Díval jsem se, jaké chyby ÚSTR učebnici vytýká a musím uznat, že jde o nedostatky opravdu zásadní. U učebnice dějepisu skutečně nelze nahrazovat fotografie skutečných historických osobností fotkami herců, kteří je hráli ve filmech, uvádět faktické nepřesnosti nebo vynechávat podstatné historické okolnosti. Na druhou stranu nahlížet dějiny očima současníků a konfrontovat jejich postoje je přístup, který se mi líbí. Musí ale obsahovat postoje všech zúčastněných a nic nezamlčovat. V obojím učebnice selhává. Badatelský přístup je výborná metoda, pokud má ale bádající k dispozici nestranná fakta. Záměrem autorů určitě nebylo interpretovat historii nějakým způsobem, rozhodně ale některá fakta vynechali nebo zkreslili. To si ale autoři historické publikace, dokonce učebnice, dovolit nemohou. Určitě má každý právo vykládat historii z určitého svého osobního náhledu. Pak se ale nejedná o učebnici. Zde podle mě žádná taková snaha není, ale jde pouze o nekvalitně zpracovanou publikaci. Tím spíše by neměla sloužit jako učebnice.
Neumím si představit, jak by tahle paní dokázala strávit pár dní na chatě se suchým záchodem, kde teče voda z trubky na louce vedle cesty. Přitom je tam tak krásně. Na sprchování je třeba si nejdřív vodu nanosit, ohřát na kamnech a pak by se mohla polévat hrnkem z kbelíku. Samozřejmě venku. To by asi nedala. 🙂
Zákaz spalovacích motorů vyřeší zdraví celého lidstva. Nic jiného kromě nich totiž rakovinu nezpůsobuje. A taky to vyřeší životní prostředí, protože když zmizí ta 2% znečištění, které globálně produkuje automobilová doprava, zbylých 98% znečištění zmizí také samo od sebe. Každopádně jsem si jistý, že kdyby byla úplně zakázána fosilní paliva a důsledně se to dodržovalo na celém světě, na rakovinu by už nikdo nikdy nezemřel. Dávno před tím by všichni umřeli hladem nebo zimou.
Když připustíme, že lidé narození v určitém znamení inklinují k určitým vlastnostem, rozhodně to nemá nic společného s morálkou. Určitá váhavost nebo nerozhodnost přeci nejde vykládat tak, že je člověk bezpáteřní. Například Váhy jsou znamení typické svým smyslem pro spravedlnost. Raci jsou citliví a ochranitelští a cokoli nemorálního je naopak velmi trápí. Znám Váhy, Raky i Střelce a všechno jsou to lidé velice zodpovědní a čestní. Znamení zvěrokruhu hraje u morálních vlastností člověka asi tak stejnou roli jako barva vlasů nebo velikost bot. Tady autor u psaní moc nepřemýšlel a titulek je obzvlášť hloupý.
Samoobslužné poklady jsou fajn, akorát se nehodily pro větší nákup. Vykládat a zase skládat všechno z vozíku a do vozíku je otravné i u klasické pokladny. Ale od chvíle, kdy si u vstupu vyzvednu takovou hračku s displejem, která markuje zboží hned, když ho člověk bere z regálu, je to úplně něco jiného. Hlavně děti to milují. Nikde se z vozíku už nic nepřendavá. Z chytré krabičky se do samoobslužné pokladny načte obsah nákupu přes QR kód a k platebnímu terminálu stačí přiložit chytrý telefon. Kdo by dnes někde lovil kartu. Když jsem byl malý, samoobsluhy nebyly standardem, o každé vajíčko musel člověk požádat prodavačku u pultu, nákup sčítala pod sebe na papírový lístek jako v hospodě a do pokladny namarkovala konečnou částku. Museli jste věřit, že umí počítat. Tomu říkám pokrok. Že bych vzpomínal, jaké to byly časy a jak je dnes obchod nepřátelský k zákazníkům, protože jsem se musel něco nového naučit? Ani náhodou. I dnes jsou obchody, kde se dá nakoupit postaru. Ať tedy pán chodí tam nebo se také naučí fungovat v moderní době. Když někdo trvá na tom, že se nic nového učit nechce, tak to ale není o věku. Samoobslužná pokladna není žádná věda. Stačí umět číst, co se píše na obrazovce a naopak je to geniálně jednoduché.
