Já právě zažívám nejhorší období svého života. Mám invalidní důchod 9tisic Kč, můj partner 6 700 Kč (jsme spolu 32 let,)máme společně dospělého syna, já ještě 2 děti z prvního manželství (též dospělé) a partner stejně starou dceru jako já. Kvůli prijatelnemu nájmu jsme se museli odstěhovat z Prahy do Dobříše. Bohužel jsme naleteli místní podnikatelce v realizaci a platíme tak za 1mistnost a koupelnu se záchodem 15 tisíc včetně elektřiny. Byt paní udělala z původní garáže, bez povolení, bez kolaudace. Bydlí nás takto 5 párů s velice nízkými příjmy. Nám zbývá po zaplacení nájmu 800Kč na měsíc. Protože prostor ne a kolaudaci a nesplňuje parametry místností podle zákona o příspěvku na bydlení, nemáme nárok na žádnou pomoc státu- ani na hmotnou nouzi,ani na mimořádnou pomoc, vše je provázáno dohromady a základem je pobírat příspěvek na bydlení. 1 syn bydlí ve sdílené bytě, platí nám internet a telefony, občas přiveze maso apod. Dcera je po těžkém úrazu sama v invalidním duchodu, závislá na partnerovi. Nejstarší syn bydlí 150km daleko, má 2 děti školního věku a partnerku bez práce. Nemohu se dostat ani za vnoučaty, občas musím zrušit lékařskou navstevu- nemám peníze na autobus do Prahy. Léky vyzvedáváme po 1 balení,někdy se musíme obejít bez nich, proste na ně nemáme. Pro jídlo a drogerii si chodíme do místní charity. Je mi 60let a občas uvažuji o ukončení života sebevraždou, je to strašná bezmoc, když se vám opravdu od nikud nedostane pomoci. Mám pohybové postižení, marně sháním práci, více jak na 4 hodiny denně již pracovat nezvládnu, ani úklid, ani delší sezení...

Přestože pana Zemana jsem nikdy nevolila, s tímto jediným jeho činem omilostnění souhlasím. Pocházím že západu Čech a od dětství jsem se kamarádka s policistou, který u všeho byl, jeho kolegové se jej snažili zdiskreditovat, když se pokoušel nadřízeným říci co přesně se stalo. Sám potom od policie odešel, to jsem s ním mluvila osobně naposledy. Vím že si v civilu nakonec pořídil rodinu a byl nadšený z narození deťatka, ve svém věku už nedostal,že se mu povede si rodinu pořídit. A potom přišel šok- údajně se nad postýlkou svého dítěte sám zastřelil....Vím že je to totální blbost, ví to více lidí co kauzu sledovali. Ale není politická vůle na vyšetření těchto věcí do důsledku a padni Komu paní. Je mi líto zničeného života kamaráda a tím jak vše zasáhlo jeho rodinu. Kdybych měla možnost,ptala bych se pana Kájínka, jak to tedy tenkrát v borske zatáčce bylo....

Pokud vím že zkušenosti v rodině, když si paní vzala do pp miminko, a před tím byla

zaměstnaná, má nárok na rodicovskou

dovolenou až do 4 let dítěte (podle nové vyhlášky je výplata do 3 let). A k tomu tedy náleží pěstounské dávky jako u zprostředkovaně péče a ještě poměrně rozumná částka na pokrytí potřeb dítěte.

Nevím, zda paní všech těchto možností

využila, bohužel není běžné, aby pracovníci OSPOD tohle vše vysvetlovaly..Na místě paní bych se zkusila zeptat, zda nemá na RP nárok i zpětně. To by ji mohlo trochu pomoci. A velice si jejího přístupu vážím, nebýt mi již 60 let, asi bych pěstounství chtěla také zkusit zorganizovat. Teď už bych se,bála, že bco s děťátkem bude, když budu muset do nemocnice apod.Drzim palce a přeji naplněný život paní i chlapečkovi

Příplatek úřadu už nyní existuje ve výši 2500,-Kč, musí být potvrzení od lékaře. Ale dostane se k němu jen rodina v hmotné nouzi.

Zřejmě autorka bere na zřetel pouze a jen svoji vlastní zkušenost. Sama jsem měla celý život velice silnou menstruaci, kdy jsem spotřebovala balíček pomůcek každý den,tj za 8 dní přes 600,-Kč. Léčila jsem se léta s anémií. A dodnes si pamatuji, jak jsem v drogerii počítala peníze, zda zbude na vložky pro mne i pro dceru, k tomu jsem měla ještě miminko a žila v centru Prahy, jiná možnost než jednorázové pleny tak nebyla. Rodičovský prispevk jsem dostávala (syn narozený 2000) 2500,- a na tyto položky padl celý. I můj případ není typický, každá žena tak nemůže postupovat podle nějakého návodu, musí fungovat a situaci řešit jak nejlépe umí. No,byla jsem tehdy opravdu ráda, že k 1 dceři mám 2 syny. Protože kdyby to bylo opačné, i mně by chyběly peníze.

