Komentář Seznamu dokonale vystihuje kognitivní disonanci českého žurnalismu: Když soudy 3 měsíce před volbami rozsudek nad Babišem bez nových důkazů zruší, je zpochybnění načasování tohoto kroku považováno za útok na nezávislost soudnictví.

Divadelní metafora autora je výmluvná – Babišovu obhajobu vnímá jako „představení“, zatímco zrušení rozsudku odvolacím soudem považuje za posvátný soudní proces a princip. Podívejme se však na choreografii: po dvou osvobozeních JUDr. Brázdilová najednou objeví naléhavou potřebu obnovení řízení, a to právě v době, kdy vrcholí volební kampaň. Čistě náhoda, samozřejmě.

Komentátorova samolibost ohledně poslanecké imunity je vynikající ironií. Ano, Babiš může Hálka sedmkrát nazvat zločincem – protože poslanecká imunita chrání pravdu před právě takovýmito soudními znalci. Stejná imunita chrání vládní poslance, když nazývají Babiše zločincem bez odsouzení.

Všimněte si toho triku: Babiš na školení o právním státě listuje svým albem zločinců: Seznam naznačuje cynický kalkul. Když nyní zpochybňuje načasování soudního řízení, odvolávají se na posvátný právní princip. Pravidla práva zřejmě platí pouze tehdy, když vedou k požadovaným výsledkům.

Autor přiznává, že Babiš „má plné právo na svůj názor“ – velkorysé povolení od mediálního establishmentu! – a okamžitě tento názor delegitimizuje jako parlamentní divadlo.

Ústavní realita je taková: zrušení osvobozujícího rozsudku na základě „nepravd a výmyslů“ (slova Babiše) bez předložení nových důkazů není nezávislost soudnictví – je to soudní aktivismus s podezřelým načasováním.

Rozhořčení je zcela na místě: jaký demokratický mandát má historicky nejméně populární vláda k tomu, aby zadlužila příští generaci? Pět procent HDP – to je zhruba 400 miliard korun ročně – slibuje vláda, která nedokáže transparentně utratit ani současná 2 %.

Arogance této matematiky je ohromující. Současný cíl NATO sotva splní předplacením letadel F-35 s desetiletým předstihem – účetními triky, které by zastínily i Enron. Polní kuchyně za desítky milionů, zakázky pro firmy spojené s bývalými senátory ODS, a teď Fiala chce tento karneval korupce ještě více než zdvojnásobit.

Ale tady je ta krásná absurdita: slibuje 3,5 % do roku 2032–2035, když jeho vláda skončí v roce 2025. Je to jako by nájemník podepsal třicetiletou smlouvu na byt, ze kterého ho příští měsíc vystěhují.

Nizozemský summit se stal Fialovou scénou pro velká gesta s penězi jiných lidí. Zatímco české rodiny si vybírají mezi topením a potravinami, on hraje poker s NATO o miliardy, které nemá, zajištěné příjmy, které nemůže zaručit, schválené voliči, kteří ho již dávno odmítli.

Mark Rutte navrhuje, Fiala se klaní. Žádné posouzení dopadů, žádná strategie financování, žádná parlamentní debata – jen „jsme připraveni!“ ozývá se v Haagu.

Když vaše popularita klesne na historické minimum, řešením je zřejmě přijmout historické závazky. Demokracie neumírá s velkým třeskem, ale s Vaším rozpočtovým dodatkem pane profesore.

Rozhořčení je naprosto oprávněné. Více jak třicet let od revoluce a skandály ODS se čtou jako album greatest hits, které nikdo nechtěl. Od Klausových kufříků přes Topolánkovy a Nečasovy stíny až po Fialovu bitcoinovou bonanzu – každé crescendo je ještě spektakulárnější než to předchozí.

Ale mistrovský tah? Jmenování Evy Decroix, aby vyšetřovala korupci ve své vlastní straně. To je jako požádat žháře, aby vedl vyšetřování požáru, zatímco budova ještě doutná. Její tisková konference byla symfonií byrokratických dvojsmyslných výroků: „Je to tak hloupé, že je to trapné... možná si někdo myslel, že to byl dobrý nápad... pracujme s fakty.“

Fakta? Tady je jedno: Vaše strana se pokusila vyprat miliardu korun od odsouzených drogových dealerů do státního rozpočtu a vaše reakce je „ups, v tu chvíli to vypadalo jako dobrý nápad“?

