Třeba takový Letní sad v Petrohradu - oáza klidu, lidé na lavičkách s knížkou v ruce, děcka se čvachtají u barokních fontán. Rusové mají rádi klid, jejich duše jsou jiné než ty naše, co pořád někoho buď moc nenávidí nebo prázdně milují. Rusové mají rádi i nás, i když si to možná ani nezasloužíme.. To jen my proti nim slepě útočíme a nehledáme, co dobrého bychom si mohli od nich vzít. Vás, plných zášti a zloby vůči všemu ruskému, je mi upřímně líto.
Ležím již deset dní s covidem. Stéle slyšíme, pokud potřebujete poradit, volejte 1221. Zavolala jsem, bylo mi fakt zle. Chvíli trvalo než mě přepojili na jiné než administrativní a já začala se zaujetím líčit své tělesné potíže. v půlce věty mě slečna přerušila a odkázala na obvodního lékaře. Může mi někdo říct, k čemu sjou takové poradny, kdo to platí a která neziskovka si na tom mastí kapsu. To děvče u telefonu mohlo prodávat tak nanejvýš mixéry, odborné slovo, dotaz z ní nevypadlo, naopak rychle ukončit hovor a doktoři v první linii ať se třeba po.erou.
Nechci zlehčovat situaci, ale je opravdu zapotřebí stresovat lidi takovými články? Zrovna teď jsou na seznamu hned dvě katastrofické zprávy o covidu - tady ten o přetíženém krematoriu a další je o zoufalých Němcích, pro které není momentálně vakcína. Opravdu je to, páni redaktoři, nutné? Lidi potřebují po už téměř ročním každodenním strašením covidem trochu klidu. O té nemoci už víme téměř všechno, už víme, jak se chránit, jak chránit druhé... Už víme co a kam nesmíme.. Už víme, že se s tím musíme naučit žít atd. atd. Tak už proboha trochu zvolněte v těch bubu-zprávách...
Nejen neúcta k přírodě, ale i památným historickým místům a objektům. Zkušenost z jednoho místa, dnes národní památky: Nad UH jsou základy velkomoravského kostela, kde měl být pochován věrozvěst Metoděj. Teď, když jsou zavřené hospody, se tam často opíjí mládež. V nedalekých v supermarketech se nakoupí pití a jde se na to. Kolem základů kostela i uvnitř jsou poházené plechovky, plastové láhve i rozbité skleněné flašky. Zákazové tabule nic neřeší, napomenutí je odměněno v lepším případě shovívavým úsměškem. Pro policii je to tam asi moc daleko (400 metrů od hlavní ulice). Kdo za to může? Nejmíň ti mladí, myslím. Výchova k vlastenectví je totiž už pár let zapomenuta nebo odsuzována jako neevropská, vzdala to i rodina i škola. Čest a poděkování výjimkám.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Upřímnou soustrast. Už druhá smutná zpráva hned po ránu. Jen Vaše písně tu s námi zůstanou.