Takže máme zprávu o tom, že v ruské vesnici ruští vojáci pijí, střílejí a rabují – a celé to víme výhradně z tiskového oddělení ukrajinské rozvědky. Bez videa, bez nezávislého potvrzení, bez reakce druhé strany. Jen tak.
Zpravodajsky velmi hodnotné. Skoro by se chtělo napsat – investigace 21. století.
Rozumím, že válka je špinavá a realita bývá krutá. Ale pokud si máme zachovat férový pohled na svět, neměli bychom přebírat válečnou propagandu, ať už přichází z jakékoli strany, jako hotovou pravdu bez otazníků.
Jinak už opravdu nečteme zprávy, ale čteme scénáře. A mezi námi – scénář, kde se opilí vojáci motají po vlastních vesnicích a střílejí do vzduchu, je dobrý na film, ale novinářsky potřebuje víc než jen logo ukrajinské rozvědky.
Tohle není komentář, to je psychologická masáž čtenáře. Pan Švamberk opět používá osvědčené triky:
Nejprve vybere to nejvýbušnější a nejzlověstnější z ruské rétoriky, bez jakéhokoli srovnání s tím, co současně říká druhá strana.
Poté přidá výrazná slova jako „kolovrátek“, „vyhrožování“, „propaganda“, čímž čtenáři napovídá, co si má myslet.
A nakonec nepřipustí žádnou alternativní interpretaci – všechno, co řekne Rusko, je lež, blaf nebo výhrůžka. Tečka.
Člověk by si od komentátora přál aspoň náznak nadhledu. Třeba porovnání rétoriky z obou stran, reflexi západních válečných slovníků (například o „zničení Ruska“), nebo aspoň pokus chápat motivaci protivníka. Nic z toho tu není. Jen další předžvýkaný ideologický talíř pro poslušného čtenáře.
Ale chápu. Doba je zlá a škatulkování je pohodlnější než analýza.
GLOBSEC není klasická agentura pro průzkum veřejného mínění, ale think-tank se sídlem v Bratislavě, který se zaměřuje na otázky bezpečnosti, obrany, geopolitiky a transatlantických vztahů. GLOBSEC je známý svým proatlantickým a proevropským postojem a často spolupracuje s institucemi NATO, EU a americkými organizacemi.
Jejich výzkumy bývají prezentovány jako odborné a fundované, ale je potřeba je číst s vědomím jejich ideového ukotvení – obvykle se staví velmi ostře proti Rusku a na podporu západních bezpečnostních struktur. To znamená, že metodologie, formulace otázek i interpretace výsledků mohou být ovlivněny jejich politicko-hodnotovým rámcem.
Závěr:
Nejde o nestrannou agenturu veřejného mínění, ale o analytické centrum s jasným geopolitickým zaměřením. Údaje, které uvádějí, mohou být reálné, ale interpretace a důrazy často odpovídají jejich ideologické pozici.
To mně napsala umělá inteligence. 🤣
„Můžete to stihnout do večera.“
Takový tón by si možná mohl dovolit generál vítězné armády, která stojí na dohled hlavního města poraženého nepřítele — nikoliv politik státu, který nemá vlastní armádní kapacity, je energeticky závislý, a jehož pozice v Evropě slábne.
Vážně si někdo myslí, že se Rusko pod takovým vyprázdněným ultimátem zastaví?
Tato slova spíš ukazují zoufalství a snahu o symbolické gesto než skutečný vliv.
Chce-li Západ mír, musí jednat důstojně, realisticky a s chladnou hlavou — ne teatrálně a bez respektu k realitě na bojišti.
Řekněte mi, proč v situaci, kdy se podobné podvody šíří jako lavina, již dávno Legislativní rada vlády nepřipravila zákonné ustanovení například v tomto znění:
„Smlouva o úvěru je neplatná, byla-li uzavřena na základě podvodného jednání třetí osoby, ledaže poskytovatel úvěru prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou po něm lze spravedlivě požadovat v zájmu předejití podvodného uzavření smlouvy.“
Banky by si pak jistě daly mnohem větší pozor na to, komu úvěr skutečně poskytují – protože by nesly riziko, že jim dluh nebude splácet oběť podvodu, ale že zůstane pouze na skutečném pachateli. Dnes je bohužel systém nastaven tak, že banky minimalizují vlastní odpovědnost a pohodlně přenášejí následky na podvedené občany.
Přijde mi zvláštní, že by banka nebo jiná úvěrová společnost mohla požadovat splácení úvěru, který byl sjednán za okolností, kdy zjevně nemohlo dojít ke svobodnému projevu vůle – což je přitom základní podmínka platnosti jakékoli smlouvy.
