Pořád někdo argumentuje, že lidé si v létě chtějí užívat delšího dne...

Podle mne spíš každý čeká, až už bude tma!

Letní kina, táboráky... a hlavně různé příjemné intimní aktivity, u kterých přece nechceme, aby na nás bylo vidět :)

Myslím, že "trik" se lžičkami je nebezpečný - lžičky z mrazáku nejsou jen studené, ale ledové (-19° C), a přiložit si je na kůži může způsobit omrzliny. Každý lékař, který něco doporučuje ledovat (např. tvář po extrakci zubu), důrazně připomíná, že ledovací sáček (např. Omnident) se má zabalit do látky, třeba do složeného kapesníku.

Prach zpod gauče vyfénovat??? Mít plný vzduch prachu?

Děkuji, ani náhodou - to ať raději leží tam, kde je :)

Situačně děcko kvůli něčemu okamžitě plácnout rukou, to se stane.

Ale bít dítě s použitím předmětu, tedy s určitou přípravou...

To je něco tak zbabělého a ubohého, že pro to nemám slov.

Už někdo dřív v diskusi rozumně napsal, že by Aneta z toho líbání neměla dělat kdovíco. Rozešla bych se s kamarádkou, ne s partnerem.

A odpověď paní psycholožky, ať si dá na reakci čas, je tzv. hraběcí rada - Aneta by s takovou mohla zůstat u maminky už napořád.

... že by si během pěti let vztahu neudělali jasno o dětech?

Začínám si opravdu myslet, že pro tenhle web píše články AI...

Ale kdyby to bylo tak, jak to v článku je, rozumné řešení pro toho muže je vztah ukončit - partnerka je sobecká a po pětatřiceti je na dítě stará.

A rada pana psychologa "dát si čas na rozmyšlenou" je naprosto kontraproduktivní, partnerka bude po čase ještě starší.

Nevím, jestli budu citovat správně, ale T.G. Masaryk řekl, že lidé se vymlouvají, když říkají, že nemají čas, protože "čas je pořád". Mne to přimělo o čase přemýšlet - jak s ním vlastně zacházím.

Nesnáším, když musím čas věnovat tomu, čemu říkám "administrativa života" - tj. zařizování, aby něco fungovalo, organizace mimořádných nákupů, aktivování nového mobilu...

A většinou odkládám něco tvůrčího, co mne "jenom" baví.

Péct tortilly sama by mne ani nenapadlo... Kupované celozrnné jsou výborné.

A příprava? Tortillu položím na suchou teflonovou pánev a zapnu plotýnku celkem na slabo. Doprostřed dám, co mám, a co mám ráda - třeba: několik lžic fazolí v tomatě, nadrobím chilli papričku, na kousky nakrájený plátek Kladenské pečeně, pár natrhaných lístků koriandru, trochu vařené rýže (když mám), nahoru plátek sýra. Mezi přípravami se tortilla zespodu opéká a obsah prohřívá.

Když je tortilla přiměřeně "otoustovaná" - jak zjistím pozdvižením okraje -, složím z ní psaníčko: zahnu nahoru jednu stranu, pak dvě boční, nakonec tu poslední tak, aby byl obsah překrytý.

Psaníčko obrátím - trochu to v prstech pálí, takže rychle -, a nechám opéct i druhou stranu. Sesunu na talíř, jím a vychutnávám.

Upozornění: Obsah je hodně horký, tím víc, čím víc je v něm omáčky, tak pozor.

Rozdělit ústa na 4 kvartály a na jeden 30 vteřin?

Podle mne je těch částí 6, a to 3 nahoře a 3 dole - 1. od špičáku vlevo ke špičáku vpravo, 2. stoličky vlevo, 3. stoličky vpravo.

První část má dvě plochy - vnitřní a vnější, druhá a třetí tři plochy - vnitřní, vnější a plochu, kde se stoličky dotýkají. A každou tu plochu, kterých je 8 a 8, tedy celkem 16, bychom si měli čistit.

Svého času mi zubařka řekla: "Čtyřicet tahů na zub."

No, já to dělám 40 tahů na každou tu plochu, počítám 4 tahy jako 1, takže 10krát.

Děkuji zubařce, osvědčilo se mi to.

A děkuji každému, kdo dočetl až sem, a nemyslí si, že jsem idiot.

Neuniklo mi něco? Jednou za tři týdny? To je jen 17krát za rok.

Kdyby mne tímhle způsobem kontaktoval bývalý partner, považovala bych to za stalking a odkázala bych ho do patřičných mezí.

"... aby vás pozvali znovu." To je formulace, jako bychom byli nějací chudáci, kteří jsou na tom závislí.

Člověk někdy ze zdvořilosti nemůže odmítnout pozvání k někomu, ke komu už víckrát jít nechce.

Navíc když by se tam měl chovat tak strojeně.

To je hrozný nešvar, polévat perníky čokoládou - ta má tendenci přebít všechny ostatní chutě. A o tom posypávání kokosem bych radši ani nemluvila, to je ještě horší. No a k té babičce... ta by nejspíš řekla, že když už, tak na perník patří citronová poleva.

Tak jsem se nechala nachytat na titulek - copak to, co se jí stalo, je nějaké peklo?

Tento problém zesiluje i letní čas - když jdete v létě odpoledne z práce, je horko, ale když jdete ráno do práce vlastně o hodinu dřív, je zima. Stačí se podívat na denní graf teploty.

Pokud jde o konsenzuální sex kvůli prožitku a ne o sex jako směnnou hodnotu, není žádný počet "příliš mnoho". A to se týká žen i mužů.

Jiná věc je morálka a svědomí - když si někdo zadaný /zadaná vnitřně vyčítá nevěru, je "příliš mnoho" už ta jedna / ten jeden navíc.

No že koníkovi chybí péro... to není zrovna vhodné téma pro děti :-)

Mínus pět stupňů... to je toho.

Nekřičím, v duchu si zpívám, a tancuju -

Chápu, že pro paní Alenu je ta situace bolestná.

Ale bez bolesti, tedy bez emocí, ta situace vypadá takto: (1) tchýně je mrtvá; (2) synům je to celé jaksi jedno; (3) manžel jí opakovaně nebyl oporou.

Racionálním řešením je rozvod.

Ten bude také bolestný, ovšem tady platí, že i bolest - jakkoli silná - je jen pocit. A každý pocit se vyčerpá, nebude trvat. Netrvá přece ani zamilovanost.

Bolest rozchodu paní Alena zvládne: bude mít perspektivu, že se odpoutá. Vytvoří si prostor pro nové a pěkné pocity - vždyť to, čemu musela čelit, nebylo její selhání.

Klobouk dolů před otevřeností autorky.