Takže vy si myslíte, že protože si nešlo stěžovat, tak z toho měli újmu?
Já se spíš domnívám, že jsme dnes zhýčkaní luxusem a stěžujeme si na vše a všechny. Navíc asi máme příliš času zaobírat se nepodstatnými záležitostmi.
Porod není nepodstatná záležitost. A proč by žena po porodu měla být vystavena stresu, urážkám? Myslíte, že to je období, kdy ji má systém zocelovat? Studoval jste někdy porodní a poporodní proces?
Přišlo by Vám ok například po operaci hned od sestry se dozvědět, vy chodi už nebudete, čemu se divíte atd?
A co se týče rad ohledně kojení, tam je hodně sester naprosto mimo. 8 let jsem ve volnu pomáhala ženám jako laktační poradkyně a těch nesmyslů jsem slyšela na knihu - a to se nemocnice kasala jak jsou sestry vyškolené ( od chování po škodlivé rady )
nase zdravotnictvi je na vysoke technicke urovni, system funguje velmi dobre, prevence, lecba, diagnostika, financovani... neni to bez chyby, ostatne jako vsude, ale prekvapive to jede vcelku hladce... je tu ale jedno velke ALE a tim je pretizeny personal, ktery nema kapacity se k pacientum chovat jinak nez ke kusu inventare s danou diagnozou... a je jedno zda jde o banakni sportovni uraz nebo rakovinu v posledni stupni... vlidne slovo dela hodne a jeste to bude nekolik desitek let trvat 🙁
Není, umí řešit patologie a velmi rizikové situace, to ano, ale neumí řešit nepostupující porody nebo neideální polohu jinak, jak násilím.( KE která je zakázaná, v lepším případě vex, oxytocin ..) a přitom neumí poznat, proč třeba porod nepostupuje. Teď konečně v 2024 se začíná řešit i spolupráce s fyzioterapeuty, ale je to dlouhá cesta. Mrkněte se na práci Anny Kohutové, tak má vypadat péče a co vše lze ženě nabídbout. Hladce bych nezmiňovala, mnoho žen má následky, o kterých se nemluví. Děti to stejné. Od fyzických po psychické. Doba se naštěstí mění a situace se zlepšuje. Díky ženám, které se nebojí ozvat
Tak předpokládám, že pak na tom lehátku také celý den ležíte. Nikdy se mi nestalo, že by byla u bazénu všechna místa obsazená. Obvykle jen potažená ručníky. Takže sesbírám a dám bokem. Stalo se mi asi dvakrát, že se po pár hodinách někdo dožadoval místa, které si ráno zabral. Obvykle to vyřešil někdo z hotelu s tím, že místa u bazénu, jsou pro lidi u bazénu a pokud tam celý den nebyl, nemůže si místo nárokovat. Ručník na lehátku není žádná vstupenka. Dokonce jsem zažila hádku, kdy se pán rozčiloval, že tím, že mu jiný člověk dal jeho ručníky stranou, mu je mohli ukrást, že mu je mohli ukrást i na tom lehátku vůbec nebral v potaz.
A jak víte, že ten člověk neplave v bazénu?
Bylo to těžké ale muselo to být.Oni jí tam dokázali pomoct aby chodila lépe.Byla bych špatná máma kdybych tuto možnost vyloučila.Neuznávám matky které brání léčení jen aby se ukázali jak jsou dobré.Bylo to nejlepší naše rozhodnutí.Nestalo se mi nikdy ,že by mi to vyčetla.Dnes se vychovávají spratci co mávají s celou rodinou.Ani se nedivím.když máma nepochopí co je dobré pro dítě
Ale to je v pořádku, že tedy jste se rozhodla skrz zdraví takto, když jiná volba nebyla. Přišlo Vám to však v pořádku, když dcera byla pryč tak dlouho v cizím prostředí sama? Myslíte si, že tento model má být zachován, nebo dalším dětem a rodičům to přejete jinak, být spolu?
A hlavně je třeba si uvědomit i další rizika. Ve zdravotnictví nejsou všichni hodní s touhou pomáhat, ale jsou tam i lidé, co mohou ublížit a dítě se bránit v tomto věku nedokáže ( psychotesty tam nikdo nedělá při nástupu a motivace prácovat ve zdr je různá ). Ty případy už tu byly. Není to jen o tom, že dítě jede někam, kde mu jen pomůžou, ale mohou ho i fyzicky a psychicky týrat. Mám několik kamarádek, které byly v nemocnici samy a hezké vzpomínky na to absolutně nemají a následky to mělo.