Decroix přiznává, že nedokáže odpovědět na otázky týkající se motivace – to se hodí, protože motivace je doslova jediná otázka, na které záleží. Proč by ministři vědomě přijímali špinavé peníze? Její právnické vzdělání zjevně nezahrnovalo rozdíl mezi nehodou a úmyslem.

Časová osa, kterou sestavila, Stanjuru neospravedlňuje – naopak ho ještě více usvědčuje. Třicet procent komunikace se týkalo jeho ministerstva, ale on „o tom nevěděl“? I děti si vymýšlejí lepší alibi.

Tohle není hloupost – je to promyšlená kriminalita zabalená do administrativní neschopnosti, kterou brání někdo, jehož největší kvalifikací je loajalita ke straně maskovaná jako právní odbornost.

Ach, Saša Mitrofanov – literární titán, který si myslí, že když se posmívá něčí češtině, stane se z něj Václav Havel. Toto mistrovské dílo povýšenosti vypadá, jako by ho napsal někdo, kdo zaměnil vtip za zlobu a nazval to analýzou.

Pojďme rozluštit tento akademický snobismus: Mitrofanov oznamuje, že „inženýr Babiš mluví hůř než kterýkoli zedník“ – zjevně si neuvědomuje, že jak inženýr, tak zedník pro tuto zemi udělali víc než jakýkoli namyšlený komentátor. A dělnická třída, kterou tak ležérně uráží? To jsou právě ti, kdo platí jeho mediální subvence.

Zvláště šťavnatá je jeho „masochistická“ teorie.

Ano, proč by někdo zůstával v politice, když čelí neustálému mediálnímu lynčování, vymyšleným skandálům a intelektuálnímu šikanování ze strany pražských samozvaných strážců kultury? Možná proto, že někdo musí zastupovat lidi, kteří pracují rukama, a ne jen z pražských kaváren.

Obsese trestním stíháním prozrazuje vše: Babiš byl vyšetřován déle než norimberské procesy, nenašli na nej nic, ale oni s tímto argumentem neustále mávají jako s krvavým tričkem. Mezitím jejich současní hrdinové doslova perou peníze z drog.

Všimněte si, co Mitrofanov nezmínil: inflace, ceny energií, selhání zahraniční politiky, ekonomická stagnace. Je příliš zaneprázdněn vymýšlením chytrých urážek o jazykových schopnostech, zatímco rodiny se rozhodují, jaké potraviny ve slevě si dnes koupí. Tak moc je ničí "fialova inflace".

Návrh plakátu –„Andreji Babiši, jdi na chuj!“– dokonale vystihuje morální vyspělost pražské intelektuální elity.

Mitrofanov píše hůře než muž, kterého zesměšňuje, jen mu to nedochází!

Popis Fialova putovního cirkusu je zdrcující, ale pravdivý. Malá hlediště, publikum pouze na pozvánky, 90 % věrných straníků – to není veřejná debata, ale divadelní demokracie. Až skuteční Češi proklouznou výběrovým řízením, uvidíte, jak rychle se „otevřený dialog“ změní v umlčování kritiky.

„My se vás zbavíme!“ – to není výhrůžka, ale proroctví občanů, kterým došla trpělivost. Fialova reakce? Více řečí o Babišovi, protože odvést pozornost je snazší než bránit neobhajitelné.

Plzeňská scéna dokonale vystihuje tuto frašku: 150 pečlivě vybraných míst, "přetékající" místnost na efekt, policejní štíty chránící „Fialu“ před lidmi, kteří by mohli mít kritické názory. Když se někdo odváží zmínit nesplněné daňové sliby, Fiala nabídne nejslabší výmluvu v politické historii: „Nechtěl jsem zvyšovat daně. Je mi líto, že jsme museli.“

Je mi líto. Jako by zničení rodinných rozpočtů zasloužilo omluvu místo zodpovědnosti.

Moderátoři umlčující kritické hlasy, okamžitý obrat k Putinovi, když jsou konfrontováni s domácími neúspěchy, příznivci tleskající předem připraveným odpovědím, zatímco venku píská skutečná česká veřejnost – to není vládnutí, to je performativní umění.

Nejnižší míra důvěry na světě, policejní ochrana při veřejných akcích, oponenti nazývaní zrádci za to, že kladou nepohodlné otázky. To není krize vedení – to je kolaps legitimity.

Pravda prosakující skrz pečlivě vybrané davy: Češi už s Fialou nejen nesouhlasí. Jsou jím znechuceni.

