Musím s vámi nesouhlasit. Mám jistou osobní zkušenost. Chce to jen vytvářet na pracovnice OSPODu podložený argumentační tlak. Velmi doporučuji si nastudovat již zmíněného p. doktora. Sice se chvilku na OSPODu kroutí jako hadi, ale na tak silné a podložené argumenty nemají. Hlavně se nenechat ošálit sliby, že nejprve domluví matce. Nic nedomluví! Opravdu si neústupně trvat na svém. Pokud se dítě dostane k dobrému mediátorovi je částečně vyhráno. Druhý rodič ztrácí nad svým zvráceným jednáním kontrolu. Dítě se před mediátorem projeví úplně jinak než před manipulujícím rodičem. Upozorňuji! Mediátor je placená služba. Jedno sezení od 500,- Kč. Ale záchrana dítěte za to stojí. Je také nutné se před dítětem vyvarovat jakýchkoliv poznámek proti manipulujícímu rodiči. Obrnit se trpělivostí.
Bohužel mám zkušenost s bravurně manipulující matkou, která dokázala zmanipulovat i soudního znalce z oboru pedopsychologie. Ten při znaleckém zkoumání ani nevyhodnotil její "lžiskóre". U výpovědi před soudem matka nepokrytě používala lži a manipulační techniky. Pracovnice OSPODu a krizových center (včetně psycholožek) podléhaly jejím manipulacím. Výsledkem je dítě, které také vyhrožovalo sebevraždou, s pokřiveným pohledem na svět a psychicky, finančně i sociálně zničený otec a babička.
O tom psal už p. doktor Matějček. Tzv. syndrom zavrženého rodiče.
Důležité je, co nejrychleji oddělit dítě od manipulujícího rodiče.
Bohužel OSPODy tyto Matějčkovy rady neberou vážně a u tak starých dětí tento syndrom bagatelizují.
Otci bych poradil jednu věc. Tlačit na OSPOD (vyvolat případovou konferenci), aby dal doporučení na mediátora, který by mu umožnil styk s dcerou. Nejprve písemně a pak časem osobním setkáním. Hlavně netlačit na pilu. Až dcera dospěje, určitě si k otci cestu najde. Matka netuší, jak si svojí manipulací a konáním pod sebou podřezává větev a nesmírně ubližuje svému dítěti.
U takto zmanipulovaných dětí je opětovné navázání kontaktu se zavrženým rodičem v dospělosti vyloučeno.
Mediátor ani případová konference nic nevyřeší.
Dítě je nevratně psychicky poškozeno.
Třeba matka nemanipuluje, ale snaží se chránit dceru. Dvanáctiletá dívka už umí vyjádřit svůj názor a většinou má vlastní mobil. Pokud ji proti její vůli seberou matce a dají otci, kam z nějakého důvodu nechce, může to skončit velice špatně. Jak, to si můžete přečíst tady: Odkaz
Pokud by se tato dívka stýkala s jiným členem (babička, děda...) z otcovy strany, dalo by se o manipulaci pochybovat. Protože však takto manipulované děti zavrhnou celou polovinu své rodiny, je na 100% jisté, že k manipulaci = psychickému týrání ze strany pečujícího rodiče dochází.
Teď se možná zeptám hloupě, ale nemohl si soudně zažádat z důvodu ohrožení vývoje dítěte i o psychologické vyšetření matky dítěte?
Právní zástupce otce psychologické vyšetření matky opakovaně požadoval. Soud byl jiného názoru a zhoršující se stav dítěte, které bylo pouze v péči matky, přikládal chování otce, který neměl s dítětem žádný kontakt. Otec musel podstoupit i psychiatrické a sexuologické vyšetření u soudního znalce, které žádný problém u něj nenašlo. Když soud kontaktoval klinickou psycholožku, která dítě vyšetřovala ještě před jeho únosem matkou na druhý konec republiky, dozvěděl se, že matka je velká manipulátorka a lhářka. Soud tuto ústní informaci nevzal v potaz, ani si ji nevyžádal písemně. U obdobných případů není pouze obětí dítě, ale také otec a jeho rodiče. Navíc je otec odsouzen do role pouhého plátce alimentů, které se Vám úměrně věku a potřebám dítěte zvyšují. Je to jiná strana mince než se obvykle prezentuje.
Otec může mohl jit dávno na Ospod či k soudu. Také jsem řešil podobné rodinné problémy, takže rodinné právo a práci s ospodem mám celkem zmáknuté.
