Pane Vltavský , autore článku, raději nepište!!
S šaty to vůbec nepřepískla, to si je má jako zapnout ke krku, když má ty větší přednosti, nebo jak si to představujete.
A je to stále krásná žena, každý nemusí být hubený. Ty ponižující komentáře jsou fakt odporný!!
Jo a jen pro upřesnění, nemám nadváhu, ale 57 kg v 57 letech!
Tady je ledaskdo chytrý jak rádio. Neříkám, že je to to neskvělejší, ale patří to k tomu lepšímu, co lze v televizi zhlédnout.
Co tam asi tak tak místo toho dají..trapnou reality show, něco co je příkladem pro naše děti, to chování těch lidí tam..
A nebo nějaký krásný americký duchaplný seriál, těch tu máme málo..
Mám také dvě kastrované kočky - kocourka a kočičku. Loví opravdu hodně a všechno, až jim musím domlouvat. Loví i krtky, což moc koček neumí.
Předtím jsme měli kocourka kterého jsme dali vykastrovat až v šesti letech a lovit nikdy nepřestal.
Kamarádka má koček šest, některé jsou i papírové, ale u ní žijí jako kočky domácí a loví všechny a všechno.
Takže mé letité zkušenosti říkají, že je to blbost, že by kastrace omezila chuť koček na lov. Pán je spíš šetřílek a nelida.
Teda, ty komentáře mě docela vyděsily. Žádné slitování. Uvědomujete si vy vůbec, že ta paní tchýně je již v dost vysokém věku, že je to máma manžela a babička jeho dětí!!! A že je vdova, že je jí často smutno. A že má na nějaké ty vrtochy v tomto věku už právo.
Ne není mi tolik jako tchýni, je mi asi tolik jako té " zoufalé ženě ", která chudák už po dvou měsících nemůže!!
A ano, mám s péčí o starou tchýni vlastní zkušenosti, ležela jako téměř ležák dva roky v našem obýváku po úraze. Doma jsme s manželem měli dvě děti na vysoké škole, které pomohly jen o víkendu, kdy jsem zase pro ně vařila krabičky s hotovým jídlem s sebou. Pro babičku jsem vařila denně, aby jí to mohla moje maminka druhý den ohřát.
Na gauči ani pod jabloní jsem teda neležela. To je pravda.
A ještě, také jsem v tu dobu byla v přechodu, ale větší návaly mám teď než tehdy, a to vzteku když vidím tu lidskou sobeckost a lenost. Pěkný den.
Ano, co dělala sociálka a hlavně obvodní lékařka...? Ti by měli přece chodit na kontroly, jestli je o stařečky dobře postaráno. Obvodní lékařka musela tu "ošetřující" dceru dobře znát, jestliže byla ze stejného bydliště, tudíž moc dobře věděla, jestli dcera pro maminku požaduje čas od času nějaké léky, plínky a podobně. Obvodní lékaři by měli v těchto případech chodit na kontroly vždy, a už vůbec v těchto případech, kdy se dle jasných ukazatelů jedná o nedostatečnou péči. Jenže v dnešní době se na lidi kašle a nikdo za nic nemůže, i když je to součást jeho práce. Paní trpěla z důvodu nezájmu jedněch, a ta co jí měla být nejbližší, byla jen nenažraná bestie. Je to smutné.
Náodou jsem zavítala na tohle Forum a nestačím zírat. Jak se to lidi, nebo co to jste, proboha chováte. Co Vás žere, že jste plní kritiky, zášti a kdoví čeho ještě. Zlí a závistiví. To Vám nestačí ti ubožáci, co máme ve vládě, to jak se k sobě a k nám lidem chovají a vše tu ničí!! Jak Vy se to chováte, je mi z většiny z Vás zle a smutno.
Když mi bylo devět let, byla jsem poprvé na táboře. Moc jsem se těšila. Tenkrát byly tábory na tři týdny. Bydlely jsme na pokoji čtyři holčičky. Jedna byla trochu nepořádná cikánečka, ale nic hrozného. Jen nikdy nedokázala srovnat věci v kufru pod postelí podle představ vychovatelky. A to ani tehdy, když jsme jí my ostatní pomohly. A za to jsme se i my, prostě celá chatička, nesměly koupat, chodit na všechny výlety a pod. Věčně jsme trávily čas zavřené v chatce a když jsme pak oknem vylezly, byly jsme tvrdě potrestané...Celý tábor jsme proplakaly a já už na žádný nikdy nechtěla. Dlouho ve mě zůstávala ta křivda, ta ostuda, a i to jak se dítě nemůže bránit.
Nemyslím si, že by se kolem dětí mělo našlapovat, naopak, je třeba nastavit jasná pravidla a mantinely. Ale vše je potřeba s citem, protože necitlivý způsob a nespravedlnost může s jejich křehkou dětskou duší zamávat na dlouhá léta.
Ženy ve viktoriánské éře měly problém projít dveřmi a kvůli širokým sukním přišly do módy genderově odlišné židle...Co je tohle proboha za větu, jak genderově odlišné!! Snad židle pro dámy!! Pro ženy se širokou sukní!! Už ani článek z historie si nelze v klidu přečíst, aby se tam tyto nesmyslnosti nevyskytovaly. Velmi smutné.
