Drobné dárky k Vánocům jiným ženám, například kolegyním, dávám běžně. Protože na to moc nejsem, chystá mi je pro ně manželka. Aspoň se nemusí vyptávat, pro koho to je. 😄

V dnešní době takové hygienické návyky neobstojí. Nemýt se několik dní určitě tělu neublíží, pokud se z toho nestane standard, netroufl bych si ale tvrdit, že mu to prospívá. Kdo má starost o pokožku, ať zvolí prostředek, který nevysušuje nebo jen čistou vodu. Alespoň krátká sprcha jednou denně je ale nezbytná, pokud se chce člověk cítit civilizovaně. Pokud je třeba si pravidelně umývat ruce, pro zbytek těla platí to samé. Zvlášť některé tělesné partie rychle degradují a zanedbáním hygieny si koledují o zdravotní problém jak ženy, tak muži. Zrovna ti muži by pravidelnou údržbu neměli zanedbávat. 🙂

Měla by se vrátit doba, kdy nemocným lidem bylo možné otevřeně říct, že jsou nemocní.

Je vidět, že v Opatovicích uvažují ekonomicky. Opravit obecní cesty, aby se po nich dalo jezdit normálním autem, by bylo mnohem dražší. No, a až ani Durango nebude stačit, pořídí jim obecní tank. To západní strážníci jsou saláti. Policia Municipal, Police Municipale, Carabinieri používají Cordóby, Clia, Punta. Prostě nýmandi.

To je nějaký retro článek? Kde autor tyto informace čerpal? Kdy byl naposledy přítomen při výuce ve škole? To, co popisuje, jsou představy, které se současnou výukou nemají nic společného. Opak je pravdou. Dnešní děti si naopak nemusí pamatovat skoro nic a nepamatují si ani to málo, co by si pamatovat měly.

Amen 3.

Můj akademický titul je uvedený pouze před mým jménem na dveřích v práci a používám ho před jménem v pracovní korespondenci. Nikde jinde. Odmítám to, přestože je běžné, že je člověk dotazován, jestli si ho přeje uvádět. K čemu? Jaký účel to má například v pojistné nebo kupní smlouvě nebo na dokladech? Žádný. Přitom užívání titulu má svá pravidla. Rozhodně se neuvádějí všechny, ale má se používat pouze nejvyšší dosažený. Např. Mgr. Novák nebo JUDr. Novák. Jaký smysl má pro vysokoškoláka chlubit se středoškolskou nástavbou nechápu, stejně tak, proč někdo má potřebu dávat najevo, že třeba vystudoval dva obory, když z titulu stejně není zřejmé, které to jsou? Jméno v podobě Mgr. et Mgr. Jan Novák, DiS. tak spíš než o dosaženém vzdělání vypovídá o problému se sebevědomím svého nositele a jeho neznalosti. Mezi počtem uváděných titulů a skutečnou odborností, rozumem a inteligencí totiž žádné rovnítko není.

Projevila účinnou lítost, že je musela vrátit.

A kde je ten test?

Jinak pejsky máme dva. Oba jsou z útulku. Když už, tak proč platit tisíce za čistokrevného psa s rodokmenem, když můžeme pomoci nějaké opuštěné psí duši. Předvádět se před nikým nepotřebuju. V tom jsem se ale trošičku spletl. Naši dva kříženci totiž vzbuzují docela velkou pozornost. Pes v bytě je náročný na čas, ale pokud máte u domu vlastní zahradu, stačí otevřít dveře. To ale neřeší, že pes chce trávit čas s vámi a nevydrží dlouho doma zavřený. Když musím být v práci do večera, stavím se v poledne doma a pejsky nechám proběhnout. Zapomeňte na dlouhé šichty v práci a nějaké celodenní akce. Můžete jít do kina, ale to je tak maximum. Jinak můžete na akce a na místa, kam pejsek může s vámi. Jinak máte smůlu. Když třeba děti chtějí na nějaký hrad, prohlídka interiéru se mě netýká, musí jít beze mě a podvraťáků. My máme svůj program. Kapitola sama pro sebe je dovolená. Když máte psa u koho nechat, máte vyhráno. To my ale nemáme, takže na dovolenou můžeme pouze autem na pet friendly místa. Zkrátka pes je velké omezení. Ale zároveň velká radost. Musíte si ale vybrat priority. Kdo se nechce omezovat, ať si v žádném případě psa nepořizuje. Další věc je, že jeden už je opravdu starý a musí pravidelně užívat léky na srdce a pohybový aparát. Bez nich by mu bylo opravdu zle. To samozřejmě není zadarmo. Upřímně, až pejskové dožijí, dalšího nechci. Taky bych někdy chtěl být pánem svého času. Ale to jsem u jejich předchůdce tvrdil taky. 🙂