Moje dcera jezdila do lázní každý rok na 4 až 6 měsíců.Od 3 let až do 18 let.6ádné trauma nemá.Do 6 let nebyly ani návštěvy.Malé děti si zvyknou na všechno jen nesmí být rozmazlené.Přežila a má krásné vzpomínky na sestry,doktory a hlavně na kamarády.Záleží na rodině
Vy jste neviděla své 3 leté dítě i 4 měsíce a ani jedné to nevadilo a přijde Vám to i zpětně v pořádku?
Vážená paní, nemáte pocit, že nutit jednu osobu aby s vámi trávila 24 hodin denně je trošku sobecké? Tak vznikají nepřirozené citové závislosti a mnohdy nekončí příliš šťastně. Možná vámi popisované trauma nemá původ z nepřítomnosti blízké osoby, ale z vlastní nechuti se přirozeně zapojit v novém prostředí a kolektivu.
Dvou - čtyřleté nemocné dítě má mít chuť zapojovat se do kolektivu cizích lidí? Kdy se mu dějí bolestivé zákroky? A když by chtělo nejbližší osobu u sebe, je sobecké? Chápu to správně? Na to nejde asi nic ani napsat 🤣
Realita, skoro od odborníka na tuto problematiku. Je to náročné tak, že si s tím i odborníci neví rady
Znám případ dvou odborníků psychiatrů, kterým dcera oznámila že je nebude poslouchat a tak se stalo. Rodiče sklapli a nic tím nedokázali udělat ani s dalšími odborníky.
Nejde o to poslouchat, ale naslouchat, oboustranně.
Tento článek by mohl mít ještě pokračování - dělali jsme jako rodiče co jsme mohli, přesto s námi dítě nemluví. Vše jsme dělali jak nejlépe jsme uměli a dítě milovali ( což je taková populární výmluva. Sama jsem rodič a vím, že v hodně situacích to dítě prostě nedostane to nejlepší, co by si zasloužilo - protože životní okolnosti, protože jsem unavená, protože se mi jednoduše nechce - ano, jsme jen lidi a někdy upřednostníme své pohodlí ). A je v pořádku, pokud o tom vím a jsem si toho vědoma, že jsem třeba v danou chvíli nebyla pro dítě dobrý rodič a dál s tím pracovat, ne dělat, že vlastně vše je super - což ve svém okolí vidím často.
Všichni děláme chyby, nebo se vyskytneme i ne svou vinou v životních situacích, které nás stojí hodně sil, ale důležité je, umět se sebou pracovat a mít sebereflexi, pracovat na vztahu s dětmi v každém věku. Pokud dítě tu sebereflexi má, ale rodič ne, je to k udržení vztahu hrozně náročné. Ten vztah se snaží budovat jen jedna strana, druhá si žije ve svém zidealizovaném světě perfektního rodiče a opakuje své chyby pořád a pořád dokola, což je pro druhou stranu extrémně vysilující.
Pokud půjdou lidé v 65 do důchodu, tak nebudou moci pečovat o rodiče a ani o vnoučata. Rodiče budou již hodně přestárlí a vnoučata odrostlá.
Já pečovala o matku s 3 malými dětmi a prací, dodnes nechápu, jak jsem to přežila. Holt je to otázkou priorit. Pracující babička klidně o vnoučata pečovat může, mladým ulehčí i jeden víkend v měsíci nebo i za dva. Pokud bydlí blízko, jedno odpo týdně pomůže moc a babička bude mít dost času na práci i na sebe. Nikdo dnes neočekává péči místo chůvy. Ale i to je pro mnohé problém.
Protože dětství na ubytovně je to, o čem každé dítě sní 😅
Na ubytovně ať jsou rodiče v době, kdy nemají dítě v péči, pokud nemají finance na 2 byty. V době péče o dítě budou doma u dítěte - v bytě. Pointa příspěvku je taková, že stěhovat se má rodič, ne dítě. To se do situace dostalo nevinně a často to odnáší nejvíc....
