Jde o to nemít v hlavě naděláno. Stačí takhle vysoký příjem pravidelně investovat a do pěti, či deseti let může být slečna rentiérkou.

Bydlím v nájmu, protože neumím počítat... To je celé, protože takhle se ty výpočty nedělají. 1. Bydlení v nájmu znamená, že tu hypotéku platím někomu jinému. 2. Hypotéka je na 20-30 let, bydlení pořizuji na 50-60. 3. "Odložená odměna". Teď se uskromním, platím hypo a za deset let, až nájmy a platy zase povyrostou, na tom budu až do konce života líp a ještě něco nechám dětem. 4. Kolik lidí z těch, kteří si nespočítají výhodnost vlastního bydlení, dokáže investovat s dostatečným výnosem, aby se jim nájem vyplatil?

O tom, jak moc se čte svědčí už počet komentářů u článků o čtení. Tady jsem osmý, jinde, než se člověk rozkouká, je třeba tisící. Koho zajímá nějaké čtení? Přitom je jasně dokázané, že dětské čtenářství je základem pozdějšího úspěchu. Ale vyprávějte tohle "zaneprázdněným rodičům". Na děti rozhodně platí současná literatura, s klasikou na ně do nějakých patnácti let věku nechoďte. A přitom z besed moc dobře vím, že číst může každé dítě, pokud jeho okolí (třeba pedagog) si dá tu práci ho ke čtení přivést. Pravidelně totiž potkávám celé třídy čtenářů se zapálenou paní učitelkou, ale Babičku rozhodně nečtou. A protože mi to nedá, dovolím si odkaz pro inspiraci: Odkaz  

Podobných autorů a lidí je mi líto. Děti jsou starosti, ale i parťáci, někdo, kdo Vás má rád, s kým je legrace a radost být, hrdost i smutek, když se osamostatňují. Stojí spoustu peněz a také jsou nejlepší investicí. A především - my sami jsme kdysi byli dětmi a výsledkem doslova stovek milionů úspěšných generací od začátku evoluce. Najednou si někdo myslí, že na přírodu vyzrál a dobrovolně se chce z pohodlnosti, lenosti a sobectví zařadit mezi neúspěšné a doslova vyžrat vše, co mu předkové zanechali, možná ještě před smrtí rychle prodat nemovitost a nezanechat po sobě vůbec nic. O osud lidstva se ale nebojím, neboť tyhle líné a sobecké čeká vymření a z pohledu evoluce je to jen dobře.

Na podobných byznysech si řada hvězd vylámala zuby. Skutečnost, že je někdo hvězda sportu nebo filmu z nich ještě nedělá úspěšné podnikatele (viz třeba Hašek). Ševče, drž se svého kopyta!

Daň je k ničemu. Zavedl bych spoluúčast u doktora. Změřit BMI je otázka půl minuty. Máš nadváhu? Za každý bod nad doporučených 25 spoluúčast třeba 1-2%. Kouříš? Dalších 10-20% navrch. To by postihlo nejen tlusté, ale hlavně líné 🙂 O detailech a parametrech je samozřejmě možné diskutovat, ale prevence je základ a hlídat si váhu, hýbat se, jíst zdravě, nekouřit, atd. není zas taková věda.

My jsme navštívili Benátky (a vlastně celou Itálii) v roce 2020 - za Covidu. Všichni se ještě báli a nejen Benátky byly až na Italy téměř prázdné. Nebyla to první naše zkušenost se zemí "po katastrofě". O rok dříve jsme byli na Srí Lance, jen pár měsíců po teroristických útocích v kostelech. Všude prázdno a levno, jak se o nás jako o vzácné turisty ubytovatelé přetahovali. Při cestování to chce prostě víc přemýšlet a plánovat a nejezdit v nesmyslné časy na nesmyslná místa. Takže v létě na sever Evropy nebo na Jižní polokouli, kde jsou v danou dobu rozumné teploty, podzim a jaro jih Evropy, opět kvůli příjemným teplotám a také způsob, jak se vyhnout davům a platit méně za ubytování a dopravu. Přidali jsme také otužování a díky němu si člověk zaplave téměř vždy a všude, byť na něj místní občas nechápavě zírají 🙂

Seriál byl super a já byl šťastný, že jsem si po letech mohl splnit sen a do Australské divočiny se mohl podívat. Byli jsme i v muzeu rádiové školy v Alice Springs. V té době (2018) už se samozřejmě naučilo přes rádio, ale online a my netušili, že už za dva roky to všichni zažijeme i u nás kvůli Covidu.

Teda, takových odborníků (jako vždy, když jde o školství), ale jen minimum těch, co článek skutečně pochopili. On totiž není o vzdělání, ani o jedničkářích a trojkařích, ale o cestě k životnímu úspěchu, svobodě a štěstí. Byl jsem také typický "jedničkář", s nejvyšším možným vzděláním a super kariérou. Ve skutečnosti jsem byl úspěšný v dělání, co mi ti nade mnou říkali, chycený v krysím závodě. Skutečného úspěchu jsem dosáhl až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil svou nesvobodu a začal si věci dělat po svém a přestal jsem poslouchat ostatní. Nebylo lehké udělat ze sebe "trojkaře", změnit práci a obor, ale vyplatilo se. Skutečný úspěch, svoboda dělat, co mě baví, a svoboda nemuset co nechci. Nebyla to lehká cesta a kdo jí neprojde, nepochopí. Své děti vedu podobným směrem. Vědí, že dobré vzdělání je skvělý start, ale nebudou muset dělat stejné chyby jako já.

