Tak zrovna s tím "nebuď tak hlasitý" to teda v článku prudce netrefili. Není nic horšího, než když dítě v čekárně, v tramvaji, restauraci apod, huláká jak na lesy a všichni to musí poslouchat. A když do topho začne ještě pobíhat, tak to už úplně potěš koště. Supermatky, které nikdy v ničem svoje miláčky neomezí, by si měli uvědomit, že nemají zlatíčka, ale otravné superparchanty, že se stejně sobecky budou chovat i jako dospělí a že se jim to jednou vrátí.
Nejstrašnější jsou ta rozhodnutí ze dne na den. Už by se konečně mohli dohodnout a držet nějakou linii. V jednom týdnu oznámení, že 24. bude zavřeno a současně i otevřeno a rozhodne se 23.? To se fakt perfektně plánují lidem směny a prodavačky, které zrovna nepracují v potravinách, hledají skulinku, kde si stihnou nakoupit. Ono je to každý rok v tuhle dobu náročnější, ale letos, s takovýmhle kočkopsem a omezeným počtem lidí v obchodě, je to na zvracení.
My to doma (samí dospělí) řešíme psaním Ježíškovi. Každý musí napsat aspoň 10 dárků, které by si přál. V různých cenových relacích. Ostatní se pak domluví. Takže se nekupuje nic, co by si dotyčný nepřál a přitom je to nakonec stejně překvapení. A dokoupit mimo seznam nějakou maličkost která potěší a překvapí navíc, je už na každém z nás. Funguje to ke spokojenosti všech.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jak proboha někdo může ztratit 6leté dítě? Za ruku ho pořád nevedu, to je jasné, nechci z něj mít mamánka, ale přece jen po něm stále koukám a hlídám si ho, zejména tam, kde je to zledovatělé, neschůdné apod. To fakt nechápu.