Zeptám se syna, zda sdílí vaše obavy. Jsem s partnerem jen "na hromadce", ale již 32 let. Společnému synovi je 24 let,od loňska již s námi nebydlí. Nikdy po nás nechtěl svatbu, dobře ví, že já mám z dřívějšího manželství syna a dceru a partner dceru. Všechny děti bereme jako NAŠE, navzájem si pomáháme, máme skvělý vztah i s jejich partnery. O dávky jsem žádala jen když jsem měla doma 1x stredoskolaka, 1x žáka ZŠ a mimino - a to o přídavek na dítě. Dokonce se mi stalo,protože syn má tátu v rodném listě, že mi stát přestal posílat přídavky na 2 starší děti, jejich otec přestal posílat výživné a já musela opakovaně prokazovat všechny prijmy své i partnera a o výživného na děti jiného tatinka jsem musela požádat soudně.

U lékařů se běžně zastupujeme, a když bychom dohromady žádali třeba o příspěvek na bydlení, opět prokazujeme oba své prijmy ( jsme nyní oba v invalidním důchodu a staráme se o sebe navzájem, stále se máme rádi )

Tak nevím, máme morče a úplně běžné si beru v Lidlu listy od kedlubny apod. U pokladny nahlásím a nikdy se mi nestalo, že by mi to někdo zakázal. Naposledy jsem natě brala v Lidlu včera....

Od roku 2019 mám inval.důchod ( uznaný zpětně od r.2016). Chodím o francouzských holich a beru silné léky-bez nich bych byla na vozíku. Velký problem je pro mne cestování MHD, řídit nemohu. Mám maturitu, další kurzy - marketing, účetnictví apod. Ale zároveň mi letos bude 60 let. Zkouším sehnat práci na poloviční úvazek, případně práci z domova. Jediné, co mi neustále pracovní agentury vyhledávají, je pozice strážného- to je však většinou 12 hodinová směna a krátký /dlouhý týden. Tam, kde se specializují na zaměstnávání přímo postižených, jedná se většinou o rukodělné práce ( mám operovane obě ruce a nevrátil se mi cit do prstů). Dobře pracuji na počítači, ale opravdu se mi nedaří práci najít. Tak pokud to bude číst někdo, kdo by mohl práci nabídnout, budu moc ráda!

Tentokrát mi to nedá, abych nereagovala. Mám 3 dospělé děti, od nejstaršího syna mám vnoučata 8 a 10 let.

V roce 1997 šla do 1. třídy dcera a syn do 4.

Tehdy se pomalu začínalo s diagnostikou poruch učení a obě děti jich měly "naděleno" více. Psycholožka dceři doporučila právě vznikající soukromou ZŠ Universum ( existuje dodnes na Praze 9), kde se dětem věnoval psycholog i speciální pedagog.

Cena byla přijatelná- 1500,- za jedno dítě - šly tam tehdy obě.

Na třídních schůzkách mne čekalo překvapení- v téhle škole dostali rodiče zákaz dětem pomáhat s domácími úkoly!

A proč? Jednoduše proto, že zde domácí úkol plnil svoji puvodni funkci - učitelé si tak ověřili, zda děti porozumněly výkladu nebo ne. ... A tak to bylo celou školní docházku. V rámci školného byly dětem pořizovány i kvalitní učebnice, které si ponechaly - počátkem vyššího stupně se vracely k opakování toho, co se předchozí rok naučily.

Bohužel třetí dítě jsem musela dát do státní školy, měla jsem v té době více zdravotních problémů a nemohla ho vozit přes celou Prahu. Do teď toho lituji a peníze vynaložené na vzdělání starších děti do dnes považuji za nejlépe investované peníze v mém životě.

A stále si myslím, že děti mají látku naučit k tomu patřičně vzdělání učitelé, kteří si samostatně vypracovanymi úkoly, bez pomoci rodičů, zajišťují zpětnou vazbu.

