Klíčová hudební osobnost osmdesátých let, ale možná i pro většinu folkového publika neviditelná. Vyšlo toho vcelku dost, na Spotify doporučuju album Na kole z noční směny, kde je hodně těch písniček, které hrál s Mozart K právě v první půli osmdesátých let a kde je Janotův rukopis nejvýraznější. Ty pozdější věci mohou být pro publikum přece jen trochu moc ezoterické, minimalistické či katolické. Jediná víc známá píseň je I cesta může být cíl, protože tu po svém hrála Mňága a Žďorp.

Nevím, jestli to už nepadlo v téhle dosti dlouhé diskusi, ale v podcastu samotném to kupodivu chybělo. Hlavní důvod toho, že se na výsledky čeká měsíc, nejsou technické a jiné zádrhele, ale prostý fakt, že v tom čase mezi testy a vyhlášením výsledků musí školy zvládnout udělat školní kola zkoušek. A pokud některá škola dělá pohovory a má několik set uchazečů...

Tedy ten měsíc se ani po vylepšení systému a techniky moc odstranit nedá. Leda změnit formát zkoušek, jak je i v podcastu zmíněno - nejdříve testy a pak teprve přihlášky na konkrétní školy. Ale pokud chceme dát školám šanci vybrat si děti i podle vlastních kritérií, je třeba jim na to dát čas. A na výsledky školího kola si počkáme pokaždé, to se moc uspíšit nedá.

Vážená paní Hübscherová,

musím říct, že Vaše odvážná práce s čísly mě zaujala. Když se ale podíváte podrobněji do té prezentace, na kterou odkazujete, tak je ta záhada se zájmem a nezájmem o čtyřletá gymnázia poměrně snadno vyřešitelná.  Pokud se zájem o čtyřleté obory v celé ČR zvýšil mezi lety 2020 a 2023 o 18 053 přihlášených, tak to je to podstatné číslo nárůstu. Jen mezi lety 2022a 2023 přibylo 7 486 zájemců o čtyřleté maturitní studium. A v Praze je nárůst zájmu za poslední tři roky z 12 788 na 17 343, tedy o čtyři a půl tisíce.  To jsou ta podstatná čísla, která v Praze vytvořila ty aktuální fronty. 

Argumentace spočívající v tom, že z roku na rok přibylo v Praze  jen 159 zájemců o gymnázia a tedy zájem není enormní, to je opravdu úvaha od podstaty chybná. Klíčové je, že uchazečů obecně bylo více, a to o desítky procent, mnozí ale letos místo druhého gymnázia volili pro druhou přihlášku jinou střední školu. Proto byl ten nárůst přihlášek na gymnázia relativně malý, ale jen velmi málo to říká o skutečném zájmu o gymnaziální studia. . Navíc musíte vzít v úvahu, že citujete prezentaci Cermatu z března, která se zabývá přihlášenými, ne přijatými či nepřijatými.

Takže i když počet zájemců o čtyřletá gymnázia narostl relativně málo, konečný převis v Praze je velký, jak ostatně patrno, když vyrazíte do víceméně kterékoli pražské střední školy se čtyřletým maturitním programem. Proto je tvrzení pana Sárközyho zcela mimo mísu. Nejde o žádnou manipulaci, v Praze přibylo několik tisíc zájemců a není kam je umístit. A od Vás bych čekal opravdu poněkud poučenější práci daty.

To je pozoruhodný článek, který dokáže skoro kompletní spektrum pedagogických omylů koncentrovat do stručného a jasně strukturovaného textu. Takový "Komunistický manifest" vzdělávacího konzervativce. To myslím jako pochvalu. Je dobré mít to takto někde shrnuté, hodí se to při seminářích. Kdybych si to napsal sám, působilo by to jako parodie.

Mimochodem, točíme zrovna portréty deseti úspěšných (většinou veřejných) základních a středních škol po celé České republice. Pojmenováním "úspěšná škola" myslím školu, kde jsou spokojené děti, rodiče i učitelé a má dlouhodobě úspěšné absolventy. Na šesti z deseti škol se už léta neznámkuje, na třech hrají známky spíš okrajovou roli. A opravdu to nikomu nechybí. Ale je pravda, že když chcete změnit způsob hodnocení, nejsložitější je to s rodiči (a ještě těžší s prarodiči).