Další taková, MUDr. Cholasta… 😂 Já nevím, na co ty školy medicíny, následné atestace apod. máme když si očividně stačí přečíst pár článků na internetu, že? ;)
No a proč si myslíte, že se přečtu pár článků na netu? 😄 Jsem matka 3 dětí, rodila jsem 3x, kolem dětí se pohybuju 9 let a to studuji odborné texty, věděcké články, ne emimino. 5 let pomáhám ženám jako LP 😉 Základ mám gympl, tedy všeobecný základ, pak jsem šla na technickou VŠ, ale to neznamená, že nejsem schopná si nastudovat něco dalšího, pokud mám z čeho a dnes to není tak těžké, dostat se k informacích a udělat si analýzu, jak to dělají jinde. Pečovala jsem o několik příbuzných, takže zdravotnické věci řeším dlouho a intenzivně a dokážu poznat, když někdo něco umí a dělá dobře, nebo ne. A sama musíte uznat, že ne všechny postupy a zdravotníci jsou schopni. Jako v každém povolání. A to, že je někdo bez titulu neznamená, že o dané věci neví nic a nemůže mít názor.Pokud tak přistupujete k Vašim pacientům, gratuluju.
Ano, jsem otec a vyšetření novorozence jsem viděl. A nikdy, opravdu nikdy by mě nenapadlo zpochybňovat rozhodnutí lékařů, jejichž práce je se postarat o ta malá drobounká stvoření a oproti nám dospělým si nesmějí dovolit sebemenší chybičku.
Takže nikdy, zvláště v případně akutní sekce, bych si nedovolil pochybovat o tom, že rozhodnutí lékařů vynechat bonding, bylo správné. Důkazem mi budiž to, že právě teď držím své zdravé a spokojené dítě v náručí. Sorry...
No mně se omlouvat nemusíte. Vyšetření novorozence je pro hodně lidí k diskuzi, co je nutné a co ne ihned po porodu a jakou formou se to má provádět. Vy jste u toho porodu nebyl, nevíte, z jakého důvodu byla sekce. Například u neporoditelné polohy dítě může být pořád v pohodě a sekci zvládnout dobře. Rozdíl je naopak akutní sekce s poklesem ozev.
Pokud jsem se dočetla, tak první kontakt s otcem byl. A že má herečka z toho trauma? To je snad silné slovo. Nevypadá ,že by byla labilní.
Bylo by skvělé, kdyby společnost více chápala, čím si ženy po porodu přirozeně prochází a absolutně to neznamená jejich slabost. Už bylo prokázáno, co vše během porodu i po něm má vliv na psychický stav ženy. Není to ani o tom, zda je labilní nebo je hysterka, je to balíček všeho dohromady - jak tělo reaguje na podanou medikaci, průběh porodu, hormonální smršť, zdravotní stav atd. Pokud bonding proběhl hned potom, co dítě vytáhli z břícha, ok. Pokud ne a čekalo se 15 min a bylo vysoké apgar, je to špatně.
Nezlobte se na mě, ale císařský řez byl proveden jako akutní. Ergo i vyšetření po porodu zřejmě bylo nutné a nevyhnutelné a trvalo 15min.
Namísto vděku, že doktoři provedli maximum možného proto, aby se vyhnuli jakýmkoliv komplikacím, se dočkají stížnosti a neúcty.
To mi hlava nebere...