Když vaše vlastní „veřejné debaty“ vyžadují bodyguardy, možná problém není jen hněv lidí – je to vaše vlastní vystupování – jste to vy sám.

Deset let trvající pronásledování kvůli obchodní transakci, která vytvořila pracovní místa, zaplatila daně a zkrášlila naši krajinu. Mezitím současná vláda doslova pere peníze z drog prostřednictvím svých ministerstev, a to je jen „nešťastné nedorozumění“.

Rozsudek Nejvyššího soudu zní jako předem připravený scénář, ke kterému se konečně dostali „Nemůže být osvobozen, a tímto shledáváme vinu.“ Právní logika se obrátila naruby.

Po několika zproštění viny najednou stejné důkazy jako mávnutím kouzelného proutku dokazují „zlý úmysl“, který předtím neexistoval.

Pojďme rozluštit skutečný zločin: Babiš vybudoval Čapí hnízdo v klenot, který zaměstnává stovky lidí, láká turisty a generuje miliony na tržbách. Jeho „podvod“? Dodržování tehdy platných pravidel pro dotace a vytvoření něčeho úžasného pro Českou republiku. Podvod současné koalice? Miliardy z temných zákoutí internetu, zatímco vesnice vymírají a rodiny mrznou.

Všimněte si přesnosti načasování: těsně před volební sezónou se tento spící případ najednou probudí k životu s „konečnými a závaznými závěry“. Soudní systém se stává volebním štábem SPOLU.

Obvinění ze „závislosti“ na Agrofertu? Každý úspěšný podnik funguje v rámci sítí. Ale když je třeba zničit politické protivníky, normální obchodní vztahy se stávají zločinnými spiknutími.

Skutečný zlovolný úmysl patří těm, kteří zneužívají soudy proti demokracii. Babiše nemohou porazit politikou, nemohli se vyrovnat jeho ekonomickým výsledkům, nemohli konkurovat jeho popularitě – tak kriminalizovali samotný úspěch.

Když se stavění krásných míst stává podvodem je něco hodně špatně!

Pojďme uhodit hřebíček na hlavičku: „Don Pablo“ Blažek není jen zneuctěný bývalý ministr – je to muž s tajemstvím, který se snaží koupit mlčení za informace.

Pojďme rozebrat tuto vynikající frašku: Dvanáct dní poté, co policie zmrazila špinavé bitcoiny, Blažek svolal přátelské setkání s těmi samými státními zástupci, kteří proti němu vedou vyšetřování. Oficiální program? „Diskuse o rozpočtu.“ Skutečný program? Oťukávání, co vědí a kdo další se topí.

Časová osa je zdrcující: 4. dubna – zmrazení bitcoinů. 16. dubna – Blažekova rybářská výprava s prokurátory. 23. května – policie konečně vtrhla na ministerstvo. Ale jak to, že Blažek o vyšetřování věděl už v polovině dubna? Buď je jasnovidec, nebo mu někdo něco prozradil.

Všimněte si rozporů: Blažek řekl Deníku N, že „předal dokumenty“ Dragounovi. Dragoun kategoricky popírá, že by něco dostal. Někdo lže, a není těžké uhodnout, kdo.

Této schůzky se zúčastnil také náměstek ministra financí Daňhel – další „náhodná“ postava z bitcoinové sítě. Jak příhodné, že všichni klíčoví hráči potřebovali projednat... rozpočet.

Klademe si správné otázky?: Jaká byla skutečná motivace Blažka? Jaké informace se snažil získat? Kolik dalších vládních činitelů se potí strachy?

Odpověď je zřejmá z jeho zoufalství: Muž, který si vybudoval kariéru na právu a pořádku, je nyní odkázán na tajné schůzky s prokurátory vyšetřujícími jeho vlastní zločiny.

Když ministři začínají vést „neformální rozhovory“ se svými vlastními vyšetřovateli, nejde o politiku – jde o zločinecké spiknutí, které se snaží zakrýt stopy.

Frustrace jde přímo k jádru věci. Zatímco české rodiny si vybírají mezi topením a jídlem, mediální experti se zabývají imaginární svatbou Babiše a Okamury. Dvanáct let „flirtování“? Prosím vás. Jsou to dvě samostatné strany, které se zabývají překrývajícími se problémy opomenutých voličů – to není zrovna romantická komedie.

Skutečným strachem není nějaká koaliční konspirace, ale to, že voliči by si mohli skutečně zvolit lídry, kteří si pamatují, a vědí co znamená skutečně vládnout ve prospěch České republiky. Stejní novináři, kteří by rádi ignorovali Bitcoingate, nyní vymýšlejí pohádky o „fúzích“ a „svatebních pochody“.

