Co vidím podobné u naší mami je to nepochopitelné celoživotní plancání energie na nadávání, zejména na tátu a jeho rodinu (že ho blbě vychovali nebo mu dostatečně nenadávali, aby byl dle jejích představ) a z toho pramenící tendence k všeobecnějšímu negativismu. Jak kdyby si myslela, že je společnost nějak povinna jí zajistit spokojenost. Babi, tj. tchýně jí jednou řekla, ať se tedy rozvede, a to byl oheň na střeše, představovala si, že ho jeho matka může nějak předělat. Nechce pochopit, že si prostě někoho sehnala na poslední chvíli, blbě si vybrala, že je to její zodpovědnost a změnit to skutečně lze jedině rozvodem. Řeší dokola neřešitelné nesmysly, místo aby se věnovala nějakým smysluplnějším činnostem a zájmům. Bereme jí i na výlety včetně do zahraničí, určitě jí to baví, ale mám pocit, že si toho stejně neumí plně vážit a zaměřit se na to, že strašně energie a myšlenek věnuje řešení chlapa, i když by ani nemusela (děti velké a vždy byla poměrně finančně nezávislá). Asi častý problém ženských.
Na to vzletné blábolení o lásce v básních pak opravdu lze jen obrátit oči v sloup. To je jak Svěrák ve Vratných lahvích. Labilně tam štká puberťákům, že pro trochu lásky šel by světa kraj, přitom v překladu to znamená - osahal bych vaší spolužačku v kabinetu. Když se mu vysmějí, možná i proto, že to tuší, ještě dělá uraženého cíťu.😛
Nikam nechodíme.....no, pokud to pána prostě nebaví, tak nemá moc smysl ho k tomu nutit. Kdyby chodil třeba ba ryby, tak ny ji to velmi pravděpodobně také nebavilo a nechtela by s ním chodit. Buď tedy provozovat své koníčky každý samostatně, nebo, pokud chce paní vyloženě mít "parťaka do šumu", holt si najít někoho jiného.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Podle mě je to spíš v člověku, jestli je pünktlich na pořádek, nebo ne. Chce to to nejjednodušší praktickou domácnost, v provozních místnostech žádné koberce, ap. A každý svůj pokoj, kde si může bordelařit, jak chce.