Jsem už 11 let na rodičovské a nyní, když půjde nejmladší tříletý do školky, se chystám konečně do práce. Tak doufám, že si od dětí opravdu trochu odpočinu. Je to kolikrát o nervy a i manžel kolikrát říká, že v práci je to lepší.

Mám tři děti, z nějž často na mobilu je poslední rok pouze jedno,ale tomu je 11 let, což už je trochu něco jiného než u malých dětí. Těm zbylým (7 a 3 roky) mobil do ruky vůbec nedávám.A to je jedno kde jsme nebo jak se zrovna chovají. A tablet vůbec nevlastníme.

Pro nás pohádka opravdu velmi průměrná. Jen pro mého sedmiletého syna to byl spíš horor. Scéna, jak jedna z princezen u skal bojovala se svými vnitřními démony ho vystrašila natolik, že se dál nechtěl dívat a hlavně večer se bál a musel spát výjimečně s námi v posteli.

Pro mě velmi průměrná pohádka. Ta část, kdy princezna bojuje s vnitřními démony byla pro našeho sedmiletého syna moc strašidelná. Nemohl pak strachy usnout a musel spát výjimečně s námi v posteli. Jinak pro nás ostatní pohádka opravdu nijak nezaujala.

Já jsem v devíti letech začala mít problémy s občasným zahleděním. Rodiče mě dali zkontrolovat v Motole (nevím zda mag. rezonance či CT), ale nic se prý nenašlo. Ale mě problémy pokračovaly dál. Tak mě nechali zkontrolovat na Vinohradech a tam ihned zjistili nádor na mozku. Naštěstí nezhoubný. Naši se vrátili do Motola, jak to, že na to doktoři nepřišli a oni jen, že záhadně se ztratily všechny papíry... 🤔 To sotva. Na Homolce mě úspěšně operovali tehdy zánovním gama nožem. Ale po nutné prvotní biopsii ještě před gama nožem mi na mozku vznikla jizva a pak o několik let později se mi záchvaty začaly objevovat. Lékaři na Homolce říkali, že je to díky té jizvě. Kdyby byla menší,tak je mít nebudu. Záchvaty trvalý 19 let, protože léky mi na ně nezabíraly. Ale přesto jsem při nich porodila děti a vcelku normálně fungovala, a to i v práci. Až v roce 2020 mi byla provedena 7 hodinová operace (paradoxně v Motole) kde mi byla odebrána část mozku odkud záchvaty vycházely. U té operace bylo jen riziko, že poté mohu přestat chápat, kdo mi co říká, ale naštěstí vše proběhlo v pořádku. A doposud jsem opravdu bez jediného záchvatu. Zatímco do operace jsem mívala i 14 záchvatů do měsíce. V Motole vše nešťastně začalo, ale i dobře skončilo. Je to vše jen o lidech.

Tyto víčka vždy odtrhávám a vadí mi. U trhání víčka se mi občas stane, že voda vycákne anebo mi po zpětném uzavření láhve přesto voda vyteče. Nedávno, ač jsem se snažila láhev pořádně zavřít, jsem to přesto zavřela špatně a zbytek vody se mi v kabelce vylil, takže jsem měla vše mokré, včetně dokladů. Nikdy se mi to předtím nestávalo. Než přišel tento přiblbly a dle mého názoru zbytečný nápad z unie.

Tak já na doma doslova děravé oblečení opravdu nenosim, to si díry zašiju. A když už je opravdu moc zašívane nebo se pořád někde objevují další díry,vyhazuju to. Pro mě jsou pohodlné legíny a nějaké obyč tričko. My, se třemi dětmi, musíme prostě šetřit. Peněz opravdu nemáme nazbyt.

No,mám určitě radši psa,ale přesto máme už dva roky kočku. Sousedé rozdávali koťata a dcera jedno zničehonic přitáhla domu. Dvakrát se mi to nelíbilo,ale tak co. Zvykli jsme si s manželem na ni. Ale normálně bych ji rozhodně nikde nekoupila.

Znám to dobře.Vyrostla jsem v bytě 49m čtverečních. Byli jsme tam tedy čtyři. V našem pokoji kde byl i brácha měl táta ještě i svou kancelář- dělal jako pojišťovací makléř. Takže zabral jeden stůl, druhý jsem měla já a třetí byl hned u dveří,takže kdo by vešel do pokoje tak se okamžitě přerazí o židli. Tudíž brácha se vždy učil na zemi v obýváku. Jako dítěti mi to ani tak nepřišlo. Bydlela jsem v něm však i se svou rodinou a ve čtyřech se tam vážně být nedá. Byla jsem ráda, že nakonec jsme měli možnost se přestěhovat do domku na vesnici. Obzvlášť, když se mi za necelé dva roky poté nečekaně narodilo ještě třetí dítě.

No tak my tedy zrovna patříme k těm,co si doma vaří do práce. Naopak nás to spíš vychází levněji a uvařit se dají i rychlejší jídla. A aspoň vím, co vše jsem do toho jídla dala.

Píšu tiskace,ale občas i psace. Obzvlášť, když jsem měla dceři pomáhat ve druhé

a třetí třídě psát čtenářský deník či později první referát. Tak jsme psali nanečisto a pak to přepsala do sešitu nebo na čistý papír. Tiskace bych takových vět psát nechtěla.

Tak my máme za plotem rovnou listnatý les a taky si nikomu nestěžuju. Tohle fakt neřeším.

Opravdu nevím, čemu tím ty aktivistky pomůžou. Tohle jejich jednání nechápu...

Tak to jsem ještě neslyšela... U nás problém rozhodně není.Obe děti svá jména uměly už ve školce a třetí se uměl představit krátce po druhém roce života. A odpověděl i na otázku ohledně věku.

Když Putin vyslal všechny schopný chlapy do boje, tak co má potom čekat. To asi nedomyslel.

Souhlasím s autorem článku. Přesně takto vychovává své děti jedna má kamarádka. Já jsem pravý opak a jsem pak braná za divnou, ale to neřeším. Také si myslím, že tento přístup některých moderních maminek není správný.

Tak přesně takhle vychovávám i já své děti a má to smysl.

Letos mám dceru pošesté na táboře,syn je podruhé a v pohodě. Vždy se tam oba těší. Tábory však nestřídáme, takže už tam mají i své kamarády a ví zhruba co čekat.

Asi záleží v jaké vesnici člověk bydlí. My jsme malá vesnice (necelých 600 obyvatel), hostinců je zde několik, ale opilce tu prakticky nikdy neslyším. Dětská hřiště máme dvě. Plus fotbalové hřiště a další hřiště na jiné sportovní aktivity. Máme zde vlak, jezdící po půl hodině. Do města to jím trvá 5 minut. Traktor zde občas jezdí, každopádně kde bydlíme my nikdy slyšet není. Motorky jsou slyšet pouze někdy, ale nejsou to nikdy místní obyvatelé. Zvířat zde taky moc zrovna není, takže je tu opravdu klid. Každá vesnice to může mít naprosto jinak.

O tom si můžu nechat zdát. Už jsem i manžela prosila o aspoň menší pomoc s našimi třemi dětmi hlavně večer, ale pomohl mi párkrát a zas je to ve starých kolejích.