiku jejich narození.

To, po čem volá česká pravice, není reforma. To je regres. Omezení sociálních práv a svobod, výlučná práva církví, školné, slučování škol a redukce sítě veřejných škol, zvyšování spoluúčasti a omezování pojistného krytí v lékařské péči, omezování samosprávného principu od univerzit po obce, nerovný přístup k veřejným službám (centrum vs. regiony), dětská práce, násilí na ženách (zamítnutí ratifikace Istanbulské úmluvy), prolomení zákonné pracovní doby, nerovné, až otrocké postavení agenturních pracovníků, zejm. cizinců... Reformy? Že vás ústa nebolí...

"...který může umazat pouze drastickým utahováním opasků..." je tvrzení sice názorové, a na názor máte zajisté právo, avšak je nejen nepravdivé, ale ani býti pravdivým nemůže.

Neboť drastickým utahováním opasků by (libovolná) vláda způsobila další pokles spotřeby, ten by způsobil pokles výroby a celkový ekonomický pokles, a ekonomický pokles by snížil daňové příjmy a zvýšil deficit státu.

Vidím to jinak. Mediální scéna pětatřicet let masíruje obyvatelstvo, že jedna ruka, jedna noha, jedno oko, jedno ucho, jedna ledvina i s nadledvinkou a jeden vaječník s děložním rohem (či jedno varle s nadvarletem) jsou pravé a tedy dobré, a ty druhé jsou zlé, protože levé. Pak obyvatelé "zodpovědně" poslouchají pravým uchem a dívají se pravým okem, ale nevidí a neslyší vše co by mohli a měli. Vědí, že to nefunguje dobře, že to kulhá, že realita znovu a znovu naráží na představy, které jim pravá půlka těla poskytuje. Ale protože levá je fuj, raději si vše vysvětlí buď vnějším vlivem (Německa, Řecka a jižní Evropy, EU, Skandinávie, Ameriky, Ruska,...), nebo "korupcí", tj. lidmi, občany (idea dobrá, jen lidi ji kazí), a nebo "obludnou byrokracií", tedy zase lidmi, občany (republiku a vlast milujeme a stát zároveň nenávidíme), a nebo sice chtějí řešení společná, levicová, ale nesmí se tak jmenovat. A odtud populismus.

Levice se ke společným řešením hlásí. Takže levičák je v prvé řadě ochoten se na nich podílet (a tedy i platit daně). Pravičák když vidí, že společné řešení je racionální, zároveň popírá nutnost příspěvku. Zakrývá to demagogicky oním vnějším vlivem a hledá viníka, nepřítele.

Sýček brahmínský (Athene brama)?

Milá redakce, tímhle spoustu lidí jen naštvete. Protože kdo v obchodě nakupuje do výše průměrné hrubé mzdy?

Lidé vám oprávněně řeknou, že nějaký růst své kupní síly za pětatřicet let technologického vývoje snad očekávat mohou. V roce 1989 také koupili víc než v roce 1954. A koho v období stagnace osmdesátých let zajímaly řeči komoušů a politruků o nezaměstnanosti a krizi z třicátých let? Jste snad takoví politruci, či nějaké soudružky učitelky občanské výchovy?

A za druhé lidi naštve ten přepočet na průměrnou hrubou mzdu. Na konci osmdesátých let zvyšovali mzdový průměr vojáci z povolání a policajti. Ale řekněme osmdesát procent průměru si lidé vydělat mohli, mimo ozbrojené složky byly mzdy i platy dosti nivelizované. Ale dnešní průměr je pro většinu lidí zcela za obzorem. Takže vám řeknou: Nezajímá mne, kolik másla si VY koupíte za svůj hrubý plat, zajímá mne, zda si nějaké máslo koupím JÁ za svou čistou mzdu po zaplacení bydlení, energií a dopravy do práce.

A proč co před pěti lety šlo dnes nejde.

Vlastně, oni vám to neřeknou. Jen se naštvou, zůstane v nich z toho hořkost, z té hořkosti neurčitý pocit křivdy či nároku ("proč mi pořád říkají, jak si žiju z jakési průměrné hrubé mzdy...") a nakonec vám tu hořkost a křivdu vylijí na hlavy ve volbách. Budou volit negativně, proti, ne pro, a oplatí minulou hořkost a křivdu, ne výhled na budoucnost...

