V článku zcela chybí informace, kdo Tomáše primárně léčil a co přesně po fyzioterapii požadoval - od toho slouží FT žádanka, kde je vše specifikováno. Jinak kostní po RHB považuji za raritní, ale ne nemožný...

Pokud to chápu správně, tak v prvním případě jste byla na pohotovosti s akutním náhle vzniklým stavem. V druhém případě jste na pohotovost šla s den starými obtížemi, které bylo možno řešit ve standardní pracovní době, což jste neudělala, takže jste pohotovost zneužila a nebyli tam na Vás hodní. Pochopil jsem to správně?

Slátanina s odkazy na několik pofidérních zdrojů (např. lékárna v IKEMu, který nemá ortopeda nebo dTEST hodnotící prodejní praktiky) + prodejce kloubní výživy. Čtenáři by mohli začít přemýšlet - kdyby napsané fungovalo, nemají ortopedi narvané ambulance na několik měsíců dopředu. A je důležité si uvědomit, že popsané preparáty jsou potravinové doplňky - tedy musí splnit ohlašovací povinnost Ministerstvu zemědělství ČR a v žádném případě nemusí prokazovat účinnost, jedinou povinností je prokázat neškodlivost. Ale proč do toho nenarvat peníze, že?

Z článku přímo čiší absolutní neznalost problematiky, jedná se o zjednodušený pohled se spoustou nepřesností či nepravd.

Autorko, nevím, kde jste se stran obtíží s koleny vzdělávala, ale takový mišmaš polopravd a blbostí jsem už dlouho nečetl. Nicméně děkuji za pobavení.

Ještě není zmíněný jeden problém - flagrantní zneužívání záchranky, které je neskutečně demotivující. Většina nočních služeb znamená "svážení" opilců do nemocnic či na záchytky, s medicínou to má pramálo společného. Toto byl jeden z důvodů, proč já osobně noční služby nesloužím a jsou regiony, kde v noci lékař dostupný není. A věřte mi, že resuscitace ve dvou nebo třech lidech je sakra jiná disciplína...

Jako podiatr (neplést s pediatrem) proti barefoot obuvi nic nemám - kvalitně mi vyrábí pacienty. Drtivá většina uživatelů je nosí ve městě na asfaltu nebo betonu, nikoliv na nerovném terénu, kde svůj smysl mají (u nohou bez výraznější patologie). Stran dětí se raději nebudu vyjadřovat...

Milá autorko, článek je plný pravd, ale i polopravd a blbostí. Mohu se zeptat na Vaše vzdělání?

Článek podává hodně zjednodušený pohled na fungování zdravotnictví - je potřeba mít vyváženou i akutní i plánovanou péči, stejně tak péči primární a sekundární a terciální (pokud někoho za spoustu peněz vyléčíme a v LDN nedostane pravidelně napít, je to marné). Jenže jednotlivé segmenty nepochopily (nebo kvůli ekonomice nechtějí pochopit), že vzájemná synergie má smysl...

To, co píšete, nedává příliš smysl. Skolióza má většinou poměrně jednoduché dělení podle tzv. Cobbova úhlu dle RTG snímku a dle toho se dále postupuje, zvlášť pokud jde o prepubertální dítě.

Zjednodušeně Cobbův úhel do 10° není skolióza, ale hodnotíme jako VDT (vadné držení těla), kdy stačí vyhnout se jednostranné zátěži a předpis RHB k posílení trupového (břišního a zádového) svalstva, což umí na každé RHB, je vhodné k tenisu přidat tzv. kompenzační sport, který bude elimitovat jednostrannou zátěž od tenisu.

Cobbův úhel 10°-20° už je skolióza, eliminace jednostranné zátěže je už vhodná (záleží, na jaké úrovni slečna hraje, kolikrát týdně, v jaké intenzitě apod.), jinak postup stejný - předpis RHB k posílení trupového (břišního a zádového) svalstva, RTG kontrola dle růstového výšvihu za 6-12 měsíců.

