Že existuje ochotnické divadlo, vím. A vím, že když ho jako divák navštívím, musím si být toho vědom, že nejsem třeba v Národním, i když i ochotníci mohou příjemně překvapit. Ale že ČT už točí i ochotnické filmy, to jsem netušil a neočekával. Ty herecké výkony byly naprosto příšerné, princezny nehrály, jen odříkaly text, na úrovni první čtené, nedivil bych se, kdyby z čtecího zařízení. Byl jsem tak naladěný na pohádku, ale nevydržel jsem ani první půlku. Škoda.
To ale není chyba hostů, ale provozovatelů těch hotelů. Staví obří paneláky, aby měli co nejvíc pokojů a co nejvíc vydělali. Že mají poddimenzovaný počet lehátek, nebo třeba i počet míst v jídelně, je nezajímá, proč, vydělávají přece počty pokojů a hostů. A hosté se pak podle toho chovají a je to pochopitelné, nedali desítky tisíc za dovolenou, aby pal leželi na dece na zemi. Osobně si ten poměr mezi těmito kapacitami hlídám a raději si připlatím za menší hotel s dostatečně velkou pláží. Ale to je také důvod, proč jsem nikdy nebyl ve Španělsku.
Za socialismu veksláci a kapsáři, v 90. letech prodavači hrnců a nalévači do multi-level-marketingu, pak obchodníci s teplou vodou, no a dnes koučové a ezošmejdi. Daří se jim všude, kde nejsou zapotřebí výjimečné schopnosti, možná vůbec žádné schopnosti a dá se to dobře ojebat. Jenom to většinou nekončí takhle.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nepodává snad, podle společenských pravidel, žena ruku jako první?