Zajímavé bude, až novinky zveřejnění Varování před myslivcem na Vysočině. Zahlédl ho medvěd.

Závěrečný odstavec, kde je citován výrok o nejistotě nájemního bydlení s krátkými smlouvami je velmi důležitý.

Článek dělá chybu v tom, že dosti libovolně zaměňuje pojmy pronájem a podnájem. Podnájem je druhotný, jde o nájem od nájemníka (ne od majitele) nemovitosti (§§ 2215 a 2216 NOZ=Nového Občanského zákoníku). Kupříkladu za pokoj v obecním bytě; ať již nájemce bytu od obce bydlí v druhém pokoji a nebo na chatě, "dekret na byt" čili nájemní smlouvu od vlastníka má on. Podnájemník tedy nemůže mít velkou jistotu, je to fajn na semestr když není místo na koleji.

Ale nájemní bydlení by mělo poskytovat jistotu mnohem větší. Smlouvy na dobu neurčitou (podmínka jistoty dostatečné k založení rodiny) však zpravidla nabízí jen obce, soukromníci a developeři ne. Pravicoví pisálci zmiňují (v souvislosti s ročními i kratšími smlouvami) obavu ze "špatných" nájemníků (neplatičů, potížistů obtěžujících jiné obyvatele domu, ničitelů vybavení). To vše se ale dá řešit jinak, na to je § 2228 NOZ. Proč se ti pisálci nikdy nezeptají druhé strany? Důvodem krátkých smluv je úmysl pronajímatele obejít NOZ. A to konkrétně § 2249 řešící zvyšování nájemného. Když smlouva vyprší a je řetězena novou smlouvou, pronajímatel toto ustanovení neeticky obejde. Zvýší nájemné zcela libovolně.

Je ve společenském zájmu, aby nedostupné ale i nejisté bydlení neničilo mladé lidi a nebránilo jim zakládat rodiny. Takže my starší buďme solidární s mladými: Volme politickou reprezentaci, která chce bydlení pomoct. Podporou obecních nájemních bytů sociálních ale i dlouhodobých pronájmů s nájemným "v místě obvyklým".

Pokračování:

Zatímco na středním východě se Pakistán s Indií vzájemně ohrožují a zastrašují jadernými zbraněmi a Amerika si náramně libuje v izolacionismu a staví mexickou zeď, v Evropě se dějí věci.

(5) Kyvadlo nálad v Evropě je na straně těch, kdo vsadili na Putina a Trumpa: Konzervativci jdou po krku všemu pokrokovějšímu a neznají míru. Lidská práva a humanismus jsou předmětem posměchu jako dříve u nás Pravda a Láska. Liberální levice v hluboké defenzivě.

(6) Putin má dozbrojeno a je si nyní jist pátou kolonou v Evropě. Útočí na Pobaltí a Polsko, Moldávie se vzdává a Rusko pokračuje do Rumunska, které je napadeno z druhé strany Maďarskem za podpory Slovenska. Německo neví coby. Francie by věděla, ale žluté vesty blokují cesty. Rusko využívá Ukrajinské kapacity které mu spadly do klína tak, jako ty Československé kdysi Hitlerovi.

(7) Jaderné odstrašení přestává v devalvaci hodnoty lidských životů fungovat, sílí hlasy typu "nač je máme když je nepoužíváme".Nastává celosvětová jaderná válka.

Depresivní? Ne, když si to sepíšeme a vyslovíme, je náhle jasné, že tam ještě nejsme. Že to takto dopadnout nemusí, že cokoli lepšího než tento "černý scénář" je docela dobré. Najednou je možné dívat se dopředu a hledat delší trajektorii, na kterou míří naše okamžitá rozhodnutí...

Když zvíře usmrtíte, tak to nedělejte zbytečně. To znamená využijte vše. Ne nutně pro lidskou výživu, i psi a kočky něco chtějí, ale využijte.

Separát, tedy strojově oddělené maso, je z pohledu labužníka horší než výsek. Ale z pohledu výživy je naopak lepší.