Cobbův úhel 20°-40° je už skolióza ke korzetoterapii, tedy k vyrobení korzetu, který bude pelotami (výčnělky) tlačit páteř do kompenzovaného postavení. Má obrovský potenciál páteř výrazně zlepšit, zvlášť když slečna ještě není v pubertě a růstový výšvih ji teprve čeká.

Cobbův úhel nad 40° je ke zvážení operace, léčba náleží do rukou spondylochirurga či spondyloortopeda, který se tomu věnuje a umí to posoudit (u nás na Moravě spondyloortopedie FB Brno - Bohunice, spondyloortopedie Karvinská hornická poliklinika a skoliotická poradna Proteor Olomouc - sem dojíždějí lékaři z Karviné).

Závěr: lehká skolióza by měla být max. do 20°, sežeňte si názor ještě někoho jiného, kdo umí skoliózu vyšetřit a dle toho pak léčit. A předepsání RHB od lékaře by mělo být normální, ne platit 20000.

Já měl v neděli na výjezdu pacienta s 3,96 promile... A ještě stihnul zaměstnat Policii ČR, protože vyřvával, že se chce oběsit... A po pobytu na interním oddělení (pro intoxikali alkoholem) zaměstnal i osazenstvo Záchytné stanice k vystřízlivění a následně v pondělí po vystřízlivění i psychiatrické ambulance, kde jakékoliv snahy o ukončení života popřel, protože šlo jen o opilecké žvásty...

Dobrý den, zkusím dodat pohled z druhé strany, protože je článek psán subjektivně ze strany pacienta (konstatování, ne výčitka). Jsem ortoped a dostat se ke mně není jednoduché - ne, že bych nechtěl pracovat (naopak, ošetřím cca 1200 pacientů měsíčně), ale protože mé kapacity nejsou nekonečné. A taky proto, že se věnuji podiatrii a jsem s tímto odborným zaměřením jediný v kraji. Co ale v článku chybí a na co chci poukázat?

1) Léčba má začínat u praktického lékaře. V dnešní době není žádanka na vyšetření povinná, ale je vhodná - pravidelně se nám stává, že k nám přijde po několikaměsíčním čekání pacient pro bolest ramene, ale obtíže jsou od krční páteře, tudíž jej směřujeme na neurologii (opět několikaměsíční čekání). Kdyby konzultoval praktika, nestalo by se, i praktik může aplikovat nitrosvalovou kůru nesteroidních antiflogistik a pomoct.

2) Máme objednávkový systém, v 93 % případů je zdržení do 5 minut od času objednání, 7 % je do 30 minut (a vždy s naší omluvou), nad 30 minut 0 %. Ale kupovidu každý den se najde 4-5 pacientů, kteří bez omluvy nepřijdou, což dělá skoro 100 pacientů měsíčně, kteří mohli být ošetřeni a mohla se tak ostatním zkrátit objednací doba, kdyby někteří nebyli neslušná hovádka (a tím nemyslím např. ty, kteří jsou hospitalizováni).

3) Zamyslel se někdy nějaký pacient, proč je tak málo ortopedických / očních / neurologických ambulancí? Protože hustotu sítě neurčují lékaři, ale zdravotní pojišťovny. Lékaři do těchto ambulancí by byli, ale nedostanou smlouvu, protože podle pojišťoven je jich dost. Ale stěžujeme si na čekací doby, že?

Hezký den všem...

Z vlastní zkušenosti - když zavolám na MRI, že mám pacienta s podezřením na rakovinu, dostávám termín do týdne dvou, nechápu ty 4 měsíce. A vůbec nechápu pacienta, že se nezajímal o jiné možnosti. Zcela mimo je pak zdravotní pojišťovna, jejímž klientem daný pacient je, bohužel pacienti ZP nevyužívají (a když je někde dlouhé čekání, raději pacienti štěkají po sestrách).

