Tento článek a tahle diskuse je povídání dospělých o dětech. Nemám kolem sebe nikoho, kdo by byl ze školy nadšený. Ze školní docházky jsou a byly vždy nejlepší prázdniny. Moje máma říkala: "Dvacet let jsem chodila do školy a celou dobu nerada." Mám to stejně. Osvojování nových vědomostí mě začalo bavit až na postgraduálním studiu. Podle mého se nedá dosáhnout stavu, aby se děti těšily na povinnost, pokud je ta povinnost ve svém celku nebaví.

Článek celkem dobrý, ale chybí i vysvětlení, nejspíš slangového, pojmu "stáložár". To je něco jako stožár?

Myslím, že neudělali. Víte prokazatelně o něčem takovém?

V tom případě jsem neměl reagovat. Díky za upozornění a slušnou odpověď, kterých je žalostně málo. Zdravím.

Mně je zdroj celkem zřejmý. Krmení obilím určeným pouze k setí, které bylo ošetřeno centrálně vyráběnými mořidly s obsahem rtuti. Takové obilí měl na skladě každý zemědělský podnik. Dnes je k ochraně osiva použití rtuti zakázané.

Dva omyly, které svědčí o Vaší malé informovanosti.

1) Na značné části zemědělské půdy hospodařili Státní statky a Vojenské lesy a statky.

2) Farma byla nejmenší organizační jednotkou každého zemědělského podniku. Sám jsem pracoval na příklad na farmě Chotouň Státního statku Český Brod a na farmě Hradenín Jednotného zemědělského družstva Cerhenice.

Už jste s tím byl u doktora?

Platí však z vyplácené mzdy příspěvky na zdravotní a sociální zabezpečení.

Krátce a jasně i pro Vás. Vykašlali se na ni. Člověk je nezajímá. Jenom jeho výkon pro zisk agentury.

Kardinální omyl. Oni to jenom říkají.

Používání faktu, že nás tehdy obsadil ze sovětské strany 1. Ukrajinský front k pokusu o tvrzení, že v invazi nehrála stěžejní úlohu rozhodující součást Sovětského Svazu, Ruská Sovětská Federativní Socialistická Republika (RSFSR), je skoro úsměvné. Bylo přece logické, že sovětské vedení použilo k invazi jednotky, které byly rozmístěny nejblíže Československu. K tomu bych ještě dodal dvě skutečnosti:

1. Z faktu, že v komunistickém Československu nebylo možné vykonávat vojenskou základní službu v kraji trvalého bydliště ani v kraji sousedním lze dovodit, že I. Ukrajinský front nebyl čistě ukrajinský.
2. Když jsem kdesi četl, že sovětské velení od nás záhy odvelelo vojáky z evropské části SSSR, protože naslouchali argumentům lidí v ulicích, a nahradilo je vojáky z východnějších svazových republik, uvědomil jsem si, že jsem to sám sledoval na výměně ruských vojáků, kteří měli jakési velitelství v dnešní pražské restauraci U Bohouše. Bydlel jsem 200 m odtamtud.

Nerozumím hospodaření v lesích, těžebním plánům, plánům zalesňování.... Vím jen to, že strom je živý a jako s takovým by se s ním mělo zacházet. Tedy těžit (zabít) jenom pro nutnou potřebu. Uznávám, že nutnou potřebou může být i přiměřený hospodářský výsledek, ale už nikoliv neustálý strmý růst zisku. Je to jen úvaha. Neznám statistiky Lesů ČR ani jiných vlastníků. Může být, že je všechno v pořádku, ale nezdá se mi to.

Bohužel. Bylo to pravidlo. Bez šikany a přimhuřování očí neuměli velitelé udržet alespoň zdání kázně.

Na vojně jsem byl v letech 1980-81.

Pan Skalický má názor. Cože? Čtu dobře? Kdy už si konečně uvědomíme, že prokazatelná nepravda (např placatá země, umělé zveličování povodní vládou apod.) není a nemůže být názor. Názor mohu mít na něco, co je problematické či diskutabilní (třeba úroveň uměleckých děl Davida Černého), ale popírám-li prokazatelný fakt, není to názor. Jeto jenom a jenom lež jako věž.

Dík za slušnou odpověď. To je dnes vzácnost.

Sloužil jsem v letech 1980-81. Musím podotknout, že neustálé zbytečné přešívání knoflíků uniformy, národnostní útlak na cvičení v Košicích, každodenní mytí záchodů bez štětky, čištění bot "mazákům" atd. nepovažuji za nijak zvlášť zocelující.

Domažlice byly asi výjimkou. Nepříliš vzdálený Tachov byl šikanou pověstný.

Možná ve stejné době jako já. Zažil jsem to, i když v mírné míře.

Zdravím. Asi jste nebyl na vojně nebo na jiné než já. S tím, co je v článku jsem se setkal, ačkoliv jsem sloužil odloučeně od útvaru.