Spousta lidí vůbec nechápe, k čemu jednotlivé vzdělávací aktivity slouží, přesto se ke školství každý vyjadřuje jako nějaký odborník (teď nemyslím autorku). Domácí úkoly neslouží k tomu, aby se děti naučily samy, co se ve škole nestihlo, nejsou ani žádnou prací, kterou si nosí domů ze zaměstnání, k čemuž je někdo přirovnává. Jejich hlavní smysl je naučit se cílevědomosti, organizovat si čas, plánovat činnosti a vedlejším efektem je procvičování již naučeného. Bez procvičování se vědomosti neupevní a rychle se zapomenou. Stejně nesmyslné jsou diskuze, co k čemu budou potřebovat. Nikdy se ve škole nenaučí vše, co budou potřebovat a vždy se naučí něco, co potřebovat nebudou. Takhle to ale nefunguje jen ve škole, v životě to funguje stejně. Všichni hodiny čumí na internet, ale jestli to k něčemu potřebují, se nikdo neptá. Smyslem učení ve škole je trénování paměti. Proto se dřív děti učily básničky. Dalším úkolem školy je poskytnout všeobecný přehled o světě. Čím víc se toho děti učí, tím více se jim rozvíjí mozek a samozřejmě jim roste i povědomí o okolním světě. Mluvíme o učení provázeném zapamatováním, ne o vyhledávání informací jedno odkud. Jinak se mozek nerozvíjí a zakrní. A přesně tohle dětem děláme. Někdo, nevím kdo, vymyslel, že učení, rozvíjení vůle a trénování mozku u dětí je něco špatného a všichni na to skočili. Dnešní děti neumí číst, počítat, logicky myslet, polovině slov v učebnici nebo čítance nerozumí a nedovedou se soustředit déle než deset minut. Za to opravdu nemohou technologie ani doba. Můžeme za to my, kteří je vychováváme a učíme. My dospělí.

S Mikulášem má chodit takový ten hodný pohádkový čert. Realita je taková, že po škole lítají krampusové, navíc se často chovají jak utržení ze řetězu.

Donald Trump je v tomhle konzistentní. Prostě se mu nelíbí, že obranu evropských zemí v rámci NATO vlastně platí Spojené státy. Jediné, co chce, je, aby evropské země vydávaly na svou obranu tolik, kolik se zavázaly, což se dlouhodobě neděje. Stav armád některých evropských zemí je skutečně žalostný a Trump nevidí důvod, proč by američtí daňoví poplatníci měli garantovat obranu Evropy, zatímco evropané ty peníze dávají do nesmyslů, například zelených.

Pro Rusko je to dvojí ostuda. Za prvé nedokáže prosadit své strategické zájmy v oblasti, pravděpodobně přijde i o tamní vojenské základny. Je to tedy jasný projev slabosti. Za druhé slabý a nespolehlivý spojenec není pro nikoho zajímavý. Je to tedy i velká politická ztráta. Všechen ruský vliv se teď omezuje pouze na země, které s ním bezprostředně sousedí. Sýrie byla jedinou oblastí, kde se Rusko mohlo prezentovat jako globální hráč. Angažmá jeho žoldnéřů v Africe je marginální. Že Rusko žádnou světovou mocností není vědí všichni dávno. Dosud se ale tak šlo alespoň tvářit. S tím je konec.

Přechod je v prudkém kopci, řidička jela směrem dolů. Silně pršelo, byl -1 °C a silnice hodně klouzala. Přecházela velká skupina školáků od autobusu. Málokdo se rozhlíží, prostě jde se skupinou a okolí nesleduje. To a počasí mohlo hrát roli. Jde o velmi nebezpečné a nepřehledné místo.