Svalovina obsahuje v zásadě dva proteiny: Aktin a myosin. Ty dva do sebe pasují a umí svalový stah. Nic jiného. Jenže vaše dítě roste, nenabírá svalovou hmotu na soutěž v kulturistice. Spolu s kostmi musí růst i pojivové tkáně. Chrupavky, vazy, šlachy. A také vše ostatní. Takže krmit dítě kotletou bez kosti natož kýtou je chyba. Potřebuje vnitřnosti, a zdroj aminokyselin obsahujících síru právě na krycí, pojivové a další tkáně. Elastin a kolagen není v dostatečném množství v řízku ze svaloviny. Buď naučte dítě na tlačenku, a nebo kupujte kůže, ouška, nožky a kolínko. Nechutná? Tak se smiřte s párkem ze separátu a kůží. Neboť právě zpracované šlašky, blány a kůže zachrání vaše rostoucí dítě od bolestí kloubů, oteklých kolen a od artrózy.

Kolagen v tabletách a pastilkách z lékárny vám přijde užitečný a zdravý? A z čeho asi tak je? Ze svíčkové ne.

Děkuji Vám, Seznam Zprávy.

Pokračování.

Pacient tedy nezmizel, mluví-li se o penězích. Není ostudou o nich mluvit. A přesčasy (=únava) lékařky a sestry se pacienta týkají velmi osobně.

Platy ve veřejné sféře jsou "tabulkové", ale některé nemocnice (stále vlastněné kupříkladu krajem) z toho utekly do režimu mezd transformací na akciovou společnost (méně často s.r.o.) Nelze se divit odborům, že chtějí s vládou a ministerstvem jednat i o nich. Berte to jako obdobu jednání o kolektivní smlouvě vyššího stupně, jaké běžně ve vyspělých zemích uzavírají odborové svazy se svazy zaměstnavatelů po jednotlivých oborech.

Je to i v zájmu nás, pacientů. Protože je příšerné, necivilizované a naprosto nefunkční, když namísto profesionálního vyjednávání mezi zkušenými a legitimně pověřenými vyjednavači přichází krize typu hromadných výpovědí personálu. Cílem vyjednávání je nalézt shodu, tedy zpravidla přijmout kompromis. Vyjednavač má tedy z principu aspoň nějakou dobrou vůli. Naproti tomu kdo "své" zaměstnance rovnou obviní z vydírání, kdo jednání sabotuje nebo odmítá, kdo zneužívá své větší síly a moci nad zaměstnancem (závislá činnost), ten je odpovědný za krizi. Za odchody těch nejkvalifikovanějších do Rakouska a Německa, za hromadné výpovědi a s tím spojené ztráty kontinuity a měkkého know-how, které si zaměstnanci (ne externí krizoví manažeři) samozřejmě a nepozorovaně předávají po generace, za ztráty lidského potenciálu, erudice, ztráty poolu kvalifikace pracoviště.

Solidarita pacientů vtělená v princip zdravotního pojištění a solidarita zaměstnanců v odborech a v kolektivním vyjednávání je toutéž solidaritou.

Rozdíl v platovém zařazení kvalifikovaného učitele/učitelky a ředitele/ředitelky je takový, že i kdyby ministr Bek sloučil veškeré školy a školky v republice do jedné jediné s jediným ředitelem či ředitelkou a i ten/ta se vzdal/a ředitelského platu a spokojil/a se s učitelským, stát by ročně ušetřil asi na tři kilometry dálnice nebo jednu rekonstrukci mostu.

Co se týče "nezájmu" o výběrová řízení, ďábel je skryt v detailu: Kvalifikačních požadavcích. Zřizovatel obvykle požaduje pedagogické vzdělání a k tomu pětiletou praxi v řízení samostatné organizace s právní subjektivitou.

Učitelé (ani ti s přirozeným leadeshipem) se tedy hlásit zpravidla nemohou, neboť dosud učili a neřiditelovali. Ale řiditel cirkusu by si na pajdáku mohl udělat pedagogické minimum a pak se přihlásit.

Brexitéři si ochočili Torye. Le Penová si ochočila stranu po tatínkovi. Trump si ochočil republikány.

Ale tady potřebujeme "nutně" nějakou novou stranu. Proč?

Vážně to stojí za hlubší zamyšlení.

(1) Strany zde mají velmi malé členské základny. Drobná práce zdola se nenosí. Takže opustit stranu nestojí velké náklady. Veliký vůdce přijde jen o málo. Tradice, struktura, kultura, aktivita členů... nic z toho se necení. (Naopak, každá snaha o vnitřní demokracii a snaha o diskusi by byla beztak nálepkována jako nejednota a rozhádanost, frakce je u nás sprosté slovo.)

