Mě jako konečného odběratele zajímá konečná cena, to je částka, kterou mám zaplatit (včetně DPH) děleno počtem spotřebovaných u elektřiny kWh a plynu m3, tedy údaj, který ukazuje počítadlo a to bude ve výsledku opět více než za minulé období jako je to již posledních třicet let každý rok. Rozpis všech složek na faktuře je jen pro zmatení zákazníka. Dovedete si představit, že by vám číšník dal účet, kde by byla cena piva na účtu rozepsána na Bio slad, Bio chmel, chlazení, rozvoz, za rezervu pro sudy ve sklepě, za sešmajdané boty číšníka při roznosu a já nevím za co všechno.
Cizinci, to je široký pojem. Zvláštní, že u určitých cizinců se státní příslušnost zveřejní, u určitých pouze v případě, vykonají-li něco pozitivního.
No a pokud je to normální pracující Čech, tak tam máte celé jméno, věk, pohlaví, bydliště i zaměstnání, mnohdy i kdo jsou jeho příbuzní a spolupracovníci.
Bez stýskání po minulém režimu, bez nostalgie, bez vzpomínek na mládí, bez vzpomínek na Československo a bez dalšího, konec ČSA jako jednoho podniku opravdu není tragédie, ale v součtu konce stovek tradičních podniků to tragédie je.
Ještě větší tragédií se to jeví v obraze jakým způsobem k tomu došlo.
Já sám bohužel ze zdravotních důvodů krev darovat nemohu. Dárců krve si velice vážím. I přes dnešní možnosti internetu si osobně myslím, že dárcovství je málo propagováno, k jeho propagaci by média měla přistupovat bezplatně. Na druhou stranu se poklesu dárcovství nedivím po aférách státu s Diag Human a Covid19 také včetně jeho testování a vakcinaci považuji za velký přešlap zdravotnictví. To vše narušuje důvěru občanů ve zdravotnictví a tím pádem má i negativní vliv na dárcovství.
Vyspělost země se nedá měřit jenom podle vyspělosti výrobků běžné spotřeby. Myslím že do poloviny šedesátých let jsme byli vyspělá země včetně těch výrobků běžné spotřeby. Nůžky mezi námi a západem se začaly rozevírat až po tzv. normalizaci, tj. po roce 1968. Do té doby nám mohly závidět i mnohé západní země, kde ve velkých městech byla třeba úroveň vyšší než u nás, ale mnohde na venkově nás nedostihly ani dodnes. U nás je životní úroveň přiměřeně stejná jak ve městech, tak na venkově. Na západě je v některých zemích mezi venkovem a městy velký rozdíl. Bohužel jsme po roce 1989 dost zaspali, hodně jsme kecali a málo pracovali, mezitím nás začali předhánět v ledasčem i po válce rozvojové země.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Léta běží vážení a mnohem, mnohem rychleji než si tepači seniorů uvědomují. Než všechny tyto výhružky schválí budu tak starý, že sám od sebe přestanu jezdit a na řadě budou oni.