Momentálně jsem narazila na jiný, podobné závažný problém. Dospělá dcera, která dostala nečekaně prvně v životě epileptický záchvat a při následném nekontrolovatelném pádu si rozbila hlavu a musela být ve Vojenské nemocnici operována pro velký hematom, byla po 10 dnech v nemocnici propuštěna domů s léky na 3 dny a pokynem, aby si sehnala neurologa. Nedovedete si představit,jak složité to bylo a stále je - telefonovala jsem do více než 40 ordinací dokonce i mimo Prahu. Nabízené termíny kontroly byly však nejdříve v červnu, ale také nabízeli lékaři srpen a září. A to dokonce i ve vojenské nemocnici,kde ji opětovali!!!! Naštěstí jeden z lékařů se uvolil alespoň předepsat léky na 1 měsíc...co bude dál zatím netušíme....

Také dost dobře nechápu, proč je legislativa pozadu za vývojem medicíny - sama mám již půl roku předepsané - z Ambulance pro bolest, od osvíceného pana doktora - konopí v tobolkách. Zlepšení zdravotního stavu bylo okamžité - po první tobolce jsem se po několika letech normálně vyspala, bez křečí nohou - mám vrozenou vadu Pes equinovarus, několik operací. Přestaly mi nohy otékat, lépe chodím. Škoda, že mi lékař nenavrhl tuto léčbu o dost dříve - třeba bych dnes nebyla v invalidním důchodu. Chápu, že je potřeba na změnu zákonů nějaký čas - ale proč tedy kriminalizovat něco, o čem již celá společnost ví, že pomáhá. A námitky ohledně zneužívání myslím neobstojí - lidé mají sklony ke zneužívání jakékoliv látky- a speciálně v naší republice vidím jako daleko větší problém alkohol, který stojí - a do budoucna se tento stav bude jen zhoršovat - za obrovskými problémy daleko většího počtu lidí.

Jsem důchodce - bohužel ten invalidní- což je jako rozdíl mezi zaměstnancem s minimální mzdou a tím s průměrnou. Za všechny valorizace dohromady za poslední 2 roky se mi důchod nezvedl ani o 1000 Kč. Vlastně se mi za 6 let od jeho přiznání zvedl dohromady o 3000....ale jsem ráda za každou korunu navíc, třeba si mohu pravidelně koupit vitamíny, díky zvýšení. Ale je mi jasné, že se mi,sice pomalinku, ale pořád,bude deluchid zvyšovat. A teď kámen úrazu celé záležitosti - když se starobním důchodcům zvýší při každé valorizace, i několikrát do roka, o 1000 Kč a všechny další valorizace jsou potom logicky vyšší a vyšší...to opravdu státní finance nemohou utáhnout. Který ze zaměstnanců může říct, že dostane každý rok přidáno 2000Kč? To bývají částky o dost nižší...Z mého pohledu je spravedlivější výpočet ten vládní - do základu dostanou přidáno všichni stejně. Potom ti,co mají problém vyžít,mohou požádat o různé příspěvky. Není možné také zapomenout, jak se teď skokově navýšily - srovnaly penze mužů a žen díky výchovnému. Ale to výchovné zase podléhá valorizaci..... není to jednoduchý problém a jednoduché nebude ani řešení. Ale opravdu je potřeba se dívat na problém ze všech stran.

Dobrý večer všem - jsem invalidní důchodce, mám zdravotní postižení - narodila jsem se s vrozenou vadou Pes equinovarus a dnes je noha zničená tak, že beru silné léky z Ambulance pro bolest, abych mohla chodit alespoň o holi a nemusela být na invalidním vozíčku. Tzv. Drábkova reforma v r. 2008, ze mne, osoby zdravotně znevýhodněné na dobu neurčitou, udělala zdravého člověka - a to proto, že jsem do roku 2008 jakžtakž fungovala a pracovala. Nějaké objektivní hodnocení zdravotního stavu neproběhlo - a jsou v tom se mnou minimálně tisíce lidí - spíše ještě řádově více. Takže jsem invalidní důchod dostala až po asi 6 operacích, kdy už jsem opravdu pracovat nemohla. A tento důchod (dnes po 7 letech od přiznání) činí 8000,-Kč. A při valorizaci mi byl zvýšen - dle starých pravidel - o 60 - 150 Kč....

Takže ty tisíce, které měly důchodci dostat, se opravdu týkaly jen starobních důchodců, s důchodem vyšším než 15000. Ale bydlení a jídlo platíme všichni stejně. Já jsem ráda za tuto změnu, je spravedlivější. A jsem ráda i za to, že až dosáhnu důchodové věku a tzv. se mi do něj překlopí invalidní důchod, neztratím z tohoto důvodu nárok na výchovné (původní návrh byl, že v mém případě nemám na výchovné nárok vůbec.....).

