... 20 minut čekat, až si francouzský prezidentský pár přijede, tedy ... To se moc nepovedlo. Camilla je paní v letech, to jí nemohlo být příjemné a o králi Karlovi III. ani nemluvě. To se tedy moc nepovedlo. Faux pas ...

To je tak povrchní článek! Žijeme v době, kdy má opravdu hodně rodin hluboko do kapsy. A tady si "někdo" bude vybírat, v čem mají maturanti chodit ke zkoušce! Snad záleží na tom, jak zkoušku žák zvládne, a ne na oblečení. Jen ještě doplním, mé děti chodí vždy elagantně oblečené. Aby si někdo nedělal mylné závěry, že snad obhajuji nějaký náš životní styl.

Velmi rozumný verdikt soudu. Částka přiměřená. 15 000 na spořící účet dcerce je príma rozhodnutí. Aspoň bude mít děcko něco do začátků.

Velmi rozumný verdikt soudu. Matka je fin. zajištěná, alimenty pro dceru i matku nad očekávání vysoké. Pan Soukup nepřijde o vztah s dcerou. V potaz je třeba brát i to, že matka má ještě několik dětí, tedy práce až nad hlavu. Myslím, že to takto půjde.

Půjdu trošku proti proudu. Těžko by byly matce odebrány děti jen z tak malicherných důvodů, jakože se myly v potoce, nečistily si zuby, nechodily do školky. Těch problémů je tam mnohem víc. Základní školní docházka je v ČR povinná. To je jeden ze závažnějších problémů, ale ani tak to nebude ten nejzávažnější prvek. Je príma, že jsou děti v bezpečí.

Když jsem chodila do první třídy, byl rodičům přímo v mé třídě odebrán chlapec. Při koupání v bazénku chlapce násilím vychovatelky svlékly. Nechtěl se koupat. "Přeci tu nebudeš jen tak sedět. Je vedro. Pojď se aspoň opláchnout." Povídá vychovatelka, druhá chlapce drží, stáhnou triko a tam modřiny. Nejhorší je ta vzpomínka na to, jak jsem si já v duchu říkala: "Dobře klukovi tak. Určitě zlobil. Nebo se neučil. Jen tak by doma nedostal." Vychovatelky hned donesly deku. Jedna si posadila chlapce na klín, houpala ho, dávala mu pusinky do vlasů, jemně na něj mluvila. Já jsem si teprve pak uvědomila, že se rodiče chovali k chlapci špatně. Byla jsem také moc bitá. Řemenem. Každý den. Facky. Každý den. A ten památný večer, po odebrání chlapečka z péče rodičů, tenkrát odjel sanitou a už jsme ho nikdy ve třídě neviděly, jsem náhradní mamince řekla: "To nesmíš. Řeknu to paní učitelce!" A od té doby, na mě nevztáhla ruku. Nikdy. Je důležité mluvit o tom, že násilí je špatně. Ty děti, které v tom vyrůstají, to neví. Já si taky myslela. že je vše v pořádku. "Něčím jsem asi zlobila, nevím čím, ale jen tak bych nedostala." Tak jsem přemýšlela jako dítě. Nechápala jsem, co jsem udělala špatně, ale mamince jsem věřila. Nikdy by mi přeci jen tak neubližovala, je hodná. Vaří, stará se o mě.

Nezdá se mi to reálné. 8000 měsíční polatky jsou hodně nízké, pro tolik členů domácnosti. Nevím, no. Zdá se mi ten příběh poněkud podivný.

Teda. Šikulka. Hlavně, že to ve zdraví přežil.

Je mi to tak nějak lidsky líto. Ano, vzbuzuje ve mě toto "ne - umění" emoce. Znechucení a smutek. Kočka je domácí mazlíček, němá tvář a vystavovat ji takhle. Chtěla bych říct, že by se i kámen ustrnul. Za mě jasný zákaz vystavovat podobná "umělecká díla" a pokuta. Odebrání "uměleckého díla" a pohřbení kočky. Pardon, vznešení umělci. A teď se mohu jít v klidu vyzvracet, neb můj žaludek toto "umělecké dílo" nedal.

Kdo ví, proč se chtěla vrátit do SJM domu a být bez své lásky. Ono to není vždy jen tak, nechat si implantovat ledvinu. Mohla jí dělat problém adaptace na nový stav. Třeba jí bylo blbě ... Stává se, že trvá, než si vše sedne. Nechtěla být na obtíž své lásce. To bych celkem chápala ...

Chudáček. To je strašné, co se děje!!! Tak bolestivě až do morku kosti je ten 3D identikit reálný. Zoufale reálný ... ... Chtělo by se mi říct: "Bože, pomoz ..." Ale jak, když už to nelze. Tedy ať se aspoň dostane spravedlnosti a jsou hnaní k zodpovědnosti Ti, kdo toto chlapečkovi provedli nebo ten, kdo to provedl! Zoufalý a ustrašený výraz dítěte z identikitu mi asi dlouho nedá spát.

Měla jsem tu čest po D1 nedávno jet. Byl to opravdu príma adrenalinový zážitek. Docela jsem byla ráda, že se mé děti neúčastnily. Tak tedy hlavně nezapomeňme v ČR ještě dále zvedat maximální povolenou rychlost pro jízdu na dálnici! To je fakt asi ten nejdůležitější problém!