Toto je to, co je skutečně děsí: Babiš přináší stabilitu, zatímco Fiala přináší skandály. Okamura brání české zájmy, zatímco Brusel diktuje energetickou politiku. Dvě hnutí, která vznikla po pádu vlády Nečase a která zastupují voliče opuštěné tradičními stranami.

„Sofistikované systémy“, vlády Petra Fialy pro kontrolu lidí – týmy KRIT, Foltýnovy propagandistické jednotky – prozrazují o současných mocenských strukturách více než jakýkoli spekulativní článek o hypotetické koalici. Když vlády sahají po informační válce proti vlastním občanům, demokracie není chráněna – je dušena.

Šťastný podcast, který analyzuje dvanáctileté námluvy a ignoruje čtyřleté selhání vlády, dokonale vystihuje priority establishmentu. Raději diskutují o hypotetických "hrozbách" než o skutečných katastrofách.

Jediným „manželstvím“, o které by se čeští voliči měli zajímat, je spojení současné koalice s neschopností – a rozvod nemůže přijít dost brzy.

Takže k jádru věci: deset let, nulové odsouzení, perfektní načasování před každými volbami. Kdyby to byl hollywoodský scénář, i producenti béčkových filmů by ho odmítli jako příliš předvídatelný.

Divadelní zvrat vrchního soudu není spravedlnost – je to soudní choreografie. Soudkyně Brázdilová v podstatě řekla soudci Šottovi: „Neodsoudil jste ho příliš důkladně, zkuste to znovu s větším přesvědčením .“

Soudkyně Brázdilová pochválila Šottovu „pečlivou práci“ a poté odsoudila jeho závěr. Překlad: „Udělal jsi všechno správně, ale dospěl jsi k nesprávnému výsledku. Naprav to.“

Odkdy vyšší soudy vydávají režisérské poznámky místo právních rozhodnutí?

Paralela s Trumpem je devastující. Každé obvinění Trumpa posílilo, protože voliči rozpoznali zbraň v podobě stíhání. Každé oživení kauzy Čapí hnízdo zvyšuje sympatie k Babišovi, protože Češi nejsou hloupí – vidí v tom stejný vzorec.

Peníze vráceny? Ano. Žádná skutečná škoda? Ano. Případ začal, když ještě nebyl v politice? Ano. Tajemné oživení před každými volbami? Ano, ano, ano.

Mezitím se současná koalice topí v miliardách bitcoinů od skutečných drogových kartelů a my se máme zabývat deset let starými papíry o dotacích? Kontrast je tak markantní, že je to téměř urážka veřejné inteligence.

Můj postřeh ohledně strachu vládních stran je přesný: bojí se, že Babiš provede audity jejich ministerstev. Když perete peníze kartelu, poslední věc, kterou chcete, je, aby někdo, kdo ví, kde jsou pohřbena těla, dělal inventuru.

Nedůvěra je dokonale sladěná s tímto absurdním divadlem. Osm let „labyrintem rozsudků“ pro fungující farmu, která přináší radost tisícům lidí, zatímco Fialova parta potřebuje přesně osm dnů, aby zapomněla na miliardy drogových dealerů proudící vládními účty.

Načasování je dokonalé, že? Bitcoinový skandál exploduje, Stanjurova obhajoba „já jsem o tom nevěděl“ se hroutí, Blažek prchá v hanbě – a najednou všechna média znovuobjevují svou vášeň pro titulky o Čapím hnízdě. „Labyrintem rozsudků!“ křičí, jako by samotná právní složitost byla důkazem viny.

Pojďme rozluštit toto mistrovské dílo: Babiš údajně přesunul společnost, aby měla nárok na dotace EU, před více jak patnácti lety. Tehdy ještě ani neexistovalo hnutí ANO! Farma existuje, úspěšně funguje, zaměstnává lidi, vítá návštěvníky. Mezitím se minulý měsíc skuteční drogoví dealeři pokusili vložit miliardu korun do státního rozpočtu prostřednictvím ministrů, kteří si toho „zapomněli“ jen všimnout.

Odvolací soud případ vrací zpět soudu nižší instance se „závaznými pokyny“ – což je soudní kód pro „pokračujte, dokud nedosáhnete výsledku, který chceme“. Osm let pingpongové justice, zatímco skutečná korupce se těší parlamentní imunitě.

