To, co jste napsal, mě velmi zasáhlo. Kladu si otázku, jak je možné, že lidé mohou tolik ubližovat svým dětem. Proč??? Vidím toho malého chlapce, kterým jste byl, a musel jste tolik zkusit, to je hrozně tvrdé a k pláči.
Když si někdo tolik jako dítě vytrpí a týrán svými vlastními rodiči, tak také dokážu zcela pochopit, že je pak schopen zabít a stát se tak otcovrahem či matkovrahem.
Vaše rozhodnutí nemít děti je také velmi smutné (když máte děti rád), ale pochopitelné. Musíte být velmi zodpovědný, citlivý a férový člověk. Opravdu jste zaplatil vysokou daň za svoje kruté dětství. Pevně doufám, že máte teď lepší život, který můžete s někým sdílet, a že také jistě máte aspoň jednu kočku. Já mám tedy raději psy, ale měla jsem též britského kocoura, a ten byl nádherný a měl dobrou povahu.
Přeji Vám jen a jen to nejlepší v životě, pane Tomáši, protože Vy si to tedy rozhodně zasloužíte. Klobouk dolů před Vaši statečností, a je skvělé, že jste všechny ty hrůzy přežil a zachoval si duševní zdraví
Rozbrečela jste mě, protože jsem si vzpomněl na svých šest koček, vzpomněl jsem si na postiženého syna bývalé paní, která se rozhodla, že bude žít prostě s ženou a jenž mě má rád a čtyři roky jsem jej vychovával. Víte, já si nebudu nikdy stěžovat, ale stesk je neskutečně silná emoce. Člověk má právo na svobodu a sebeurčení. Přijímám tento fakt s pokorou.Ano, mám kolem sebe lidi, co mě mají rádi a vážím si jejich lásky, ale to, po čem toužím, mi občas (vlastně pořád) chybí. Život je příliš krátký na to, abych filosofoval a zamýšlel se nad podstatou svého bytí. Věřím v dobro člověka, je prostě tak nastaven.A chyby? Děláme je všichni. Přeji Vám hodně zdraví a štěstí. Jestli chcete, kontaktujte mne. Budu rád za každého slušného přítele. Opatrujte se.
Já Vás chápu, že k rodičům necítíte nenávist. Pravda je, že nenávist by byla pro Vás velmi zatěžující.
Co se týká té závěti, je to pochopitelné, i když smutné. Velká škoda, že Vaši rodiče nepochopili, že mají báječného syna a že je to obrovský dar....
Co by někteří lidé, kterým se nepoštěstilo mít děti, nebo jejich děti nemají dobrou povahu, dali za to, kdyby měli takového syna. Někdy se život pořádně zamotá.
Řekla bych ale, že ve Vašem případě se naplnilo rčení "co nezabije, posílí." I když je to hodně drsné.
Děkuji za Vaše slova. Musím napsat, že mě zplodili, což si uvědomuji. Jsem husákovo dítě, nikdy jsem neměl problémy se zákonem, výborně jsem se učil. Mám mladšího sourozence, kterého nikdo nebil. Jsem moc rád, že tomu tak bylo, přestože bral pervitin. Má výchova byla sparťanská, což mi usnadnilo vojnu. Když mě "povyšovali", seřezali mě mazáci opaskem naloženým v soli a lili mi na zadek pitralon. Divili se, že to se mnou nic nedělá. Proč? Bylo to zábavné a nebylo to týrání, ale prostě rituál. Víte, ale když mě otec trestal za maličkosti, musel jsem si lehnout nahý na postel, na ledviny mi dal matraci, abynedošlo ke zranění, a šel se dívat na fotbal. Každých deset minut přišel a dal mi deset ran (nevěděl jsem, kdy přijde). Jen jeho stín už mě děsil. Možná to vyzní opravdu hloupě, ale chápu některé otcovrahy, kteří podobné jednání neunesli (byl bych naivní, kdyby tento úkaz "svérázné" výchovy byl ojedinělý) a prostě zabili svého rodiče i za cenu, že půjdou "sedět". Víte, já si na nic nestěžuji. Jen nemám děti, ani je mít nebudu, i když je mám moc rád stejně jako kočky. Ale děsím se možnosti, že bych svým chováním "kopíroval" otce. To je hrůzné. To je ta fatální daň za mou výchovu. Pěkný večer a hlavně zdraví Vám i rodině.
To je mi moc líto, musíte mít jistě z toho noční dodnes. Je to hrozně smutné... Ale zvládl jste, jste silný chlap. Přeji Vám v životě už jen to nejlepší💗!
A víte, že k rodičům nenávist necítím? Jen prázdnou lhostejnost. Nenávist není dobrá emoce. Každopádně jsem si do závěti napsal, že nechci být pohřben se svými rodiči a že si nepřeji, aby v případě mého úmrtí přijeli na pohřeb. Já na ten jejich (je pravděpodobnější, že přijde dříve) rozhodně nepůjdu.
Je to vina toho partnera ktery to neřeši ja bych manžela udala nebo zabila když by tyral moje děti a obraceně !Tady jsou soudy a zakony k ničemu!
Jasně, zní to logicky. Jenže když chastají oba,, matka se k...í, otec je násilník a alkoholik, je to těžké. Závidím těm, co měli pěkné dětství. Na druhou stranu mě to jaksi "otlouklo" životem a ukázalo, jak se k dětem nechovat. Jsou bezbranné. Emoční plochost však ve mně zůstává a když vidím, že někdo týrá dítě...no, nechci být zase zablokovaný.
Tak z pohledu naší doby bylo tehdy týrané každé druhé dítě. Naše babička by dneska skončila v kriminále. A je pravda, že tehdy se to bralo jako normální výchova a nikoho to nezajímalo. Potíž je pouze v tom, že dneska je to zase otočené naruby. Dítě může vše a Vy nic.
Je to tak. Když jsem měl na výběr mezi štylcem od učitele nebo poznámkou, neváhal jsem ani vteřinu. Jenže něco jiného bylo systematické rodičovské týrání a to rodičovské. Jednoduše nebylo kam utéct.
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
To se s tím finále švédský kouč moc netrefil....