Vyhořelá dětská hvězdička a notorická alkoholička Kudláčková, Džamila Stehlíková, praporečnice LGBT komunity a psychiatrička určující fatální diagnózy na dálku, bez vyšetření pacientů, patrně telepaticky, opilec a hulvát Etzer – to je pozoruhodná sestava mentálních a morálních trosek, jejichž úsudky, slova a moralizování mají relevanci tlachání obětí Alzheimerovy choroby ve finálním stádiu. Fakt, že si například Džamila dovolí peskovat a okřikovat mnohem inteligentnější a kultivovanější dámu jenom proto, že vyjadřuje odlišný názor, dokazuje, jak málo je Džamila demokratkou a že dodnes nepochopila, co se skrývá pod pojem ,,svoboda slova“, která je nezadatelným právem, garantovaným Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Co dodat? Snad jen si tak trošku povzdechnout nad neblahou manýrou některých ideologicky determinovaných sdělovacích prostředků dávat zaznívat především hlasům těch ,,celebrit“, které jako morální autority mají už dávno po sezóně a jimž by bylo možno uvěřit už pouze jejich mlčení:

*

Džamila, Mirek i Alena cítí se být demokraty,

proto chtějí umlčet každý hlas co libě jim nezní;

prý mají patent na pravdu, jejich názor je svatý

a litují, že jenom totalitní státy oponenty vězní.

*

A Džamila má po náladě? To je dobrá zpráva,

všechno co ji rozladí je nám důvodem k naději!

Vždyť její kebule už hodně dlouho není zdravá,

proto Džamile rozumní lidé naslouchat nechtějí.

*

V Česku máme poněkud totalitní demokraty,

o demokratických hodnotách kážou jako faráři,

ale oponentům do zadků vrazili by elektrické dráty,

když přesvědčit je o pravdě lhaním se jim nedaří...

Nemáte pravdu, že všechny poruchy osobnosti se zakládají v dětství. Mnohé patologické stavy ducha a duše mají původ i v dospělosti následkem alkoholismu, drogové závislosti, vážné choroby, například rakoviny či borreliózy či encefalitidy, úrazu hlavy, intoxikace chemickými látkami, ale také například následkem nespravedlivého soudního rozhodnutí, nezaviněné exekuce doživotně traumatizující tzv. povinné a s devastujícími následky do konce jejich životů, rozpad manželství a rodiny, klimaktéria či pokročilého věku poznamenaného Alzheimerem nebo Parkinsonovou chorobou, vraždy či sebevraždy v rodině, smrti dítěte, zaviněné dopravní nehody s tragickými následky, atd. Výprask v dětství je v porovnání s uvedenými traumaty prkotinou bez následků na rozvoj osobnosti dětí a jejich budoucnost. A nemáte pravdu ani tvrzením, že násilí není norma. Já sám jsem pacifista, násilí je mně z hloubi duše protivné a vždy stojím na straně slabších a ubližovaných, nicméně neztrácím ze zřetele skutečnost, že právě násilí jedněch vůči druhým JE v biologickém světě ustálenou normou a dokonce je hnacím motorem evoluce. Správnější by byl názor, že v NAŠÍ kultuře by pro násilí nemělo být místo, protože lidé už nejsou pouhou součástí živočišné říše a nepodléhají JEN přírodní zákonům, takže etologie lidského druhu má své zjemňující složky, a to sice lásku, etiku, altruismus a soucit.

srovnávat vraždění nejspíš psychicky nemocného muže a eutanasii je zcela mimo. Jak víte, že ten dopis nenapsal sám - protože ženu zavraždit chtěl? To už se nikdy nikdo nedozví. Kdyby chtěli odejít psolečně, stačilo spolykat prášky a ruku v ruce usnout )ve svém věku jich určitě měli psoustu).

A slyšel jste někdy o hiospicech? Kde člověk může odějít v klidu a pohodě - a nemusí ho nikdo vraždit?