Už by bylo na čase, konečně zrušit, nebo alespoň výrazně zredukovat příspěvky na bydlení. Každý má bydlet tak, na co má. Lidé nejsou motivováni hledat si levnější bydlení. Nad případným zvýšením nájmu jenom mávnou rukou, protože stát to doplatí. Takže nájmy rostou, bují obchod s chudobou a platíme to všichni.
„Poskytovatel půjček by neměl chtít jenom doklady a výpisy z bankovnictví, měl by prověřit i třeba výdaje v souvislosti s bydlením. A právě zaměření na výdajovou stránku často chybí. Hlavně by se správně neměli spoléhat na to, co člověk předkládá, měli by si to i ověřit,“ popisuje Davidová.
No ty kráso. Takže když poskytovateli půjček donesu nějaká zfalšovaná čísla, on mi poskytne půjčku, tak je to jeho chyba, že si je neověřil? To je neuvěřitelné. Vždyť to je jasný pokus o úvěrový podvod. Odkaz
Strašně mě děsí tenhle trend, kdy lidé nejsou schopni přiznat svoje pochybení a hážou vinu na všechny okolo. Paní musela dopředu moc dobře vědět, že se splácením bude mít problémy a přesto si šla půjčit. Ale místo toho, aby přiznala chybu, že to podělala, tak si bude stěžovat na poskytovatele, že jí ty peníze půjčil.
Co bude příště? Až nabourám v autě, budu si stěžovat na autobazar, kde jsem je koupil, že si dostatečně neprověřili mé řidičské schopnosti? Když zdemoluju pronajatý byt, budu si stěžovat na pronajímatele, že si dostatečně neprověřil, jestli jsem slušný občan?
Asi jenom v ČR je možné, že tady máme cca 8 let nezaměstnanost oscilující kolem 4 % a přesto nám mzdy rostou tak pomalu. Ono kdyby se lidi naučili v práci ozvat, říct si o přidání, změnit práci při nespokojenosti, naučit se něco nového, tak už tady dost možná ty německé mzdy máme. Jenomže tady drtivá většina lidí čeká, že ono se to samo nějak zařídí. A tak většina lidí nadává na práci, na peníze, na šéfy a čeká, že jim někdo něco přidá jen tak. No, jak se říká, každý svého štěstí strůjce.
Jestli by mi u partnerky něco opravdu vadilo, tak by to bylo utrácení za zbytečnosti, které udělají jenom chvilkovou radost. A pak doma jenom překáží, nebo se dokonce vyhodí. Stejně tak by mi vadilo nakupování hromady jídla, které se nestihne sníst a vyhazuje se. Jednak kvůli penězům, ale hlavně z principu.
Jestliže paní takový problém má, ví o něm, ale nemá dostatečnou vůli s tím přestat, tak se nabízí celkem jednoduché řešení. Ať finance spravuje manžel. Paní ať disponuje pouze penězi k pokrytí nezbytných výdajů. Ostatní výdaje pak bude muset konzultovat s manželem a dohodnou se společně, jestli pořízení dané věci smysl dává, nebo ne.
Rozjela se hezká diskuze o tom, jak jsou mladí líní, rozmazlení, nevychovaní, nezodpovědní… Ale je potřeba si uvědomit, že ti mladí sem nespadli z Marsu. To vy jste je vychovali, vy jste vytvářeli prostředí pro jejich dosavadní život. Takže pokud chcete nadávat na mladé, nejdřív se zamyslete, jestli byste ve skutečnosti neměli nadávat sami sobě.
Mimochodem, já se mladým nedivím. Vždyť jaké mají vyhlídky. Vlastní bydlení si dnes nekoupí ani člověk s průměrem, nájmy jsou vysoké, důchod na ně nečeká, podpora mladých rodin prakticky neexistuje. Tak je jasné, že chtějí dostat dobře zaplaceno, aby mohli žít alespoň trochu podle svých představ. Že nechtějí hákovat za minimálku? Kdo by chtěl, když to nestačí ani na ten nejskromnější život. Sorry, ale dělat někde u pásu dvanáctky za mizerné peníze není žádná cnost. A do toho všeho jim starší předhazují, jak jsou rozmazlení, jak žijí v mamahotelech, jak by už dávno měli zakládat rodiny, jak by si měli spořit na důchod, protože my se kvůli nim uskromnit nehodláme…
Nedivím se, že se raději uzavřou do virtuálního světa a ten reálný tak nějak ignorují. Nedivím se, že se nechtějí bavit se staršími, když z nich jenom dělají neschopné blbečky, aniž by si dokázali připustit, že ti mladí to skutečně jednoduché nemají. Starší žijí v přesvědčení, že když to šlo za nich, musí to jít i teď. To, že se svět, i jejich přičiněním, výrazně změnil, to je tak nějak nezajímá.
