Naprosto pisatelce rozumím..jsem ročník 1963, odpracováno mám 42 let, spoustu zdravotních problémů včetně smutku na duši, kam jsme to dopracovali...z pohledu duševního zdraví, syndromu vyhoření ( to naši rodičové neznali ), a absolutní nedostatek síly na péči o rodiče či vnuky. Ano, něco je v systému špatně, leč mám obavu, že není žádná chuť cokoli změnit. Nevím, proč jsme dříve nebyli jako stát zadluženi, pracující nebyli tlačeni do práce co nejdéle a byl čas na rodiče i vnuky. Jak to, že dřív to všechno šlo a teď stále na vše chybí peníze i lidi.