Tři princezny... A není to málo, Antone Pavlovičí? Když už bořit ty stereotypy, tak pořádně od podlahy! 🙂

No nic, tak se zase hezky koukneme alespoň na naší 2. ligu... 🙂

Jo, je to pořádná výška, ale začátkem června roku 1958 se na Aljašce sesunul obrovský kus skály do Gilbertovy úžiny a vzedmulo to tsunami vysokou 524 metrů. A než opadla nadělala tam "pěknou" paseku...

Jednoduchým jazykem psaná knížečka, ale účinek na čtenáře nádherně pozitivní!

Dětský věk je doba objevování, pan Verne nám ho dopřál vrchovatě, a proto jsme jeho romány tak milovali.

Anebo Lukáše Pavláska. :-)

Nic ve zlém, ale já jsem se zase polekal té neshody podmětu s přísudky ve vaší větě... 🙂

Četl jsem tři životopisy J. P. Belmonda a ten od pana Žáka se mi líbil nejvíce.

Hráli parádně, jenže ve 2. půli urazili "fotbalového pánbíčka". 🙂 Měli tam pár slibných akcí, ale místo toho, aby šli do vápna a bezradné Anglány dorazili, tak si to najednou začali pinkat dozadu a ani se nesnažili vystřelit. No a doplatili na to. Hergot, to je škoda...

Když už před zápasem spadne srdce do kalhot před velkým jménem soupeře, tak to nemůže jinak dopadnout. Na hřišti nám schází šéf, který ostatní vyhecuje. S Gruzií snad kluci najdou poztrácené sebevědomí, začnou hrát fotbal a vyhrají.

Mám tinitus 37 let v levém uchu a naučil jsem se s tím prevítem žít tak, že ho ani nevnímám. Jsou horší věci na světě...

Velká jako dospělý chlap a přitom podle Wikipedie váží "až 9 kg". To musí být fakt ptačí kulturista...🙂

"Pojďte, pane, budeme si hrát." 🙂

"Sežrali jste mi strejdu se šípkovou omáčkou, tak k vám na návštěvu nepřijedu!"

Na Barrandově prý už oprašují Robota Emila!

Za smysl pro humor Vám a paní Zuzaně palec nahoru. 🙂

Si tu tak v lese vyklusávám a najednou koukám, pod tlapama se mi válí chlápek...

Tak průběh samotné bitvy autor doslova prosprintoval. Čekal jsem třeba zmínku o debaklu uherské jízdy od valonských jezdců a polských kozáků u Ruzyně, ale především o statečné akci 21 letého prince Kristiána Anhaltského a jeho devíti kornet rejtarů. Když už Císařští vítězili, tak zavelel k protiútoku ze druhého sledu a jeho muži postupně zahnali na útěk španělské kyrysníky, rozrazili císařskou pěchotní tercii, zajali i jejího velitele a hnali se dále. Jenže bez podpory byli obklíčeni, pobiti, princ zraněn a zajat. Řekl bych, že by to byl i poutavý námět na filmové zpracování. 🙂

Na kloubech rukou mají zápasníci rukavice, ale tahle krvavá zranění dělají spíše lokty z otočky a naskočená kolena. Možná by stálo za zamyšlení nějakými chrániči přiměřeně "ztlumit" i tyto razantní úderové plochy. Alespoň u holek. Žádná přece nechce po zápase vypadat jako krvavá tlačenka, ne? 🙂

No, v 77. roce jsem narukoval na péešku do toho zmíněného Prešova a bylo to tam fakt "hustý", a to i s těmi 10 km přesuny, ale aby jsme se hroutili, jak je popisované v článku, tak to zase ne. Takové šikanózní "manýry" se mezi námi záklaďáky tradovaly hlavně o trestním Sabinovu...