Překvapilo mě, jakou reakci vyvolala obyčejná predikce ohledně mezd. Osobně mně připadá, že někteří na tuto planetu spadli před pár dny kdoví odkud. Tento článek je toho důkazem.
Ono to totiž nefunguje tak, že někdo “nahoře” řekne, že bude vyšší mzda a na základě toho se nám skutečně zvýší. Ono je to totiž přesně naopak. Nejdříve se musí zvýšit mzda jednotlivcům a na základě toho se bude počítat průměr. Takže nechápu, jak někdo tuto predikci může považovat za sliby, když nám stát ze své podstaty nic ohledně mzdy slibovat nemůže.
A k čemu je tedy predikce dobrá? Analytici očividně vidí prostor pro růst mezd. A ne malý. Ta predikce je, že by mohly vyrůst o 25 % za 3 roky. Což je pro nás, zaměstnance, dobrá zprava. My bychom ten prostor pro růst měli vidět taky. A tím pádem si říct o přidání, případně změnit práci.
Takže to, jestli se ta predikce vyplní, záleží na nás. Pokud někdo chce držet hubu a krok a hákovat za mizerné peníze, prosím, je to jeho věc. Ale ať si pak nestěžuje, že průměrná mzda neroste, když k tomu růstu sám nepřispívá.
Růst platů státních zaměstnanců by měl být ze zákona podmíněn růstem příjmů státního rozpočtu. Pokud vyrostou příjmy o 10 %, pak se mohou zvýšit platy o 10 %. To stejné by mělo platit u všech provozních výdajů, včetně důchodů a dalších sociálních dávek. A samozřejmě by se to mělo týkat všech státních zaměstnanců včetně politiků a soudců. Jinak se z těch dluhů nevyhrabeme.
Citace z článku:
“Se začátkem školního roku jsou obvykle spojené velké nákupy, které rodiče často děsí. Zejména ty, kteří nemají na účtě pár zbytečných tisíc…”
“Ale kolik rodičů doopravdy počítá s takovými výdaji, a komu to udělá pořádnou čáru přes rozpočet?”
—-
To jsou opravdu nějací rodiče překvapeni, že každý rok zhruba ve stejný den začíná nový školní rok a jsou s tím spojené větší výdaje? A opravdu je někdo překvapený, že je to docela dost peněz, když se o tom každý rok mluví a píše?
Já nepopírám, že začátek školního roku může být finančně náročný a taky je pravda, že ceny jsou každý rok vyšší. Ale opravdu je tím někdo překvapen?
A právě proto, že je to větší výdaj, tak by na něj člověk měl postupně šetřit v průběhu celého roku. Stejně jako se šetří na vánoční dárky, na dovolenou, na různá pojištění, která se platí jednou ročně, atd. Pokud vím, že na začátku školního roku budu potřebovat například 6000, tak si každý měsíc dám bokem 500. Na začátku školního roku mě pak výdaje nepřekvapí, nemusím se ničeho děsit a nemusím se spoléhat na to, jestli budu mít na účtu “pár zbytečných tisíc”.
Ajeje, diskutéři na Seznamu vs průměr něčeho. 😀 Lidi, chápete, co je to průměr, že jo? A chápete, že když vy máte nějakou osobní zkušenost, tak to tomu průměru nemusí odpovídat, že jo? Dokonce by byla hodně velká náhoda, kdyby se vaše osobní zkušenost s tím průměrem shodovala. Úplně stejně hloupé názory jako u průměrně mzdy, důchodu, ceny oběda v restauraci, průměrných úspor,… “Nemůže to být pravda, protože já…” 🙈
Tyto články na podobný způsob, kdy rodinka vyjede někam na výlet a skončí to rozhořčením dospělých kvůli cenám, se tu objevují poměrně často. A i tak mě nepřestává uvažování těchto lidí fascinovat. Jednou je to dovolená, jednou je to návštěva aquaparku, poutě, restaurace…
Tito lidé buď svoje aktivity absolutně neplánují a nevyhledávají informace. Nebo plánují, ale rozhodnou se jet, ačkoli vědí, že tolik peněz vydat nechtějí. Ani jeden z těchto přístupů nechápu.
Finančně jsem na tom poměrně dobře, přesto bych si nedovolil jet na dovolenou, aniž bych si předem zjistil, kolik co stojí. Člověk vyhledává ubytování, dopravu, stravování i s ohledem na finance. O to důkladnější plánování bych čekal u člověka, kterému přijde hodně dát 1000 Kč za rodinný oběd. Ano, člověk, který má k dispozici “neomezeně” peněz asi může vyrazit na dovolenou bez ohledu na finance. Ale to zřejmě nebude případ autorky.
A nebo si lidé zjistí informace dopředu, ví, že to bude drahé, ale stejně jedou. Což chápu, člověk třeba chce udělat radost dětem, ale pak nevidím důvod, proč si stěžovat, že je to drahé. Pokud se mi to zda drahé, tak prostě nejedu. A když se rozhodnu jet, tak přece není důvod si stěžovat, jak je to drahé. Věděl jsem, kolik to bude stát a bylo to čistě moje rozhodnutí, že ty peníze utratím.