V příspěvku jsem neuvedla, že soudní spor trval 5 let. Přístup soudů, OSPOD, soudního znalce (posudek byl vyhotoven až za 1 rok od znaleckého zkoumání), různých psychologů a krizového centra byl mírně řečeno neprofesionální. Pokud není matka vyšetřena a není vyloučena psychopatologie matky nemá dítě ani otec šanci na normální život.
Nefantazírujte, Sojková.
Ostatně článek tu není od toho, aby vás seznamoval se spisem.
A už vůbec netuším, proč tady plácáte o jiném, vám známém případu.
Paní Lustigová, má první věta znamenala, že popsaný problém není jednoduchý. Můj příklad měl sloužit spíše k zamyšlení, zda není něco obecně špatného, což jste zjevně nepochopila.
Pro vyjádření k popisovanému případu nejsou k dispozici všechny informace. Poznámka o neutěšených rodinných vztazích může znamenat i následující situaci, která je mi známa z jiného případu. Po rozvodu rodičů (důvodem byl nový vztah matky) je dítě matkou odvlečeno na druhý konec republiky. Kontakt s otcem a jeho rodinou je i dalším jednáním matky ukončen (potvrzen syndrom zavrženého rodiče). Není poskytována odpovídající psychologická péče, což se projevuje na zdraví dítěte. Dítě otce za podpory matky zavrhne, neodpovídá na korespondenci, nepřijímá dárky. Otci je i za těchto podmínek v dospělosti dítěte neúměrně zvyšováno výživné.
Morálnost chování dospívajícího nebo dospělého dítěte nikdo neřeší.
O to si v červnu ze střídavé péče požádala matka, protože pubertální syn dostal pár facek za velice sprosté nadávání otci do očí. Udala nás na policii a soud jí teď dítě svěřit do péče. Při druhém stání jsem byla přítomna a lapala jsem po dechu, co si soudkyně dovolí. Nikoho nezajímá, že matka nechává děti od rána do večera hrát na počítači a mobilu a že děti navádí proti otci. Jim nejde o to, zjistit, jaké jsou, kde podmínky a jestli rodič opravdu vychovává a nebo nechá růst jak dříví v lese a děti si dělají, co chtějí.
Tak v tomto případě je Cochemská praxe k ničemu, ta je určena pouze do 3 měsíců od rozchodu rodičů. Mám podobnou zkušenost jen s tím rozdílem, že ze strany pubertálních dcer dochází k podobným projevům k otci i babičce v mírnější formě (přesto dochází k psychickému týrání postiženého rodiče i prarodiče) pouze písemně. Bohužel tyto projevy dětí berou odpovědné osoby za pravdivé a tím na lehkou váhu. Myslím, že byste si měli promluvit s opravdu dobrým psychiatrem, kterého používají státní orgány při vyšetřování mladistvých delikventů. Snad by dokázal poradit, jak tyto situace u syna řešit.
Už rok řeší můj syn stejný problém, vina za týrání dětí se neprokázala, nicméně téměř rok se nesměl se svými dětmi vidět na základě rozhodnutí soudu, který rozhodl na doporučení OSPODu. OSPOD byl v této kauze velmi podjatý. Děti už může mít, to by bylo na dlouhé psaní, jak se to stalo, jen můžeme děkovat zástupkyni KÚ, může si je zase brát na základě předběžného opatření, děti si předávají na neutrální půdě za účasti asistenta. Kluci se hodně změnili a je vidět, že matka na ně negativně působí dál. Syn s nimi strávil týden a oba kluci dva dny před návratem k matce zvraceli, starší má hysterické záchvaty vzteku, uzavírá se do sebe, mladší si stěžuje na bolesti bříška, odcizení a zpřetrhané vazby jsou vidět. Teď syna čekají další posudky a soudy.
Jestli mohu radit: pokuste se u soudu prosadit psychiatrické zkoumání matky, pouze psychologické zkoumání u soudního znalce v oboru pedopsychologie nemusí nic odhalit. Je nutné vyšetřit minimálně její "lžiskóre", vyloučit patologické lhaní a manipulování dětí. To musí být uvedeno v zadání soudnímu znalci, které tvoří soudce. Budete však potřebovat, aby s tím souhlasil i OSPOD, bez něj to neprosadíte. Měli jste nařízenou Cochemskou praxi? Nepřistupujte na žádné terapie bez provedené diagnostiky. Trvejte na docházení ke klinickým psychologům, informujte se na jejich výsledky. Pokuste se v okolí najít odborníka na kognitivně-behaviorální terapii a proberte s ním, co vás tíží a zda by mohl dětem pomoci.