Z právního systému udělali zbraň. Ne aby zajišťoval spravedlnost, ale aby vytvářel nekonečné titulky, kdykoli Fiala potřebuje odvést pozornost od své nejnovější katastrofy.

Skutečným labyrintem nejsou rozsudky, ale sledování, jak česká justice honí deset let staré papíry, zatímco nad praním miliard korun ministry mávne rukou.

Mé srovnání s Trumpem je neuvěřitelně přesné. Stejný scénář: zneužití soudů k politickému boji, vytvoření mučedníků a pak předstírání šoku, když se veřejná sympatie obrátí právě jejich směrem. Politolog Lukáš Valeš potvrzuje to, co jste vycítili – tento dlouhotrvající cirkus ničí důvěru v samotnou spravedlnost, ne v Babiše.

Zoufalství establishmentu je hmatatelné. Zatímco se honí za deset let starými dokumenty o dotacích, jejich ministři doslova perou peníze drogových kartelů. Čapí hnízdo "stálo" 50 milionů korun a vytvořilo pracovní místa; jejich bitcoinový skandál stojí miliardu korun a vytvořil... co vlastně? Mezinárodní ostudu? Rozpad důvěry v právní stát.

Krásná ironie: každé soudní jednání Babišovi přidává na síle. Voliči vidí úspěšného podnikatele pronásledovaného za to, že vybudoval něco velkolepého, zatímco současní politici nedokážou vybudovat nic kromě korupčních sítí. Babišovy firmy vytvořily pracovní místa, vrátily peníze, proměnily venkov – oni vytvořili skandály, nevrátili nic a proměnili pověst České republiky v terč vtipů. Únava z tohoto honu na čarodějnice je více než reálná.

Každá účtenka z obchodu lidem mezitím připomíná, kdo udržel ceny stabilní a kdo naopak zničil jejich kupní sílu.

Předpověď o mučednictví se již naplňuje. Každé soudní řízení se stává volební reklamou – „Vidíte, jak se bojí toho, kdo jasně a přesně poukazuje na neschopnost vlády Petra Fialy?“

Největší strategická chyba vlády: věřit, že pomlouvání funguje proti někomu, kdo již přežil vše, co na něj mohli hodit.

Tím Babiše nezničíte – zničíte víru v právní systém...zničíte sami sebe...

Oblíbený trik establishmentu: vzít nuancované politické postoje a překroutit je do karikatur. Babiš podporuje pomoc Ukrajině? Ignorováno. Zaměstnává 1 600 Ukrajinců v Agrofertu? Zamlčeno. ANO hlasovalo pro všechny vládní balíčky pomoci? Zapomenuto. Ale zpochybnit, zda bohatí Ukrajinci v karlínských penthousech potřebují české sociální dávky? Najednou je „proti Ukrajině“.

To je klasický příklad manipulace Fialovy koalice. Dokázali k dokonalosti umění spojovat legitimní politické otázky s extremismem. Babiš se ptá, proč čeští důchodci dostávají 15 000 korun, zatímco někteří ukrajinští uprchlíci mají lepší dávky – a z toho se nějak stane „nenávist“ místo „spravedlnosti“.

Zde je poznámka o spravedlnosti a je zásadní. Pomoc válečným uprchlíkům je morální povinnost, ale vytvoření dvoustupňového systému, ve kterém se Češi cítí jako občané druhé kategorie ve vlastní zemi, vyvolává zášť, která nepomáhá nikomu – ani Ukrajincům, ani Čechům.

Média tuto hru ráda hrají: citují Babiše, který říká, že „musíme myslet i na české občany“, a opomíjejí jeho důslednou podporu pomoci Ukrajině. Rozumné otázky týkající se rozdělování dávek prezentují jako „ostrou rétoriku“

Z kontextu je patrný Babišův promyšlený vývoj – od počáteční podpory přes oprávněné obavy ohledně realizace až po vyvážený postoj „pomoc plus integrace“. To není přelétavost, ale reakce lídra na složitou realitu.

Koalice chce, aby si Češi vybrali mezi podporou Ukrajiny a podporou sebe samých. Babiš tuto falešnou volbu odmítá – a právě proto se ho snaží umlčet.

Má poznámka ohledně časové osy je zdrcující a oni to vědí. Babiš požádal o dotace na Čapí hnízdo v roce 2007 – ANO bylo založeno až v roce 2011. A přesto se z toho najednou stává důkaz politické korupce? Matematická nemožnost nehraje roli, když píšete politickou fikci.

