Můj synovec byl na škole civilního letectví. Na letišti v Ruzyni dělal praxe, ale na letní brigádu tyhle studenty neberou.

Moje maminka pomáhala s péčí o svého otce a pak o matku. Děda měl Alzhaimera a babička by na něj byla sama. I s máminou pomocí byla strhaná. Sama potom tolik péče nepotřebovala, ale byla špatně pohyblivá a tak potřebovala pomoct s hygienou. O domově nechtěla slyšet. S mým otcem přestala mluvit, když ji to navrhnul. A to byla měla společnost jen pár hodin, pár dní v týdnu. Doma byla stále sama a seděla před televizí.

Dnes je mojí mamince 80. Je ve výborné kondici, ale očekává, že až to bude potřeba, tak se o ni také tak postarám. Problém číslo jedna je, že to nedám. Můžu utřít zadek deseti dětem, ale ne své matce. Je to prostě příliš intimní. A já nechci vidět svoji matku v nějakých intimních chvílích a ani se na nich podílet. Druhá věc je, že si neuvědomuje, že já mám do důchodu 20 let. Ona se narodila, když babičce bylo lehce přes 20 a v důchodu byla v 55. Já jsem nejmladší z dětí měla mě v 35. Moje nejstarší sestra už je pomalu v důchodu. A myslím, že nemá v plánu být někdy ošetrovatelkou. A i kdyby, tak je v jiném městě. Prostě dnešní doba tento model už nepodporuje.

Nevím jak vás, ale mě teda docela štve, že se stále mluví o mrtvém koni a ne o zraněném žokeji co musel být oživován. I když koně je mi líto. Jinak 3 roky starou petici co někdo vyhrabal oprášil a zase ji nechává podepisovat bych neuznala.

Jak se tak dívám, většina komentujících jsou asi pohoršené babičky. Je strašně super, že máte dobrý vztah se svou dcerou nebo snachou. Ale tento článek není o vás, ale o těch co si myslí, že ví všechno líp.

Mě moje tchýně také snad ještě v šestinelí navrhovala, že si malou vezme na noc. Na moje praktické námitky, že co bych dělala s mlíkem jsem se dozvěděla, že můžu odsávat. Naštěstí dál už tu myšlenku potom nerozváděla.

Moje zkušenost je, že má na hlídání ráda co nejmenší děti a pokud možno co nejvíc vnoučat najednou. Nechce se vrátit do mateřských let, ale pak se na veřejnosti prezentuje jako hrdinka co zvládla velkou bandu.

Nejsem nějak úzkostlivá, ale na nějaké akce jsem ani dceru nepustila, protože jsem nevěřila, že na ni bude dávat dost pozor.

Neumíte si představit jak mě hrůza obešla, když mi říkala jak ji hlídá v bazénu na zahradě. Občas mrkne z terasy. Svěřila ji na hlídání neteři, která měla 10 let a ta pak lovila moje dítě ze dna bazénu. Zaplať pánbůh za ní.

Koukám, že kojení na veřejnosti je v poslední době větší problém než drahé potraviny. Já mám 3 děti. Také jsem je kojila venku, pokud to bylo potřeba. Nemám sklony k exhibicionismu a tak jsem se vždy snažila najít si klidné místo. Určitě bych nekojila ve frontě a v metru to také není nutné. Ale buďte fér. Když má dítě hlad, tak mu nevysvětlíte, že má počkat až bude doma. Víte jak je stresující poslouchat řev hladového kojence? Teče z vás mlíko a máte brát ohledy na lidi co se jim kojení nelíbí (a nebude se jim líbit ani ten řev), ale při tom vám koukají na prsa. Oháníte se nějakou intimitou, ale je to prosté uspokojovaní potřeb dítěte a tomu je jedno, kde dostane najíst. Snad matky nechcete vyhnat na toalety.

Já chápu, že se to majiteli kavárny nevidí rád, ale má nějaký prostor, kde se dá dítě nakojit? Má snad matka opustit kavárnu, kde má na stole kávu s dezertem, který určitě není laciný a jít kojit na lavičku do deště nebo mrazu? Nebo ji chcete izolovat do té doby než se bude chovat slušně? Možná bychom mohly udělat nějaké chýše, kde je zavřeme, než děti vyrostou a toto riziko pomine. Podobné vymoženosti mají různé africké i asijské státy.