Problém je v tom, že kdo není dobrý pro vás, nemůže být dobrý ani pro vaše dítě. A lidi se většinou nerozvádí z lásky. A většinou obě strany cítí křivdu a jsou přesvědčené, že tato křivda může potkat i jejich děti a tomu se snaží vyhnout.,
Zřejmě posuzujete problém podle svých zkušeností, ale stále by mělo platit pravidlo, že rodičem se stává člověk na celý život. Nemůžete proto zaměňovat za partnerství nebo manželství.
Dítě má vždy dva rodiče.
Chtěla bych vidět toho pana dokonalého, který si vzal ženu, která neumí ani ohřát mléko a nemá ráda své děti. To si ji jako vylosoval? Oni se často tihle "divný" lidi přitahují a pak je problém ne v tom, že soudy nadržují ženám, ale v tom, že má děcko oba rodiče magory a hledá se mezi nimi ten menší.
Existuje skupina lidí (mužů i žen), které se říká vztahoví predátoři. Tam bych hledala odpověď na Vaše pochybnosti. Tito predátoři hledají pro vztah oběti. Neplatí proto předpoklad, že si najdou stejného partnera (predátora) jako jsou oni. Naopak jejich partnerem se většinou bohužel stane člověk hodný, pracovitý, manipulovatelný...
Stejný případ bez odhalení těžké manipulátorky znám také. Děti jsou nenávratně poškozeny a budou opakovat stejný vzorec chování manipulujícího rodiče i ve svém budoucím životě. Postižený otec a jeho rodina jsou terčem jejich arogantního chování a přehlížení. Kontakt s dětmi nemají 6 let, protože děti nechtějí. Otec je odsouzen pouze k placení vysokého výživného. OSPOD, soudy a psychologové dětem v rámci opatrovnického sporu, který se táhl 5 let, nepomohly. Protože je obtížné psychickou manipulaci (týrání) prokázat, nedošlo k šetření policií jako v tomto případě.
Na základě zkušeností bych pro výběr budoucí partnerky (partnera) nebo odhalení sociopatky (sociopata) doporučovala každému ověřit si v její (jeho) rodině vzájemné vztahy. Pokud zde chybí jeden z rodičů, partnerka (partner) se s ním nestýká a tento rodič je prezentován jako zavrženíhodný včetně celé jeho rodiny (tzn. prarodičů...), mějte se na pozoru a pokuste se s tímto zavrženým rodičem kontaktovat ať zjistíte, jak tomu opravdu je. Ve většině případů se bude jednat o zavržení tohoto rodiče z důvodu negativního působení druhého rodiče na dítě po rozchodu rodičů. Toto působení má vliv na vznik sociopatie. Pokud s takovou partnerkou (partnerem) plánujete budoucnost zcela jistě Vás čeká podobný osud.
Lidově řečeno: "Jaká matka, taká Katka"
Ale matky většinou neškodí svým dětem úmyslně špatnou výchovou.
Je vidět, že tomu otci na dětech vůbec nezáleží. Jenom se chce mstít matce tím, že z dětí udělá problémové vyvrhele. Jak se ostatní dětí staví k těm, kteří se takto chovají, je jasné.
Názor na naše soudnictví už nelze říkat. Děti by měly být otci okamžitě odebrány. Jenže než se rozhoupou, děti už budou dospělé a při takové výchově se pak pravděpodobně ocitnou často ve vězení.
Bohužel mám jinou zkušenost, kdy matka (manipulátorka a patologická lhářka) dokázala své dítě právě takovým podobným jednáním přimět až k myšlenkám na sebepoškozování a na sebevraždu - projev syndromu zavrženého rodiče. Otce a jeho rodinu "démonizovala" a OSPOD i soud stav dítěte jen zakonzervoval ponecháním u matky a bez kontaktu s otcem a jeho rodinou. Vina není na obou rodičích. Postiženému rodiči můžete pouze vyčítat chybnou volbu druhého partnera. Hlavní vina je v rodiči, v jehož péči děti druhého rodiče a prarodiče ... zavrhnou. Dítětem preferovaný rodič obvykle trpí nějakou psychopatologickou poruchou osobnosti, což se obvykle nezkoumá, protože soud se právě zaměří na rodiče ke kterému dítě nechce. Nakonec však většinou soud jedná podle přání ovlivněného dítěte, tedy ponechá jej ve stávajícím nehostinném prostředí.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Doporučuji se seznámit s návrhem důchodové reformy Ing. Invany Turkové , Ph.D., MBA