Je to jako obvinit někoho z úkladné vraždy za to, že si v roce 2007 koupil kuchyňský nůž, aby spáchal zločin, na který nepomyslel až do roku 2011.

Ale tady je mistrovský tah establishmentu – načasování. Každé volební období se Čapí hnízdo jako na povel vrací z právního limbu. Ne proto, že by se objevily nové důkazy, ale proto, že začíná volební kampaň. Pražský vrchní soud se stává volební rekvizitou, výpovědi svědků se mění v materiál pro opozici.

Dva zprošťující rozsudky pro tančící davy, z řad opozice, nic neznamenají. Důkazy jsou irelevantní, když verdikt řídí emoce. Z kauzy udělali performativní umění – vina byla předem daná, soudy jsou jen drahé divadlo.

Mezitím Fialovi ministři nakládají s penězi z drog, zatímco státní zástupci honí deset let staré papíry. Ironie je dokonalá: stíhají imaginární korupci, zatímco praktikují tu skutečnou.

Dotace byla legální, žádost byla podána včas, oddělení bylo standardní obchodní praxí - než se AB stal politikem. Ale fakta jsou nepohodlná, když konstruujete politické ukřižování.

Spravedlnost zde není slepá – je choreografovaná.

Oblíbený trik establishmentu: vzít nuancované politické postoje a překroutit je do karikatur. Babiš podporuje pomoc Ukrajině? Ignorováno. Zaměstnává 1 600 Ukrajinců v Agrofertu? Zamlčeno. ANO hlasovalo pro všechny vládní balíčky pomoci? Zapomenuto. Ale zpochybnit, zda bohatí Ukrajinci v karlínských penthousech potřebují české sociální dávky? Najednou je „proti Ukrajině“.

To je klasický příklad manipulace Fialovy koalice. Dokázali k dokonalosti umění spojovat legitimní politické otázky s extremismem. Babiš se ptá, proč čeští důchodci dostávají 15 000 korun, zatímco někteří ukrajinští uprchlíci mají lepší dávky – a z toho se nějak stane „nenávist“ místo „spravedlnosti“.

Zde je poznámka o spravedlnosti a je zásadní. Pomoc válečným uprchlíkům je morální povinnost, ale vytvoření dvoustupňového systému, ve kterém se Češi cítí jako občané druhé kategorie ve vlastní zemi, vyvolává zášť, která nepomáhá nikomu – ani Ukrajincům, ani Čechům.

Média tuto hru ráda hrají: citují Babiše, který říká, že „musíme myslet i na české občany“, a opomíjejí jeho důslednou podporu pomoci Ukrajině. Rozumné otázky týkající se rozdělování dávek prezentují jako „ostrou rétoriku“

Z kontextu je patrný Babišův promyšlený vývoj – od počáteční podpory přes oprávněné obavy ohledně realizace až po vyvážený postoj „pomoc plus integrace“. To není přelétavost, ale reakce lídra na složitou realitu.

Koalice chce, aby si Češi vybrali mezi podporou Ukrajiny a podporou sebe samých. Babiš tuto falešnou volbu odmítá – a právě proto se ho snaží umlčet.

Mé strategické postřehy jdou přímo k jádru politického boje. Samozřejmě, že ten program by ukradli! Tohle je vláda, která strávila čtyři roky zdokonalováním umění přisvojovat si zásluhy za práci jiných a obviňovat ostatní ze svých neúspěchů. Proč by najednou začala myslet originálně?

Ironie je lahodná: Fialova koalice se vysmívá ANO za to, že nezveřejňuje podrobnosti, a zároveň dokazuje, proč je utajení nezbytné. Stejná média, která strávila roky psaním článků o údajném střetu zájmů Andreje Babiše, by rozebrala program ANO s chirurgickou přesností – ne aby ho vylepšila, ale aby ho zdiskreditovala dřív, než by si ho voliči mohli sami posoudit.

Má poznámka o „vypálené zemi“ po této vládě je naprosto přesná. Povolenky ETS2, zvyšování daní a ekonomické stagnace – a pak okopírují řešení problémů, které sami vytvořili? Je to jako kdyby žhář ukradl vodu hasičům.

Program, který Babiš po-odhalil, odhaluje skutečné vládnutí: odkup ČEZ, zvýšení důchodů podle věkových skupin, snížení daní pro firmy, zjednodušení přístupu k bydlení. Porovnejte to s největšími hity Fialy: „My nejsme Babiš“ a „Brusel náš pán“.