Statistika hovoří o nárůstu počtu učitelů. To ale není přesné. Ve skutečnosti jde o nárůst počtu pedagogických pracovníků. To ale automaticky neznamená učitele. Těch jistě také pár přibylo, určitě ale ne v počtu desítek tisíc. Kvalifikovaní učitelé naopak chybějí, zvlášť některé konkrétní aprobace. Za desetitisícovým nárůstem stojí jiné pedagogické profese, zejména asistenti pedagoga, ale i další podpůrní pedagogičtí pracovníci. Naopak počet učitelů jako takových se nijak razantně nezvyšuje a mnohde je problém vůbec nějakého sehnat. Zeptejte se kohokoli, kdo pracuje ve škole. Třeba na základních školách se počet pedagogického personálu téměř zdvojnásobil, učitelů je ale pořád zhruba stejně. Navíc stárnou a mladí se za katedry zrovna nehrnou. Průměrnému českému učiteli dnes táhne na padesátku nebo je mu více. Žádný nával do profese učitele se rozhodně nekoná.
Je módní řešit, jestli mobily ve škole ano nebo ne. Mobil ale za nic nemůže. Je to jenom věc, kterou někdo používá vhodně a jiný nevhodně. Potřebujeme technicky a informačně poučenou společnost. Podobné zákazy nás k ní nepřiblíží. Spousta věcí ve škole dnes funguje online. Bez mobilu se do toho děti zapojí jak? Potírejme nevhodné používání mobilů, ne mobily jako takové. Zákaz je krátkozraký a nevede k požadovanému výsledku. Já ve třídě mobily nezakazuji, ale kultivují jejich používání. Žádné problémy s nimi nejsou. Když nemají aureolu něčeho zakázaného a děti mají nabídku alternativy v podobě trávení času, nikoho nezajímají.
Nebyl to žádný aquaworld, ale normální bazén na plavání. A tuto roli plnil dobře. Byl po mnoha investicích města i hezký a docela moderní. Určitě na něm nebylo vidět, že už slouží třicet let. Rozhodně to nebylo žádné zastaralé sportoviště. To jen někteří jsou zpovykaní a kritizovali ho, že by chtěli něco lepšího. A že prý měl studenou vodu. No protože byl určený na sportovní plavání. V dětském bazénu, který byl součástí, byla voda teplá jako čaj. Určitě mohl sloužit ještě mnoho let. Okna, centrální kotel a osvětlení byly úplně nové. Je ho velká škoda.
Hrdina není ten, kdo koná za potlesku a obdivu přihlížejících, ale ten, kdo pomáhá, aniž by o tom někdo věděl nebo ho to dokonce veřejně staví do role toho špatného. To druhé byl Emil Hácha. Dělal, co mohl, a na konci života už byl pouhou lidskou troskou. Přestože byl "prezidentem", jeho vliv na události v protektorátu byl nulový. Jediné, co mohl, bylo občas někomu zachránit život tak, aby o tom nikdo nevěděl. Po atentátu na Heydricha už nemohl ani to. To ale věděl jen úzký okruh zasvěcených. Všichni ostatní ho znali jen jako muže se vztyčenou pravicí spolu s nepřáteli a kolaboranty. Zastat se ho na konci války by bylo podobné hrdinství. Kdo by se ale zastával už stejně umírajícího muže a riskoval svojí pověst, možná i život, proti celému národu? S jeho smrtí našlo klid i svědomí mnohých jeho politických současníků. Ušpinil se za ně a oni mohli zůstat čistí. U soudu by obhajobu Háchy stejně nikdo neposlouchal (on sám už by jí nebyl schopen kvůli svému zdravotnímu stavu). Umím si ale představit, že bylo mnoho takových, kterým vyhovovalo, že na žádný nedošlo. Zajímalo ale tehdy někoho, jak to bylo? Stejně by ho popravili. Vždyť to mnohé nezajímá ani dnes.
Tomu známému příběhu ze života Hany Hegerové jsem nikdy nerozuměl. Proč honorář nevrátila hned a došlo na soud? Byla to provokace připravená režimem nebo skutečný omyl? Byla to její lehkomyslnost v přístupu k financím? Použila mezitím ty peníze v dobré víře, že jí patří a proto je nemohla vrátit hned nebo skutečně věřila, že je vracet nemusí? Nakonec je vrátila. Věděl o tom Karel Gott? Angažoval se v tom nějak? Hana Hegerová o tom kdysi promluvila jako o omylu. Proč tedy skončila ve vězení? Co se doopravdy stalo?
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Moderní motory sice vypouštějí méně emisí. Kdo s takovým kovovo-plastovým slepencem jezdí hodně, během záruky ale spotřebuje takové motory někdy i tři. To je opravdu přínos.