Jasná zpráva byl už první pohled na ni (něho).

Zajímalo by mě, jestli by v USA řekl pan Mitrofanov do očí kterémukoli voliči Trumpa (a že jich budou desítky milionů), že je klinický idiot, jehož mentální a intelektuální vývoj zůstává na úrovni dítěte do tří let.

Po přečtení takového článku vždycky dostanu šílenou chuť na panáka.

Dříve historický optimismus dělnické třídy, dnes pozitivní signály.

Demokracie jako „kolektivní halucinace“ - velmi trefné!

Na ten ciferník jsem už vyzrál - pořídil jsem si digitálky!

Kdysi býval na obalu dudlíku nápis DĚTSKÝ HYGIENICKÝ SESÁK.

Tak to mě fakt krajně potěšilo!

Na Madeiře jsme byli loni koncem listopadu (počasí kolem 23 stupňů). Doporučuji ubytování na severním pobřeží (např. Ponta Delgada, Sao Vicente) - krajina je zde mnohem divočejší a rozmanitější než na jihu, plusem je také podstatně méně turistů.

Nejvíce mě na Madeiře nadchlo, že je to taková civilizovaná exotika.

Definice trapnosti: Miroslava Němcová.

Dokud zákon jasně nevymezí (pod sankcí) definici zírání, může si každý zírat na co (a jak dlouho) chce. Cokoli jiného jsou jen aktivistické žvásty.

Foltýn: V České republice není možné dělat cenzuru, protože na to neexistuje žádný právní rámec.

Tak to mě fakt pobavilo!

Kdo maže, ten jede - tím jediným správným směrem.

Zírání... Pánové, do MHD jedině v tmavých brýlích!

Pravda je, že při pohybu se špatně chlastá.

Já nejásám. Asi nejsem člověk.

"Nuláááááá!"

Je to už asi padesát let... V narvaném autobusu, kde by snad ani jehla nepropadla, mě to natlačilo na krásnou dívku ve vypasovaných džínách. Najednou jsem si s hrůzou uvědomil, že moje dlaň se čirou náhodou ocitla snad pár milimetrů od jejího rozkroku. A oba jsme se nemohli ani pohnout! Když se autobus po několika stanicích trochu uvolnil, usmáli jsme se na sebe. (Já omluvně, ona chápavě.)

Dnes bych za to skončil v klepetech...

Román Kronika zániku Evropy se zabývá potenciálním vývojem na evropském kontinentu v letech 1984 - 2054 z hlediska postupující islamizace. Samozřejmě se jedná (pokud jde o budoucnost) o fikci, ale autor vychází se současného stavu a jeho prognózy jsou až mrazivě možné. Je to strhující dílo, vřele doporučuji.

Úvahy o tom, zda Babiš knihu četl nebo ne, jsou zcela irelevantní.

Tak snad díky Čechům bude mít jedno letadlo opravdu pěkné jméno.