Snad jde o nějaké nedorozumění a brzy se vše vysvětlí.

Milý milovníci hor. Prosím, ctěte pravidlo, že do hor se vyráží min. ve třech dospělých lidech!!! Proč? Aby byla alespoň nějaká naděje na záchranu životů. Jednoduchá poučka: Jednomu ze skupinky se udělá špatně (nebo se zraní), druhý s ním zůstane a třetí běží pro pomoc! Mobil, vysílačku určitě aspoň jedno mít s sebou. Stejně tak základní vybavení pro případnou krizi. Je dobré se jistit tím, že alespoň někomu řeknu, kam jsme vyrazili. Ať se ví, kde nás hledat, pokud se nevrátíme v určitou hodinu. Nejdem se courat po parku, jsme v horách! Ty jsou sice nádherné, ale taky zrádné! Moc si přeji, ať se paní s děťátkem najde a vše dobře dopadne!

Chtěla jsem jen krátce informovat o FB skupince, která se jmenuje: "Darujeme věci pěstounům"

Je to skupinka pro pěstouny, ktěří potřebují cokoliv zdarma. Přihlásit se mohou i lidé, kteří pěstouny nejsou a chtějí být dárci. V této skupince bývaly a asi i teď jsou (nesleduji nějakou dobu) hezké příspěvky od dárců. Pěstouni si mohou napsat příspěvek a o cokoliv požádat. V téhle době snad ani nic moc raději nekupovat nové ... ... Co vím od kamarádky, tak s prací co se týká vyplácení dávek je to opravdu strašné. Pracovala (už nepracuje, protože to bylo naprosto neúnosné ...) v úseku vyplácení nemocenských. Říkala mi, že jí volají lidé, kteří nedostali nemocenskou třeba půl roku zpětně. Velká nemocnost kolegů, na všechno zůstala třeba týden sama. Přesčas v práci být nemohla, protože jakmile skončila pracovní doba, zamknul se barák a co si stihnul, to si stihnul ... Utekla hned jak to šlo jinam ... ... ... Takže tak ...

Těžko říci, čím je způsobena zpožděná mentální vyspělost chlapců. Vím, že když mi byly asi tři roky, kreslila jsem paní psycholožce obrázky. Nebyla jsem schopná tenkrát moc mluvit,. Bylo to dané věkem a také tím, že jsem mluvit nechtěla. Podle obrázků se pak určovalo v jakém rozpoložení jsem a co se mi stalo. Psychologické vyšetření chlapců by bylo jistě na místě, ev. posouzení hranice IQ. Příčin tohoto stavu může být mnoho.

Přeji dětem, ať se jim ve škole moc líbí, jsou šťastné, mají hodně kamarádů, príma učitele a ať ta neskutečně blbá válka v jejich zemi co nejrychleji skončí ... Válka je prostě vůl.

Moc děkuji panu svědkovi, že promluvil. Co má soudce dělat, pokud schází důkazy? (Ptám se obecně ... ) Pokud není dostatek důkazů a svědci mlčí, soudce nemůže pachatele odsoudit, byť by byl jakkoli silně přesvědčen o pachatelově vině. Prosím, uvědomme si to všicni! Nebojme se promluvit, pokud je třeba! Hrozné skutky nemohou jen tak procházet!

Někdy je soužití se sousedy opravdu dost bolestivé, zvlášť pokud se ubližuje dětem. Přestěhovala jsem se s dětmi na vesnici a od té doby pomaloučku polehoučku začínalo mě i dětem peklo ... Pěkně pozvolna. Nejdříve drobné naschvály které nabíraly na intenzitě. Takové, aby se nedaly prokázat, ale aby pěkně zostra zabolely. Pak okázalá ignorace s neodpovídáním na pozdrav. Teď už to dospělo tak daleko, že jdu třeba z práce a sousedi pořvávají "P.čo! K.ávo!" Samozřejmě ten, kdo se přímo neúčastní, tak se pobaveně usmívá. Soused si opravoval dům a nechal skákat svého opraváře bez dovolení po mé střeše. Po upozornění, aby slezl, na mě pravděpodobně zavolal sociálku. Byla u nás hned druhý den. Ale to, že si kdeco opravuje na zahradě, dělá randál, hlasitě pouští hudbu dlouho do noci a nestěžovala jsem si na něj ani jednou, bere jako naprostou samozřejmost. Je toho neskutečně moc smutného, čím jsme si s dětmi prošly. Kdo máte hodné sousedy, važte si jich, prosím. A neubližujte nikomu. Život je moc krátký na to, abychom si dělali naschvály. Mé děti už absolutně rezignovaly na ves, kde jsme teď nuceni bydlet. Berou ji jako gheto nejhoršího ražení, jen mě prosí, ať je odsud dostanu pryč. (To nejde tak jednoduše, protože dům je SJM. Nejsem rozvedená. Zkrátka je to všechno moc těžké.) Ale to nic. To já jenom tak, aby řeč nestála ...

S představováním nového partnera bych nespěchala.