Vaše rozhovory se dobře poslouchají - nejen výběrem hostů, ale především díky vašemu taktnímu moderování, kdy neskáčete hostům do řeči, necháváte je domluvit řeč a tím dotáhnout myšlenku a také (a teď je to míněno slušně, neurážlivě) se neděláte "chytřejším a znalejším" nežli je sám host a přitom víte, znáte.... Díky a jen tak dál...

Veronika mluvila o svých zkušenostech, o svých názorech (a velice dobře v určitých otázkách zdůrazňovala, že jde o její názor a tam odkazovala na odborníky), o svém životě. Podle mne - úžasný a přínosný rozhovor, líbilo se mi, jak vzpomíná na dětský domov a tety.

Pane Bareši, zcela a bezvýhradně souhlasím s Vašimi slovy, zejména s těmi týkajícími se současného pojetí divadelních her. Máme více jak 15 let předplatné do ND (ač jsme z města vzdáleného více jak 100 km od Prahy) a posledních tak cca 7 let z některých představení odcházíme (díky lóži bez rušení ostatních diváků). Takové hrůzy, jako byla "moderní" Rusalka, Pýcha a předsudek a jiné, kdy visí z výšky zavěšené židle a herci plácají rukama, jakože odhánějí vrány, kdy se bouchá do velikých dveří jako že je to Blaník, kdy ples u cizí kněžny vypadá jak sexorgie feťáků, to se fakt nedá. To jmenuji jen to, nač jsem si v tuto chvíli vzpomněla, ale vážně těch hrůz bylo víc. Aby pan třeba pan Štěpnička tam někde štěkal jako pes, to zcela potvrzuje slova pana Munzara, která řekl po svém odchodu z ND (ne přesně, ale ve smyslu "aby lezl někde na štafle, na hlavě měl kastrol a kokrhal, to fakt ne"). Na druhou stranu jsem tam byla třikrát na Jakobínovi, na nádherném Čertu a káče, dodnes vidím tříleté dětičky, které se dívaly a ani nedutaly, jak byly okouzlené... Prostě bych nedovolila měnit slova, obsah, děj her již nežijících autorů, kteří se těm změnám nemohou bránit. Pokud má někdo nějakou představu o něčem jinou, tak ať napíše svou vlastní hru, nevykrádá dílo jiného a nedělá z něj něco, co původní autor nenapsal. Jsem ráda, že vedle názorů pana Luďka Munzara, Jany Hlaváčové - tedy lidí, kterých jsem si velice, velice vážila pro jejich životní moudrost a postoje, i Vaše slova jsou mi blízká. Děkuji.

Perfektní rozhovor - díky úžasné paní Mirce , ale i díky opravdu výbornému tazateli... Velký můj obdiv a díky za to, že mne názory paní Mirky van Gils Slavíkové potěšily. Upřímné přání, aby se jí v životě i nadále dobře dařilo a těším se na další rozhovory nejen s ní.

Už kdysi dost dávno jsem Vincenta Navrátila slyšela (tuším u Karla Šípa?) a přes jeho tehdejší (i dnešní) mládí to byla slova rozumná, milá a lidská. Dnešek mi potvrdil, že je to skutečně rozumný, milý a zajímavý mladý muž. Přeji mu, ať se mu v životě i v práci daří. Ten dnešní rozhovor byl tak dobrý i díky příjemně vstupujícímu René Kekelymu.

Určitě ano, já to vůbec nezpochybňuji - proto jsem jen psala, že to pro mne bylo" hodně nezvyklé...".

Ač laik, pokud jde o vodní hospodářství, tak celý život to cítím přesně tak, jak Jan Antonín Duchoslav říká - ano, voda je základ života a musíme se odnaučit takhle jí plýtvat (viz bazény plné pitné vody...). Už dnes jsou v podstatě boje o leldovce - spousta zemí si dělá "zásobárny" pitné vody a u nás? Kropení zahrad, splachování záchodů pitnou vodou? Kde jsou nějaké nové záchytné nádrže na dešťovou vodu - to nám musí vždy přívalový déšť zničit domy a zahrady, místo toho, aby byly tyto vody zachyceny a v budoucnu využity? Pane Duchoslave, díky za vaše moudrá a varovná slova.

Syrovou strouhanou bramboru přidávala moje maminka i do těsta na kynuté buchty.

chybička se vloudila - Benedi k t ...

Pro mne bylo hodně nezvyklé jméno jednoho ze stavitelů Pražského hradu - Benedikt Ried (v tomto případě mi tam chybí dodatek třeba "z Pístova"), protože se nejčastěji uvádí jako Beneditk Rejt (viz Louny a odkazy na něj).