Třeba něco nefungovalo a zbytek nestačil? Třeba u těch našich tramvají je/byl mezi koly kus něčeho, co se spustí na koleje, zkouší to třeba i při výměně řidičů v zastávce. To předpokládám funguje jako nouzová brzda, ne?

V této zemi, zřejmě po vzoru slovenského StBáka a miliardáře, brečí už i milionáři. Bohatí sběratelé veteránů brečí, že do svých kousků musí tankovat kvalitnější a o nějakou korunu dražší benzin s oktanovým číslem 100.

Logo není automobilky.

Patřilo plzeňské Škodovce a platila se jim licence.

O to přeci nejde. Arcibiskupové také nemají na svědomí moc nehod - a přesto nemohou jezdit bez řidičáku.

Měli jsme služební elektro Betu, jistý dojezd 100km. Bohužel nevím kde skončila, byla prodána v mé nepřítomnosti. Dohledal bych v práci k ní ještě nějakou technickou dokumentaci.

mimochodem, ta ložná plocha je až na pár mm stejně dlouhá.

Nejhnusnější české auto, které kdy bylo vyrobeno. Nechapu, jak to nekdo muze sbirat...

V Ejpovicích to nevyráběli, ale plácali dohromady. Když jsem viděl třeba pakonstrukční řešení přední nápravy .... opravdu, lepší zapomenout.

Karoserie z laminátu, přesto auto mělo problémy s korozí. Ocelový rám korodoval celkem rychle, byl případ, kdy upadl vozidlu motor.

jo, jenže tohle mělo přijít o deset let dřív a ne v době, kdy se dělaly o 30cm delší Felicie pick-up, se třemi motorovými variantami. Tohle je slepenec dílů z jiných aut.

U té pickup verze bych dělené dveře neviděl jako krok k dokonalosti, naopak, výklopné bych hodnotil jako praktičtější - hlavní výhoda křídlových dveří za mě je, že se do auta dá ještěrkou naložit paleta - do Bety by se stejně nevešla

Ta žlutá Beta byla původně moje, jezdila v Praze, když jsem s ní dělal servis tiskáren. Její výhoda byla v elegantním vzhledu. A každý mě poznal! Měla výrobní číslo 75. Ale celkem těch Škoda Bet udělali rovnou stovku. Původně měla krátký převody, aby byla schopna utáhnout plný vůz, ale když jsem jednou najel na kámen a praskl obal převodovky, tak jsem při příležitosti opravy převodovky nechal vyměnit pomalý převod za normální. Takže jezdila i 130. Jen servis byl u výrobce v Dýšině. I když jsem se objednal, tak to byl problém, péče o zákazníka nebyla dobrá. Ale vůz to byl pěkný, oproti Pickapům reprezentativnější. A rarita - kdo se může pochlubit, že měl auto, kterých bylo vyrobeno jen sto kusů! A z toho jen šestnáct žlutých!

V Praze jediná žlutá. Dvě červené, jedna modrá a já. K tomu jsme já i děti měli žluté pláštěnky a když jsme jeli na dovolenou (manželka a děti Formanem, já Betou), tak nám kamarádi říkali žluté nebezpečí.

A na střeše jsem vozil i dvě kánoe, samozřejmě žluté! Honza.

To jsem rád, že se najde nadšenec, který se zajímá o tohle zajímavé a dnes už velmi neobvyklé auto.

Myslíte si že zaplatíte za servis Feliny nějak přehnaně méně?Věřte mi,ne.