Je všeobecně známé, že podobné podvody se v dnešní době množí. O to více mě překvapuje, jak nedostatečná bezpečnostní opatření banky a úvěrové společnosti uplatňují – zvláště když jde o případy, kdy si někdo nikdy dříve žádný úvěr nebral a najednou je mu „bezkontaktně“ a bez jakéhokoli osobního ověření sjednán vysoký úvěr.
Z mého pohledu by v takových případech neměla být odpovědnost automaticky přenášena na oběť.
Jakkoli se může běžnému člověku zdát, že některé podniky jsou nezničitelné, stačí, aby výroba začala klesat – a rychle se ukáže, že každý podnik je křehký jako míšeňská váza. Výrobní závod zůstává jen tam, kde má ekonomický smysl. Pokud se neobjeví reálná naděje na zlepšení – například v podobě levnějších vstupů nebo nižších nákladů práce – majitelé nebudou čekat roky. Výroba se zavře nebo přesune jinam.
Navíc řada těchto podniků je závislá na bankovním financování. A zatímco vedení firmy ještě částečně vnímá i sociální a lidský rozměr, banka nikoliv. Banku nezajímá loajalita a nenahraditelnost některých zaměstnanců, ale splátkový kalendář. A když čísla nesedí, sama může aktivovat sanační proces, který nemá s nostalgií nic společného.
A co je klíčové – pokles výroby neznamená prostý pokles zisku. Kvůli vysokému podílu fixních nákladů znamená každý procentní bod poklesu výroby často několikanásobný propad ziskovosti. Jakmile podnik vyrábí pod kritickou hranicí efektivity, začne ztrácet – a tehdy už nejde o optimalizaci, ale o boj o přežití a v tu chvíli začnou padat rozhodnutí àla Volkswagen.
To je opravdu krásné – člověk si říká, že se konečně dozví něco konkrétního o obětech války, třeba z různých stran, srovnání metodik, rozptyl odhadů… A místo toho dostane kompilát nekrologů a regionálních zpráv, které poskládal aktivistický server Pussy Riot financovaný Sorosem a ruskojazyčné oddělení britské BBC, známé svou neutuchající snahou o „vyváženost“ vždy přesně tam, kde se to hodí. A ten vrchol elegance? Obojí je označeno jako nezávislé zdroje. Jako čtenář si člověk připadá skoro provinile, že čekal něco jiného než jednosměrný proud západní optiky s nálepkou serióznosti.
Ale nevadí – hlavně že máme jasno, kdo to spočítal. A že je to nezávislé. Téměř tak nezávislé, jako když fotbalový klub sestaví rozhodčího.🤣
Tohle není komentář, to je jen výsměšná glosa.
Člověk by od komentáře na velkém zpravodajském portálu čekal aspoň trochu analýzy, věcných argumentů nebo odborného kontextu. Tady ale místo toho čteme, že Trump „rozumí clům jako koza petrželi“ a že „ze sebe udělal hlupáka“. Dobře – ale v čem konkrétně? Co udělal špatně? Který článek jaké dohody porušil? Jaké budou důsledky? O tom ani slovo.
Článek místo vysvětlování jen opakuje klišé a zesměšňuje. O clích se píše, že jsou „zmatečné“, ale nikdo neřekne proč. Čtenář si má prostě odnést jediné: Trump = směšný diletant. A kdo to nevidí, je zřejmě taky „deprivant“.
Tohle není férový komentář, ale ideologický výkřik.
A férová novinařina by měla pomáhat pochopit – ne nálepkovat.
Radovat se z 4% poklesu burzy jako z důkazu, že Trump škodí Americe, je asi jako slavit, že dítě upadlo při prvních krocích – a zapomenout, že právě tím se učí chodit. Investoři reagují na nervy, burza kolísá denně, a 4 % je na akciových trzích jen drobný povzdech, ne infarkt.
A teď to hlavní: Trump se snaží udělat s Amerikou to, co Reagan s USA a Thatcherová s Británií.
Oba zavedli tvrdé reformy, které zpočátku zabolely.
Byla recese, nezaměstnanost, média vřískala – a burza padala.
Reaganovi klesl index Dow Jones mezi listopadem 1980 a srpnem 1982 o více než 24 %. Pak se ale otočil a následovalo dvacet let růstu.
Thatcherové v letech 1979–81 padaly akcie i průmysl. Londýnská burza spadla o více než 20 %. A pak? Výkonnost britské ekonomiky se stabilně zlepšovala po zbytek 80. let.
Reformy bolí. Ale často vedou k růstu, který zbourá všechny původní obavy.