PS: Článek šlo napsat mnohem lépe.

Tedy, to jsou žvásty. Paní neumí psát, ale hlavně ani žít. Jde z toho smutek. Děti jsou u ní "dítka", muži paraziti. Asi zapomněla, že sama byla dítkem a vznikla z lásky svých rodičů. To, co popisuje, není život, ale prázdnota. Jedna z té křičící menšiny bezdětných. Říkám tomu sociální evoluce - podlehni bludům a vymři.

Třeba pro mě se STAN stalo právě kvůli Danuši nevolitelné, nastrčené celebrity mě jako voliče urážejí. Jako rektorka svou univerzitu poškodila, mnohokrát se ztrapnila ve všemožných diskusích, pro společnost neudělala nikdy nic a tak vůbec nechápu, proč ji do své strany někdo chce. V politice rozhoduje práce pro lidi, jakkoliv výsledky a metody pak různí lidé vnímají odlišně - o tom politika je.

I lidé z oboru přiznávají, že tepelná čerpadla nejsou kdovíjak výhodná. Respektive, že co TČ za ty roky ušetří, musí se následně dát do generální opravy nebo přímo pořízení nového TČ. Platí o té nejlevnější kategorii vzduch-vzduch.

Každý, ať si dělá, co se mu zlíbí. Svoboda a lidská práva jsou fajn, ale měly by být trochu v rovnováze s povinnostmi. Proti bezdětným nic nemám, ale proč by jim jednou naše děti měly platit důchod, vážně nechápu. A nepište mi tady, že mým dětem dneska někdo platí vzdělání, protože my rodiče platíme školy také, nejen je a hlavně násobně víc. Žijte svobodně, ale každý za své!

Problémem školství je, že každý chodil do školy a dnes si myslí, že mu rozumí - asi jako pisatel. Dělal jsem ve vysokém školství přes dvacet let a teprve dnes, co jsem si prošel několika kotrmelci a poznal systém odzdola i seshora, mohl nahlédnout dovnitř a poznat i pohled zvenčí, "teprve začínám" chápat, kde je problém (nikoliv ovšem řešení). Ale i přes veškeré vzdělání, zkušenosti, dvě vychované děti, stovky návštěv ZŠ (dělám besedy) se necítím povolán k tomu, abych komentoval základní školství nebo mu dokonce radil.

Na rozdíl od zdejších chytrolínů budu komentovat jediný známý parametr. Rok 2027? Co chtějí tak dlouho vyvíjet? Musk chce za tu dobu přistát na Marsu, jiní vyvinout obecnou AI, získat lék na rakovinu... Doba je jinde, na VW nikdo čekat nebude. Elektroauta za půl mega jsou na trhu už několik let.

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Třeba ta kariéra... v mém okolí nemají děti (z rozhodnutí) povětšinou kariérně neúspěšní. Ti úspěšní pak stihají obojí - i děti, i kariéru. Máme sociální systém, takže o penězích to také není. Získat bydlení bylo těžké vždy. Já třeba bydlel téměř do třiceti na kolejích, ubytovně... ale pak jsem šel do svého (mí rodiče na tom byli obdobně). Kdo z dnešních mladých je ochotný podstoupit takové nepohodlí? Zvykli jsme si na komfort, sociální jistoty, bezpečí (a taky dvakrát denně kávu za stovku a milión zbytečností), zpohodlněli jsme. Nemít děti je hlavně lenost a pohodlnost, stejně jako je lenost pořádně se neučit a pak nevystudovat, pořádně nepracovat a pak na ty děti nemít, lenost hledat a najít toho správného partnera a o partnerství pečovat. Možná za nízkou porodnost může špatná výchova. Život je dar, který můžeme splatit jen tím, že ho sami pošleme dál. Kdo z těch, co děti ze svého rozhodnutí nemají, předají světu skutečně něco hodnotného?

Článek je nesmysl. Děti jsme připravovali sami, jediné, co nás to stálo, byl čas. Testy zdarma od známých či z internetu. Zaplatili jsme jen zkoušky nanečisto a online testy, dohromady možná 1000 Kč a variant bylo, že jsme je téměř nestíhali projít všechny. Nakonec nejdražší byla cesta na druhé přijímačky, neboť se děti hlásily na šestileté gymnázium, kterých není moc. Přípravu jsme začínali až prvního ledna - krátkou, ale intenzivní, téměř každý den, s motivací nebyl problém. Výsledek - min. skóre na zkouškách 45 bodů, v jednom případě dokonce plných 50. O vhodnosti/nevhodnosti testů k výběru studentů SŠ se namluvilo a napsalo mnohé, ale vážně netuším, jaký jiný způsob by byl lepší. Je to zkrátka volná soutěž o tom, jak se děti dokáží připravit, neboli jak moc jsou studijní typy. Času, který jsme přípravou strávili, nelitujeme - kdy jindy bychom my rodiče měli svým dětem pomoct než ve chvíli, kdy jde o jejich budoucnost? Přípravu zvládne každý rodič, který má o své děti zájem, koneckonců bavíme se o učivu ze ZŠ. Rodiče, kteří se na své děti vykašlou či se na něco vymlouvají, absolutně nechápu.