A totéž, co píši teď, bych napsala i když bych byla starobním důchodcem s vysokým příjmem - spravedlnost by měla být v těchto věcech na prvním místě - nikdy nebude dokonalá ale je možné se o to v zájmu všech občanů snažit

Přesně takto, jak je popsáno v článku, jsem postupovala - čekala mne operace - totální endoprotéza kotníku - jenže kotník je na noze postižené vrozenou vadou Pes equinovarus a doktor co mne měl operovat s tímto postižením nemá žádné zkušenosti. Tak jsem šla na doporučení na Bulovku k profesorovi, co se přímo korekcemi této vady, včetně výměny kloubů, zabývá - a pan doktor mne opravdu překvapil - řekl mi, že pokud přinesu od lékaře, ke kterému chodím a který mne měl operovat - prohlášení, že operaci nezvládne - tak si mne potom vezme do péče, jinak ne.... Jsem z toho konsternovaná ještě dnes. Zatím jsem z toho důvodu operaci odložila - je extrémně náročná, nejméně 5-ti hodinová, následuje po ní měsíční ležení a pohyb na invalidním vozíku, poté dlouhá rehabilitace - ale to vše s nejistým výsledkem. Tak beru léky na bolest a chodím o holi.

Dobrý večer, sama jsem u sebe i u svých - dnes již dospělých dětí - zažila naprosto šílené chování některých učitelů na ZŠ, ale také na střední škole a u syna v učebním oboru.

Narodila jsem se s vrozenou vadou nohy, jako dítě jsem absolvovala několik operací ( bude mi 60 a jsem 7 let v invalidním důchodu). První šikanu jsem zažila od vlastní mámy- byla jsem levák -přeučovala mne pohlavky. Až když moje děti měly problémy s poruchami učení,neurolog mi vysvětlil, že přeučením se v mozku některé spoje nenávratně změní - a nikdy ne k lepšímu.

Ve škole jsem byla osvobozena z TV-učitelé se snažili potvrzení lékaře zvrátit, abych jim nekazila morálku ve třídě- až po utrpěném úrazu při vyučování s tím skončili. Měla jsem dobré známky - přesto mi jedna vyučující neustále nadávala a vyhrožovala, že na střední školu mohu zapomenout.

Nebylo zvykem mít ve třídě postižené děti - byly tehdy uklizené v ústavech.

Se synem, který šel do školy těsně po revoluci, jsem zažila také šikanu - chtěli, abych ho dala do zvláštní školy ( neměl jednoduchý start do života - kříšený, léčený silnými antibiotiky prvních 6 týdnů, začal pozdě mluvit i chodit - chodila jsem s ním po specialistech celé jeho dětství). Když šla do školy dcera, dala jsem obě děti do soukromé školy Univerzum, kde byla na plný úvazek i psycholožka a děti tam byly velmi spokojené, dcera i přes těžké poruchy učení vystudovala střední školu s maturitou - ani tam se jí ale šikana nevyhnula - její třídní profesorce se nelíbil dceřin styl oblečení ( chodila v čistém a upraveném oblečení, jen odmítala nosit typicky dívčí kousky i barvy...

Je obrovský rozdíl ve schopnostech lékařů, bohužel. Motolská nemocnice v Praze platí za špičkové pracoviště. Opakovaně se v naší rodině stalo, že při ošetření na její pohotovosti (několikahodinové čekání je zde samozřejmostí) nepoznal lékař zlomeninu kosti. Napřed 20letý syn - na jedné noze utrpěl únavovou zlomeninu v nártu, tu lékař poznal. Během půl roku měl totožné problémy s bolestí i druhé nohy - až napotřetí jiný lékař - z úplně prvního snímku - viděl, že je tam stejný nález. Takže syn chodil se zlomenou nohou přes 3 měsíce, v době konečně správné diagnozy se již kosti napravovaly vlastní silou. Ale obě místa zlomenin ho při změně počasí apod. zlobí. Jak to bude za 10-20 let je otázka....

Nyní aktuálně dcera 35 let, po přešlápnutí schodu byla celkem 2 měsíce v pracovní neschopnosti, noha jí otékala a černala - vyslechla si do teď 3 možné diagnozy - od naštíplé patní kosti ( ta první právě na pohotovosti Motol), přes vyvrtnutí kotníku až po malý úlomek kosti v nártu, který se nejspíše pohybuje a bude třeba situaci řešit operativně..... Takže chodit pořádně nemůže, kulhá. Rehabilitovat nemůže, noha potom hodně oteče. Vzhledem k dlouhé pracovní neschopnosti vyčerpala všechny úspory, aby měla alespoň na nájem. Teď čeká na vyjádření v pořadí již 4. lékaře, kterého ale kontaktovala přímo rehabilitační pracovnice, protože se jí stav nelíbí a myslí si právě, že bude třeba operativně úlomek odstranit. K tomu si připočtěte dlouhé doby objednání na jakékoliv vyšetření ( také půl roku ). myslím si, že těch, co nepřežijí lékařskou péči je více než si umíme představit

