Tak. Řeknu svou zkušenost. Rodila jsem dvojčata císařem - plánovaným - přihlásili se o den dříve (2 kluci), takže rychle připravit sál. V Egyptě. Dvojčata mono-mono, čili riziková sama o sobě (zrovna v tu dobu vyšel článek v Anglii že "wow, narodila se dvojčata mono-mono, kuriozita). Bylo jasné od počátku, že prirozeně to nelze, neb by díky neexistenci přepážky mezi nimi, jedno by nejspíše nepřežilo. Takže císař. Kojit jsem chtěla samozřejmě, jak přirozeně, tak i proto že sušené by nás v Egyptě stálo majlant. Četla všechny možné články jak se rozkojit po císaři, nicméně stejně nebyl čas ani nálada se před termínem připravit. Prsa jsem měla malá, a s plochými bradavkami - ne vyloženě vpáčenými (když už tedy píši věcně k věci). Přišel ten rup, císař parádní, všichni zdraví, a věděla jsem, že v nemocnici při takto bezproblémovém de facto průběhu strávím max. 1 den. V Egyptě je to tak běžné (běžící pás). Porodila jsem ve 4 odpoledne, v 7 přišla sestra a že zkusíme kojit. Podívala se na mě (nemohla jsem se hýbat, opravdu to strašlivě bolelo, navíc po spinálu). Hm, máte blbý prsa, ale to zvládnem. Přinesla stříkačku, ustřihla konec, a začla vaku "tvorbu" bradavky klasickým odsáváním jakoby. Řekla mi (ten výrobek mi dala na doma), ať pokračuji dokud se nerozkojím. Druhý den v poledne jsem opravdu byla s dvojčátky doma, prsa se nalívala sama, odsávala jsem asi 2 dny a rozkojila se bez problémů. Ono to chce prostě přístup, jakmile mi řekla "to zvládnem", tak jsem se opravdu soustředila na její rady a vyšlo to parádně. Ten přístup k věci je strašně důležitý (y)
Úžasné. 🙏
I já jsem měla podobné - dvojčata na JIP a já též, ale někde jinde. Děti jsem viděla a držela až po dvou dnech - smutné, ale jinak to nešlo.
Sestřička mi vytiskla jejich fotku a napsala tam milou zprávu, abych je viděla a rozkojila se - též stříkačkou a potom to nosila na oddělení dvojčatům. Začínala jsem na minimum - 5ml, ale sestřička pomáhala a daly jsme to….kojila jsem rok. Bez ní bych to asi nedala 🙏 Je to o přístupu a komunikaci.
Kojení není na heslo - trvá to a dá to dost úsilí - psychika, strava, tekutiny, hormony,…
V Myslím, že jsem v nemocnici strávil více času než většina maminek. Problém většinou není personál, ale ti co tam jsou. Personál se v 90% choval slušně a přívětivě pokud je neotravujete s nesmysly a neustálým fňukánim. Ono ty maminky si za to budou moci ve značné míře sami...
Tak vy to vidíte z pohledu personálu - to je v pořádku a také názor.
Už jste někdy, ale v nemocnici ležel? Jako nemohoucí a v bolesti se sám o sebe postarat?
Osvěta musí být na obou stranách a snad se dočkáme nějakého vzájemného pochopení.
Ano, máte pravdu. Bohužel mnohé ženy tam jdou s tím tady mě máte a postarejte se o mě. Nejlépe bez porodu rovnou císařským řezem. Když má někdo v ridině malé dítě, tak se tam nejde poučit. Pak vše svedou na porodní asistentky ….Uvědomte si, že to nejsou služky ale vysokoškolsky vzdělané sestry , raději měli jít na doktory a něli by 3x větší plat. Největší perlou je, když si dovedou Dulu , které zaplatí 5xtolik, ta v tom nadělá jen bordel protože ve skutečnosti tomu nerozumí
To si nemyslím, že “mnohé ženy tam jdou s tím tady mě máte a postarejte se o mne”
…realita samotného porodu, situace kolem a personál kolem je potom úplně jiný, než jak se připravují. Pak připomínám tu bolest a délka porodu. Někdy vše trvá třeba i dny.
Souhlasím, že sestry nejsou služky a že mají dobré vzdělání. Mají však povinnost se starat o pacienty. Tady se musí rozdělit definice sloužit a pomáhat - jak u sester tak pacientů.
Na jakém kolik oddělení, kde je člověk nemohoucí, v bolesti, rozpáraný a zase sešitý - prostě bude potřebovat pomoc. Kdo mu ji má tedy poskytnout?
