Ona by ji určitě zvedla ovšem dá se to říct slušně. Napr. Slečno můžete uvolnit toto místo? Děkuji. Ducnutí holí je spíše napadení.

No to určitě ne - je mi 80, celý život jsem pouštěl zcela automaticky sednout starší a handicapované a na místa vyhrazená pro invalidy jsem si nesedal samozřejmě vůbec - a dnes se setkávám s podobným chování zcela běžně - stojím na mladým "mužem" zahloubaným do mobilu ... a nic.

ona se ta hůl dá také šikovně nenápadně podkopnout, víte?

Uvolněte místo mladším cestujícím. By mělo platit v reálu, duchny.

Neznamená, když je člověk starý, že může všechno. Zkušenosti podobné a to je mi 50 let. Kde mají brát mladí vzory, když staří bývají sprostí a hulvácky se chovají.

Maruško, souhlas. Chyba bývá na obou stranách. A přitom stačí docela málo. Slušné chování. Věk mne neopravňuje se místa domáhat neurvale.

Duchodci taky neoplývají zrovna pokorou

Dnešní mladí si musí sednout i na místo pro invalidy,jsou unavení jak havíři po dvou šichtách!

Promiňte, ale jako starší člověk tu dívku chápu. Seniorka se chovala krajně nevhodně až drze.

Poita??

Pravdou je, že některé neurvalé báby vypadají, že jim přeskočilo.

Mám pocit, že celý text je generován "umělou inteligencí"...

Hulvátství je, když bába do někoho píchá hůlkou😀

Tak si toho třeba nevšimla. Nemusí být všichni v pozoru, mohou se třeba uvolnit a odpočívat třeba brouzdáním po internetu a nevšimnou si, že ZROVNA přistoupil někdo, pro koho je toto místo přednostně určeno. Babka měla slušně požádat o uvolnění místa a ne do té holky dloubat holí. Jí by se to třeba taky nelíbilo, když se třeba požene jako první do dveří na zastávce ještě za jízdy, což je u této skupiny běžné a všechny zdržuje, že by do ní někdo strkal. Trocha tolerance by prostě neškodila.

Juniorka jí to řekla moc dobře👍

Zažila jsem podobnou situaci v autobuse MHD v Praze. Před jednou poliklinikou nastoupila do autobusu stará paní o francouzských holích a velmi slušně požádala o místo vyhrazené pro invalidy, na kterém seděly čtyři naprosto zdravé (aspoň na pohled) holčiny tak ve věku kolem 15 - 17 let. Autobus byl plný, místa k sezení volná nebyla, já jsem stála rovněž. Když na její nesmělé "prosím vás, pustil byste mě někdo sednout", žádná z sedících slečen nereagovala, zeptala jsem se jich sama hlasitěji, zda by nemohly pustit starou paní sednout. Jedinou odezvou byly jejich "nechápavé" pohledy, ze kterých jsem mohla vyčíst "co chceš, ty krá.. ?" To mě tak naštvalo, že jsem nahlas pronesla na tu nejbližší: "koukej zvednout tu svou prd.., nebo tě zvednu sama". Jedna z nich se neochotně zvedla, neopomněla mě "propíchnout" pohledem a zbývající tři se škodolibě pošklebovaly. Takže ono je to vzájemné. Ta holčina z tohoto článku měla vstát automaticky, hned jak tu starou paní viděla a nemuselo k celé situaci dojít. Vidím to denně sama v MHD, že sedící (právě většinou omladina, nebo muži kolem 35 let - asi hodně unavení) dělají, že nevidí kolem a čučí do mobilů, aby náhodou nemuseli pouštět nikoho sednout.

Jasně, tak do ní rovnou holí, k tomu ale ta paní nemá žádné právo. Co kdyby se někdo takto dloub do vašeho dítěte?

Ano? Jste si jistý? Co byste řekl třeba mě, když je mi 44, před pár měsíci se u mně projevila choroba, která na první pohled není vidět, ale v MHD si prostě sednout musím, jinak upadnu? Kdo je na tom zdravotně lépe, já nebo paní důchodkyně, co celé dopoledne probíhala po Kauflandu, táhne kolečkovou tašku a ještě igelitku v ruce? Já neunesu ani batoh nebo kabelku. Jsem tedy podle Vašeho názoru na úrovni feťáka? Víte, on i mladý člověk může být nemocný...

Ale slyšeli až moc dobře,když neodpověděli,zopakovala to,dva nebo tři(to si nejsem jistá )jí řekli ať neotravuje

Je to už pár let, nebyla jsem seniorka a neměla jsem průkazku ZP, ale byla jsem před operací páteře, chodila jsem o francouzské holi a záda bolela tak, že jsem ani spát nemohla. Jediná pozice, ve které jsem mohla aspoň trochu vydržet, byla v sedě. Jela jsem k lékaři a v trolejbusu nebylo ani jedno místo k sezení volné. Na místě pro invalidy seděl mladý muž. Podívala jsem se pro jistotu, jestli nemá nohu v sádře, než jsem ho slušně požádala, aby mě pustil sednout. Asertivně odpověděl, že ne. Na to reagoval pán, který by mohl být můj otec, a uvolnil mi místo. Na moji otázku, jestli mu není hanba, že mě pouští sednout onen pán, odpověděl asertivní mladík, že ne.