Manžel šel tenkrát z kolejí do školy na přednášku. Uzavřeli celé koleje, protože měli informaci, že ten střelec zamířil tím směrem. Byli to strašné minuty hrůzy, jestli je vše v pořádku...pro ty co to tam neznají...nemocnice je hned vedle kampusu školy.

Něco podobného, v menším měřítku, se stává ve firmě poměrně běžně. V noci se udělají aktualizace na systému SAP z německé centrály a ráno to několik hodin nefunguje...protože aktualizace byla chybná...

Přála jsem si mít svatbu jen my 2 a svědci...oba jsme s manželem introverti a pozornost nám nedělá dobře. Ale manželova maminka, si přála svatbu "klasickou". Tomu přání jsem vyhověla (jinou svatbu mít v rodině nebudou, manžel sice není jedináček, ale má sestru po mozkové obrně). Byla to malá svatba cca 35 lidí. Pojali jsme to jako posezení s rodinou, nemáme rádi ty tradiční zvyky (rozbíjení talířů, únos nevěsty...). Ale stejně musím říct, že jsme se necítili komfortně, když na nás tolik lidí koukalo u oltáře...

Upřímně si nejsem jistá, jestli je to možné na každém oboru 🙂 já pracovala brigádně pouze o víkendu (celodenní práce v kavárně). Nedovedu si představit pracovat v týdnu. Asi je to možné třeba na jiných fakultách, ale na strojní to fakt úplně nešlo. Třeba jen když porovnám zkouškové...holky z ekonomky zvládli i 2 zkoušky denně a na strojní byla 1 zkouška od rána do odpoledne :)

Já přispěji jednou vlastní zkušeností. Již během studia jsem si hledala zaměstnání, abych mohla ihned po státnicích nastoupit. Jeden pohovor vypadal velmi nadějně, potencionální zaměstnavatel byl z pohovoru očividně nadšený. Jaké potom bylo mé rozčarování, když mi o 14 dní později zazvonil telefon s tím, že dali přednost uchazeči, protože jim neodejde na mateřskou. Vtip je v tom, že kvůli zdravotním problémům o dítěti zatím s manželem vůbec neuvažujeme. Je to už 5 let, na jednu stranu jsem ráda, že jsem se nakonec vyhnula takové firmě, ale byla jsem zklamaná...

S manželem jsme se rozhodli děti zatím nemít. Ze zdravotních důvodů. Mám v rodině geneticky dědičný chronický zánět ve střevech. Má jej moje matka a pak i já. Ani doktoři si s tím neví rady...upřímně, žít se s tím celkem dá, ale je to velmi nepříjemné. Nehodlám riskovat, že by to mělo i naše dítě a muselo celý život trpět bolestmi. Je vážně smutné, že své rozhodnutí "nemít děti" musí především žena všude obhajovat...v práci, u lékaře...u kadeřnice...nebo jenom zvědavým úplně cizím lidem :)

Kéž by každý, kdo myslí pozitivně a bojuje, nad touto nemocí vyhrál...Bohužel to tak není, znám to z vlastní zkušenosti. Mladá holčina, v té době moje spolužačka na VŠ (věk 24) sportovala, jedla opravdu hodně zdravě a pozitivnějšího člověka jsem nepoznala. Přestala chodit na přednášky...našli jí rakovinu. 1. kolo se ji ze ztrátou jejich nádherných vlasů až po zadek a jizvou přes celé břicho vyhrát podařilo...ale o 2 roky později již takové štěstí neměla. Byla pozitivní do poslední chvíle a pomáhala přes různé organizace šířit prevenci a podporu ostatním...

Jsem ročník 95. Mám vystudovanou vysokou školu, obor strojírenství. A všichni moji spolužáci, měli práci již před státnicemi. Nejde to generalizovat, vždy se více mluví o těch co "dělají problémy" ti jsou totiž víc vidět.

Já vzala manžela do kina na Oppenheimera. Díky bohu na Barbie do kina nechce!😂

Upřímně, nosím ruce v kapsách. Ale má to čistě praktický význam, v kapse mám totiž pepřák.

Zkontrolujte si článek, určitě to nebylo zemětřesení.