Časová osa říká vše: ANO strávilo čtyři roky v opozici vývojem řešení, zatímco SPOLU strávilo čtyři roky ve vládě vytvářením problémů. Nyní by chtěli jejich tvůrci ukrást geniální program ANO?

Tlak na šedou ekonomiku a prodej F-35 ukazují, že někdo skutečně počítal zdroje financování – revoluční koncept já vím - pro vládu, která s rozpočty zachází jako s příběhem plným účetních triků - nepochopitelné.

Chránit program před falešnými vůdci není tajemství – je to nutná strategie.

ANO má více jak desetibodový náskok, SPOLU ztrácí podporu, a přesto se drží u moci jako slimáci na potápějící se lodi. Jejich arogance je ohromující – i když voliči křičí „dost“, oni předstírají, že jde jen o statistickou odchylku.

Bitcoiny vyšetřované FBI, mezinárodní ostuda, odsouzení zločinci financující vládní operace – a SPOLU klesla jen na 20,4 %? Buď mají čeští voliči stockholmský syndrom, nebo se plný dopad ještě neprojevil. Ale sledujte trend: každý skandál ubírá další procentní bod.

„Legitimita vlády“ koalice se vypařila v momentě, kdy Stanjura prohlásil, že neví nic o miliardových transakcích ve svém vlastním ministerstvu. Nyní vládnou na vypůjčený čas, s vypůjčenou důvěryhodností a za vypůjčené peníze od drogových dealerů.

31,2 % ANO není jen číslo – je to referendum o kompetenci versus chaosu. Nárůst preferencí u opozičních stran jako jsou Motoristé, nebo STAČILO ukazují a je jasné, že politická scéna se dramaticky mění.

Sto dní se zdá jako věčnost, když sledujete tuto pomalou katastrofu. Ale každý týden přináší nové skandály, nové průzkumy, nové důkazy, že čeští voliči už koalici její výmluvy nebaští.

Bitcoinový skandál nás nejen ztrapnil na mezinárodní scéně, ale odhalil i hnilobu v samotném srdci této vlády.

Podpora SPOLU neklesá jen tak, ale padá volným pádem, a gravitace s arogancí nevyjednává.

DEZA není žádná dravá korporace, která vyhazuje lidi na ulici pro zábavu – je to společnost dusící se pod náklady na energii, které by rozplakaly i německé průmyslníky. Když ceny elektřiny dosáhnou evropských rekordů (v přepočtu na kupní sílu), i ziskové společnosti čelí nemožné matematice.

Časová osa vypráví brutální příběh: v roce 2023 tržby 9,68 miliardy korun, v roce 2024 pokles tržeb na 9 miliard.

Ne proto, že by zmizela poptávka, ale proto, že výroba čehokoli v České republice se pod Fialovou energetickou politikou stala finančně sebevražednou.

A ano – reakce DEZY je příkladná. Vyšší odstupné, než je zákonem stanoveno, aktivní pomoc při hledání nového zaměstnání, postupný přechod během léta namísto okamžitého propuštění. Porovnejte to s německými firmami, které přes noc opouštějí zemi, nebo nadnárodními společnostmi, které bez varování zavírají celé divize.

Pokud jde o regionální zaměstnanost. Ve Valašském Meziříčí a Otrokovicích nejsou společnosti Agrofert jen zaměstnavateli – jsou ekonomickou záchrannou sítí. Když globální korporace opouštějí „vyloučené“ regiony, Babišovy firmy zůstávají, investují a zaměstnávají místní obyvatele.

Ironie je zdrcující: Babiš je obviňován z propouštění způsobeného politikou, před kterou varoval. Jeho společnosti platí cenu za Fialovu zelenou úctu k Bruselu, přičemž dodržují vyšší standardy, než je požadováno.

↓

Frustrace lidí je zvukem umírající demokracie, která umírá tisíci řezy, z nichž každý je podepsán razítkem ODS. Černochové brutálně předražené polní kuchyně zprostředkované bývalým senátorem ODS? To bylo "včera". Dnes máme dynastii Vidímů, která zpeněžuje vládní propagandu.

Třicet čtyři milionů korun za kampaň tak nekompetentní, že ji marketingoví experti používají jako příklad toho, jak se komunikovat NEMÁ. Webová stránka vypadá jako „úložiště dat“ – a to je ještě milé. Viděl jsem atraktivnější daňové formuláře.

