Mirko, jste úžasná, inspirujete a děláte chutě, jen jestli můžu poprosit, když pečete něco zahraničního, prosím, podívejte se na internet, jak se název toho dezertu vyslovuje. Učíte Čechy spoustu super věcí, učte je prosím i správné názvy. Viz Paris-brest, croissant... Prostě napište do googlu "Paris-brest pronunciation" a vyhodí vám to tisíc videí, jak to vyslovit.
Ledvinky jsem jedla jednou, nebyly dobře vyčištěné, takže mi nechutnaly a už jsem nikdy neměla důvod je jíst znovu.
Miluju játra, držťky, srdce, jazyk, doma máma vařila plíčky na smetaně a milovala jsem to. Na zabíjačkách se dělal mozeček - vepřový mozek s vajíčky, byl v pohodě, ale asi bych si nešla koupit mozek, abych si ho uvařila. Babička vařila slepičí pařáty a jako děti jsme se o ně přály. Býčí žlázy byly jeden čas takovej hit. 🙂
Jednou jsem dětem udělala rizoto z kachních žaludků, strašně jim chutnalo, ale když jsem jim řekla, že to jsou žaludky, tak vyváděly jak tihle po ledvinkách.
Jestli bych něco opravdu ze zvířete nesnědla, tak oko. 🤢
Řekla bych, že je úplně jedno, jaký má úchylky, odchylky, fetiše, každý má něco, ale patří do soukromí člověka. Prezentovat se svým sexuálním životem, je zvláštní z mnoha důvodů, takový attention seeking. Věřím, že by Nina našla nějaký úspěch, něco, čeho dosáhla, čím by se mohla prezentovat, než svým sexuálním životem.
Jsem matka šesti dětí, taky mám sexuální život, patrně ještě o dost zajímavější oproti Nině, ale je to moje soukromá věc, nebudu do toho tahat okolí, známé, neznámé a především děti.
Tihle můžou "optimalizovat" danění tak, že nakonec zaplatí míň, než běžný pracující smrtelník. Finančák je nezaklekne, jak drobný živnostníky, po kterých chce účtenku za každou propisku a výkaz za každý litr benzínu. Jak se "odkloní" miliony, o nic nejde, žádná ztráta veřejné funkce, žádné obstavení majetku, čelení žalobě. Ale běda jak hospodskýmu chybí účtenka k sudu...
Fascinující, jak banda INCELů, šovinistů a jiných frustrátů na stránkách Pro ženy.cz ženám vysvětlují, že chodí-li vyzývavě oblečené, tak záměrně, protože prostě chtějí od těchhle alfasamců poharašit. To, co je vyzývavé, samozřejmě hodnotíte vy, že? Je to podle odhalené kůže? Znamená to, že na koupališti nebo v sauně můžete obtěžovat každou dle libosti? Ono stačí, aby měla žena větší prsa a už působí na nadržené ubožáky vyzývavě i v roláku.
Proč jste tak domýšlivý a myslíte, že ženy o sebe dbají, aby se líbily vám? Že stojí o váš názor? Každá žena se chce primárně líbit sama sobě. Kouká na sebe do zrcadla a jde jí o pocit ze sebe samé. Nepřemýšlí o tom, jestli se bude líbit dostatečnému množství úchylů v metru. Pak se taky snažíme pokořit jedna druhou. Vy si porovnáváte auta, hodinky, pindíky, my boty, kabelky, manikúru.
A pokud se fakt chceme líbit nějakými chlapovi, téměř vždy je to nějaký konkrétní.
Ano, jsou chuděry bez sebeúcty a sebevědomí, plné mindráků, které naopak potřebují cítit zájem mužů, jedno jakých, protože je to pro ně jediný způsob, jak pocítit "úspěch", ale těch je minimum a jsou to "vadné kusy".
Fascinující, jak banda INCELů, showistů a jiných frustrátů na stránkách Pro ženy.cz ženám vysvětlují, že chodí-li vyzývavě oblečené, tak záměrně, protože prostě chtějí od těchhle alfasamců poharašit. To, co je vyzývavé, samozřejmě hodnotíte vy, že? Je to podle odhalené kůže? Znamená to, že na koupališti nebo v sauně můžete obtěžovat každou dle libosti? Ono stačí, aby měla žena větší prsa a už působí na nadržené ubožáky vyzývavě i v roláku.
Proč jste tak domýšlivý a myslíte, že ženy o sebe dbají, aby se líbily vám? Že stojí o váš názor? Každá žena se chce primárně líbit sama sobě. Kouká na sebe do zrcadla a jde jí o pocit ze sebe samé. Nepřemýšlí o tom, jestli se bude líbit dostatečnému množství úchylů v metru. Pak se taky snažíme pokořit jedna druhou. Vy si porovnáváte auta, hodinky, pindíky, my boty, kabelky, manikúru.
A pokud se fakt chceme líbit nějakými chlapovi, téměř vždy je to nějaký konkrétní.
Ano, jsou chuděry bez sebeúcty a sebevědomí, plné mindráků, které naopak potřebují cítit zájem mužů, jedno jakých, protože je to pro ně jediný způsob, jak pocítit "úspěch", ale těch je minimum a jsou to "vadné kusy".
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Když jsem měla první dceru, bylo jí osm měsíců. Byla vývojově napřed, sama si stoupala, chodila kolem nábytku. Jed OÚ jsem šla na záchod, ona si přistrčila křeslo k oknu, vylezla na křeslo a aby se dostala na parapet, chytila se okenní kličky( u starých oken byla klička nahoru a otevíralo se tahem dolů, teď je to u nových oken obráceně, právě aby se tohle nestalo), okno se otevřelo. Byla jsem pryč ani ne dvě minutky, když jsem přišla do obýváku, stála v okně. To byl nepopsatelný pocit. Věděla jsem, že když zakřičím, lekne se a spadne. Potichu jsem přešla pokoj a vyloženě po ní skočila a strhla ji dolů z toho okna. Pak jsem se dvacet minut klepala a jen jsem brečela. Kdyby spadla ze čtvrtého patra, bylo by po ní.
2 odpovědi