A máte k tomu jasně napsáno ode mne, čemu sakra nerozumíte vy.

Možná máte pravdu, ale spoluodpovědnost anglosaských mocností (s nepříliš dobře skrývaným úmyslem oslabit spolu s Ruskem také EU) je neoddiskutovatelná.

Bavlna není plodina.

Děkuji, jsem. A co vy?

Proč by? Třeba proto, že je slabá a nakonec je stejně bude muset splnit, a to ve větším rozsahu než před lety? Alternativní vesmír není k dispozici.

Nikoli, píši z Ameriky. Záleží snad na tom? Rusko nemá nic vrozeného, a všechno má vždy jiné příčiny než takto mlhavé. Ostatně jste si patrně nepovšiml, že Rusko neobhajuji ani náznakem. Zdar!

Spíš nerozumíte vy. Račte se informovat o tom, za jakých podmínek se do NATO vstupuje. Zdar!

Vážený soudruhu kontexte,

Ukrajina si jistě může určit, kam chce patřit, pokud je to jenom na ní. Zrovna tak mají jiné státy právo určit, zda chtějí Ukrajinu v organizaci, kam patří ony. Neboli zas a znova: neúplný a ohlupující výklad věci. Aby mohla Ukrajina přistoupit k NATO, musely by ji tam také všechny členské státy chtít. Takže rozhodnutí Ruska v tom jistě roli nehraje, což jsem ani náznakem netvrdil, ale rozhodnutí ostatních států NATO ano. To je ta druhá stránka problému. A odvažuji se realisticky odhadovat, že taková jednomyslnost se nenaskytne. Jen věčné neupřímné slibování, stejně jako v případě Turecka a EU.

Rusko skutečně zaútočilo na Ukrajinu a je zcela nesporně a jednoznačně agresorem. Předcházel tomu nicméně požadavek, který bylo možné splnit: říci oficiálně, že Ukrajina nevstoupí do NATO; protože bylo zřejmé, že Ukrajinu NATO nepřijme, stejně jako je to zřejmé dnes. Jen by se tedy potvrdil stav věcí, který se pokrytecky maskuje. USA a Británie to odmítly udělat, i když by tím pravděpodobně válce zabránily. Rusko tak vlákaly do pasti a je samozřejmě plnou odpovědností Ruska, že se do ní chytilo, a nelze je obhajovat, což ani nedělám. Ale zrovna tak lze říci, že tyto mocnosti mohly Ukrajinu války ušetřit a místo toho ji do ní vehnaly. Takže "sporný" nebo lépe řečeno neúplný je spíš oficiální západní výklad událostí.

S "nenažraností Francie" to je do značné míry pravda, ale je také pravda, že Francie nesla z materiálního a lidského hlediska hlavní tíži války: její území bylo nejvíc zpustošeno a její mužská populace nejvíc zdecimována. Nevyřízené účty z roku 1870 ovšem její pomstychtivost vybičovaly. Mocenský vzestup Hitlera však posléze umožnila spíš francouzská (a britská) bázlivost.

Jistě. Američané vehnali Ukrajinu do války a teď o ní také rozhodnou. Tak to dopadá, když se spolehne na velkého kamaráda za oceánem. Na tomhle přitom Češi postavili svoji sebezáchovnou doktrínu: schovat se v americkém zadku. Ten si je tam ale dlouho nenechá.

Samozřejmě: všechno se musí zbourat a nahradit podnikatelským barokem. Vedle Emauz by se dobře vyjímaly dva pětadvacetiposchoďové mrakodrapy s takovými těmi obrovskými lištami po celé výšce budov.

To nebylo heslo, to byla zásada zlodějů, kteří po převratu ovládli společnost.

Tolik zbytečných nesmyslů! Komunisté se nesnažili zakázat vánoce, a nezakázali ani velikonoce, což je nejvýznamnější křesťanský svátek. Štědrý den byl pracovní, ale po obědě už v práci nikdo nebyl (samozřejmě vyjma nepřetržitých provozů), což bylo dlouho snášeno, až KOMUNISTÉ SAMI nakonec udělali svátek i ze 24. prosince: není to vymoženost lidumilného kapitalismu! A zrovna tak se "pracovalo" na silvestra. Leckde v křesťansko-kapitalistické cizině mají jako den pracovního klidu pouze 25. prosinec! Jablíčka a ořechy se na stromečky věšely naposledy možná za první republiky, za komunistů se dávalo totéž co dnes, bonbóny a skleněné ozdoby, možná v lepší kvalitě, a nouze o vánoční kolekce nebyla. Je pravda, že se prodávaly zvlášť také "salonky", tj. fondánové bonbóny v čokoládě a balené ve staniolu a v papíru s třásněmi, ale lidé nebyli odkázáni jenom na ně. Nouze mohla být o tropické ovoce, i když pomeranče to zrovna nebyly. A s tím podpultovým bůčkem ať jde autorka článku do háje. Komunistům se dá vyčítat dost věcí, ale není zapotřebí přilhávat: nesmysly ubírají na důvěryhodnosti i kritice oprávněné.

Jako český král by to byl ovšem Karel III., nebo dokonce IV. - po Karlu I. řečeném IV., Karlu II. řečeném VI. (a případně Karlu VII. řečeném III). S králi Karly to u nás nebylo jednoduché.

Nemohl by těm vrcholům lidského vývoje nějaký vyšší tvor odebrat jaderné zbraně?

V USA není výkonná moc na moci zákonodárné přímo závislá, což je další z omezení, které z tohoto státu činí zakonzervovanou archaickou kvazidemokracii.

Závratný vzestup neonacistů všude ve světě tak jako tak Německu nejspíš neumožní žádné jiné řešení než zopakování velké koalice, protože s nikým jiným v demokratické části spektra CDU/CSU vládu dohromady nedá. Ale aspoň půjde o řešení už prověřené - na rozdíl od Francie, kde ještě přes dva roky nejspíš nebudou vědět, kudy kam.

"Rum" je název pro alkohol pálený z cukrové třtiny. Jiný význam to slovo - navíc mezinárodní - nikdy nemělo. Tuzemský rum byl jenom ochucený destilát, takže název mohl zavádět, protože každý nemusel vědět, že u nás cukrová třtina neroste nebo že se ten destilát nevyrábí z dovezeného polotovaru. V běžném použití ostatně nelze nikomu slovo "rum" pro tuzemák zakázat, stejně jako nelze zakázat slovo "koňak" pro označení vaječného likéru, "šampusu" pro sekt atd. Ta slova nelze používat jenom jako obchodní názvy. U koňaku a šampaňského je to dokonce daleko přísnější, protože jde o vymezení zeměpisná (kraj Cognac, Champagne ve Francii) a dokonce i vinné destiláty či šumivá vína stejného typu vyrobené jinde se správně označují jako brandy nebo sekt; vaječný koňak ovšem není ani to. Jde tedy o to, jak dalece je název toho či onoho pokrmu nebo nápoje specifický a mohl by vést k omylům či podvodným záměnám: což ale asi není případ párků, řízků ani karbanátků (protože koneckonců i u masných výrobků je potřeba ještě uvést, o jaký párek, řízek nebo karbanátek jde).

Maso je v potravě nezbytný zdroj bílkovin. Alternativa k masu je jiná potravina, která poskytuje tělu bílkoviny, např. vejce, sója, luštěniny aj. Viz např. Odkaz  . O žádný paradox tedy nejde.