Viděl jste někdy vyšetření novorozence? Pokud má vysoké apgar, většina lze udělat na těle matky nebo otce a trvá chvilku, určitě ne 15 min. Představte si, jaká zátěž pro dítě by 15 minutové vyšetření bylo. Nemusel proběhnout bonding s ženou, pokud nebyla ve stavu, aby to šlo - nebo porodnice na to není uzpůsobená, ale mohl klidně první kontakt proběhnout s otcem a vyšetřit se mohlo v jeho přítomnosti. Stačí se podívat napříč republikou. Jak to, že někde to lze a jinde je to velký problém? Je to vše o ochotě a o tom, jak je dané zařízení schopno reagovat na aktuální výzkumy. Někdo se zasekl v komunismu, někdoho i zajímá co je pro dítě opravdu prospěšné
Naprosto souhlasím!!! Naše generace ( jsem 1968 ) jsou traumatizované. Máme to hluboko v podvědomí. Koukněte někdy na domácí porody na YouTube a ten rozdíl oproti v porodnici. Už ta reakce miminka, doma, v náručí matky, velmi často klidné, spokojené a v nemocnici jak máchají ručičkami a ten pláč. Je to obrovský rozdíl
Nikdo samozřejmě nikomu nic nevyčítá, protože taková byla doba, jen není nic špatného na tom si to přiznat a chtít to lépe. Argumenty taky jsme přežili, tak co je za problém, jsou úplně mimo a ukázka traumatu. Proč nechtít něco lepšího pro své děti a vnuky? Postupy, které ženy a děti vyžadují jsou podpořeny léty a léty výzkumů. A kdo jim nevěří, stačí ať zkusí pečlivě pozorovat, jak se dítě po porodu chová, nebo jak se chová jiný savec blízký člověku. První dítě nemělo bonding a další dvě děti ano. Ten rozdíl byl neskutečný, manžel to taky potvrdil. Pokud dítě a matka nejsou ohroženi na životě, personál má udělat maximum pro to, aby bonding proběhl.
Nechápu, že taková nicka může žvanit do práce lékaře a říkat mu co a jak má udělat. Kdyby vystudovala medicínu budiž, ale jinak je to nehoráznost. Jejímu chlapovi tedy nezávidím, jestli tedy někoho vůbec má, měl by vzít nohy na ramena....
Jednalo se o její tělo a její dítě. Každý má právo se rozhodnout, jakou léčbu a zákroky podstoupí. Lékař navrhuje postup, pacient s ním buď souhlasí, nebo ne. Na dítě, které není v přímém ohrožení života, nesmí personál ani sáhnout bez souhlasu zákonného zástupce a je to tak v pořádku.
Přikládání novorozenců mamince na tělo se začalo masivněji praktikovat až po r. 89. Chce tím tedy herečka říct, že všechny generace narozené předtím jsou doživotně traumatizované, protože běžný postup po porodu byl: miminko sestry odnesly, zvázily, změřily, umyly, oblékly.... mezitím rodičce vyšlo lůžko, byly provedeny případné další ukony (šití) a teprve potom maminka mohla své ditě pochovat. Podle ní tedy žádná matka neměla ten správný vztah ke svému dítěti, protože ho třeba hodinu po porodu neviděla? A dítě taktéž?
Všechny generace ne, jen ty, co rodily v porodnicích. Podívejte se, jak hystericky se tady lidé v diskuzi chovají. To taky něco jasně ukazuje. A vyrovnanost a respekt k druhým, to není 🙂 A nemyslím si, že většina lidí má zdravý vztah s rodiči.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
zkuste si zdravotni peci v britanii, upadne vam hlava z toho neustaleho krouteni "to snad neni mozne"... vzdy se daji veci delat lepe, sednete si do cekarny na usnim, tam to ponizovani mate na denni urovni... pritom to by vyresil jeden technik nebo fungujici rodina, polovina prace zdravotniho personalu je nastavovani sluchadel
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ano, jenze proc se spokojit s necim, co nefunguje? Nebo si rict jinde je to horsi? CR se odjakziva kasa nejlepsim zdravotnictvim na svete, tedy bychom se meli snazit. Proc se spokojit s neetickym zachazenim ( chovat se slusne k lidem v bolestech a narocnych situacich by melo byt minimum ). Pokud se nebude upozornovat na problemy, byt je to neprijemne, nikdy se veci nezlepsi. Nikdo nerika, ze zdravotnici nejsou schopni atd, ale systemove hodne veci nefunguje a pak to vypada jak to vypada ( napr kooperace gynekologie a fyzioterapie mela byt davno, protoze kazdemu je jasne, ze hodne veci spolu souvisi. Zena resi neplodnost a pulka doktoru neresi kontrolu u fyzio ). A to, ze se na to upozornuje - byt je to neprijemne, tu zmenu urychli. Ja rodila poprve 2015 a to byla hruza, i to chovani personalu na sestinedeli. Zeny to posunuly uplne jinam tim, ze upozornovaly jal ta pecr v CR v poradku neni. V roce 2020 to bylo o dost lepsi ( vymizela ponizujici forma vizity, behem porodu taky vice moznosti )
1 odpověď