My v něm bydlíme 13. rok, kupovali jsme ho jako poměrně zanedbaný dům, zrekonstruovali ho a protože garáž je mimo dům, tak dole je krásná hala a příjemné 2+1, kde teď bydlí moje mamka a syn a nahoře máme prostorné 3+1, ani nechápu, proč někdo haní ty balkony... dají se vyhodit peřiny ven, mám tam kytky i posezení... dole máme prádelnu, kotelnu, špajzku, syn dílnu a muž velký prostor pro svůj modelářský koníček - vláčkovnu...až nebudu moc vylézt do patra, tak si to vyměním se synem... šumperák se haní, ale ve většině rodinných domů jsou schody do patra, balkón některé nemají vůbec a když je bungalov, tak se tam sotva vejde 1 rodina... nepodsklepené, zkosené stropy.... jsem vděčná každý den za náš šumperák...
Máte štěstí, že bydlíte v jednom domě - rodinném. Jak byste to řešili, kdyby jste měli 2 + kk a dvě děti? Napište.
V tomhle štěstí máme, bydleli jsme přes třicet let v paneláku, pak jsme koupili ve skoro padesáti vybydlený šumperák a rekonstruovali jsme ho už od začátku tak, aby dole mohli bydlet rodiče... v době, kdy jsme začínali splácet hypotéku, tak jsem přišla o práci, děti byli na škole, ale zvládli jsme to a není týden, abych si neřekla, jak jsem ráda, že ten dům máme, děti si ho už moc neužili, byli už dospělé a můj taťka se toho nedožil, ale kvůli mamce, že ji můžu mít u sebe a máme každá trochu soukromí, tak to jsem ráda, nevím, jak bych to řešila, asi bychom si všichni lezli na nervy... ale můj spolužák bydlel v Brně v paneláku ve 3+1 se svou matkou, svojí starou babičkou, sestrou a jejími třemi dětmi a ještě tam měli nalezence psa.... a klapalo jim to, navzájem si pomáhali, to bylo obdivuhodné... doufám, že se do mne nepustíte, ale nevím, kolik je Vaší mamince nebo rodičům nebo jak moc jsou nemocní (moje mamka je po několika mrtvicích, pravá polovina těla jí moc neposlouchá), ale já bych dala maminku do pokoje k dětem, ve stáří už jsou jako malé děti a možná s nimi bude chtít držet trochu krok, ale ani Váš manžel tomu nemusí být nakloněn... je to těžké...
Tak je to logické a čeká to i nás.
Pryč je ta doba, kdy 2 až 3 generace žili pospolu a nejprve ti staří pomáhali mladým v začátcích a vše je učili, ale naopak zase ti mladí se o ty staré když už nemohly postarali.
Večer se celá rodina vždy sešla.
Teď děti uklidí rodiče někam do domova, časté návštěvy jim vydrží jen chvíli. Pak je jasné, že touží spíše po společnosti než nějaké aktivitě.
Je to smutné, ale co zakořenilo po několik generací, se už jen tak nezmění ...
My žijeme tři generace v jednom domě, syn se uskromnil, pustil babičce velký pokoj a přestěhoval se do menšího... ráno odjedeme všichni do práce, vracíme se odpoledne, ale těším se na strávený společný čas s mamkou, vlezu si k ní na gauč, koukáme na soutěže a pak jí uložím, zkontroluji prášky.... syn se o ní taky stará, mamce bude 90 let a už není moc samostatná, ale já doufám, že v domově neskončím právě proto, že syn i dcera vidí, že to jde, když se trochu chce.... je to trochu na úkor pohodlí, soukromí, ale mně se to líbí...
Moji rodiče darovali tajné dům bratrovi a já se o ně starala a dostala jsem prd. A nejsem sama, vím o hodně rodinách, kde se tak stalo. A většinou ten, kdo se stará má právě ten prd.
Já se starám o svoji mamku už čtvrtý rok a je to přesně tak, jak říkáte... kdo se nestará, ten se postará, aby dědil...
Deskových her dostáváme od narození dětí dost ze všech babičkovských a dědečkovských stran, dokonce i jako vánoční bonusy z práce, ale jen něco chytne. Mě třeba zaujala hra Jízdenky prosím, ta mě baví mnohem víc než děti. Ale cena je teda brutální, za trochu kartónu a plastu.
To je taky naše nejoblíbenější, koupili jsme i rozšíření a když přijedou děti (skoro čtyřicátníci), tak jde všechno stranou a hrajeme a ještě ubongo je dost dobrá hra, jednoduchá pravidla
Děti se učí od rodičů, já jsem viděla, jak se moje mamka stará o nás tři děti a svého otce, který si uměl uvařit jen čaj, bydlel 5 km daleko a můj taťka vždycky po práci dostal od ní tašku s jídlem a jel za dědou, teď už se o sebe moje mamka nedokáže sama postarat, tak už jí druhým rokem vracím její péči, syn to vidí, také se o ni stará a já doufám, že až já nebudu moci, tak se zachová stejně jako já...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tato paní nikdy nepřekonala slohovky průměrného šesťáka. Divím se, že to někdo dokáže číst kvůli něčemu jinému než rodinným drbům o "slavných a mocných" 🙁 Je to prachobyčejná exhibicionistka a kariéristka, právě tak jako její povedený tatíček.
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Učíte šesťáky? Já čtu knížky paní Boučkové moc ráda, píše knížky inspirované vlastními zážitky, formou, která mne velmi baví... a že se v nich zmiňuje o známých lidech? Proč ne, když mezi nimi vyrůstala...
Přeji ji, ať se jí tvorba daří a těším se na Ježíška... 😊