Dobrý den,

toto probíhá už velmi dlouhou dobu, dcera měla podobný problém cca před 5 lety - přišla o 20 tisíc. Podvod byl doveden k dokonalosti - i při kontaktování AirNnB vše sedělo - až při platbě během sekundy skočila podvodná stránka, zcela totožná s pravou, jen s přesměrovaným číslem účtu. Vše se nahlásilo policii, jen z 1 inzerátu bylo kolem 100 poškozených. Pachatele chytili v Brně, nebylo mu údajně možno podvody prokázat, protože podvodných účtů bylo tolik, že je nebylo údajně možné sledovat a prověřovat....tímto to skončilo.

Nevím, proč i po takové době se situace stále opakuje...

Dobrý večer, vzhledem k tomu, že jsem po revoluci žila se dvěma dětmi sama a našla si zaměstnání, kdy jsem několik dnů v týdnu cestovala po republice - děti měly chůvu v době kdy jsem pracovala. A když šla mladší dcera do školy (obě děti měly poruchy učení, já jsem drasticky přeučený levák...), udělala jsem nejlepší rozhodnutí a investici - děti šly na soukromou školu. Až tady jsem zjistila, proč učitel dává dětem domácí úkoly - a světe div se, nebylo to proto aby si užili výchovy i rodiče - učitel podle domácího úkolu pozná, co děti z výkladu ve škole pochopily a co je případně nutné jim znovu vysvětlit - z toho důvodu se také úkoly nesměly dětem opravovat a už vůbec ne aby je několikrát přepisovaly!!!!!

Dobrý den, mám trochu problém s nejasnostmi kolem toho případu - a navíc po informaci, čím byl zmíněný otec dítěte si nedělám iluze o nátlaku, jakému asi paní čelila. Ale kde byl tedy v době jejího pobytu otec dítěte? Doma na Praze západ,nebo v moravskoslezském kraji? A to synovi přes svátky třeba nevolal, jak se má? Myslím, že viníci jsou 2. Nepřekvapil mne nešťastný závěr - už když jsem četla poprvé,říkala jsem synovi, že myslím že již nežijí ( počátek války jsem věděla i s datumem 3 měsíce před tím, než začala....) A myslím, že by si ten malý chlapeček zasloužil,aby bylo určeno nad veškeré pochybnosti, co se stalo a jakou roli hrál otec. Moc se za to přimlouvám..

Dobrý den, podávali jsme s partnerem žádost až v prosinci - to bylo jisté, že změna pro rekreační objekt v pronájmu (k trvalému bydlení), tj. že vůbec mohou o příspěvek žádat.

Samozřejmě nevím, jak to dopadne, nicméně několik skutečností mne opravdu překvapilo:

1/ Máme smlouvu o nájmu tzv. prodlužující, kde je ze zákona jasné, že smlouva se automaticky prodlužuje - ovšem úřad práce po mně chtěl na každý rok nájmu samostatný Dodatek k nájemní smlouvě - ten mi samozřejmě nikdo nevydá, protože to právě text v nájemní smlouvě upravuje tak, aby se vydávat nemusel...

2/ Úřednice mi ze startu sdělila, že podávat vůbec nemám, jelikož se to na domy s evidenčním číslem vůbec nevztahuje - věděla jsem z porady na MPSV /kdo potřebuje poradit, každou středu od 14 do 17 je možné přijít na ministerstvo a zeptat se na konkrétní záležitosti/ že to NENÍ PRAVDA.

Asi bychom tam seděly ještě dnes - naštěstí byl konec pracovní doby a náš rozhovor slyšela vedoucí oddělení - přišla a sdělila, že žádost se samozřejmě podat může, jen že v těchto případech zjišťují, zda je taková nemovitost způsobilá k trvalému bydlení - toto řeší přes dotaz na stavební úřad.

Úřednice se jí přede mnou ptala, jak to tedy je, že to přece vždy rovnou zamítali....

Tak si myslím, že důvod opožďování výplat a vůbec fungování příspěvku na bydlení, není proto, že je úředníků málo, ale proto, že sami nemají správné a kompletní informace (nebo si je neumí zjistit?)

Doufám, se dožiji (je mi 59 let) alespoň částečné digitalizace úřadu - kdyby tímto způsobem řešil FÚ podporu firmám a OSVČ za Covidu, už by všichni zkrachovali...