Velcí psi mimo kavkazských jsou hodní, když mají dobrou výchovu. Na výstavě psů jsem si /se sohlasem majitelů/ pohladila leonbergra,vlkodava, vlčáka, salašnického psa, borderkolii, dogu, ale ne pitbula. K nim nemám důvěru..
Většinou není třeba vola záchranku, Záchvat hrozivě vypadá , ale v podstatě stejně si ty křeče musí tělo odbýt a pak je zase klid. .Měla jsem takovou kamarádku a v záchvatu jí zažila. Pokaždé byla naštvaná, když skončila v nemocnici.
Je mentálně postiženej a pobírá částečný invalidní důchod. Mentálně nemocný nechtějí, ani na brigády.
Pokud je její syn mentálně postižený , tak má důchod - částečný, nebo plný a může jít pracovat do chráněné dílny. Mám takto dceru a má okolo 27 000,-,měsíčně. Ale, jestli má psychické problémy, tak tam zrovna takových mají plno dílnu a jsou zvyklí.
.
Důchodce bere okolo 18 000- 20000,-Kč. Drahé je bydlení, byt v osobním vlastním vyjde tak na 12 000,-Kč měsíčně. Kde je internet, třeba Multisport karta , pejsek.Asi by důchodkyně vyšla, kdyby nepodporovala svoje vnoučata.Já osobně se na důchod vůbec netěším. Nejraději bych ho nechala státu a pracovala třeba do 80 let. Ale, to mne bohužel nikdo nenechá.
Paní Čechová, trochu vám v tom srovnávání seniorů českých a zahraničních ujel vlak. Peníze, ač jsou velmi důležité, v tomto případě nechám bokem. Dáváte zde vzorem zahraniční seniory, kteří jsou aktivní, sportují, cestují, dělají něco pro sebe i pro druhé. Ale i v zahraničí je to jen špička ledovce. Nejsou to všichni staří, tak jako u nás. A naopak, já osobně znám spoustu českých seniorů, kteří jsou aktivní také tak.Sportují, cestují, chodí do divadla, číst knihy do Domova důchodců, dětem do nemocnice i do MŠ, vymýšlejí hádanky ..... Mně a manželovi je 70+ a doma byste nás také často nenašla. Ani u těch, kteří jsou spokojení doma, to neznamená nutně, že rychle stárnou. Baví se zahradou, starají se o vnoučata, pletou svetry nebo vyrábějí něco v dílně - podle toho, co je baví.To, co dělá seniorům špatnou pověst, jsou nespokojenci. Jsou víc slyšet i vidět,víc jim média věnují pozornost. Obnovují se většinou přirozeným vývojem z mladých nespokojenců. A protože se věkem zvýrazňují i rysy povahy, jsou mladí nespokojenci ve stáří nespokojení ještě víc. Všimla jste si, že ti opravdu nemocní se zvýšenou potřebou péče jsou většinou optimisté? Zrovna tak jsou většinou spokojení senioři s nižšími důchody. Umí se přizpůsobit a vyjít s málem. Samozřejmě, že jsou takoví, které prostě zaskočil osud bez jejich zavinění. Nemoci, neštěstí a špatné sousedy neovlivníme. Jenže takoví nešťastní se opět většinou s životem perou mlčky. Dozvíme se o nich jen tehdy, když někdo jejich situaci zveřejní, většinou s úmyslem jim pomoci. Takže nás, co si užíváme život naplno, je dost. Jen nejsme vidět.
Napsala jste to krásně. Bohužel, nemoc a chudoba jde dost často k ruku k ruce. Ano, pokud budu zdravá a bohatá důchodkyně - super, ale představa, že žiju v nějakém nuzném bytě a čekám na tu almužničku důchodovou celý měsíc , mne úplně děsí.Na druhou stranu vidím v práci lidi, co pracují již 20 let s platem i důchodem a odejít se jim vysloveně nechce.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Také jsem to zažila, ale mohla jsem si za to i sama špatným výběrem. Na vině jsou vždy dva. ..pokaždé jsem si na vánoce brala půjčku, kterou jsem rok splacela.