Možná se musí přeorganizovat celý systém kompetencí. Třeba až budeme ležet nemohoucí - třeba i neschopní se sami napít a najíst, aby jsme nakonec neumřeli žízní. To jen proto, že sestra řekne, že není služka, nebo ať neotravuji.
Mnohé komentáře nepochopili, že porod není nemoc a nemocnice má odpovědnost hlavně za dítě. Zatímco na řízení automobilu potřebujete řidičák, ženy do porodnice chodí nepřipravené se o dítě postarat. Samozřejmě, dříve tam bývali ženy déle, dnes se nemocnice proměnila ve fabriku, doba pobytu se zkracuje a situace je potom pro obě strany náročnější. V Evropě je normální že porodní asistentky dochází za úplatu i po porodu za ženami domů, aby dohlédli a poradili. Bohužel toto v ČR není možné
Je velice těžké se na porod a poporodní období připravit. Znám několik žen co měly načteno knih a prošly předporodním kurzem atd. Jenže realita byla jiná a porod nebyl podle “učebnice”.
Je to opravdu o lidech. Někteří jsou zlatí a pak máme ten opak.
I tady ty příspěvky jsou hodně o srážení a ponižování ostatních….děje se to všude i u jiných profesích. Je mi to opravdu líto.
Autorovi děkuji za tento článek a empatii k matkám. Tu bolest, kterou prodělají, aby se narodilo miminko je nepředstavitelná. Každý má jiný práh bolesti, každý se hojí různě - časově. Nával hormonů, únava, bolest a pak ještě snášet tyhle poznámky?!?!
Možná si všichni myslí, že matka je nebo musí být Superwomen 🦸♀️ co všechno zná a vydrží. Tak to není a nikdy nebude - jsme jen prostě lidi. 🤷♀️
Celý dlouhý článek je o jedné netaktní (ale většinou obsahově správné) větě, kterou sestra řekla pacientce. Tři příběhy a vždy bylo řečeno něco, co nebylo zcela taktní a citlivé. To je tak vše, protože věcně v prvních dvou případech šlo o jasný fakt, např. pokud pacientka nezvládá péči o sebe, tak nebude zvládat ani starat se o dítě.
Určitě je v našem zdravotnictví co zlepšovat, týká se to právě toho, aby personál byl maximálně slušný vůči pacientům. Nejsme už za socialismu, kdy sestry nebo i doktoři oslovovali staré lidi babi, dědo a dnes snad už rodičkám v porodnici sestry netykají, jak bývalo běžné. Tehdy se tykalo i mladým pacientům, třeba doktor někomu, komu je 24.
Naše zdravotnictví má celkově slušnou úroveň. A i pokud jde o ten takt a slušnost vůči pacientovi na tom není vůbec zle. Nemyslím srovnání se zeměmi jako Rusko, ale vyspělé západní země. Leckde na tom Západě to je občas i horší, než co je běžné u nás.
Na zdravotnictví mě více trápí, když je vyloženě tržně orientované. Chápu, že doktor i další personál chtějí být dobře zaplaceni, jde o náročnou a vysoce kvalifikovanou práci. Ale pokud je někd o člověk až přehnaná péče, pokud se shání pacient - zakázka a po zaplacení ten zájem opadá, je to špatně. Pro zdravotníka nesmí být první zisk, ale pacient. Za toto nastavení ale více můžou politici, zejména Klaus, ne tolik lékaři.
U těch sester jde někdy i o to, že vůči ženě si dovolí větší otevřenost. Bere to trošku, jak by to říkala své kamarádce. Ne vždy si uhlídá profesionalitu. Ty věty pacientkám v článku jsou toho příkladem, nebyly míněny zle.
Však se u nás za VŠ nemusí platit 🙏 …zatím
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Jenže to co píšete není pravda. Pravdou je, že nemocnice nejsou schopny sehnat sanitářky a uklízečky, kvůli nízkým platům a pak nutí tu práci dělat sestry. Zároveň po nich chtějí neadekvátní úroveň vzdělání. Chybou je slabý systém zdravotního pojištění, který má vysoké nároky na zdravotnictví, ale vyplácí na to zároveň málo peněz. To co píšete v závěru je práce ošetřovatelek a sanitářek
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To jsou ty kompetence - nikdo pořádně o nich neví a přesně nejsou lidi.
Jen z pohledu pacientek v tom bude zmatek. Představte si praskla mi plodové voda - budu tedy “otravovat” první uklízečku, sestru nebo sanitářku? Nebo koho teda má žena volat o přivezení miminka - sanitářku nebo sestru?
Chybou je slabý systém a komunikace to souhlasím. Ale lidskost a empatie by měla být za každou cenu.
1 odpověď