Ano, přímo k tomu nevybízí, ale už jen sdělování typu "hotovosti zvoní umíráček" to lze vnímat tak, jakoby bylo v plánu hotovost jednou pro vždy ukončit. Tlačí na to velké finanční instituce, pro které hotovost není příliš výhodná. Proto některé státy uvažují o tom, že právo na hotovost ustanoví v ústavě. Myslím , že se to týká Švýcarska a Rakouska. Tak uvidíme. 🙂

Tak jak to pozoruji, tak v mém 14 tisícovém městě, kde bydlím, tak je to spíše naopak, že hotovost většinově používá asi 60% lidí. A já se jí také nechci vzdát. 🙂

Příště napište sluníčko. Sluníčko se říká.

I přesto všechno, co píšete, tak ta společnost se historicky proměňuje a není v tom jen ekonomika. Proměňuje se vědomí lidí, lidé jinak uvažovali v 15. století, jinak před sto lety a jinak dnes. Já, ač přesvědčením socialista, tak v okolí vnímám to, že pro dobrou pospolitost není určující míra konzumu, materiálního blahobytu, ale to, jaké jsou mezilidské vztahy, a to, jak se podaří nalézat hodnotově stejně nebo podobně uvažujícího partnera. Ukazuje se, že ve světě jsou nejspokojenější a nejšťastnější ty národy, které nemají skoro nic. Žijí v podmínkách bohaté na sluníčko, moře a to, co poskytne okolní příroda. :-)

Nesouhlasím, vývoj společnosti nebo rodin neovlivňují žádné politické ideologie, to je vývoj lidského vědomí. Homo sapiens není u konce svého vývoje, vyvíjí se konstitučně i mentálně. Single život není dobře nebo špatně, je to vývoj ve společnosti, který tu bude koexistovat s dalšími různými modely rodin nebo domácností. A není pravda, že single život je nějak více konzumní. Já osobně žiji velmi skromně, minimalisticky a jsem spokojený, zatímco početná rodina s dětmi za sebou může zanechávat velkou uhlíkovou stopu. Tradiční rodina je i ta z 18. či 19. století, kdy pod jednou střechou žilo i několik generací naráz. Dnes je někdy jako tradiční rodina v podobě muž, žena a děti, tento model rodiny převáží dál, ale jsou i jiné modely rodin, kdy se třeba o děti starají prarodiče, nebo žije dcera s otcem, matka se synem, pak tu jsou duhové rodiny, kdy rodinu tvoří dvě ženy a děti, či dva muži a děti. To, že je něco netradičního, jiného a menšinového neznamená, že je to horší. Odborníci potvrzují, že dobrá rodina je taková, kde jsou dobré mezilidské vztahy a já to mohu z praxe jen potvrdit. 🙂

Tak to je fajn, Danieli, někdy to tak je a je to dobře. Je to je o tom, jací jsou lidé. 🙂

Když čtu tento článek, tak působí na mě dost depresivně, protože mi za rok bude přesně 50 let. Po 20 letech v práci jsem si prošel syndromem vyhoření a moje praktička mi doporučila změnit práci. Ale když všichni zaměstnavatelé vybírají lidi na základě životopisu, tak ta padesátka tam může být s nějakým předsudkem. A přitom osobní kontakt má mnohem větší vypovídající hodnotu než životopis.

Sluníčko se říká.

Ano, maminka je maminka. Nevidím nic špatného na tom, když je mezi synem a maminkou dobré pouto. Podléháme zbytečně hodně předsudkům a stereotypům, které mnohdy nemají žádné opodstatnění. Máma se o mě starala a nyní se už karta dávno otočila a jsem to já, kdo jí opatruje. 🙂

Moc Vám děkuji. 🙂

Moc Vám děkuji. Ani nevíte, kolik potkávám starších lidí, kteří mi řeknou, že jejich děti na ně kašlou. Proto nejdůležitější v životě je dbát na dobrých vztazích. :-)

Ale to není jenom o tom. Je to hlavně tím, že nové generace si život pod jednou střechou s rodiči a prarodiči už neumí představit. Lidé se hodnotově proměňují a volí stále nové možnosti života. Mentalita lidí je jiná dnes než byla u lidí, kteří tu žili před 150 lety. To je prostě vývoj a sociologové by Vám k tomuto tématu řekli hodně. Podle mě je ale podstatné to, aby byly mezi dětmi a rodiči dobré vztahy. Bohužel, stále více se setkávám s tím, že děti na své rodiče kašlou. 🙁

Děkuji Vám a přeji pěkné dny. 🙂

To ano, škatulky, nálepky to dnes frčí. 🙂

Tak aspoň tak. Přechod do života po životě by měl být neuspěchaný, poklidný. :-)

Ano, díky, ale ve skutečnosti sám nikdy nejste. Jste vždycky ve spojení se svým božstvím, a to říkám jako nenábožensky orientovaný člověk. Všichni sem přijdeme od stejného Zdroje, já tomu říkám univerzální kosmické vědomí. A až přijde náš čas, tak se opět k tomu Zdroji (Otci nebeskému) navrátíme. Ne každý to ale umí uchopit. Vše se odvíjí od našeho vnímání a úrovně vědomí.

Ano, tělo by mělo být v klidu aspoň 3-4 dny, pak zpopelnění. Pokud někde zemřelé pálí těsně po jejich smrti, nemusí to být pro odešlé příjemné, duše, která odchází z těla může při pálení prožívat muka.

Děkuji Vám za reakci, ale nic není špatně. Ne každý je předurčený mít rodinu a děti. Z duchovního pohledu nikdo nemá právo jiné soudit jen proto, že žijí jinak, než se od jednotlivce očekává. Každý máme svojí cestu a mnozí ji nebudou chápat. To je ale v pořádku, protože to není jejich cesta, je naše. Takže jste jen namítnul něco, co je jen v konvenčním způsobu chápání, jen stereotypní uvažování. Navíc nikde není záruka toho, že se děti o své rodiče vždy postarají. Znám hodně příběhů od lidí, na které jejich děti kašlou. Takže vše je o vnitřním nastavení člověka. Člověk má žít tak jak on sám to cítí. A ne žít tak, jak to okolí od něho žádá. Ne, vše je v naprostém pořádku. 🙂

Já jsem docela dost mystický typ, takový ten, který žije jako mnich. Nemám žádné velké nároky a pokusím se o sebe postarat sám. Moji prarodiče žili aktivně až do samotného přechodu do jiné formy života. Smrt totiž beru jako bránu do další formy Bytí. Takže dělám vše pro to, abych byl do samotného konce aktivní, a až budu cítit, že přichází můj čas, tak se odeberu, ulehnu tiše do nějaké komůrky a spočinu, aniž by to o někdo zaregistroval. Alespoň mě hned po mé "smrti" nespálí. Tělo po "smrti" má být několik dní v klidu, aby duše mohla v pokoji z fyzického těla odejít.

Je to tak. Děti žily v minulosti s rodiči i prarodiči. Dnes tomu tak není, protože společnost se prostě v čase také nějak proměňuje, posouvá se, a přesto jsou dnes modely rodin či domácností různorodé. Není důležité to, kdo tvoří domácnost, ale důležité jsou mezilidské vztahy. 🙂