Ve článku glorifikující 134 magnetických rezonancí mi chybí dotaz od novináře, jestli tato zařízení mají nějaký limit na počet vyšetření za měsíc / rok - což je zcela kruciální (pracoviště nebude dělat magnetickou rezonanci, kterou mu nikdo nezaplatí) - tady je vidět, že daný novinář zdravotnickému systému nerozumí.

S omezením počtu MRI souvisí i počet radiologických asistentů - na webu Odkaz   je např. z Nemocnice Jindřichův Hradec nabídka práce pro radiologického asistenta za 26 000,- hrubého (pro vysokoškoláka nic moc), hned vedle je za 26 000,- nabídka pro číšníka v hotelu... Ale abych byl férový, dají se sehnat nabídky i za 35-40 tisíc... Stát si musí definovat, jestli podpoří vzdělání většího počtu radiologických asistentů (a následně i větší úhradu magnetických rezonancí, protože ve výkonu je vždy započítána i jeho práce), aby byl tento obor lukrativnější.

Takže to není úplně tak jednoduché, nicméně příběh je to smutný.

Žlučník byl sice pryč, ale žlučové cesty nikoliv - jejich zánět je cholangoitida - diagnostika klinická + laboratorní, indikována ATB, UZ by mělo diagnózu potvrdit. Zánět slinivky je pak druhotný, v laboratoři je zvýšená hladina amylázy. Toto vše je v kompetenci praktika, na případné chirurgické vyšetření není třeba se objednávat, s tímto je dokonce možné jít na chirurgii rovnou (ideálně ve standardní pracovní době). Srůsty jsou pak jiná (a složitější) problematika, ale jsou rizikem po každé břišní operaci...

Autorka prokázala sice schopnost opsat tabulky z webových stránek hodnotících úspěšnost přijetí při přijímacích zkouškách na medicínu, ale zároveň prokázala i hrubou neznalost dané problematiky... Tak troška matematiky na začátek:

1) celkově je na studium všeobecného lékařství přijímáno cca 3700 uchazečů - vzhledem k tomu, že většina zájemců podává přihlášky hned na několik fakult, ve finále se na medicínu dostane téměř každý, kdo má opravdu zájem a trochu se tomu věnuje (tvrzení "Přijímačky jsou nastavené více než ostře a valná většina je prostě bez šance." je proto více než hrubě nepřesné).

2) "úmrtnost" při studiu medicíny vždy byla a bude - pohybuje se na jednotlivých fakultách cca od 10 % do 40 %, není to úplně jednoduchá vysoká škola (a snižování laťky náročnosti je cesta do pekel)

3) u zubařů (ano, zde se dostat je setsakramensky těžké) narážíme na technické a personální možnosti - tedy počet odborných asistentů a počet fantomů ("hlav s chrupem"), na kterém se studenti učí - vzhledem k tomu, že vystudovaný stomatolog již nemusí skládat atestaci, musí po škole umět vše a být schopni si okamžitě stoupnout ke křeslu a začít léčit

4) stran očařů, kožařů a dalších odborností - máte představu, co je potřeba, aby měl člověk vlastní oční ambulanci? Obávám se, že ne, ale to by bylo na výrazně delší diskuzi...

Dovolím si diskutujícím vysvětlit důvody, proč kolegové stomatologové v takové míře nechtějí pracovat "na pojišťovnu". Těchto důvodů je několik, zkusím vše vysvětlit na příkladu pekaře: jste pekař, stát vám poručí, z jaké mouky máte péct chleba (i když ji nepovažujete za kvalitní) a ještě vám určí, za jak dlouho ten chleba musí být upečený a za kolik ten chleba musíte prodávat - takový systém zde panuje. Noví stomatologové už nemají na rozdíl od všeobecných lékařů atestaci, mohou ihned po vysoké škole začít samostatně pracovat a jsou zvyklí používat moderní postupy a technologie (nechtějí už pracovat postaru). Moderní stomatologie bohužel znamená, že oproti starším stomatologům ošetření trvá 3x déle, ale oni nechtějí z jejich úhlu pohledu pracovat nekvalitně. Vzhledem k tomu, že zdravotní pojišťovny mají na problematiku jiný pohled, často vůbec smlouvy se zdravotními pojišťovnami neuzavírají - jednak pak pracují podle sebe, jednak se vyhnou regulacím ze strany zdravotních pojišťoven (např. mně v ortopedické ambulanci Oborová zdravotní pojišťovna uhradila za rok 2023 40 % odvedené práce, protože jsem moc léčil - tomuto se vyhnou). Kdyby se pojišťovny vůči stomatologům chovaly jinak, věřím, že by se počet stomatologů "pracujících na pojišťovnu" zvýšil, ale dokud se bude stát (zdravotní pojišťovny) chovat takto, nemají stomatologové důvod měnit stávající situaci (bohužel k neprospěchu pacientů).

