Otázka stojí, zda s uznáním územních ztrát dosáhnout míru lze.

Díky ya mimořádně trefný text.

Přeju Michalovi dostatek energie a inspirace pro nové skladby. Ať už s Jablkoněm nebo Róčkem.

Už jsem mnohokrát parafrázoval Carla Goldoniho - v narážce na jeho nejznámější hru Sluha dvou pánů jsem coby dlouholetý fanda Precedentu a Jablkoně hrdý na to, že jsem nikoli sluha dvou pánů, ale pro změnu fanda dvou Němců. Dokonce dvou M. Němců.

Nakonec je to logické, když se jmenuju Bavorák...

To je zase demagogie.

Jistěže Zelenskyj nemá jednomyslnou stoprocentní podporu, jistěže na Ukrajině je i spousta kolaborantů.

To ale nic nemění na faktu fatálního selhání všech demokratických spojenců.

Kromě předesdy JZD je pro mě nezapomenutelný i jako Střední kravata z Pražáků.

Tam ostatně exceloval i Otomar Dvořák jako Velká kravata.

Moc mě to mrzí. Jsem hrdý na to, že se mi podařilo u nás kdysi uspořádat jeho recitál a autorské čtení.

Jedna připomínka je zde:

Odkaz  

Jsem z jeho zvolení sice zklamaný, ale za tento postoj mu fandím. Takže ode mě má první palec nahoru.

Samozřejmě neztrácím paměť a nezapomínám na jeho dávné antisemitské excesy, se kterými skončl až po sňatku Ivanky s Jaredem Kushnerem.

Takže za tento postoj díky.

Na jeho místě bych se za takové žvásty nemohl podívat do zrcadla. Okamžitě by mě to teleportovalo do Oberkotzau.

Odporné chování. Fakt nemám slov.

Was zu tun, je to selhání celého demokratického světa.

Už jen tím, že jsme nebyli schopni zajistit nezávislost na ruských surovinách hned po roce 90, se dnes ukazuje jako fatální.

Já budu nadále Ukrajině pomáhat, jak se dá. Pokud ji mocní hodí přes palubu, je to jejich ostuda, ne moje.

SocDem jsem nikdy nevolil, ale uvažoval jsem o tom v případě, že by v jejím čele stanul Tomáš Petříček.

Jelikož i on spolu s Petrou Buzkovou odchází, je tato strana pro mě nevolitelná.

Pozdě, ale ale aspoň nějaká satisfakce, i když nedostatečná.

Jsem jejich dlouholetý fanoušek, ovšem do jejich situace se vžít nedokážu.

Celých dvacet let jsem se za prezidenta těžce styděl. Jsem rád, že se konečně stydět nemusím.

"Když 18. listopadu 1991 zemřel, nikdo se o něj nezajímal."

K tomu jen drobná poznámka - na jeho pohřeb dorazili Ján Čarnogurský a František Mikloško. Dostali za to docela slušný kartáč.

Odkaz  

Kdyby to nebylo tak odporné zvěrstvo, byly by ty křišťálově průhledné ruSSácké lži k smíchu.

Už v roce 2005 mě upozornil tehdejší kolega ze severního Kavkazu (Kabardino-balkarská AR) na kontinuitu současné Ruské federace se sovětským režimem.

Ta kontinuita se bohužel naplňuje ještě horším způsobem, než jsem si tehdy představoval...

"chybí jim pětiletky, zavřené hranice a neustálý dohled tajné policie..."

Bohužel to tak vypadaá. Zrovna nedávno jsem se na Scheißbooku zapojil do diskuse s nostalgiky, kterým se stýskalo po spartakiádách a jiných typech komunistické stupidity.

Mě jen utěšuje, že mám Německo blízko, nostalgie po zavřených hranicích a podobných komunistických rudimentech je neméně děsivá.

Na toto téma existuje i židovský fór:

Žid a Arab jsou vedle sebe posazeni v letadle a jelikož let trvá, Žid si zuje boty. Arab je znechucen, ale zatím to ještě nedává najevo.

Po chvíli se zvedne, že by si došel pro pivo. Předpokládejme, že v letadle mají nealko.

Leč Žid se zvedne a nabídne: "Zůstanou sedět, já jim ho donesu."

Zvedne se a bos odejde za závěs k letušce. Arab popadne jednu jeho botu a nafluše mu do ní.

Po vypití nápoje čeká, kdy se Žid obuje, a on nic. Tak se zvedne, že by si došel ještě pro jedno pivo, ale Žid se opět nabídne, že mu ho donese sám. Jakmile zmizí za závěsem, nafluše mu i do druhé boty.

Když Arab dopije druhé pivo, Žid se ujme slova:

"Stejně to nechápu, kde se ta letitá nenávist mezi našimi národy bere. Vždyť jsme oba Semité, potomci Abrahámovi, bylo nám oběma sesláno Boží slovo...

A tak se ptám: kdy skončí všechny ty zbytečné konflikty? Kdy skončí všechny ty sebevražedné atentáty, teroristické útoky, kdy skončí to vzájemné napadání? Kdy skončí ty zbytečné provokace a všechny ty naschvály, jako třeba to flusání do bot... a chcaní do piva...?"

Kdysi jsem se abraĥámovských náboženství dotkl zde:

Odkaz  

Ať už se Menšík choval jakkoli, Dobrš každopádně stojí za návštěvu. Na svou velikost (opravdu víska jako dlaň, ani to není samostatná obec, ale místní část sousedního Drážova) je narvaná románskými, renesančními i barokními skvosty.

A mezinárodní festival Dobršská brána má opravdu skvělou úroveň.

Dlouho tam byl farářem Martin František Vích, dlouholetý mukl, který si prošel jáchymovskými uranovými doly.