Ruptura rotátorové manžety jde poznat na ultrazvukovém vyšetření, které trvá jednu dvě minuty. Dostupnost magnetické rezonance je většinou měsíc dva. Jde jen o to najít ortopeda, který to umí...

Moje zkušenost zapadá do té sbírky stížností, hrůza, už nikdy nic z Okay, ani kdyby přežili...

Zajímalo by mě, kde se čeká půl roku na kolonoskopii - stačí obvolat několik gastroenterologických ambulancí a termín je podle mě do měsíce...

Mě by zajimal výsledek psychologického vyšetření autorky. A jestli lže prvoplánově nebo jen v rámci vlastní omezenosti.

Pohled ortopeda - ošetřím 1100-1200 pacientů měsíčně a maximální čekací doba na ošetření v objednaném termínu je 15 minut. S organizací práce je práce, ale jde to a pacienti se systém naučili a troufám si tvrdit, že jim vyhovuje, jejich času (a času jejich doprovodů) si vážíme. Ale cca 80 pacientů měsíčně, kteří jsou objednaní, bez omluvy nepřijdou a blokují tak zbytečně termín pro někoho jiného a prodlužují čekací dobu na objednání, která opravdu není malá (3-4 měsíce). Ale v tomto směru jsou tito nepostižitelní...

Stav vyžadoval okamžitý operativní zákrok, který byl po proběhlé noci proveden druhý den ráno. Ale jinak by tomu chyběla ta dramatičnost...

Dvě sanitky, to je dobrý vtip. 🤣🤣🤣

Každé vyšetření s sebou nese nějaká rizika a gastroskopie nebo kolonoskopie nejsou výjimkou. Mému otci bylo při kolonoskopii perforováno střevo a byla nutná operační revize břicha s drény. Jako lékaři mi bylo jasné, že to nikdo schválně neudělal, jedná se o popisovanou komplikaci, která je zmíněna v informovaném souhlasu, který jste nepochybně podepisovala. Možná, kdyby Váš syn 2 roky opakovaně nezvracel a neměl stěnu jícnu jako pergamen, tak by se to nestalo...

V článku zcela chybí informace, kdo Tomáše primárně léčil a co přesně po fyzioterapii požadoval - od toho slouží FT žádanka, kde je vše specifikováno. Jinak kostní po RHB považuji za raritní, ale ne nemožný...

Pokud to chápu správně, tak v prvním případě jste byla na pohotovosti s akutním náhle vzniklým stavem. V druhém případě jste na pohotovost šla s den starými obtížemi, které bylo možno řešit ve standardní pracovní době, což jste neudělala, takže jste pohotovost zneužila a nebyli tam na Vás hodní. Pochopil jsem to správně?

Slátanina s odkazy na několik pofidérních zdrojů (např. lékárna v IKEMu, který nemá ortopeda nebo dTEST hodnotící prodejní praktiky) + prodejce kloubní výživy. Čtenáři by mohli začít přemýšlet - kdyby napsané fungovalo, nemají ortopedi narvané ambulance na několik měsíců dopředu. A je důležité si uvědomit, že popsané preparáty jsou potravinové doplňky - tedy musí splnit ohlašovací povinnost Ministerstvu zemědělství ČR a v žádném případě nemusí prokazovat účinnost, jedinou povinností je prokázat neškodlivost. Ale proč do toho nenarvat peníze, že?

Z článku přímo čiší absolutní neznalost problematiky, jedná se o zjednodušený pohled se spoustou nepřesností či nepravd.

Autorko, nevím, kde jste se stran obtíží s koleny vzdělávala, ale takový mišmaš polopravd a blbostí jsem už dlouho nečetl. Nicméně děkuji za pobavení.

Ještě není zmíněný jeden problém - flagrantní zneužívání záchranky, které je neskutečně demotivující. Většina nočních služeb znamená "svážení" opilců do nemocnic či na záchytky, s medicínou to má pramálo společného. Toto byl jeden z důvodů, proč já osobně noční služby nesloužím a jsou regiony, kde v noci lékař dostupný není. A věřte mi, že resuscitace ve dvou nebo třech lidech je sakra jiná disciplína...

Jako podiatr (neplést s pediatrem) proti barefoot obuvi nic nemám - kvalitně mi vyrábí pacienty. Drtivá většina uživatelů je nosí ve městě na asfaltu nebo betonu, nikoliv na nerovném terénu, kde svůj smysl mají (u nohou bez výraznější patologie). Stran dětí se raději nebudu vyjadřovat...

Milá autorko, článek je plný pravd, ale i polopravd a blbostí. Mohu se zeptat na Vaše vzdělání?