Taky mám za sebou sedmileté "školní manželství". Vůbec to není špatná zkušenost, je jedno, jestli je s papírem nebo bez něj. Jen se nehodí na zakládání rodiny a nemělo by se přetáhnout. Z toho plyne, že není trvalé. Nechtěl jsem svým pocitům věřit, ale naštěstí jsem se jimi řídil, takže rozvod nebyl komplikovaný existencí dětí. Manželka mě taky nejdřív hrozně milovala a po sedmi letech mě začala nesnášet, aniž by jí vadilo cokoli konkrétního. Jako přes kopírák s článkem. Do nového manželství jsme se současnou ženou vstupovali bez romantických nesmyslů, o to víc jsme se měli rádi a byli připraveni čelit společně problémům. Jsme spolu pětadvacet let a samozřejmě máme rodinu. Teď bych měl mít krizi středního věku, ale nemám na ní chuť ani čas. Co bych dal za trochu té partnerské nudy.

Já k tomu mohu říct jediné. Řada zkušených učitelů vnímá, že co před dvaceti lety běžně uměl třeťák, dnes nezná ani sedmák. Děti jsou ve škole vedeny, aby kriticky hodnotily kde co, třeba knihy nebo historické události. Například čtení je ale zpočátku třeba učit jako jakoukoli jinou mechanickou dovednost, tedy intenzivním procvičováním hlasitého čtení v nižších ročnících, aby bylo možné identifikovat a odstranit chyby. To se ale prakticky nesmí, propaguje se, aby si děti četly samy při čtenářských dílnách. Z toho, že dítě kouká na knížku, ale nikdo nic nepozná. Děti pak vyplňují o svém čtení pracovní listy, kam píšou nesmysly nebo nic, protože jim nerozumí. Nikdo nechce slyšet, že vlastně neumějí číst. K posouzení třeba historických událostí jim chybí znalost faktů a souvislostí. To také nikoho nezajímá, hlavně aby vyjádřily "názor". Používat učebnici místo vymýšlení všelijakých tvoření a her je také špatně, takže opět nikdo nevidí, že děti si v ní neumí nic přečíst ani najít. Učí se programovat, ale neumí nic napsat, zformátovat, uložit ani vytisknout. To je také zastaralé. Mají se vyjadřovat ke všemu, ale neznají a neumí nic. A pořád prý toho po nich chceme moc. Za pravopisnou chybu nebo chybný výsledek se dnes žádný učitel neodváží o stupeň snížit známku. Všechno se hodnotí tak nějak celkově, aby se nikdo nezhroutil a nejlépe slovně a pozitivně. Tento trend se navíc dále prohlubuje. Další reforma jde přesně tímto směrem. No, jak myslíte.

"Z mezinárodního testování přitom vyplývá, že rozdíly ve výsledcích žáků z různých škol patří v Česku k těm nejvyšším na světě." Nad příčinou není třeba dlouze bádat. Rámcový vzdělávací program je skutečně rámcový a žádné změny na tom nic nezměnily ani nezmění. Jednotný standard vzdělávání mohou zajistit pouze jednotné osnovy, nic jiného. Ty ale byly označeny za špatné. Přitom co se učí a jak se to učí jsou dvě naprosto odlišné věci. Jednotné osnovy žádnou překážkou moderním metodám výuky ani tvořivosti učitelů nejsou. Když je ale obsah učiva určený "rámcově", je logické, že rozdíly mezi jednotlivými školami jsou obrovské.

Soused důchodce si vozil psí konzervy z Rakouska a občas si dal taky. Ty české pro lidi by ani pes nežral. 😂

Labilní autoři by taky neměli psát.

Řidič má chodci umožnit bezpečně přejít. Chodec ale nemá na přechodu absolutní přednost. Má počkat, až auto (v tomto případě autobus) zastaví. Pokud někdo znenadání vejde před auto, prostě to neubrzdí, natož autobus. Chodec má přednost poté, co dá zřetelně najevo úmysl přejít a řidić mu to umožní. Dokud není splněna první i druhá podmínka, nemůže chodec do vozovky vstupovat. Kdyby si řidič autobusu nesypal sám popel na hlavu, sice by také stál před soudem, ale dost možná by soud konstatoval, že nehodu nezavinil.