(2) Nová strana není a nebude stranou, ale fanklubem. Vůdcovský princip. Následování se vyplatí. Protože členů bude zas jen pár, vyjde to většině aspoň na nějaké to zastupitelstvo či komisi. A jackpot vyhrají ti, kdo se v závěsu za vůdcem ocitnou ve sněmovně.

(3) Toto pojetí není možné zdola demokraticky změnit. Neboť média již od devadesátých let vykolíkovala hřiště podle vlastního prospěchu (inzerce, čtenost, sledovanost). Takže věcná stránka každé politické otázky je stlačena do vystřižené holé věty politika, kterou pak již nezprostředkovává, ale vykládá a interpretuje to médium. Nejlépe analytik, komenátor, šéfredaktor. Není polemiky, není reakcí, médium si dle svého vybere experty a samo pro sebe si vyhradí poslední slovo.

(4) Sociální sítě se chovají jako média, jen nevystřihují holé věty z delších výroků, ale vyzvednou nebo potlačí dosah celého sdělení.

(5) Takže zbývá dvojí. Billboardy (opět zkratka) a Osobní konflikt. Ten je žádán, médii (viz význam toho slova z latiny) zprostředkován, na sítích šířen.

Namířená palná zbraň je asi druh pozdravu mezi známými pana Františka Chudoby. Jak vypadá žena čekající ve vlastním autě na své dítě před školou potřebuje vědět opravdu jen "tak se uklidněte chytrolíní" František Chudoba.

Autor trpí obsesí neboli posedlostí. Je naprosto nesprávné roubovat dnešní parametry a čísla na situaci za desítky let. A je naivita blížící se intelektuální indispozicí domnívati se, že jakýkoli ("reformní") zákon dnes přijatý nebude během autorem zmiňovaných třiceti let pozměněn a novelizován mnohokráte.

Mluvíme-li o průběžném systému, situace je jednoduchá, ba až primitivní. Každá generace uživí nemohoucí část generací předchozích, jakož i své potomky. Neboť jsme lidé a toto je lidské.

Jak to ta která generace udělá je její věcí a desítky let předem to nemá smysl zákony upravovat. Zákony tak dlouho nevydrží. Ale hlavně ekonomická realita tak dlouho nevydrží. Ani společenská ne.

Průběžný systém je svého druhu společenskou smlouvou o smlouvě budoucí. Ano, naše děti a vnoučata budou stále lidmi a podělí se s námi. Ale přijímat dnes zákony o tom, jak přesně, to je generační arogance a hrubá drzost. Je (bude) to jejich vůle, a oni v patřičný čas budou znát své možnosti, svou životní realitu, kterou dnes znát ani věrohodně predikovat nemůžeme. Zachovejme průběžný systém. Zachovejme ho tím, že posíláme peníze lidem generačně starším. To nám dává naději očekávat totéž od generací mladších. Nic víc než morální očekávání nedostaneme. Víc nelze, víc nemá smysl, a zločinem (z autorova titulku) je arogantně se čehokoli navíc domáhat.

Tahle dlouhá kramářská písnička o "penzijní reformě" je celá omyl. Vznikla z nadějí banksterů na to, že budou v nových palácích za honorář "spravovat" penzijní fondy naplněné "z výnosů privatizace". Kupónovka očekávaný výnos zrušila. Není. Zapomeňte.

Dobrý den dnes, ale šťastnější zítřky vám přeji.

Před 4. listopadem 1995 byl takový obyčejný den.

Byl 3. listopad 1995. Jicchak Rabin byl naživu. A s ním i mírové dohody z Osla. A Cestovní mapa Billa Clintona, směřující k dvoustátnímu řešení. Tomu dvoustátnímu řešení, které je dodnes oficiální politikou USA, EU a rovněž ČR. A které odpovídá rezoluci OSN č. 181 z 29. listopadu 1947 ustavující stát Izrael.

Druhý den, 4. listopadu 1995 se konala na náměstí Králů Izraele v Tel Avivu mírová demonstrace na podporu dohod z Osla.

A dál už to znáte. (Jestli ne, zkuste třeba: Odkaz 1   )

Promiňte mi, jestli nedokáži nekriticky obdivovat atentátníka Jigala Amira, a rovněž ani podporovat Likud.