Endoprotéz kolen a kyčlí jsem implantoval několik set, nikdy mi za ně nikdo nic neplatil, je fajn nezevšeobecňovat (patří to mezi argumentační fauly). Jinak Hippokratova přísaha se od roku 1948 neskládá (to není argumentační faul, ale rozšířená neznalost)...

Paní Beranová, zkusím Vám odpovědět z pozice ortopeda. Ano, i já mám čekací doby na objednání 3 měsíce, zároveň mám každý den objednaných 4-5 pacientů, kteří nepřijdou a nemají tu slušnost se omluvit. Při součtu všech těchto pacientů by se čekací doba na ošetření výrazně zkrátila - ale to nikdo neřeší...

Jinak u Vašeho případu máme s praktickými lékaři v regionu domluvu, že mi zavolají a já pro pacienta ve Vámi popsaném stavu nějaké místo najdu (sem tam se najde slušný pacient, který se např. při nemoci z vyšetření omluví) nebo zůstanu v práci o půl hodiny déle - ale chci, aby pacienta nejdříve viděl praktický lékař (občas u mě končili pacienti, jejichž problémy nebyly ortopedické).

A univerzální řešení - když Vám praktický lékař vystaví žádanku na akutní vyšetření, nesmíte být v dané ambulanci odmítnuta a musíte být vyšetřena (nikoliv dále léčena, ale daný specialista musí posoudit Váš zdravotní stav).

Z pohledu lékaře sloužícího pohotovosti od roku 2010:

Definice určení pohotovosti: Lékařská pohotovostní služba poskytuje v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům a v případech náhlé změny zdravotního stavu nebo vzniku, popř. zhoršení průběhu onemocnění, vzniklého v době mimo pravidelný provoz ambulantních zdravotnických zařízení. LPS není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které lze vyžádat v době běžného denního provozu zdravotnických zařízení.

Realita: polovina pacientů na pohotovost sem dle mých zkušeností nepatří.

Řešení: Pokud přijde pacient s akutním problémem, nezaplatí nic, pro něj je pohotovost určena a může očekávat, že sloužící personál se mu bude plně věnovat bez zbytečných časových prodlev. Pokud bude sloužícím lékařem pacient označen za neakutního, zaplatí poplatek 500 Kč za pohotovost a následně by ošetření posoudil někdo úplně jiný a nezainteresovaný (třeba revizní lékař pojišťovny) - pokud bude druhotně shledána oprávněnost návštěvy pohotovosti, poplatek bude navrácen. Tímto by se vyňal subjektivní pohled ošetřujícího lékaře. Věřím, že většina obyvatelstva by se rychle naučila, co je a není akutní...

Jako ortoped potvrzuji, revmatologové chybí (je to pro nás příbuzný spolupracující obor, já mám naštěstí revmatologickou ambulanci v sousedství). Na druhou stranu revmatologicky vyšetřeného pacienta zvládne i ortoped částečně zaléčit (chondroprotektiva, viskosuplementace, infuzní analgetizace), jen máme omezení v preskpcích léků, to jde ale cestou PL. Takže ortoped i PL u mí trochu pomoct, ale revmatologa určitě plně nenahradí, např. biologická léčba (který je krásně efektivní) jde úplně mimo nás...