Tak jestli jí k životu stačí "auťák, barák, mražák", tak má tedy asi hodně plochý a chudý život. Já mám skvělou manželku (tedy, ne vždy a ne ve všem skvělou, ale stejně bych ji neměnil, protože mě bere a má mě ráda takového, jaký jsem). A co od ní chci? Aby se mi svěřila se svými starostmi a "starostmi" z práce, abych mohl to samé udělat já. Abych ji mohl vést za ruku, když venčíme naše štěkanátky, abych mohl vedle ní usínat a aby její tvář byla nadále tou první, kterou ráno uvidím. Abych ji mohl chránit, když do ní bude někdo "vandrovat". Aby mi řekla "to nevadí", když se mi něco nepovede. Aby se se mnou podělila o své radosti a úspěchy, abych ji mohl chválit a být na ni hrdý a abych s ní já mohl sdílet svou radost z toho, že se něco povedlo mně. Aby mi pochválila třeba tu novou skříňku z masivu, co jsem vyrobil, i když mám "profesi pro obě ruce levé" (jsem kancelářská krysa). A abychom spolu vychovali naše dva puberťáky a časem mohli spolu sdílet radost z vnoučat. Protože radost, kterou nemáme s kým sdílet, není ani poloviční.