E-recept je fajn věc s možností vyzvednutí na OP. Jen člověk neví, co a kolikrát mu byl určitý lék vydán. Už se mi několikrát stalo, že mi bylo vydáno méně balení a dokonce lék, který beru několik let (lékařka mi ho údajně poslala), mi vydán v lékárně nebyl s odůvodněním, že tam není napsán. A komu věřit? Pak člověk musí znovu k lékařce (telefonicky není možné ji sehnat) a následně znovu do lékárny.
Účtenka papírová je pro mne důležitá hlavně tehdy, když mám nákup pro 2-3 rodiny. Hned za pokladnou zkontroluji a mohu řešit nejasnosti na ní. Kolikrát se pokladní splete a účtuje něco jiného a jednou se mi dokonce stalo, že mi na pokladně naúčtovala 20 chlebů šumava. To naštěstí při vyřčené částce zarazí každého. Menší nesrovnalosti si dost lidí ani nevšimne a doma v mobilu s lupou nakonec zjistí, co jiného má na účtu.
Další možností jak se zbavit neplatičů, kteří parkují v modré zóně a zabírají místa v ulicích, kde si rezidenti platí, ale nakonec tam nemají pro sebe místo: Pořídit rezidentům do mobilu aplikaci, aby mohli sami viníka zjistit dle SPZ a nahlásit tuto SPZ na PČR. Kdysi jsem četla, že někde v ČR již toto mají.
Vzpomínám na rodinnou dovolenou v r.1999 v Tunisku. Tenkrát jsme letěli na 10 dní. Opravdu jsme 10 dní trávili u moře. 19.9. jsme byli v hotelu ráno v 7 a transfer z hotelu na letiště jsme měli 28.8. ve 23,00 hodin. Pak to začali organizovat tak, že jste do hotelu přijeli 1.den pozdě večer a bez večeře jste zaplatili noc. A poslední den se odjíždělo od hotelu v poledne. Takže z 11-ti denního pobytu u moře jste byli u moře 9 dní a krátké odpoledne v den odletu
Divím se, že k tomu došlo na severní pláži v Primorsku. Na této pláži je vždy dost bulharských "možná plavčíků". Ti, dle našeho vnímání, slouží pouze k tomu, aby při vlnkách na moři vyháněli lidi z vody. To jsme tam viděli skoro denně. Asi je to výsadou Primorska. Již tam 3 roky nejezdím a raději jezdím do Tuniska nebo Řecka, kde člověk může ve vlnách pořádně řádit a nikdo je neokřikuje.
Dcera byla v jedné firmě, jejíž majitelka vyžadovala být neustále na příjmu-samozřejmě za velice dobré peníze. Tak cestovala se svou dcerou k moři a bylo to jako ten pán na fotce. Průšvih byl, když si šla zaplavat a majitelka se jí nemohla dovolat. Nejhorší ale bylo, když moje dcera porodila a v porodnici 1 den nebyla schopna řešit pokyny od majitelky. To už byl vrchol. Dnes dcera dělá učitelku v MŠ (sice za poloviční plat) a je téměř v klidu. Samozřejmě ji ředitelka o letních prázdninách také občas úkoluje, ale má klid. Když jí vezme telefon a řekne, že je u moře, tak ředitelka popřeje hezké koupání a dál neotravuje.
Mám pračku 33 let. Při nepoužívání nechávám vždy dvířka otevřená a žádný problém. Pere stále velice dobře-prádlo opravdu bílé a žádný zápach a písně. Nyní se budu stěhovat z chalupy do Prahy a musím si kvůli rozměrům koupelny koupit novou, protože ta původní se tam nevejde. Jsem zvědavá, která odejde dřív. Myslím, že ta nová, protože výrobky už nevydrží tolik, co dříve.
Konečně by s tím fakt měli urychleně pohnout. Rezidenti v modrých zónách nemají možnost zaparkovat v docházkové vzdálenosti od bydliště. Parkuje tam mnoho aut např. z příměstských oblastí Prahy 6. Kontroly jsou nedostatečné. Osobně se mi stalo, že jsem přijela z chalupy v půlce týdne domů a neměla jsem kde zaparkovat. Sehnala jsem místo tak daleko, že jsem zbytek cesty od auta domů musela dojet autobusem. A za to mám platit parkovné v modré zóně?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Nevím o jakých letech tu jde. Já se narodila v r. 1955 a a bydleli jsme s rodiči v RD (dvoupodlažní postavený mými prarodiči v r. 1932) na vsi u Prahy. V r. 1960 jsem se stěhovala s mamkou do družst.bytu 2+1 I.kat. v Praze 4. V r. 1974 jsem se vdala a s manželem jsme bydleli v RD u dědečka. V r. 1976 jsme vyměnili bydlení u dědy za byt 1+1 II.kat. v Praze 6, kde se nám narodila dcera. Poté v r. 1981 jsme byt vyměnili za 2+1 I. kat. opět v Praze 6. Samozřejmě v obou případech s nějakým doplatkem. V r. 1994 se dcera vdala a porodila syna. Byt 2+1 nám byl již malý, a tak jsme s manželem emigrovali do domku po mém dědovi, kde jsme udělali půdní vestavbu bytu 2+1 za cca půl mil.Kč. V r. 2023 jsme si koupili s manželem 2+k.k. v Praze 6 na stará kolena (za 5 mil.), abychom měli nákupy a lékaře blíže. Od r. 1974 do r. 2011 jsme postupně vystřídali 5 automobilů, i když jen 2 byly nové. Takže já tu dobu zažila a vím o čem píši. Nikdy jsme bídu neměli. Byli jsme obyčejní lidé (strojní zámečník a sekretářka) bez funkcí. Opravdu nám bylo lépe než dnes. Že jsme před revolucí nemohli k moři? Mohli jsme do PL a BG. Nakonec naše země má také krásná místa a bylo fajn jezdit do kempů pod stan nebo do chatiček a podnikat pěšky i autem výlety do širokého okolí. Prostě nám nic nechybělo.
3 odpovědi