Téměř celý svůj profesní život jsem zasvětila práci s lidmi a kolikrát žasnu, jaká mají příjmení. Pár těch neobvyklých, někdy libozvučných, jindy i hanlivých, mi spolu s jejich nositeli za ta léta utkvělo v paměti.

Každému dítěti bychom se měli věnovat zcela individuálně a dbát na jeho potřeby. Jen tak ho dokážeme maximálně rozvíjet a najít pro něj tu nejlepší cestu. Prostě mu lidově řečeno polezeme do zadku a třeba se nám podaří mu zvednout sebevědomí a nakonec z něj bude pracant intelektuál. Zvrácenost současného myšlení některých lidí ve školství je neskutečná. Sám učím už 20 let a přiznám se, že patřím mezi konzervativce. Už se asi nezměním, možná o to tvrději vyzní moje kritika současného školství. Zaměřím se na formativní hodnocení na základní škole. Podle mého jde v plošnějším a často i individuálním měřítku o záležitost zcela zbytečnou a nefunkční.

Když jsem na začátku října zveřejnila na svém facebooku úvahu o tom, proč se děti stále ještě učí druhy vedlejších vět, netušila jsem, jakou bouři tím vyvolám.