A pokud Trump skutečně nastartuje výrobu, zaměstnanost a přesune důraz zpět na domácí ekonomiku, tak si ještě mnozí budou přát, aby místo těch 4 % klesla burza o 10 – protože ten „pád“ může být začátkem nové stability.
Nesoudil bych den před večerem. A podotýkám, že to nepíšu vůbec konfrontačně (kvůli hysterikům😀).
Zajímavé je, že článek na Novinkách se tváří jako zpravodajství, ale prakticky přebírá ukrajinskou interpretaci a bez výhrad ji prezentuje jako jedinou pravdu. Názor druhé strany – tedy maďarské vlády – chybí úplně. Slova jako „dezinformace“, „lživé“ nebo „manipulace“ se v článku používají jako fakta, nikoli jako hodnocení konkrétních aktérů. To není novinářská objektivita, to je názorové vedení čtenáře.
Nemusím souhlasit s maďarskou vládou, ale pokud chceme mít férovou žurnalistiku, musí se dostat ke slovu i opačný pohled. Tím spíš, když jde o citlivé téma jako vstup Ukrajiny do EU, který má v Evropě různé odpůrce i zastánce.
Novinář by měl informovat, ne přesvědčovat.
„Vlastně jim to přeju. Evropě, která se odvrátila od zdravého rozumu, opustila vlastní kořeny, utopila se v grantech, regulacích a morálních kýčích – téhle Evropě přeju, ať si teď pěkně poklekne před Trumpem. Nic jiného si totiž nezaslouží. Když pohrdáte vlastními hodnotami, musíte se dřív nebo později řídit podle cizích. Tak ať to aspoň bolí – třeba se konečně někdo probudí.“
Další oběť zelené slepé uličky a diletantského řízení Evropy. Firma končí, lidé jdou na dlažbu – ne proto, že by neuměli pracovat, ale protože není pro koho vyrábět. Automobilový průmysl, páteř české ekonomiky, se hroutí pod tlakem Green Dealu, emisních norem, drahých energií a byrokracie z Bruselu.
K tomu válka, zbrojení na úkor civilní ekonomiky, a ve vedení EU úředníci bez skutečné odpovědnosti, kteří si hrají na klimatické proroky.
Výsledek? Zavřené fabriky, nezaměstnanost a destrukce průmyslové páteře střední Evropy. Češi, jako vždy, první na ráně – loajální, poslušní, bez vyjednávací síly.
Ať mi ještě někdo z eurohujerů poví, že „Evropa je náš domov“. Domov neničí vlastní rodinu.
Článek se navenek tváří jako objektivní zpráva, ale místy připomíná ideologickou brožuru. Už samotné označení „ruský vůdce“ místo standardního „prezident“ je zbytečně dehonestující. Tvrzení o „vládě bez demokratických voleb“ přitom zcela ignoruje fakt, že volby v Rusku – ať je hodnotíme jakkoli – probíhají, zatímco Zelenskyj vládne po uplynutí mandátu bez nových voleb, které sám zrušil.
Podpora Zelenského je v článku prezentována jako celonárodní a bez výhrad, což neodpovídá realitě ani náladám části ukrajinské veřejnosti. A představa, že návrh na dočasnou správu Ukrajiny pod OSN je jen „snahou rozdělit zemi“, je zcela zavádějící – jde o návrh k mírovému řešení, které článek záměrně líčí jako nebezpečné.
Chybí tu snaha pochopit postoj druhé strany nebo reflektovat, že svět se neskládá jen z EU a USA. Text opět posiluje černobílé vidění světa, které už mnoho čtenářů přestává brát vážně.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Člověk si přečte titulek „Rusové připravují sirotky na válku“ a hned ví, že emoci máme zajištěnou, fakta si domyslíme.
Co se v článku nedozvíme? Kde jsou ty děti, kolik jim je let, kdo jim dělá opatrovníka, jaký je přesně výcvik, kde je nezávislý zdroj? Nic. Stačí, že to řeklo Centrum pro boj s dezinformacemi – a paradoxně se to dál šíří bez jakékoliv snahy o ověření.
To už není zpravodajství, to je moralistická scénka. Děti v titulku, žádné ověřitelné údaje, a dojem je hotový.
Jen tak mimochodem – vojenské branné kroužky pro děti má i Ukrajina, Polsko, dokonce i Izrael. Ale když je mají „ti špatní“, automaticky je to zločin.
Takový text neinformuje – ten jen přikládá do ohně správným směrem.
A teď trošku vážně: chtějí nás informovat, nebo naformovat?🤣
1 odpověď