Formálně a procedurálně bylo všechno (nejspíš) v naprostém pořádku. I komunikace sudích vůči hráčům čistá a srozumitelná, ale stejně si víc než 14 tisíc lidí mohlo v O2 Areně připadat jak na dvoře pomateného krále z Půlnočního království, jenž v Pyšné princezně „odvolává, co odvolal a slibuje, co slíbil“. Dvakrát se velká část z nich radovala z vyrovnávacího gólu, který vlastně nebyl. A je velká škoda, že se narozdíl od aktérů na ledě i televizních diváků pořádného vysvětlení – tak jak se tomu třeba děje třeba v NHL – nedočkala a mohla cítit křivdu.