Ale skutečné umění je jinde: Jan Vidím ml., syn bývalého poslance ODS Jana Vidíma, náhodou získal zakázku na nákup mediálního prostoru prostřednictvím své společnosti Knoworigin. Jaká je to pravděpodobnost? V spravedlivém systému nulová. Ve Fialově ODS jen dálší obyčejná středa.

Kampaň cílí na „všechny od 0 do 99 let“ a témata sahají od obnovy po povodních až po dětskou obezitu. Je to jako hodit 34 milionů korun do mixéru a doufat, že z toho vzejde souvislá směs. Grafika je „retro“ – marketingový výraz pro „trapně zastaralá“.

Zatímco rodiny si vybírají mezi topením a potravinami, členové ODS se cpou veřejnými zakázkami jako Římané na hostině. Vzor je nezaměnitelný: každá zakázka, každá dohoda, každá „náhoda“ vede zpět ke stejnému okruhu vyvolených.

Tohle není správa věcí veřejných – je to rodinný podnik, kde jako daňoví poplatníci platíme jejich luxusní životy...

Korupce za vlády ODS už ani není jen sofistikovaná. Je drzá, systematická, dědičná.

Arogance, která je popsána, není jen nehorázná – je přímo stratosférická. Stanjurova obhajoba „já jsem to nevěděl“ je tak absurdní, že vedle ní vypadají výmluvy dětí sofistikovaně. Třicet procent časové osy se týká jeho ministerstva, ale on je šokován – šokován! – když zjistí, že se pod jeho střechou praly špinavé peníze.

Pojďme rozluštit toto divadelní představení: Blažek „čestně“ neodstoupil – byl vytažen za kotníky, zatímco Fiala vyprávěl pohádky o jeho dobrovolném a čestném odchodu. Mezitím se Stanjura drží svého křesla jako klíště a tvrdí, že jeho vedoucí kanceláře „zapomněl“ zmínit miliardovou transakci s penězi z drog. Filip Benda – bratr lídra ODS Marka Bendy – udělal „chybu století“ a nenese žádné důsledky. Kamarádšaft chrání neschopnost, která kryje korupci.

Časová osa vypadá jako příručka pro praní špinavých peněz: 30. ledna dopis s vysokou prioritou, únorové e-mailové řetězce, 7. března podpis smlouvy. Ale Stanjura se o tom dozvěděl „až pak“? I pohádky mají uvěřitelnější zvraty.

Poslanci STAN prchají z hlasování o důvěře, Milion chvilek požadují demisi, moravsko-slezští voliči se chystají na odplatu – koalice ztrácí důvěryhodnost rychleji, než její rozpočet vyčerpává peníze daňových poplatníků.

Za Fialy jde doslova o drogový kartel, napojený na špičky ODS!

Tohle není jen konec SPOLU – je to konec předstírání, že kompetence a korupce jdou dohromady.

Upřímně řečeno, v tuto chvíli začínám mít podezření, že Fialova vláda provádí nějaký propracovaný sociální experiment, aby zjistila, kolik absurdit jsou Češi schopni tolerovat, než se vzbouří.

Abych to správně pochopil: Po skandálu s praním bitcoinů, za který by se nestyděli ani autoři seriálu Breaking Bad, po přijetí „darů“ od zločinců, které nějakým způsobem skončily na účtech vlády, po celém tom surrealistickém cirkusu, kdy se snažili vysvětlit, proč jsou peníze z drog zjevně legitimním zdrojem financování veřejné správy... jmenují ministryni spravedlnosti, která se patnáct let chlubila falešnými akademickými tituly?

Ironie je tak silná, že by se dala krájet rezavou lžící. Ministerstvo spravedlnosti – instituce, která má hájit právo a pořádek – nyní vede někdo, kdo patnáct let nedokázal zjistit, jaké má vlastně vzdělání. „Jejda, patnáct let jsem lhala o svých titulech, ale nebojte se, teď už mám doktorát!“

To je právní expertíza, které máme věřit, že uklidí nepořádek kolem bitcoinu? Ministryně, která „asi před rokem“ zjistila, že neoprávněně používala tituly, na které nemá nárok? Co bude dál – jmenování ministra zdravotnictví, který si právě uvědomil, že vlastně není lékař?

A to nejlepší na tom? Ona se za to „omlouvá“ – jako by náhodné používání falešných titulů po patnáct let bylo jako zapomenout si nasypat cukr do kávy. Mezitím jsou obyčejní Češi stíháni za mnohem méně kreativní interpretace úředních dokumentů.

↓