Sám se považuji za mladého, i když je pravda, že 30 mi bylo už před nějakým časem. Nechápu, jak autor může napsat, že je to dneska špatné a že za to můžou předchozí generace. Máme dnes možnosti, o jakých se předchozím generacím ani nesnilo. Vždyť i autor to zmiňuje, že můžeme pracovat v zahraničí, díky internetu máme neomezený zdroj informací, vzdělávání nikdy nebylo snazší. Ano, jsou věci, které nejsou jednoduché, ale každá doba má něco. A problémy, které musíme řešit dneska my, jsou dle mého názoru naprosto malicherné oproti tomu, co řešili naši rodiče nebo prarodiče.
To, co mnoha lidem dneska chybí je dle mého názoru trpělivost. Chtěli by všechno a hned. Vždy si vzpomenu na vyjádření jedné dívky v televizní reportáži o nedostupném bydlení, že prý si šetřila na vlastní bydlení, ale jelikož je čím dál dražší, tak ty peníze utratí za dovolenou. No je v celku zřejmé, že s takovým přístupem si na vlastní bydlení skutečně nikdy nenašetří.
Je na každém, jak se svými penězi naloží. Ale drtivá většina lidí má přístup pouze k omezenému množství financí. Jestliže peníze utratím za věc A, nemůžu si stěžovat, že už nemám peníze na věc B. A už vůbec z toho přece nemůžu vinit někoho jiného.
“Mají pravidelné výdaje v určitých fázích měsíce. A kdyby neměli možnost záloh, musí si brát velmi nevýhodné půjčky.”
To odůvodnění příliš nedává smysl. Když dostanu jednorázově 20000, tak si musím brát půjčku, ale když dostanu 4x5000, tak si půjčku brát nemusím? Problém je v tom, že tito lidé neumí hospodařit, neumí si výdaje naplánovat a rozdělit. Přijde jim “balík” peněz a mají tendenci to utratit. Co přijde zítra, neřeší.
Když mi přijde výplata, tak se mi pomocí trvalých příkazů nejdřív odešlou všechny ty pravidelné nezbytné platby. Hypotéka, zálohy na energie, pojištění, spoření, paušál atd. Jeden den mi přijde výplata a druhý den už tam většinu peněz nemám. Díky tomu mi na úctě zbyde jenom to, co si opravdu mohu dovolit utratit. Pak se ta útrata plánuje mnohem líp.
Vše má svá pro a proti. Vesnice vs město, dům vs byt. Každý si může vybrat, co mu nejvíc vyhovuje. Měl jsem možnost vyzkoušet oba extrémy, bydlení v domě v malé vesnici, kde nebylo vůbec nic a autobus tam jezdil čtyřikrát za den, i bydlení v bytě v Praze. Teď mám dům v menší vesnici, kde je základní občanská vybavenost a je to cca 10 minut autem do okresního města. Musím říct, že jsem nad míru spokojen. Sice tu bydlíme krátce, ale zatím jsem nenašel nic, co by mi zde chybělo.
Líbí se mi, jak tady všichni hořekují, že je to lichva a mělo by to být trestné, máme špatné zákony atd. Sakra lidi, co nějaká osobní zodpovědnost? To by nás měl pořád stát vodit za ručičku? To by nám měl stát stavět mantinely všude, abychom nemohli udělat špatné rozhodnutí? To se opravdu chceme defacto zbavit svéprávnosti a nechat o svém životě rozhodovat na 100 % politiky? Pokud si někdo chce vzít takovou půjčku, je to jeho věc. Proč by mu v tom měl stát bránit? A je jasné, že o takové půjčky je zájem. Protože kdyby nebyl, tak tyhle společnosti dávno neexistují.
35
Sledujících
1
Sleduje
35
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Ano, a proto mi připadá strašně úsměvné, když někdo mluví o tom, jakou máme v ČR bídu. Tady je příklad nízkopříjmové rodiny, která navíc musí platit alimenty a exekuce. Vlastně si moc nedokážu představit, že by na tom byl někdo ještě hůř. A stejně si mohou dovolit vyhodit dvojku měsíčně z okna.
A že jim zbyde každý měsíc “jenom” 8000 na další výdaje? Moc se mi nechce věřit, že tu osmičku vydají jenom za nutné věci typu školní výlety, trojku u zubaře taky člověk neplatí každý měsíc. Očividně tady peníze létají pryč ještě jiným oknem, ale o tom se paní jaksi zmínit nechce. Takže rozhodně ta situace nebude tak hrozná, jak se ji snaží popisovat. A jestli nemají na Vánoční stromek, tak je to způsobeno jenom jejich rozhazovačností.