Proboha proč nám pořád někdo podstrkuje tyhle články o lidském poklesu a ubohosti. To si Vy novináři opravdu myslíte, že nás nezajímají jiné informace?, Nečtu to, ale už mi opravdu vadí, jak se "zprávy" podobného kalibru na nás tlačí ze všech stran. Co je nám po nějaké ubohé náně?? Co nám z našich mladých lidí vyroste, když jim neustále podstrkujete tento lidský odpad!!
Mám úplně stejnou zkušenost. Z pět let mi bude šedesát, manželova maminka onemocněla, ze dne na den z ní byl ležák. Ležela u nás rok a půl v obývacím pokoji. Starala jsem se o ní seč mohla, do toho chodila do práce na plný úvazek a ještě jsme v té době měli kluky na škole, takže i finančně to bylo náročné. Veškerý čas jsem trávila v práci, v autobuse/cesta tam a zpět mi trvá dvě hodiny/, v kuchyni, v koupelně s maminkou a prádelně...Strašné, kdo nezažil, nepochopí. Synové pomáhali trochu, protože byli více času na koleji, moje maminka chodila také pomáhat. A manžel, ten se z toho psychicky hroutil, pil a měl deprese, takže o pomoci se mohlo jen zdát. Spíš naopak. Chápu, je to těžké období, když ztrácíte rodiče. Pak jsme přes den museli přibrat pečovatelskou službu, ale když tam s ní nikdo zrovna nebyl, byli jsme z toho oba vystresovaní. Také si proto myslel, že bych mohla zůstat doma. ale nenutil mě. A také jsem nechtěla. I když mě maminky bylo líto, nedokázala jsem si tu dřinu představit na celý den, byla jsem moc unavená, nevyspalá, maminka ani v noci nespala. Za ty úniky do práce jsem vlastně byla vděčná. Pak za rok umřela a kde já bych ve svých letech hledala práci. Co pak? Je to opravdu těžké. A je pravda, že se máma postará o 10 dětí a o mámu oni ne. Je to smutné, ale není to tak jednoduché.
Tady nejde o to, že jste byla ve vztahu a proto Vaše fotografie pořízená a vystavená Vaším bývalým manželem byla v pořádku. V pořádku byla proto, že to byla umělecká fotografie na skvělé výstavě.
Tady jde o to, že to co poslední léta předvádíte opravdu svědčí o tom, že nejste v pohodě, že se hledáte, nevím..
Jedno ale vím jistě, ženy jako Vy, které něco umí ( třeba psát knihy ve Vašem případě), nemají přece zapotřebí takovéto ponižující reklamy rádoby zoufalých celebrit..
Tady nejde o to, že jste byla ve vztahu a proto Vaše fotografie pořízená a vystavená Vaším bývalým manželem byla v pořádku. V pořádku byla proto, že to byla umělecká fotografie na skvělé výstavě.
Tady jde o to, že to co poslední léta předvádíte opravdu svědčí o tom, že nejste v pohodě, že se hledáte, nevím..
Jedno ale vím jistě, ženy jako Vy, které něco umí ( třeba psát knihy ve Vašem případě), nemají přece zapotřebí takovéto ponižující reklamy rádoby zoufalých celebrit..
Velký souhlas. Psycholožky by tento pořad měli mít moc, v rámci ochrany dětí, zakázat.
Na tento pořad se nekoukám, protože televize má výběr, čím horší existence, tím asi zajímavější...Když už pořad zahlédnu, přepadá mě lítost, co za lidi to vychovává dědí a co jim tak mohou předat. Co z těch dětí asi tak vyroste, když mají tak strašné mají rodiče. Jsou líní, tlustí, vulgární a ve třiceti už i bezzubí, nedbající ani na své zdraví. Děti s nimi nemají žádné zážitky, někdy ani tu procházku nebo pobyt na hřišti. No a často jim ani matky zdravě neuvaří. Stěžují si na peníze, ale na cigarety a pivo mají vždy. Nevím, kde televize tyto klienty bere, ale jsem šťastná, že se ještě stále kolem mě pohybuje spousta super lidí, kterým na jejich dětech záleží.
Pro začátek musím napsat, že jsem matkou dvou dospělých synů, které miluji nadevše a se kterými mám velmi dobrý vztah.
A přesto a nebo právě proto mi to nedá se k tomuto článku nevyjádřit.
Ano, paní Milada to jistě neměla lehké, na výchovu syna zůstala sama. Poprala se s osudem a zvládla to. To je jistě obdivuhodné. Ale, špatně na tom je, že se syn stal středobodem jejího života a veškerých zájmů. Z jejího článku mám pocit, že syna viní z toho, že neměla jiné zájmy než jeho. Ale to nebylo synovo rozhodnutí, ale její!! To že neprohlubovala své záliby, přátelské vztahy a jiné životní příležitosti, to byla jen její volba. A teď jí má tu "veškerou oběť" vracet tím, že jí bude vždy nablízku! Vydírat syna skrz svojí nemoc a nepřát mu zkusit štěstí žít si po svém s "nějakou ženskou" je sobecké a zlé. Nemáme děti proto, abychom byly jejich středobodem až do smrti a ony žily náš život. V dospělém životě už musí být tím středobodem jejich rodina a k nám matkám se mají vracet z lásky a úcty.
Ano, málokterá z nás matek si přeje, aby děti bydlely daleko. Ale většina matek si přeje, aby byly zdravé a šťastné. A o tom to je. Prostě je pustit a milovat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak tomu říkáte nejlepší hračky..? Strašné