S čím tedy naprosto nesouhlasím je přebalování dítěte na stole. To se dá rozhodně vyřešit lépe. A pokud si rodič nezvládne dítě usměrnit (myslím tím starší dítě a ne kojence), tak tato zařízení nemá navštěvovat. Ale na to vám stačí selský rozum a nedávat dítěti "volnou" výchovu. Nicméně zákaz dětí v restauraci je blbost. To pak s dětma na výletě mám asi tahat řízky. A proč bych měla být pranýřovaná, když moje děti se chovají slušně.

Autor článku nejspíš ještě nemá potomstvo a tak nechápe, že nejde o 5 korun, ale o princip. Pokud přistoupíte na 5x3 kč za kornout tady a lízátko 15x3 jinde. Při nákupu každému jednu fantu za 20x3. Taky mají chuť na borůvky (je to zdravé a jsou to vitamíny atd.) ale jedna krabička vám pro tři děti nestačí. A tak by se dalo pokračovat a na konci měsíce to sečtete a budete kulit oči. Osobně by mě ta paní vůbec nepotěšila, že mi zasahuje do mého rozhodnutí. Taky bych asi neměla chuť děkovat. Zrovna nedávno jsem to vysvětlovala kolegyni, která mi líčila jak viděla chudé matky co nemohly dětem koupit na co mají chuť a v jednom případě to koupila ona. Vysvětlila jsem ji, že to není znak chudoby. Já chudá nejsem a dělám taky. Jinak bych možná chudá byla. Taky mám tři děti jako ta lakomá matka. Děti neznají míru a jak se říká podej čertu prst a sežere ti celou ruku.

S autorem souhlasím v tom, že by zde měl proběhnout dialog mezi partnery a rozhodnutí by mělo být společné. Ale tak by to fungovalo jen v ideálním světě.

Konečné slovo má mít vždy žena. Těhotenství není sedmidenní rýma a mít dítě je rozhodnutí na několik let. I když se otec bude chtít opravdu aktivně zapojit, tak od početí kdy se pár minut zapojí do plození, po porod je mnoho měsíců, kdy otec jen čučí okolo a žena prožívá úskalí těhotenství se všemi zdravotními riziky.

Žena se změní psychicky i fyzicky. Některé změny jsou trvalé. Třeba už z ní nebude taková kočka jako dřív a chlap si nakonec najde jinou mladší a bezdětnou. Ani ve vztahu to nemůže zůstat stejné jako před dítětem. Změní se priority.

Pokud muž 100% nepřevezme péči o dítě, tak dítě jeho život ovlivní jen minimálně. Většinu otců ani nenapadne, že by se přestali věnovat koníčkům, společenským setkáním s přáteli, budování kariéry. On může a žena ne. Kojené dítě nemůžete někde nechat a jít se bavit. Ona přijde o sociální styky, postavu kariéru a nakonec třeba i o chlapa a finanční jistotu, kterou si s dítětem nebo dvěma jen obtížně zajistí. A mít dítě je pro jednoho drahá sranda.

Ano jsou ženy, které si dítětem pojistí vztah a trvalý příjem, ale pokud je chlap finančně zajištěný a bojí se zlatokopky, tak má převzít zodpovědnost za ochranu. V každém případě vice budou zastoupeny ženy, které jejich oplodnitel nechal na holičkách než chudáci co musí platit na nechtěné dítě.

Proto Michale a Tomáši, muž má mít možnost říct názor, ale žena má mít poslední slovo. A neměl by do toho mluvit ani nějaký bigotní politik

To, že si syn s matkou nemohl normálně promluvit svědčí o tom, že buď měl strach jí to říct a nebo chtěl šokovat či testovat rekci. Ale pokud to bylo proto, že se bál, tak to nebyla ta nejlepší volba. Když potřeboval přítele jako morální podporu, určitě s ním mohl přijít jindy než na rodinný oběd v neděli. Každý na tu informaci potřebuje jiný čas na zpracování. Někdo více než jiný. Moje dcera mi to sdělila jen tak mezi řečí a život jde dál. Nicméně chápu matku, které není jeho přítel sympatický a v jeho přítomnosti nemůže se synem mluvit. Mám stejnou zkušenost se svou sestrou. Našla si přítele, který za ní chodí jako ocásek a od té doby se sní nedá mluvit. On je naší rodině také nesympatický. Nevylučovala bych i to, že důvod proč se spolu nemohou smířit je onen přítel. Což není tak neobvyklé bez ohledu na orientaci.