Článek podává hodně zjednodušený pohled na fungování zdravotnictví - je potřeba mít vyváženou i akutní i plánovanou péči, stejně tak péči primární a sekundární a terciální (pokud někoho za spoustu peněz vyléčíme a v LDN nedostane pravidelně napít, je to marné). Jenže jednotlivé segmenty nepochopily (nebo kvůli ekonomice nechtějí pochopit), že vzájemná synergie má smysl...

To, co píšete, nedává příliš smysl. Skolióza má většinou poměrně jednoduché dělení podle tzv. Cobbova úhlu dle RTG snímku a dle toho se dále postupuje, zvlášť pokud jde o prepubertální dítě.

Zjednodušeně Cobbův úhel do 10° není skolióza, ale hodnotíme jako VDT (vadné držení těla), kdy stačí vyhnout se jednostranné zátěži a předpis RHB k posílení trupového (břišního a zádového) svalstva, což umí na každé RHB, je vhodné k tenisu přidat tzv. kompenzační sport, který bude elimitovat jednostrannou zátěž od tenisu.

Cobbův úhel 10°-20° už je skolióza, eliminace jednostranné zátěže je už vhodná (záleží, na jaké úrovni slečna hraje, kolikrát týdně, v jaké intenzitě apod.), jinak postup stejný - předpis RHB k posílení trupového (břišního a zádového) svalstva, RTG kontrola dle růstového výšvihu za 6-12 měsíců.

Cobbův úhel 20°-40° je už skolióza ke korzetoterapii, tedy k vyrobení korzetu, který bude pelotami (výčnělky) tlačit páteř do kompenzovaného postavení. Má obrovský potenciál páteř výrazně zlepšit, zvlášť když slečna ještě není v pubertě a růstový výšvih ji teprve čeká.

Cobbův úhel nad 40° je ke zvážení operace, léčba náleží do rukou spondylochirurga či spondyloortopeda, který se tomu věnuje a umí to posoudit (u nás na Moravě spondyloortopedie FB Brno - Bohunice, spondyloortopedie Karvinská hornická poliklinika a skoliotická poradna Proteor Olomouc - sem dojíždějí lékaři z Karviné).

Závěr: lehká skolióza by měla být max. do 20°, sežeňte si názor ještě někoho jiného, kdo umí skoliózu vyšetřit a dle toho pak léčit. A předepsání RHB od lékaře by mělo být normální, ne platit 20000.

Já měl v neděli na výjezdu pacienta s 3,96 promile... A ještě stihnul zaměstnat Policii ČR, protože vyřvával, že se chce oběsit... A po pobytu na interním oddělení (pro intoxikali alkoholem) zaměstnal i osazenstvo Záchytné stanice k vystřízlivění a následně v pondělí po vystřízlivění i psychiatrické ambulance, kde jakékoliv snahy o ukončení života popřel, protože šlo jen o opilecké žvásty...

Dobrý den, zkusím dodat pohled z druhé strany, protože je článek psán subjektivně ze strany pacienta (konstatování, ne výčitka). Jsem ortoped a dostat se ke mně není jednoduché - ne, že bych nechtěl pracovat (naopak, ošetřím cca 1200 pacientů měsíčně), ale protože mé kapacity nejsou nekonečné. A taky proto, že se věnuji podiatrii a jsem s tímto odborným zaměřením jediný v kraji. Co ale v článku chybí a na co chci poukázat?

1) Léčba má začínat u praktického lékaře. V dnešní době není žádanka na vyšetření povinná, ale je vhodná - pravidelně se nám stává, že k nám přijde po několikaměsíčním čekání pacient pro bolest ramene, ale obtíže jsou od krční páteře, tudíž jej směřujeme na neurologii (opět několikaměsíční čekání). Kdyby konzultoval praktika, nestalo by se, i praktik může aplikovat nitrosvalovou kůru nesteroidních antiflogistik a pomoct.

2) Máme objednávkový systém, v 93 % případů je zdržení do 5 minut od času objednání, 7 % je do 30 minut (a vždy s naší omluvou), nad 30 minut 0 %. Ale kupovidu každý den se najde 4-5 pacientů, kteří bez omluvy nepřijdou, což dělá skoro 100 pacientů měsíčně, kteří mohli být ošetřeni a mohla se tak ostatním zkrátit objednací doba, kdyby někteří nebyli neslušná hovádka (a tím nemyslím např. ty, kteří jsou hospitalizováni).

3) Zamyslel se někdy nějaký pacient, proč je tak málo ortopedických / očních / neurologických ambulancí? Protože hustotu sítě neurčují lékaři, ale zdravotní pojišťovny. Lékaři do těchto ambulancí by byli, ale nedostanou smlouvu, protože podle pojišťoven je jich dost. Ale stěžujeme si na čekací doby, že?

Hezký den všem...