Píšu sice až po finále, dokonce až po pěti dnech po zisku zlata, ale nic to nemění na tom, že bych s autorem částečně souhlasím. Co se týká popisu kvalit našeho týmu, popisuje ho střízlivě a trefně. Nicméně zápas netvoří jen jednotlivci a jejich momentální forma, ale také tým a atmosféra. A to jste prostě nedocenil. V budoucnu jistě Švýcaři trofej získají, opravdu k tomu směřují, zatím však ještě čekají. A možná propásli svou historickou šanci - to se teprve uvidí.

"Chci vidět usměvavé děti, hlavně ať mají radost!" ... to často slyším.

Vysoké ceny jsou prostě už standardem, z něhož se vyberou větší daně. Proto se vláda chválí.

Jsou jako anarchisti. Vlastně nic neporušili, jen dělali, co cítili. Autoškola totiž na koloběžku neexistuje a tak mohou jezdit jak se jim zlíbí.

Poslední věta - "Brusel a Evropa trochu ztrácejí cit pro realitu" - všechno přesně shrnuje.

Kam až to musí dojít?

To se Slováci "radují", že jim ujeli do Česka a že jsou teď ubytování v detenčním zařízení v Holešově.

Nevím, co je na tom sprostého. Je to jen obecný popis vnímaného procesu.