Nezáleží na měně, ale co si za ni koupíte. Voda za sociku 90 haléřů za kubik, nájem za byt dvě stovky, rekreace na podnikové chatě v Krkonoších za pár halířů pro každého, našemu státu dlužili ostatní země, sám stát žádný záporný rozpočet neměl jako je dnes, ve školní jídelně jsem měl oběd za 2,80 Kč, mohl jsem si jít třeba třikrát na přidání a nemusela mě na to přispívat obec jako bohužel musí přispívat nemajetným rodinám dnes aby děti nebyly bez jídla a tak by se dalo dlouze pokračovat. Takže když zůstaneme u faktů a nebudeme strašit komunisty a politicky to zdůvodňovat, že jsme neměli svobodu slova a chyběli nám banány, tak vůbec nezáleží na měně, ale na tom co si lidé za ni koupí...
Ano, jak s oblibou říkají s nostalgií pamětníci socialismu, všechno bylo a skoro zadarmo. No ale je třeba k tomu dodat, že to bylo proto, že komunisti ve 48 vše ukradli těm, kteří to vybudovali a udržovali v chodu. To pak za 40 let socialistického managementu vyjedli a přivedli ke krachu. Lidé byli také jeden ze státních zdrojů, takže jejich práce byla levná. Navíc mohli pracovat v těžkém průmyslu, stavebnictví nebo zemědělství, nic jiného tu nebylo a západní svět nám veselé ujížděl. Ano, vše základní pro lidi bylo, jídlo, oblečení, základní bydlení, energie. Ale pokud jste z toho ráje chtěl odejít, tak vás zastřelili na hranicích, letět letadlem na dovolenou kamkoliv do světa bylo z říše snů, jet koncert Rolling Stones nebo Woodstock, lyžovat do Rakouska, Itálie, koupit si auto jaké chci, i televize byla problém natož barevná. A souhlasím, že lidi, kteří tohle nepotřebovali, si žili dobře, ale co lidé, kteří by toto chtěli?
To je zajímavé. Za sociku jsme na půlmilionovou armádu měli a státní rozpočet byl přebytkový. Tak kde je asi chyba?
Bavit se o bilanci rozpočtu za socialismu je oxymóron. Naše měna v té době byla vůči zbytku světa irelevantní. To je jako byste si dnes v nějaké vesnici natiskl kupu bankovek s čísly a řekl, že jste v přebytku, protože peněz máte dost.
Ale to je zcela normální. Jen v ČR je více než 65 % vlastnického bydlení, což je výrazně vyšší než v Rakousku a Německu. Pro nízkopříjmové je nájemné bydlení... Vlastní bydlení není nárokové!
Ano, pokud chce někdo bydlet ve vlastním a má omezené prostředky, musí optimalizovat. Najít si takovou lokalitu, kde bude mít co nejvyšší příjmy a co nejnižší náklady. Klidně i zahraničí, pokud to bude zajímavé.
Nejedná se o reformu !
Jde o zhoršení podmínek a osekání peněz.
Povrchní řešení, které by vymyslel student 1. ročníku střední školy. Vláda má hledat cesty jak podmínky zlepšit a ne naopak.
Důchodci nejsou nějaká skupina lidí na okraji společnosti. Jsou to naši rodiče, prarodiče, lidé, kteří nás s láskou vychovali a podporovali. Lidé, kteří celý život pracovali.
Jednou to budeme my.
Stát nemá a nikdy nebude mít na to, aby lidem, kteří nepracují, vyplácel takové peníze, které by jim pokryly stejný standard, jako kdyby pracovali. To prostě není možné. Každý má 40 let na to, aby se na stáří zajistil. Spoléhat plně na to, že se o mě postará stát je nezodpovědné.
Ta zelenina a maso bude mít takovou uhlíkovou stopu jako uhelné elektrárny. To je GD po evropsku.
To už má i oblečení a elektronika, tak proč k tomu nepřidat jídlo. Z hlediska obchodu to dává smysl, bude odbyt pro to, co vyrobíme tady a od nich budeme mít levné jídlo a nerostné suroviny, které nám chybí z Ruska. Ohledně kvality potravin, když to jedí lidé tam a zásadně netrpí, tak to bude asi dobré i pro nás.
Je dostupnější než bývalo, reálně mají dnes i mladí lidé víc životní plochy než dříve. Za socialismu lidé bydleli třeba i do třiceti v bytě s rodiči, manželé byli třeba i půl týdne po ubytovnách, a přesto měli děti.
.
Váš příspěvek je právě ukázkou toho, co píšu. Že došlo k posunu uvažovat o pořízení rodiny jako o "možnosti". Před 50 lety bystě děti prostě měl a teprve pak byste čekal, nebo pracoval na tom, jak se vyřeší bydlení.
Přesně tak. Moji rodiče žili v bytě 3+1 u rodičů mého otce ještě v době, kdy jsem se narodil. Byt pak měli k dispozici až za dva roky. Dnes se nejdříve pořizuje byt či dům ideálně v Praze, k tomu auto nebo dvě a když něco zbyde, tak možná to dítě. Vnímám ten posun stejně, mít dítě je dnes vlastně jen možnost, když už tedy všechno ostatní mají. A ještě přemýšlí, nakolik to ukrojí z komfortu, kolo, lyže, kavárna, fitko....
Do zdravotnictví, stejně jako do školství by se měl pustit soukromý, komerční sektor. Soukromnik se mnohem lépe postará o efektivitu vynaložených prostředků. Co je zdarma, toho si lidé neváží. Zdravotní daň bude sloužit pro emergency účely a speciály si zaplatíme u soukromníka nebo si počkáme na státní.
Jasně půjdu na vesnici kde není skoro žádná práce a když je tak za takový směšný plat, že to nestojí ani za řeč. A když to člověk vezme tak je prakticky otrok a modlí se aby ho nevyhodili, protože ta práce v okolí není. Takový život bych nechtěl.
Víte kolik je na venkově potřeba řemeslné práce? Založte si živnost a jako dobrý řemeslník budete mít práce nás hlavu. A lidé to rádi zaplatí.
Nájem je jedno řešení, ale spíše otázkou je co bude pak dělat v důchodu, až dostane malý nízký důchod a z čeho to pak všechno bude platit
Má 40 let na to se zajistit na stáří. Vlastní bydlení je luxus, na který nevzniká automaticky nárok ve 20 letech. A ano, různé generace měly různé podmínky pro získání vlastní nemovitosti, ale to je život. Dnešní mladá generace má zase jiné výhody. A až bude tato mladá generace v důchodovém věku, stejně již žádný důchod, jak ho známe dnes, nebude.
Před nějakým časem jsem si řekl, že nebudu kupovat nic, co je vyrobeno v Číně, že podpořím lokální výrobu. Jenže kromě jídla a drogerie je vlastně téměř vše, co si člověk sem tam kupuje, vyrobeno v Číně. A pokud už jsem našel výrobek z EU, byl násobně dražší, než ekvivalent z Číny. Ano, možná byl trochu kvalitnější, ale u většiny spotřebního zboží je to jedno. Český manuál nepotřebuji, umím anglicky. Je to klasická volba peněženkou, kdy jsem ochoten u vybraného zboží za nízkou cenu oželet záruku, trochu kvality a český návod.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A ráno si pak spláchnou záchod 10 litry pitné vody.