A ještě k tomu mají volební právo a ničí celou zemi. Všeobecné volební právo je přežitek. Důchodci a lidé brz zdanitelných příjmů by ho mít neměli.
Co si to dovolujete člověče, budete někomu odebírat volební právo? A zrovna těm co pamatují nejvíc a nají možnost srovnání? Vy k nim choďte na rady. Jak koukám máte to dost zapotřebí. Tak omezovat někomu práva byste chtěl - to jsme si tu mohli nechat vládu jedné strany.
Přitom si stačí položit jednu logickou otázku - proč člověk, který něco prodává a má tedy peníze obdržet by měl někam zadávat přihlašovací údaje ke svému internetovému bankovnictví a ještě k tomu klikat na tlačítko pro příjem platby? Platba (třeba výplata) přece přijde aniž by bylo potřeba jí jakkoli přijmout. Kupujícímu přece musí stačit když mu napíšu číslo účtu, nic víc ho zajímat nemusí. A jakmile obdržím platbu, tak ať si klidně pošle nějakého kurýra, nebo to zboží kurýrem pošlu já na adresu, kterou mi poskytne. Já jako prodávající přece nemusím chodit na žádnou platební bránu nějaké kurýrní společnosti.
No právě o tom pořád přemýšlím a říkám si že už ničemu nerozumím 😃
Autorovi blahopřeji k neústupnosti, jen si držte a braňte svojí sedačku, na kterou máte právo. Jste hrdina a staříkům jste to natřel. To tak, abyste nakonec ještě stál nad sedicim starcem. Vy přeci chodíte do práce. Nic na tom, ze on nebo ona také celý život dřeli. Doma navíc neměli mnohdy ani automatickou pračku, natož sušičku, myčku... a dělali většinu domácích praci ručně. Vy jste pak udřený z posilovny, tak si musíte zaslouženě odpočinout.
Milý zlatý, mluvíte o domluvě, ale co se s úsměvem zeptat, zda si dotyčný člověk nechce sednout? Buď přijme a nebo s díky odmítne, v každém případě to okolí přijme s povděkem a ocení vaší zdvořilost. Takže nemusíte hned vyskakovat. Víte, oni si už starší lidé boji o něco říct, když ví, s jakým despektem se někteří mladi na ně dívají. Vlastně mi připadá, že články tohoto typu jsou pro ně až zastrašujici. Chápu, že někdy není ani mladým do skoku, bohužel těm starým už nikdy. Jsou tu nemoci a celková ochablost organismu. Jestli ale toto nechápete, tak je asi zbytečné vám to vysvětlovat a jste vlastně k politování. Takže přeji dlouhý život, aby jste měl šanci si to užít i z druhé strany. Když jste ale nesnášenlivý už nyní v mládí, tak se nejspíš přetransformujete do zapšklého staříka 😉.
Věnovala jste více času psaní, než přečtení textu. Zkuste to příště obráceně.
Článek to prezentuje tak idylicky ... což zdaleka nebylo. Navíc je všichni měli ten luxus co v Praze a jezdili na chmel. Morava jezdila na brambory. 10 hodin denně ručně sbírat brambory v bahně a zimě. Ubytování otřesné, přeprava také. A strava také - družstevníci dobře věděli, že děcka ze středních škol se chtějí dostat na vysokou, a na to potřebují dobré posudky, takže podmínky byly srovnatelné s nacistickými pracovními tábory....a třeba nuceně nasazení na tom možná byli asi i lépe. A ti byli dokonce i odškodněni.
Pokud se autorovi tak stýská, tak v KLDR jedou brigády do dnes.
PS: nemám nic proti výchově prací, ale pak stačí aby třeba děti uklízely samy školu, jako třeba v Japonsku. Komunistické brigády smrděly snahou nuzného státu co nejvíc vytěžit své obyvatelstvo.
Jenom malý dodatek. My v Praze jsme nebyli bramborových brigád ušetřeni. Ale takové trauma z toho nemám. Vydělali jsme si za týden na džíny a práce nám zase tak moc nevadila. A vědět, že se někdo nadře na poli a tvrdě pracuje nejen jeden týden. To nám neškodilo.
A zase tady jede to same. Prispevky o lzich, Ukrajine a dalsi kraviny. EU nema povinnost davat nam dalsi penize, kdyz vidi, jak jsme promrhali, a to slusne slovo, chtelo by se mi napsat neslusne, ty penize, co nam dali. Nesmyslne predrazene projekty, stavby rozhleden a dotovani velkych a bohatych firem, odklony kamaradickum. Kolik z toho mohlo byt treba hrazi, prehrad apod., to si radeji netroufam odhadovat.
Nejde jen o peníze z unie, ale o signály které pořád vykazuji nějaké šumy v komunikaci.
Od dětství jsem se cítila líp mezi kluky, měla jsem kamarády, ne kamarádky, nesnášela jsem (a dodnes nesnáším) šatičky a růžovou barvu, radši jsem střílela ze vzduchovky než vozila kočárek s panenkou, nejoblíbenější oblečení byly manšestráky, chlapecká košile a kecky. A světe div se, cítím se jako žena, žiju jako žena, jsem žena a matka a žádnou krizi identity jsem nikdy neměla. Možná proto, že když jsem se vracívala tenkrát dávno "z lítačky" v roztrhaných teplákách a s blátem ve vlasech (nosila jsem copánky 😂), mamka spráskla ruce a spustila: Podívej se na sebe, jak vypadáš! Vždyť jseš holka! 😁😁😁. Zlaté sedmdesátky!
Mám to úplně stejně. Parta kluků a já. Klukovské hry a řádění. Lezení po stromech a za plot na třešně. A jsem holka a matka. Sukně nenosím proto že nemám pěkný nohy.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Šach mat 🤣🤣🤣🤣